autor: Nameless Lady
„Tome… Tome… vstávej.“ Tom se jen převalil z boku na bok a ten milý hlas, který ho budil, ignoroval.
„No tak, už musíme vyrazit.“ Bill to nevzdával. Potřeboval Toma probudit za každou cenu, za chvíli je mělo vyzvednout auto a dopravit je na jednu autogramiádu. Jenže Tom ležel v peřinách jako mrtvola a odmítal se proudit. Billa napadla poslední možnost, jak ho dostat zpět do světa živých, vnímajících osob. Přisedl si na kraj postele a sklonil se nad ním. Jakmile však ucítil hebkost Tomových rtů, zatočila se mu hlava. Zlehka ho políbil a sledoval, jak se probouzí.
Protáhl se a protřel si oči. Pohled mu zůstal na Billovi sedícím vedle. Usmál se na něho a posadil se.
„Dobré ráno.“ Popřál mu Bill a snažil se zamaskovat ruměnec, který mu zase vyrážel na tvářích.
„Tobě taky. Děkuju za krásný probuzení.“ Natáhl po něm ruku a pohladil Billa po jemné tváři.
„Kolik je hodin?“ vyptával se Tom.
„Jéžiš!! Rychle vstávej, za chvíli musíme vypadnout!“ zmatkoval Bill.
„Proč jsi mě nevzbudil dřív?“ ptal se ho Tom, když dole v rychlosti snídal rohlík a kafe.
Bill jen pokrčil rameny. Z nějakého důvodu nechtěl Tomovi říkat, že ho sice šel probudit už o půl hodiny dřív, ale tak nějak se zakoukal.
Tom dopil poslední doušek kávy a nacpal si asi polovinu rohlíku do pusy. Zvenku se totiž ozvalo zatroubení, které signalizovalo, že auto už je tu.
„Pojďme.“ Tom se přesunul do chodby, a přitom chytil Billovu ruku a vedl ho za sebou. Obuli se a oblékli si bundy. Tom už otevíral dveře, ale Bill ho chytil za rukáv.
„Počkej, Tome.“ Řekl mu a sklopil zrak. Pak se k Tomovi nahnul a zlehka se mu otřel o rty. Tom pochopil a polibek Billovi vrátil s větším nasazením. Přitiskl ho zády ke dveřím a líbal ho, jako by to mělo být naposledy. Vlastně taky ano – dnes budou zase celý den mezi lidmi a tam si nemohou dovolit to, co doma.
Když byli uprostřed toho nejlepšího ozvalo se druhé zatroubení a nato i zvonek u dveří. Bill se tak lekl, že z toho šoku kousl Toma do jazyku.
„Promiň… nechtěl jsem…“ začal se mu omlouvat. Tom nad tím však jen mávl rukou.
„To nic, zlato.“ Usmál se a pohladil Billa po tváři. „A teď už pojď, nebo nás zaškrtí.“ Pousmál se a otevřel dveře. Málem tím praštil do hlavy Georga. Tak to on zvonil a kvůli němu má Tom v jazyku díru, že si může nechat udělat piercing jako má Bill.
„Co vám tak trvá, lidi?“ zakroutil hlavou a prohlížel si oba kluky.
„Taky jste nemohli chvíli počkat.“ Řekl mu Bill naštvaně a nenápadně mrkl na Toma, který pokýval hlavou. Oba věděli, co by se dělo, kdyby nikdo nezazvonil.
„Tome, ty máš něco za lubem, přiznej se!“ šťouchl ho Bill do boku, když seděli v provizorní šatně a obědvali.
„Ne, co bych… jak jsi na to přišel, prosím tě?“ začal se Tom ošívat. Nechtěl, aby Bill odhalil jeho plán s dovolenou, chtěl ji nejprve zařídit a potom ji bráchovi předložit jako dárek, konec konců, za chvíli má Bill svátek.
„Ale jo, tváříš se nějak divně už od rána.“ Přidal se i Gustav na Billovu stranu.
„Bože, nechte ho na pokoji, jenom proto, že se tváří divně, jsi přišel na to, že něco chystá? Ty se tváříš divně pořád a nikdo tě z ničeho nepodezírá.“ Otočil se Georg na Gustava a začal do něho šít. Tom se mohl potrhat smíchy.
„Má pravdu.“ Připustil nakonec Bill a rozesmál se taky. Gustavovi se ale nelíbilo, že si z něj ostatní utahují a po Georgovi hodil kus pizzy. Ten se jí stačil vyhnout a pizza se přilepila na zeď za kluky.
„Kdyby něco, už to tam bylo a my jsme pizzu vůbec neměli.“ Upozorňoval Gustav vážně kluky, kteří se smáli, až jim jídlo lezlo z úst (Tom za to vážně nemohl). Bill vytáhl foťák a začal si tu vyspravenou stěnu fotit.
„Hoďte sebou, za chvíli pokračujete.“ Přišel je upozornit manažer. Gustav se jen radoval, že si nevšiml jídla na stěně, to by zase bylo keců.
V rychlosti dojedli a zase si šli sednout za stůl a rozdávat podpisy a usmívat se do fotoaparátů fanynek.
Bill seděl úplně vlevo a Tom vedle něj, ostatně jako vždycky. Lidi k nim ještě nepustili a oni čekali, až se ochranka venku vzpamatuje.
„V pohodě?“ otočil se Bill na Toma, ten ale nepochopil, co přesně má jeho bratr na mysli.
„Myslím tvůj jazyk.“ Upřesnil to šeptem.
„Jo tak! V pohodě.“ Pokýval Tom hlavou a usmál se.
„Už abychom byli doma.“ Povzdechl si Bill a mrkl na Toma.
„Musíš ještě vydržet, ale už jenom chvilku.“ Těšil ho Tom.
„Kdybych se tě mohl aspoň dotknout… chybí mi to.“ Stěžoval si pořád Bill, šeptal tak, že ho skoro ani Tom neslyšel.
„A kdo říká, že nemůžeš?“ zazubil se a položil svoji ruku na bratrovo koleno. Postupně ji pak posunoval výš a výše. V horní části stehna se zastavil.
„Nech toho…“ káral ho Bill, ale z jeho hlasu zněla spíš touha, než zákaz. Tom nepřestal.
„Už sem jdou…“ upozornil Toma Billův tichounký hlas, asi doufal, že toho Tom nechá, ale spletl se.
„Tome!“ sykl šeptem.
„Copak?“ Tom se tvářil jako nevinnost sama.
„Tvoje ruka.“ Bill mu hleděl do očí a snažil se mu sdělit, aby toho nechal.
„Co je s ní?“ dělal ze sebe blbečka.
„Dej ji na stůl, prosím.“ Bill už ztrácel nervy, nevěděl, co na Toma v tomhle ohledu platí.
„Co si to tam vy dva šuškáte?“ otočil se na ně Gustav. Bill najednou cítil, jak se Tomova ruka stáhla z jeho stehna, ulevilo se mu. Sice se mu to líbilo, ale měl strach, že by se nedokázal ovládnout a všechno by prozradil.
„Ale nic.“ Mávl rukou Tom a zamračil se na Billa. Ten chytil do ruky fix a na jednu autogramkartu zezadu napsal Necháme to na doma, ano? A poslal ji Tomovi. Tom po přečtení jen pokýval hlavou a kartičku schoval do kapsy, aby se nezamíchala mezi ty nepoužité.
To už se k nim nahrnuli první fanoušci lačnící po podpisu od svých milovaných hvězd.
Po necelých třech hodinách byl konec. Kluci necítili ruce, ale byli rádi, že tu mohli být. Ale ještě větší radost měli z toho, že už je po všem a oni mohou jet v klidu domů. Nejvíc se na to těšil Bill…
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
Lol 😀 Jsem z toho tak paf, že jsem četla šukáte 😀 Honem honem další díl!!
Hej, já to taky četla 😀 😀 Je vidět na co myslíme 😀 😀 Ale je krásný, jak to jde tak hezky nevinně od začátku, hezky se ten jejich vztah vyvíjí. Skoro by to tak mohlo být… 😀 😀 (při troše té fantazie)
jej :DD prej kdyby něco tak už to tam bylo :DD tohle používám taky dost často 😀 už se těšim na další dílek!!! 🙂
uz se tesim na dalsi dilecek …je to upe uza povidka
Pizza xD!!Ruka šmátralka pod stolem xD!A vsadím se,že se ta popsaná karta nějak dostane ven…=)
[2]:No jo, to se dalo čekat, že to někdo takhle přečte..mě to tak dokonce i word opravil 🙂
Moc moc děkuju za ty krásný a hlavně pozitivní komentáře 🙂
no už jsem si řikala, že by se na tu kartičku mohli nějaké fan podepsat…xD
Kdoví naco se těší Bill.