autor: Lea
Ahoj lidičky… dlužím vám velkou omluvu. Já vím, trvalo mi to dýl než měsíc, než jsem další díl dopsala. Ale mně se prostě všechna chuť do psaní i nápady vykouřily z hlavy. Navíc ve škole jsem toho měla fakt hodně, snažila jsem se učit víc než obvykle a nebylo mi to k ničemu platný. A pak můj debilní bratr vylil na klávesnici mého noťasu kofolu (moc mu za to děkuju) a klávesnici vyřadil částečně z provozu. Ještě teď mi blbne.
No dost bylo mých nesmyslných omluv. Užijte si Nightmare a další díl se budu snažit poslat co nejdříve x)
Vaše Lea 🙂
O dva měsíce později
„Čus, Tomane, tak co?“ zašklebil se Will a trochu Toma praštil do ramene. Ten se otočil a ránu mu s úsměvem oplatil.
„Nic moc. Mám nějakou depku,“ odpověděl popravdě rasta. Will se vedle něho uvelebil na posteli.
„Že by sexuální absťák? Tady je plno krásných prdelek…“
„Sklapni Wille,“ zavrčel Tom a blonďák se omluvně zašklebil. Věděl že Tom má v sobě jakousi pomyslnou bariéru, co se sexu týče, od té doby, co ho Chris několikrát znásilnil. I když jak Tom přiznal, asi to nebylo nic proti tomu, co udělal bráškovi.
„Promiň. Co… rodiče? Bill? Neozvali se ti?“ začal chlapec opatrně. Tušil příčinu Tomovy zkroušené nálady. A jeho tušení se potvrdilo, když Tom svěsil hlavu a smutně si povzdechl.
„Ne. Od toho mamčinýho dopisu o nich nic nevím,“ zašeptal tiše a rukou v kapse nahmatal kus papíru, na kterým mu jeho mamka poslala dopis. Bylo v něm vesměs o tom, že ho má ráda, i přesto, co udělal, jen se s tím teď nedokáže vyrovnat. Taky to, že se Jorgen odstěhoval z jejich domu do svého nově zakoupeného bytu v Mnichově. A taky připsala pár řádků o Billovi. Že je na tom psychicky špatně, ale Andreas mu pomáhá, a proto se i k němu přestěhoval.
To Tom opravdu neviděl rád. Svým způsobem na Andrease žárlil. V duchu se mu míhaly představy o tom, jak Andy líbá jeho sladkého brášku, jak jeho ruce putují po té hebké pokožce…
„Tome? Tome, vnímej!“ zatřásl s ním Will se stopou podráždění. Tyhle Tomovy mimoduché stavy ho dokázaly občas pěkně vytočit.
„Sorry. Jen jsem se zamyslel,“ pokrčil Tom neurčitě rameny.
„V poslední době až moc často.“
„Trápí mě Bill,“ svěřil se Willovi a ten odpověděl, že by měl napsat mamce. „To jsem udělal už snad desetkrát, neodepisuje mi,“ posmutněl Tom. Will se zamyslel a začal si namotávat pramínek vlasů na prst.
„Zatelefonuj jí,“ navrhl po chvíli. Tom odmítavě zavrtěl hlavou.
„Z toho mám strach. Začal bych koktat a něco podobnýho, já nemám odvahu po tom všem s ní mluvit.“
„Tome, ale přece jen…“
„…můžeš si za to sám,“ doplnil chlapec Willovu oblíbenou větu a kysele se zašklebil. „Že s tím nedáš pokoj. Čas zpátky nevrátíš. To si ho radši budu krátit tím, že ti nakopu zadek v šipkách,“ dodal a na tváři se mu rýsoval úsměv.
„Tss… se ještě uvidí, nicko,“ ušklíbl se Will a oba kluci si o sebe plácli dlaněmi.
Tom měl Willa moc rád. Jednak kvůli tomu, co pro něho udělal. Chris byl jeho dobrej známej, a když se domákl, že Toma znásilňuje, rozhodl se to „štěně“ zachránit. S Chrisem si promluvil a po menší domluvě a výhružc,e že to všechno práskne, se Chris vzdal a sám zašel za dozorci, aby Toma přestěhovali do jiné cely. Shodou náhod to byla cela, kterou obýval Will. Oba chlapci hned věděli, že nebudou mít mezi sebou konflikty. Will nebyl žádnej sexuální násilník, a proto Tomovi nic nehrozilo, i když on sám si byl moc dobře vědom, že by si to zasloužil. Po pár týdnech se Willovi svěřil za co tu sedí. Pravda, blonďák byl v šoku, velkém šoku, ale rozdýchal to. Toma neodsoudil, jen si ho pořádně podal. Seřval ho jako pětiletý děcko. I když byl Will tvrdý kluk, co žil od dětství na ulici a jel v drogách a drobných krádežích, nikdy by neublížil člověku stejným způsobem jako Tom.
„Tak jdem na ty šipky, štěně?“ ozval se Will. Tom se zamračil, ale pak se uchechtnul.
„Za to štěně bude tvoje porážka obzvlášť krutá,“ slíbil záludně.
Černovlasý dredáček ležel na pohovce, vedle sebe sklenici s vodou, léky a na čele studený obklad. Občas si povzdechl nebo zkroušeně zasténal.
„Bille? Už je ti líp?“ ozval se Andreas a vešel do obýváku. Starostlivě se na chlapce zadíval.
„Ne… a nekřič tolik… prosím,“ vydechl Bill ztěžka.
„Promiň,“ řekl Andreas už mírně podrážděně. Sice věděl, že Bill za svou migrénu nemůže, ale i tak… „Kdyžtak zajdem k doktorovi, hned ráno.“
„Nepřipadá v úvahu,“ zavrtěl Bill hlavou. „Byl jsem v nemocnici dva týdny, doktory nechci ani vidět.“
„Jenže je to nezbytné .Ta migréna může být nějaký následek toho, co ti udělal Tom…“
„Byl bys tak laskav a nezmiňoval se o mém bratrovi?“ sykl chlapec a vzápětí toho litoval, když mu hlavou projela ostrá bolest.
„Víš co? Polib si,“ odfrknul si Andy a odešel.
Bill si smutně povzdechl. Nechtěl být na Andyho hnusnej, to opravdu ne… ale dneska už neměl na nic nervy. Hlava ho šíleně bolela, a to už od rána. A k tomu se mu neustále před očima míhaly nějaké podivné záblesky. Neměly žádný určitý tvar ani barvu… jen tam prostě byly. Bill doufal, že to průběhem dne zmizí, ale nezmizelo. Jedinou změnou bylo to, že se k různým zábleskům přidaly i nejrůznější zvuky… které se během dvou hodin změnily na hlasy. Hlasy zamlžené a neurčité, jakoby z jiného světa. Byl z toho moc vyděšený, ale nedokázal to nijak zastavit. Bylo to k zbláznění.
A najednou… všechno zaplavila tma, tíživá tma… ozvaly se zvuky, jako by někdo škrábal nehty po tabuli… a pak bílé světlo…
Blonďatý kluk s ďábelsky černýma očima seděl na stole, na tváři úsměv. Jeho rty se pohnuly, něco říkal. Jeho úsměv se rozšířil. Pohodil hlavou v naoko svůdném gestu a poté se rozesmál. Rozhodil ruce a seskočil. K někomu se rozběhl. Objevila se nějaká tmavá silueta, která se čím dál tím víc rozjasňovala…
„Andy!“ rozječel se navzdory své bolesti Bill. Andy okamžitě přispěchal, i když na něho byl Bill před pár minutami hnusnej.
„Co je?“ vyhrkl vyděšeně.
„J-Já… já viděl nějakýho kluka… on se usmíval… ale to nebyl sen… bylo to tak… skutečný,“ koktal Bill. Andymu během vteřiny zmizelo napětí s tváře. Hlučně si odfrknul.
„Haha, Bille. Doufám, že sis nemyslel, že ti na to skočím,“ zakroutil hlavou.
„Já si nevymýšlím!“ vykřikl rozzlobeně Bill. Bolest hlavy ho jako zázrakem přešla. „Viděl jsem ho!“
„Dobře, okey, nekřič. Asi sis zdřímnul… něco se ti zdálo,“ klidnil ho Andreas a sedl si vedle rozladěného Billa. Ten měl v očích plamínky zlosti.
„Jistě… Ani můj nejlepší přítel mi nevěří,“ syknul podrážděně a opřel se o sedačku.
„Bille,“ ozval se Andy a v hlase měl najednou smutek. „Já se nechci hádat. Jsem rád, že jsi tu a nechci, abys byl na mě nepříjemný. Omlouvám se, jestli jsem udělal něco špatně.“
Bill zvedl oči k zkroušenému blonďákovi a tělem mu projel soucit. Pohladil ho po rameni a usmál se.
„Ne, to ty promiň. Kvůli tomu, že mě bolí hlava, na tebe křičím jak…“ mávl rukou. „Slibuju, že se polepším.“
„To ti tak věřím,“ rýpnul si Andy, ale hned na to černovláska smířlivě objal a líbl do vlasů. „Mám tě rád, ty třeštidlo moje.“
„Já tebe taky, Andy.“
Tom seděl opět na posteli ve své cele. Nohy měl přitažené k bradě a oči smutné. Kolébal se sem a tam jako nějaký psychicky nevyrovnaný magor. Oči se mu leskly, ale on ze všech sil držel pláč v sobě. Je přece tvrdý chlap. Tady není místo pro slzy a sebelítost. Tady se prostě jde dál.
Kdo by to byl řekl? Že ten kluk co několik let krutě a nelítostně znásilňoval, mlátil a ponižoval svého bratra tak, až ho dohnal k sebevraždě, umí vůbec bečet. Že má v sobě nějaké city, že umí litovat. Jenže nikdo se to nikdy nedozví. Tom si tyhle city nechával hluboko, hluboko v sobě. Pohřbíval je pod maskou nenávisti a krutosti.
Ale už neměl sílu tuhle masku nosit.
Dneska se mu bůhví proč neustále vracely mlhavé vzpomínky na ten osudný večer, kdy bylo jemu i Billovi třináct let. Snažil se vybavit detaily a podrobnosti, ale v hlavě se mu všechno měnilo v mlhu bez barvy a tvaru. Nedokázal si vzpomenout.
S povzdechem se převalil na bok a lehl si. Zavřel oči a donutil se nemyslet na nic kromě té noci. A opravdu.
Začal vzpomínat…
„Ach!“ vyjekl Bill a chytl se za hlavu. Andreas, který pořád seděl vedle něho, polekaně nadskočil.
„Co se děje?“ zeptal se starostlivě, zatímco Bill pevně sevřel víčka, v hlavě bolestivý výraz.
A náhle sebou chlapec škubl a hlava mu bezvládně klesla. Už neslyšel Andyho polekaný výkřik.
V hlavě měl něco docela jiného…
Dva třináctiletí chlapci se se smíchem vpotáceli do jejich domu. Hlučně za sebou zabouchli dveře a rozesmáli se nanovo. Bylo znát, že jsou docela dost opilí. Ono taky v jejich věku stačilo pár skleniček něčeho tvrdšího, a bylo to. Jejich kamarád uspořádal úplně poprvé „dospěláckou“ párty bez rodičů a samozřejmě s alkoholem.
Kluci ochutnali všechno, co bylo k mání a po půl hodině skončili oba na záchodech, kde se spolu neohrabaně líbali. Tiskli se k sobě a naléhavě líbali, protože i přes tu opilost vycítili, že se navzájem potřebují víc než kdy jindy.
„Tomi,“ zavrněl po chvíli Bill a odtáhl se od brášky se slastným výrazem ve tváři. „Pojďme domů… já už tu nechci být,“ namotal si na prst jeden pramínek jeho dredů.
„Ok,“ přikývl nadšeně Tom a oči mu zasvítily očekáváním. Upřímně doufal, že v tomhle budou doma pokračovat, protože se mu to moc líbilo. Bylo to sice celkem dětské, naivní a nezkušené… ale přesto krásné a vášnivé.
A tak se oba opilí chlapci ocitli doma. Jejich mamka ani taťka nebyli doma, a oni tak měli dům sami pro sebe. Chytli se za ruce a s tichým pohihňáváním skončili ve svém pokoji, kde se svalili na postel a s hlasitými výdechy sledovali strop.
Bill se otočil na bok, podepřel si hlavu rukou a zálibně se na Toma zadíval. Jeho bráška mu přišel krásnější víc než kdy dřív.
„Jsi krásný, bráško,“ šeptal mu lichotivě do ucha a jeho ruce téměř automaticky vklouzly pod Tomovo velké tričko, kde začaly hladit sametovou kůži. Tom souhlasně zamručel a pohladil brášku po tváři.
„Chci se na tebe dívat… chci se na tebe dívat, jak jsi nahý,“ šeptnul Bill a z jeho hlasu zaznívala stopa vzrušení a opilosti. Tom podzvedl hlavu, ve tváři neskrývaný údiv. Jakmile mu ale bráška začal sundávat oblečení, položil hlavu bez protestů zpátky. Všechny barvy v pokoji se mu slévaly dohromady…
Bill se spokojeně usmál, když před ním jeho dvojče leželo kompletně nahé. Vztáhl k němu ruku a dlouhým nehtem přejel přes jeho kůži.
„Tak nádherný,“ lichotil Tomovi dál, a ten se jen blaženě usmíval. A jeho blaženost vzrostla, když Bill začal pokrývat jeho tělo drobnými polibky. Rozkošně zafuněl, když mu Bill přejel dlaní v rozkroku.
Černovlásek se spokojeně usmál a oči mu tmavly vzrušením. Měl dost jasnou představu o tom, co chce s bráškou dělat. Proto se o nejrychleji zbavil oblečení. Kleknul si před svého brášku a pomalu mu roztáhl nohy.
„B-Bille? Co to děláš?“ zpozorněl Tom a vzepřel se na loktech. Bill ho ale jen nedbale zatlačil do lehu.
„Neboj se, bráško… bude se ti to líbit…“
„Billí, mně se to nelíbí,“ kňourá Tom, zatímco Bill přejíždí svým penisem přes vstup do Tomova těla.
„Ale mně ano, ani nevíš jak moc,“ vydechne Bill a hladí Toma po vlasech. Ten se vrtí a kňučí… v hlase se mu ozývá strach…
„No ták… drž bráškovi…“ šeptnul ostře Bill. Převládala nad ním opilost. Zaryl mu nehty do ramene a svým tělem ho slisoval do matrace. Tomovo tělo se zděšeně napjalo a z úst se mu vydral bolestiví výkřik, když do něho Bill pronikl…
Tom hlasitě vykřikl, když Bill vyvrcholil do jeho drobného těla. Slzy již nedokázal déle zadržovat. Nekontrolovatelně plakal a třásl se po celém těle. Bill z něho vyšel a natáhl si boxerky. Pak se na své dvojče zadíval a jemně mu setřel slzy.
„Neboj, Tomi… poprvé to asi vždycky bolí. Ale teď už to bude dobré… teď už půjdu spát,“ zafuněl a s výdechem se ponořil do říše snů.
Toma Billova slova ani v nejmenším neuklidnila. Jen se třásl a plakal. Po chvíli se vyčerpaně zvedl a šel do svého pokoje.
Vzduch proťal hlasitý výkřik a Bill se z trhnutím probral. Chvíli s otevřenou pusou zíral do zdi a v hlavě si přehrával, co se mu právě zdálo.
A pak mu to došlo.
To nebyl sen.
To byla vzpomínka.
Tohle je ta věc, kterou se mu Tom snažil říct. To on odstartoval tuhle řadu nepříjemných událostí.
Dal si obličej do dlaní, přitiskl se k nechápavému Andymu a naplno se rozplakal.
O několik kilometrů dál v chlapecké věznici ronilo jeho dvojče slzy ze stejného důvodu.
Kvůli stejné vzpomínce.
autor: Lea
betaread: Janule
Úžasnej dílek, jako vždycky! 😉 Konečně si Bill vzpomněl! Tak snad se teď daj věci mezi nima do pohybu.. Už jsem zvědavá na pokráčko! 🙂
No páni.. tak.. došlo mu to.. Oběma
Wow! Perfektní. 🙂 Teď jsem zvědavá, co se mezi těma dvěma bude dít dál… 🙂
Fuck, tak tohle… drsné. S dalším dílem si mákni, vzpomeň si na nás, ubohá děvčátka, co očekávají další díl Nightame 😀
boze ja div neproskocila stropem kdyz jsem tu videla tuhle skvelost. Uprimne…Tom to tam ma na muj vkus az moc snadny. To jsem cekala ze tam teda vytrpi vic. Dobre bylo tam zmineno ze ho nekolikrat znasilnili, ale stejne. Ja bych se ho neujala. Kor po tom, kdyz by mi rekl co udelal. To je totiz humus nejvetsi. Co se tyce Billovo vzpominky tak jsem tam byla trochu zmatena z tech jeho vidin. Asi jsem ji trochu nepochopila. No mozna se mi to vyjasni. Jinak no…dobre ze si vzpomnel, ale i tak to na veci nic podstatneho nemeni. MOzna to udelal, ale Toma to neomlouva. Nak to jsem zvedava jak to ted bude dal
no konečně si na to ten blb vzpomněl! tak šup z toho bráchu dostat a vše si vyříkat!!!
Za to čekání to stálo, jsem nadšená.! Úžasná povídka.:)
Yahooooo uaaaaa waaaaauuuuuuu hakunamatataaaaaa!!!!!!! 😀 malem sem umrela pri cekani na dalsi dil!!!!! 😀 doufam, ze uz neplanujes dalsi radu nestastnych prihod s klavesnicema a kofolou, prtoze po tomhle dokonalem dilu bych asi uz opravdu umrela, kdybych mela cekat zak dlouho!!! 😀
úžasné…po tak dlouhé době zase skvělý díl 🙂 už se nemůžu dočkat jak to bude dál!
no teda… asi nedospím dalšího díluu ♥♥♥ božee, pokračuj co nejrychlejc jasnéé? dokonalý dokonalý <33
Já jsem to viděla a uplně jupíí jupíí a radovala jsem se psala jsem eště kamošce at oočká než pujdem ven a musela jsem si to přečist doufám že další díl bude opravdui brzy protože to vypadá moc moc zajimavě 🙂
Jé super další díl.Jsem moc zvědavá na pokráčko honem dáál
krásné!!! hodně mi tahle povídka chyběla, jsem ráda, že už je tu pokráčko… a doufám, že další dílek bude hodně rychle .) miluju tuhle povídku, je úžasná!!! jen tak dál Leo!! :))
Wow konecne dalsi diel, jedna z najlepsich poviedok na tomto blogu, dokonca lepsia, ako prekladane, dost mi chybala. Super diel, som zvedava na pokracovanie. Fakt dakujem za to ze pokracujes, osobne viem ake to je ked muza proste neprichadza a nie je na nic cas, pretoze sa treba ucit do skol y a podobne ..
Tak nádherné pokračovanie! Úplne ma to dostalo…po toľkých rokoch na to prišli, na pravú príčinu tohto všetkého…
Keď mali trinásť…
uf! toto sa musí predýchať 🙂 ďaleééj 😀
Já jsem tak ráda, že je tu nový díleček..! Tuhle povídku prostě miluju..** A jsem ráda, že si konečně Bill vzpoměl a že se teď dají věci nějak do pohybu…chtěla bych aby se usmířili..:)
Těším se na další vývoj povídky..:)
Oh jakou jsem měla radost a jak jsem byla nadšená když jsem tohle na blogu widěla. Pomalu jsem se bála, že už se dalšího dílu nedočkám. Ae naštěstí ano 🙂
Co se týče tohohle dílu tak bych chtěla říct tohle…
Myslím si, že Tom přesto co udělal a za co sedí w base mu to prošlo až moc snadno. Měl by za swé činy wíc trpět. Možná je we wězení ae Tom si zaslouží wětší trest. Chris jej neměl nechat a každodenně jej měl šukat. Ubližowat mu tak jak on ubližowal Billowi. Myslím si, že by potřebowal řádně potrestat. Možná má teď wýčitky, brečí a možná aj lituje swých činů ae ani tímhle to newrátí a Billowi tím nepomůže.
Co se týká Billa doufám, že se z toho brzy dostane s pomocí Andyho když už ne sám. A co se týče wzpomínek jsem ráda, že si už dokonce aj Bill wzpomněl. Možná to odstarowal ae tohle co mu Tom udělal si přesto nezasloužil…
Doufám, že tady bude brzy další díl 🙂 Moc se těším a tuhle powídku mám oprawdu moc ráda :*
no ty koky !!! užasnéé jako všechno !!! perfektní těším se na další díl 🙂
miluju to, miluju to, miluju!<333 šíleně moc jssem se těšila na tenhle díl:-) A už se nemůžu dočkat dalšího:o))
Och né, chudák, mě je teď líto Toma. Bill si za to muže sám. Doufám že další dílek bude brzo.
Oh zase další díl… A samozřejmě skvělý! Stejně mám pořád pocit, že Tom toho co udělal Billovi nelituje… Jasně Bill možná tím Tomovi ublížil, ale byli opilí a Tom se nijak zvlášť nebránil! Takže prostě Tom neměl právo udělat to! Chudák Bill. Migréna je svinstvo, občas mě to přepadne a je to děs běs!
mě je líto obou….
mě je líto obou….
Oh.. To je úžasný.. Je mi obou líto.. Jak Billa tak i Toma.. Chci ihned pokráčko.. Miluju tuhle povídku
;-( Prosím kdypak bude další dílek?
miiiiiiiiiiiiiilujem…..Kočka nedáš mi ICQ???moje je 423 668 349 ..ked tak sa ozvy 🙂
další… a rychle 😉
Docela bych se těšila na další díl…doufám že bude
Objeví se tu ještě někdy pokračování? o:)
🙁 Další dílek nebude..? 🙁
Slibuju že další díl bude..doufám že v nejbližší době =)
jako kde je další díl? :'(((((