autor: Pajule
Ahoj :o) Velmi se omlouvám za tak dlouhou dobu, co jste museli čekat na nový díl. Opravdu se omlouvám. Bohužel, bylo tu moc práce, zdravotní problémy a do toho se ještě přimotala oslava narozenin – a čas na psaní byl rázem pryč. Teď by to snad už mělo být lepší :o) Ještě jednou se omlouvám. Pajule
Takže mě chce jen na sex?
Ráno – pondělí
TOM
Znaveně si protřu oči, otevřu pusu dokořán a hlasitě zazívám. Překulím se na bok a protáhnu se jako kočka. V těle mi sem tam něco zakřupá. Podlaha je na spaní nepohodlná.
„Tomi?“ uslyším někde ze strany. Bill. Otevřu oči a otočím se na bok. Uvidím jen jeho nohy. Už je vzhůru. Odkopu ze sebe deku a začnu se soukat zpod klavíru. Vylezu po čtyřech ven a pak se v klidu postavím. Upřu pohled na oblečeného Billa. Natahuje se, že mi dá pusu, ale razantně ho zastavím.
„Až si vyčistím zuby.“
„Tomi! Než dojdeš do chatky, kde si vezmeš kartáček a pastu a pak než dojdeš ke sprchám, kde si vyčistíš zuby, půjdeš zase zpět do chatky, a pak až teprve sem – sakra, to bude trvat moc dlouho. Kašli na čištění zubů,“ natáhne pro ke mně pro další pokus o polibek, ale opět se odtáhnu.
„Ne,“ zakroutím hlavou, načež se Bill otočí a začne něco hledat ve skřínce, která je nad lednicí. Je tu taková malá provizorní kuchyňka. Vítězně se na mě asi po třech minutách otočí. V ruce svírá bonbón.
„To ti bude stačit?“ zasměje se a beze slov ke mně přijde. Vezme moji dlaň, kam mi položí rozbalený bonbón. Strčím si ho do pusy a zamířím k lednici. Jsem vyprahlý. Náhle ucítím něčí paže okolo mých boků a malý polibek na můj krk.
„Děkuju, Bille,“ zašeptám prostě a kousnu do tvrdého bonbónu, který se mi v puse rozlomí na stovky kousíčků. Začnu je kousat a polykat. Za pár vteřin nemám v puse nic, snad jen ovocnou chuť po bonbónu. Otočím se k Billovi čelem a opřu se o nízkou lednici, která je za mnou. Přitáhnu si ho do objetí.
„Myslím, že ten, kdo by tady měl děkovat, jsem já,“ líbne mě zlehka na ústa a vítězoslavně se usměje, když z mé strany nejsou žádné pokusy o zabránění tomu.
„Takže v konečné fázi myslím, že děkování necháme a popřejeme si krásné, dobré ráno. Kolik je vůbec hodin?“ chytnu si Billa okolo boků a věnuji mu polibek na tvář. Podívá se na hodiny, které visí někde na zdi za mnou.
„Šest a pár minut,“ zašveholí a přitulí se ke mně. Nasaji vůni jeho vlasů, do kterých ho následně zlehka políbím.
„Teprve? Divím se, že si nepřipadám unavený. Že jsem vůbec byl schopen vstát. V kolik jsi vlastně vstával ty?“
„Asi hodinu před tebou. Měl jsem v plánu tě probudit hraním na klavír, ale nějak jsem to zavrhl a raději si v hlavě promyslel, co budeme dnes dělat,“ mrkne na mě vesele a oba nás v tu samou chvíli napadne si jít sednout na měkkou židli u klavíru. Přemístíme se tam, stále s úsměvy na tváři.
„A co budeme dělat?“
„Mám v plánu vás naučit pár dalších triků. A vyzkoušet ty, co jsem vás naučil. Jen mě mrzí, že nebudeme moct na U-rampu, protože jsou na ní nástroje.“
„Tak prostě ten týden, než nástroje odvezou, na ní jezdit nebudeme, no. Snadné řešení,“ odpovím jednoduše.
„Já vím. Ale bez tebe bych na to nepřišel,“ brnkne mi prstem po nose a zvonivě se rozesměje. Začnu se smát s ním. Pak už jen vylezeme ven, odkryjeme všechny plachty a s úsměvem pozorujeme z gauče slunko, které je prozatím celkem nízko. Je mi úžasně. Naprosto nepopsatelně.
JIMMY
„Co to… doprdele!“ vymrštím se do sedu a v duchu nadávám na tak ošklivé a nepříjemné probuzení. Okolo ucha mi už nejméně půl hodiny bzučí otravná masařka. Naštvaně ze sebe odkryji peřinu a natáhnu na sebe triko a tepláky. Vezmu si kartáček na zuby, pastu a ručník a rozhodnu se, že se vydám vyčistit si zuby. Prostě provést ranní hygienu. Vylezu před chatku, že půjdu dál, ale zarazí mě Andre, který sedí na schodech. Kolik to je vlastně hodin? Šest. Nějak tak. Vždyť Andre přišel až po jedné. Slyšel jsem ho přicházet a štrachat ho ve skříni. Co to, že je tak brzy vzhůru?
„Ahoj, Andre!“ pozdravím ho zvesela a posadím se na schod vedle něj. Otočí na mě hlavu a široce se usměje. Tak široký úsměv snad nemá ani Bill!
„Guten Morgen! Co tak brzo, Jimmy?“ poposedne si a opět se na mě zadívá s úsměvem na tváři. Až teď si všimnu, že si pohrává s mobilem.
„Bohužel, příroda mi nepřála,“ povzdychnu a tentokrát jsem to já, kdo sleduje Andreho zkoumavým pohledem. Svraští čelo a koukne na mě nechápavým pohledem.
„Co?“
„Vzbudila mě moucha. Ta pitomá moucha! Bzučela mi okolo ucha snad půl hodiny. Nedalo se to vydržet. Ale co ty tady tak brzo?“
„Nemohl jsem klidně spát. Navíc – nedalo mi to, musel jsem přemýšlet o Billovi a Tomovi,“ protentokrát jsem to já, kdo svraští čelo v nechápavém gestu. Řekl skutečně ty dvě jména? Bill a Tom?
„Jak přemýšlet o Billovi a Tomovi? Stalo se něco?“
„Víš, vím, že jsou spolu. A… včera kluci odešli spát a zůstal jsem tam jen já a Tom. A pak přišel Bill. Když řekl, že jde narovnat do klubovny do lednice nerozdělané lahve piva, nakukal jsem Tomovi, že jdu spát a nechal je tam o samotě. Vím, že je to možná trochu divné, ale vážně by mě zajímalo, co se tam dělo,“ potutelně se usměje a mobil si strčí do tepláků. Vstane.
„Oni ti to o sobě řekli?“
„Ne. Poznal jsem to. Víš, mám staršího bráchu. Ne, on není gay, ale bratr jeho manželky gay je. Viděl jsem ty dva spolu – Billa a Toma. Chovali se k sobě hrozně pěkně a z těch dotyků, co jsem viděl, jsem si dokázal odvodit své. Už jen z toho, že se s bráchou Anette vídám docela často. Je to prostě… jiné, než u klasických heterosexuálních párů. Tedy… mně to přijde jiné.“
„Aha. A oni… oni tam zůstali sami? U klubovny? V klubovně? Vždyť pršelo, ne?“
„Já nevím. Šel jsem spát. Těžko říct.“
„Aha,“ povzdychnu hlasitě.
„Tak se tam běž podívat, ne?“ plácne mě po rameni a zmizí v chatce.
Zvednu se na nohy a vydám se do skateparku. Je to docela kousek, takže mi trvá značnou chvíli, než přejdu celý tábor. Ale je to příjemné. Po dešti je krásně čerstvý vzduch, všude voní jehličnany, co tu rostou. Prostě příroda. To je něco jiného než New York. Neříkám, New York mám rád, je to město, kde mám svůj byt, kde mám práci, kde žiji. Ale někdy to útěk do přírody chce. Je to asi tři roky nazpět, co jsem si koupil chatu. Je to u městečka Honeoye ve státě New York. Je jen malé, pár baráků, zbytek je roztáhlý okolo jezera. Když si zadám tohle městečko do vyhledávače, co se map týká, kolikrát mi ho ani nenajde. Je od New Yorku vzdálené něco přes 370 kilometrů vzdušnou čarou. Takže je to poměrně daleko. Ale za útěk to stojí. Všude lesy, příroda, voda. Úžasné.
„Ale Tomi, tak to vůbec není, víš? Musíš to tam strčit takhle.“
„Takhle?“
„Ano. Hezky to tam nasměruj. Jo, přesně tak.“
Z přemýšlení mě vyruší dva hlasy. Billův a Tomův. Zastavím se a zaposlouchám se do jejich hovoru. Hlasy utichly a jsou slyšet jen nějaké zvuky. Popojdu pár kroků, abych měl lepší výhled, a schovám se za strom, aby mě nebylo vidět. Uhnu si větve, které mně vadí ve výhledu. Zaostřím pohledem před klubovnu, kde sedí na sedačce ti dva. Smějí se a něco drží v ruce. Kouknu, co to je. Aha, Bill se sklání nad Tomem, který v ruce drží mobil. Počkat… co kam strčit?
„Tomi?“ po nechápavém kroucení hlavy se podívám zase zpět na ty dva. Bill vezme mobil a zastrčí ho k sobě do kapsy. Položí se Tomovi do klína a ten ho s úsměvem na tváři začne vískat ve vlasech. Usměji se nad pohledem, který se mi naskytne. Vypadají tak šťastně, tak zamilovaně.
„Ano?“ zeptá se Tom, co mu Bill chtěl. Ten se překulí ze zad na břicho, odsune se z Tomova klína a následně si klekne. Tomovi se vyhoupne na klín, obmotá mu ruce kolem krku a vtiskne mu lehký polibek na ústa. Tom se usměje, Bill hned po něm. Jejich čela zůstávají o sebe opřená.
„Jsi to nejúžasnější, co mě mohlo potkat,“ řekne Bill tak potichu, že mám co dělat, abych to slyšel. Co mě však zaráží ze všeho nejvíc je to, že mezi sebou mluví anglicky. Proč?
„Und du bist…“ a více nerozumím. Tom začne něco říkat německy. Vyhoupne si Billa do náručí a společně zmizí v klubovně. A mám po koukání. A ani nevím, co Tom Billovi řekl. Myslím, že teď je čas na to, abych se vrátil zpět do tábora, myslím.
TOM
„Tome! Dej mě dolů!“ mlátí mě Bill zlehka do hrudi, při čemž se snaží znít velmi vážně, ale doslova se tlemí na celé kolo. Přejdu s Billem v náručí až ke křídlu, kam ho posadím. Černovlásek jen roztáhne nohy a naznačí mi, abych se mezi ně postavil. Udělám to tak.
„Sluší ti to,“ zašeptám mu do ucha, ke kterému se shýbnu a dám mu na něj lehký polibek. Bill se usměje, chytí si mou hlavu rukama, abych mu neuhnul, a přiseje se na mé rty. Věnuje mi překrásný polibek. Něžný, který se postupně mění v rychlejší a vášnivější. Sakra, ten kluk mě dostává do kolen! Neotálím ani chvilinku. Rukama nadzvednu lem Billova trika a vjedu pod něj. Jendou rukou ho hladím po bříšku, tou druhou po zádech. Bill mě najednou pustí, odtáhne se ode mě a dá ruce nahoru. Pochopím, vyjedu rukama ven, uchopím lem trika, které mu následně přetáhnu přes hlavu a hodím ho vedle sebe na zem. Bill se usměje, položí se na klavír, vyhodí nahoru i nohy. Unese nás ten klavír oba dva? Unese. Tedy… doufám. Ještě si vysvléknu triko, které přistane vedle toho Billova, a začnu lézt nahoru.
Jakmile vylezu nahoru, Bill se mi opět přisaje na rty. Klouže rukama po mých zádech, jeho dech se mísí s tím mým. Billova ruka náhle sklouzne na můj zadek. Trochu znejistím, ale po chvíli mi to přijde prostě… normální. Líbáme se, naše vášnivá hra pokračuje. Cítím, že na to reaguje ne jen můj mozek, ale i můj rozkrok. Tvrdnu. A cítím, že Billova ruka… cože? Prudce se od něj odtáhnu a pohledem sklouznu k mému rozkroku. Přes šortky a boxerky se jeho ruka dotýká mého penisu. Jeho druhá ruka se snaží rozvázat šňůrku, která drží šortky na mém těle. Sjedu k Billovu obličeji. Nevinně se usmívá a pokračuje ve své činnosti. Ne, tohle nechci. Ještě ne. Ještě je moc brzy.
„Bille, ne. Prosím,“ zašeptám. Je mi líto kazit takovou atmosféru. Je mi líto ničit tuhle chvíli. Avšak necítím se připravený na to, abychom zašli někam dál, co se mě týká. Nejsem připravený na to, aby se mě dotýkal tam dole. Kůži na kůži.
„Oh?“ Bill na mě vyvalí svá čokoládová kukadla, v nichž se zračí naprostá nechápavost. Sakra! Ucítím, jak se Billova ruka stahuje pryč z mého rozkroku. Ucítím, že se obě Billovy ruce stahují pryč z mého těla. Pochopí to? Bude mu to hodně vadit? Bude na mě naštvaný? Ne, myslím, že mě Bill pochopí, každý má své začátky. Určitě mě pochopí, tím si jsem jistý.
„Ještě ne, prosím. Je to na mě moc rychlé. Omlouvám se. Nemohli bychom o tom nejdříve mluvit? Víš, jako… povídat si o tom? Nejsem moc zkušený a tak. Nejsem si jistý, víš? Prostě… jen povídat. Hm?“ snažím se k němu přitulit, ale odtáhne se ode mě. Podepře se na rukou, sedne si a na závěr sklouzne z klavíru dolů. Ze země sebere tričko, které si oblékne.
„Aha, povídat. Jo, jasně. Žádný problém. Budeme si povídat. Ale kurva Tome, vidíš to? Vidíš, co se mnou děláš? Jsem z tebe sakra paf! A ty si chceš povídat?! To myslíš vážně?“ vyjede najednou a rukou ukazuje na svůj rozkrok. Přes látku se rýsuje jeho tvrdý penis. Avšak jeho vzrušení postupně upadává. Co se děje, že tak vyletěl?
„Je na tom něco špatného? Povídat si?“
„To je kurva špatný! Bože! Ty jsi vážně natvrdlej, Tome! Ale to nepochopíš. Tohle nemá cenu,“ máchne rukama do prostoru a mně začne docházet, o co vlastně kráčí. Takže mě chce jen na sex? Nebo už ho nebaví čekat? Ano, nebaví ho čekat, nemá trpělivost. A já ve skrytu duše doufal, že to chápe. Že mi pomůže. Odpovědi na otázky, které jsem si ještě před malou chvílí kladl, jsou záporné. Nechápe mě, vadí mu to, je na mě naštvaný.
„Já… jen prostě nechci všechno podělat. Bojím se, Bille. Copak ty ses toho nikdy nebál?“ zašeptám v zoufalství. Nastane dlouhé, mučivé ticho. Mlčí, upírá na mě svůj pohled.
„Ne, nebál. A tohle nemá cenu. Jdu si zakouřit,“ sebere z vršku skřínky, co je za ním, zapalovač a krabičku cigaret a okamžitě zmizí. Co tohle všechno mělo znamenat?
***
„Ano? Co chceš říct?“
„Nic.“
„Vždyť ses nadechoval, že něco řekneš.“
„Nechci k tomu nic říct. Chci ti k tomu něco říct až v tu dobu, kdy se to vyřeší. Vyřeší se to doufám, že ano?!“
„…“
autor: Pajule
betaread: Janule
jesli se to neviresi tak to prestanu cist
tohle mě šíleně šokovalo..nečekala bych to od Billa ani náhodou…celkem mě zklamal….ale..pokud byl zvyklý mít sex pravidelně…tak se mu nedivím..
Oh, proč Bill tak vyjel? Přece ví, jak je Tom plachý a stydlivý a prostě celou dobu mu to nevadilo a najednou jo? A ty jeho řeči, že to nemá cenu… no nevím. Billovi prostě hráblo. Chudák Tom, je z toho celej vystrašenej a prostě když nechce Bill by na něj neměl tlačit. Těším se na další díl.
Úplně souhlasím s holkama!!Bill byl vždycky tolerantní a trpělivý,a najednou se chová jako debil,a to pěkně sobecký debil!!Vůbec mi to k němu nesedí,možná,že to má svoji příčinu,ale i tak,bylo to k Tomovi hrozně necitlivé..=((
Achjo..:( Bill mě šíleně zklamal a Toma je mi děsně líto..:(
Já už bych chtěla co nejdřív další díleček..Chci aby se to mezi nima vyřešilo..aby to mezi nima bylo zas tak dobré…
Bill mě sice zklamal ale…vemte si, jak dlouho on na něj čeká…s tímhle sem se fakt ještě nesetkala, aby byl někdo tak stydlivej a pomalej…
Chápu Billa, že vybouchl…
Ooou tak to jsem vážně nečekala, že se Bill takhle zachová … No, ale i přesto jsem zvědavá na další díl ..U žse moc těším … ♥
tak tohle bylo od Billa hnsunýýýý