pokračování
Schody je zavedly do obrovské kuchyně a jídelny, Tom spatřil balkonové dveře. Táhl Billa směrem k nim, otevřel velké skleněné dveře a protlačil Billa ven. Zvuky z večírku byly tlumené a Bill se podíval na oceán, stejně jako Tom dříve, jeho oči zářily.
„Je to krásné,“ řekl Bill. Otočil se k Tomovi a výraz úcty určený pro hvězdy byl na jeho tváři stále viditelný. „Děkuji.“
Tomův žaludek se zkroutil, stiskl bratrovo zápěstí a otočili se směrem k oceánu spolu. „Myslíš, že někdo zaregistruje, že jsme pryč?“zeptal se Tom.
Bill nevypadal, že poslouchá. Vyprostil se z Tomova sevření, naklonil se přes betonový okraj balkonu a zadíval se na oceán. „Tenhle dům je zatraceně velký,“ řekl Bill. Naklonil se téměř více přes okraj, díval se níž, Tom si na okamžik myslel, že chce skočit. Ale Bill se postavil v celé své výšce a s úsměvem se odtáhl od okraje. „Je tam bazén, tam dole, v malé jeskyni. Je hodně zastrčený. Bože, Tome, až budeme mít dům, mohl bych mít bazén v jeskyni?“
„Kde budeme žít, v Playboy Mansion?“ zeptal se Tom se smíchem. Bill se opřel proti balkonu, oči upřené na hvězdy, odmítavě mávl na Toma rukou. Byl to tichý moment, navzdory slabému hluku, a Tom pozoroval, jak tlumená světla rozsvítila Billovy vlasy, přeměněné na černé tekuté hedvábí, jak se měsíc odrážel v jeho hlubokých hnědých očích. Bill vypadal nádherně, byl dokonalý, jeho tělo tak dlouhé a štíhlé, téměř se rozplývající proti balkonu, jako by měl sklouznout přes okraj a splynout s přílivem oceánu.
„Díky, že jsi mě sem vzal,“ řekl Bill nakonec. Podíval se na Toma a maličko se pousmál lesklými rty. „Tohle je nejlepší chvíle za celou tu dobu, co jsme tady.“
Tom se usmál. „Takže jsi šťastný?“
Bill neodpověděl, jen se znovu zahleděl na oceán. Tom se podíval na podlahu, zamračil se. Proč Billův pocit štěstí závisel v poslední době na něm? Neznal odpověď. Díval se, jak bratr hleděl na moře skrývající bazén, zamyšleně se kousal do rtu. Najednou mu v hlavě bliknul nápad.
„Bille,“ řekl.
„Hmm?“
„Chceš udělat něco šíleného?“
Billovy oči zaplály. „Jako co?“
„Chceš se jít podívat na ten bazén tam dole? Nikdo by nás neviděl. Sotva ho vidíme a je taková tma,“ řekl Tom.
Bill se zasmál. „Dobře, nechápu, co je na tom šíleného, ale okay.“
Dvojčata podnikla cestu až do skryté jeskyně a stála před bazénem. Byli obklopeni krásnými květinami a zelení, a kolem bazénu byly vyřezávané kamenné struktury, vypadající starobyle, chráněné proti dotekům. Tom se sklonil a cítil vodu, byla teplejší než vzduch.
„Chceš jít?“ zeptal se Tom.
„Nevzal jsem si s sebou plavky,“ řekl Bill. „A opravdu nechci mít tyhle kalhoty mokré.“
Tom zvedl obočí. „Možná nepotřebuješ plavky.“
Bill vrhl na bratra podezíravý pohled. „Ne?“
Tom přikývl. „Bylo by to uvolňující, ne?“
Bill pochopil. „Nemůžeme! Nemůžeme se koupat bez plavek, Tome. Je tu tolik lidí tam nahoře, oni uvidí…“
„Co by viděli? Zeptal se Tom. „Je tady tma jako v pekle, nejsou tu žádná světla. Pojď.“
„Vždycky jsem chtěl…“ Bill se kousl do rtu a toužebně hleděl na vodu.
Tom si už rozepínal opasek. „No, já jdu na to.“
Bill se na bratra zašklebil. „Dobře, já taky.“
Dvojčata si rychle sundala boty, kalhoty a trička, až stáli jen v boxerkách, mírně se otřásli na nočním vzduchu.
„Co když je ledová?“ zašeptal Bill.
„Není, kontroloval jsem to.“
Bill si dal palec za lem svých malých boxerek. „Nedívej se.“
Tom obrátil oči v sloup a odvrátil se, vystoupil z vlastních boxerek a uslyšel velké šplouchnutí. Bill skočil do bazénu a mrskal se ve zčeřené vodě se smíchem, oči mu zářily. Tom přistoupil k okraji bazénu a potopil se, zalapal po dechu, když ho voda kompletně obklopila.
„Do prdele, to je osvobozující,“ řekl Tom po té, co se vynořil, potřásl vlasy.
Billa nebylo nikde vidět a Tom se brodil zpět na mělčinu, očekávajíc přepadení. „Bille…“
Bill vystřelil z vody těsně za ním, popadl Toma ve tmě a tvrdě škubal za jeho copánky. „Mám tě!“ zazpíval Bill a zatahal znova.
Tom byl pro drsné přepadávání, sakra, to on vymyslel drsné přepadávání, když jim bylo pět, ale nebyl připraven na drsné přepadávání bez oblečení. Billovy nahé nohy přejely po Tomových a jeho hruď byla celá na Tomových zádech, když tahal za jeho vlasy.
„Bille!“
Bill se zachichotal, naposledy trhnul a vrhnul se pod vodu, téměř neviditelný. Tom ustoupil, opřel se o jeden z falešných skalních útvarů a sledoval, jak se bratrův temný stín pohyboval pod vodou. Vynořil se na druhé straně bazénu, se smíchem, vlasy měl přilepené k obličeji a make-up mu stékal po tvářích.
„Ach můj bože, je to zatraceně úžasné!“ řekl Bill, skočil zpět pod vodu a plaval. Jeho bledá kůže se leskla v měsíčním světle a Tom mohl jen sledovat, jak se Bill vznášel na zádech, plácajíc kolem sebe rukama i nohama.
„Je to jako opravdu velká vana,“ souhlasil Tom. „Tak trochu.“
„Mohl bych to dělat navždy,“ řekl Bill. Ponořil se pod vodu a opět se vynořil u Toma, ramena pod vodou, vlasy plovoucí kolem něj. Chytil Toma a zašklebil se. „Jsi vystrašený?“
„Vystrašený z čeho?“
„Z…“ Bill zvedl obočí a znovu se potopil. Tom ztratil stopu, kde Bill byl, zavrtěl hlavou a relaxoval v teplé vodě. Právě se chtěl opřít a vytáhnout cigaretu z kapsy u kalhot, když ucítil, jak ho někdo chytil za kotník, zakřičel.
„Do prdele!“ Tom vykřikl. Vykroutil se ze sevření a Bill se vynořil, stříkající a hystericky se smějící. Tom ustoupil od svého bratra, ale ten ho následoval, plaval lehce za Tomem.
„Vypadni odsud!“ smál se Tom. Postříkal Billa do obličeje a ten vytřeštil oči.
„Oh, právě sis o to řekl,“ zlomyslně se ušklíbl Bill.
„Bille, já jsem tvůj starší bratr, ty nemůžeš-„
Bill se potopil za velkého zčeření vody, Tom se snažil vycouvat a v tom se Billovy malé zoubky zanořily přímo do jeho boku. Tom zakňučel a odstrčil bratra pryč, lapal po dechu, jak se smál a nadával. Bill ho znova kousnul a Tom musel použít fyzickou sílu na svého hravého malého bratra, aby ho přestal kousat.
„Bille, ty zrůdo. Kolik ti je, pět?“ zeptal se Tom, držící pevně Billa za ramena.
Bill se zašklebil. „Myslel jsem, že bylo zřejmé, co jsem byl,“ řekl, a znova se chtěl schovat pod vodu. Tom ho chytl pevněji, držel Billa blízko, jejich hrudníky se prudce zvedaly.
„A co jsi byl?“ Tom přešel na šeptání. Zvuk, tak tichý jak byl, odrazil se od vody a rozplynul se v nočním vzduchu, možná i v oceánu.
Bill vyplázl jazyk, naklonil se dopředu a kousl Toma do brady. „Žralok.“ Řekl.
Tom se zatřásl, jak tam stáli, nazí, začal se pod vodou chvět. „Žralok lidožrout?“ zeptal se Tom. Bill se připitoměle usmál a pokusil se zpět potopit, případně zaútočit na Toma znovu, ale bratr ho držel pevně svými pažemi. Kdyby se přiblížili, jejich boky by se dotkly a pak si Tom nebyl jistý, co by se stalo. Chvěl se a hořel najednou. „Nebo žralok lidožroutka?“ zeptal se.
„No, určitě lidožrout,“ zašeptal Bill.
„Oh,“ Tom němě zíral na Billa, pronikavým a jasným pohledem. Roztřeseně se na svého bratra usmál a lehce vydechl. „To je dobře,“ řekl tiše.
Bill se posunul o kousíček dopředu, stačilo to, aby se něco stalo. Jejich boky a stehna se dotkly. Tom prudce zčervenal. Něco dalšího se také dotklo. Žádné z dvojčat neudělalo nic, aby se vzdálilo. Prostě tam stáli a dychtivě na sebe dýchali.
„Měli bychom už jít,“ zamumlal Tom po nějaké době, která se mu zdála jako hodina. „Vsadím se, že si někdo všiml, že jsme odešli.“
Bil naklonil hlavu z jedné strany na druhou. Tom si myslel, že se možná Bill chtěl naklonit dopředu a políbit ho, ale byla to absurdní myšlenka.
I když… opravdu byla? Tom stále plánoval Billa políbit.
Místo toho Bill rychle přikývl. „Dobře.“ Řekl bez dechu.
Opět se žádné z dvojčat nehnulo. Tom byl jako přikovaný na místě, ruce měl obtočené kolem bratra. Něco se mezi nimi definitivně změnilo, bylo to téměř hmatatelné.
„Půjdu ven jako první,“ zašeptal Bill.
Tom přikývl a Bill se nakonec vyprostil z jejich pevného sevření. Překonal cestu k okraji bazénu a vyzdvihl se nahoru, Tom zrudl, když se mu zjevil Billův perfektní, hladký zadek.
Ano, něco se definitivně změnilo.
***
„To bylo úžasné,“ řekl Bill znova. „Tak úžasné.“
Tom přikývl a usmál se při řízení. Kapela právě měla od návratu své první představení, intimní akustický koncert v Kolíně nad Rýnem. Bil byl dnes ve skvělé formě, vypadal neuvěřitelně a zněl úžasně. Tom byl nadšený ze všeho, co opět začínalo, nadšený pro nové album, vzrušený z toho, co přinese budoucnost.
„Vypadal jsi tam opravdu skvěle,“ řekl Tom ostýchavě s očima přilepenýma k silnici.
„Myslíš?“ Tom na sobě cítil Billovy oči a zavrtěl se na sedadle. „Byl jsem tak nervózní, málem jsem se pozvracel. Bože, i přesto mám teď zatracený hlad.“
„Pokud jsi byl nervózní, nebylo to poznat,“ řekl Tom. Očima se vkradl na bratra a usmál se. Bill se opřel o okno a v břiše mu zakručelo. „To jsi tak hladový?“
„Nejedl jsem oběd,“ řekl Bill. „Můj žaludek se zbláznil, nemohl jsem.“
„Můžeme si objednat pizzu nebo něco, až budeme doma,“ řekl Tom s očima opět na silnici. Auto před nimi dalo blinkr, Tom ho následoval a auto za nimi udělalo totéž. Byli obklopeni ochrankou vpředu i vzadu. Tomovi to připadalo trochu hloupé, taková ochrana, ale fanoušci venku byli více než nadšeni z návratu kapely a jejich management nechtěl nic a nikoho nechat následovat kapelu a způsobit scénu. Jejich image nepotřebovala žádný skandál tak blízko před vydáním nového alba. Tom věděl, že v minulosti neměl dost dobré sebeovládání, a tak nechal ochranku dělat svou práci.
Nicméně když Billovi opět zakručelo v žaludku a v dálce se náhle zjevily důvěrně známé zlaté oblouky, Tom si pomyslel, že prostě musí udělat změnu plánů, pro ochranu jak sebe, tak i ochranky.
Čtyři dny.
Čtyři dny do jejich dvacátých narozenin a Tom měl všechno naplánováno tak, aby mohl dokončit Billův seznam. No, většinu z něj. Z představy, že zcela dokončí seznam, mu hořely uši a kroutil se mu žaludek. Jen pomyšlení na líbání Billa dělalo Toma šíleným.
Od doby jejich malého koupání bez plavek v Jižní Africe viděl Tom seznam ve zcela novém světle.
„Máš náladu na pizzu?“ zeptal se Tom.
Bill udělal obličej a Tom se rozhodl. Mohl odklepnout něco ze seznamu o čtyři dny dříve. Beze slova zapnul blinkr a opustil rušnou ulici.
Vjel přímo na parkoviště McDonalds. Tomův telefon zazvonil dřív, než Bill stihl cokoliv říct na jejich zastávku.
„Jo?“ odpověděl Tom nevrle do telefonu.
„Co to děláš?“ zvolal jejich bezpečnostní šéf.
„Máme hlad,“ odpověděl lehce. „Uklidni se, budeme brzy hotovi. Právě jedu přes McDrive.“
„Dobře, vyzvedneme vás potom na parkovišti.“
Tom zavěsil a obrátil oči v sloup, když dvě černá auta zaparkovala vedle budovy McDonaldu. Bill byl schoulený na sedačce spolujezdce a tiše se smál.
„Chtějí, abychom jim něco vzali?“ zeptal se Bill a ramena se mu otřásala od smíchu.
„Pche,“ zavrčel Tom. Protáhl se kolem budovy do McDrive a zastavil u reproduktorů. Bill položil Tomovi ruku na zápěstí, ten se na něj podíval a zčervenal. „Co chceš?“ zeptal se.
„Já nevím…“ Bill si prohlížel menu a mračil se. „Všechno vypadá opravdu dobře. Chci nuggety. Ne, burger. Ne, kuřecí sendvič. Ne-„
Tom se usmál. „Posaď se, já objednám, okay?“
Bill přikývl.
„Co si přejete?“ ozvalo se znuděným hlasem z reproduktoru.
Tom se vyklonil z okýnka. „Chtěl bych od každé věci na jídelním lístku jednu.“
Ticho.
„Haló?“ zeptal se Tom. Cítil, jak mu Bill stiskl ruku.
„Pane, slyšel jsem vás dobře?“ Řekl zmatený hlas.
„Ano,“ řekl Tom pevně. „Jednou od všeho na jídelníčku. Ale dostanu pro sebe navíc jednu extra colu.“ Přidal Tom. „Prosím.“
Bill se podíval na Toma s vykulenýma očima. „Tome-„
„To je vtip?“ zeptal se obsluhující McDrive.
„Ne,“ řekl Tom. „A můžeme dostat nějakou barbecue omáčku na nuggety?“
„Já… Já potřebuju mluvit se svým šéfem,“ vykvikl hlas. Reproduktor zapraskal a Bill plácl Toma po ruce.
„Tome! Co to děláš? Nesníme to všechno a bezpečnostní tým nás zabije!“ zaúpěl Bill.
Tom se na něj zazubil. „Copak jsi tohle nikdy nechtěl udělat?“ zeptal se.
Bill udělal obličej.
„No, nemám pravdu? Miluješ tohle zatracené místo a nikdy se nemůžeš rozhodnout, co si dáš.“
Billův pohled se změnil na lehký, tajemný úsměv. „Možná, ale já nemůžu uvěřit, že jsi to udělal. Pravděpodobně ti nebudou věřit a budeme muset jít dovnitř s nimi a-„
„Bude to hotovostně nebo kreditní kartou?“ ozval se pevný hlas přes reproduktor.
Tom se vyklonil z okna. „Kreditkou, prosím.“
Tom se obrátil na Billa, pozoroval, jak se jeho malému bratrovi rozšířily oči. „Tome,“ udeřil ho znovu. „Jsi blázen, co je s tebou?“ Ale smál se a oči mu zářily. „Oh, můj bože, myslím na všechno to jídlo!“
„Říkal jsi, že máš hlad,“ řekl Tom se smíchem. Bill ho opět plácl, ale chytil ho za paži a stiskl, jeho řasy se nesměle zachvěly, koketním způsobem.
„Co je s tebou v poslední době? Nejdřív koupání bez plavek a teď tohle?“ zeptal se Bill. „Odkdy jsi tak dobrodružný?“
„Uvidíme, jak dobrodružné budou zažívací potíže,“ řekl a popojel dopředu zaplatit.
***
Tom si připlácl ruku na břicho a svezl se na pohovku, s jasnou bolestí uvnitř. Ale cítil se úžasně. Právě do sebe nacpal dva cheesburgery, hrst nuggetek, velkou porci hranolek a Oreo McFlurry. On a Bill sotva udělali díru v jejich hoře z McDonalda. Bill zpracoval cestou BicMac a dva kuřecí sendviče.
„Měli by nás varovat,“ řekl Tom bez dechu. „Nikdo nás před ničím takovým nevaroval.“
„To proto,“ řekl Bill, tlačící si do pusy hranolky, „že nikdo takové věci nedělá.“
Tom zasténal a promnul si břicho. Pár jejich psů sedělo, ostřížím zrakem je sledovalo a doufalo, že jim zůstanou nějaké zbytky. Dvojčata se o jídlo nerozdělila s nikým, ani s rozzlobenou ochrankou, která s vykulenýma očima sledovala, jak Bill s Tomem odjeli s autem plným McDonalda.
„Mimochodem, všechno nejlepší k narozeninám,“ řekl Tom. „Tohle je tvůj dárek.“
„Tohle je můj dárek?“ řekl Bill nevěřícně. „Oh, ty jsi sladký. Padesáti kily nezdravého jídla opravdu říkáš miluju tě.“
Tom se uchechtl. „Tak jako tak, nikdy jsme si nic nedali.“
Bill si povzdechl. „To nedali.“
„Fajn.“ Tom se posadil a usmál se. „To je jen jeden z tvých dárků.“
Billovi se rozzářily oči. „Jen jeden? Co ještě dostanu?“
„V žádném případě. To je překvapení.“
„No tak, Tomi, řekni mi všechno,“ Bill zavrněl.
Tom zašilhal směrem k bratrovi. „To ne.“
„Udělej to,“ odsekl Bill.
„Nikdy jsi mi neřekl, že tě Andreas chtěl vidět nahého,“ zavrčel Tom.
Bill se chystal odseknout, ale zarazil se. „No, to bylo trapné.“
„To se vsadím.“ Tom se kradmo podíval na bratra. Bill se koukal do klína, červený. „Hele, viděl jsem tě nahého dřív než on.“
To prohlášení viselo ve vzduchu mezi nimi, oba karmínově zrudli.
„Myslím, že to znělo divně,“ dumal Tom.
Bill pokrčil rameny. „Možná. Nechceš si jít zdřímnout? Jsem z tolika jídla unavený.“
„Jasně.“
Zvedli se a psi rychle loupili zbytky jídla, když dvojčata odcházela do svých ložnic. Bill následoval Toma, až byli oba v jeho pokoji. Tom se otočil.
„Co je?“ zeptal se.
„Chci si zdřímnout s tebou,“ řekl Bill. „Okay?“
Tomův žaludek příjemně zakroužil. „Samozřejmě, to je v pohodě.“
Bill se usmál, vlezl do Tomovy postele, urovnal přikrývku a spokojeně zaúpěl. Tom ho následoval a brzy leželi bok po boku.
„Tomi?“
„Hm?“
„Co ještě máš pro mě?“ Bill otočil hlavu a podíval se na Toma. Vypadal ospale a spokojeně a krásně jako vždycky.
Tom ztěžka polkl. „Dobře, dobře. Zaplatil jsem nám zábavní park na naše narozeniny, takže můžeme jít na horskou dráhu.
Bill vytřeštil oči. „Jen my?“
„Jo.“ Tom se pyšně usmál. „Co ty na to?“
„To je úžasné,“ řekl Bill zlehka. Díval se na Toma několik okamžiků, než otočil hlavu zpátky a zavřel oči. Tom ucítil jeho nohu pár centimetrů od té své těsně předtím, než se jejich kotníky dotkly a Tom jemně zaháknul jejich malíčky.
Když psi proklouzli do místnosti a skočili na postel, dvojčata se právě nechávala unášet spánkem se sepjatýma rukama.
***
Byla noc před jejich narozeninami a Tom nemohl spát. Všechno bylo naplánováno na zábavní park a jejich malou narozeninovou oslavu s rodinou, ale on nemohl zastavit běh plánů v jeho hlavě stále znovu a znovu.
Snažil se jen vyvarovat nevyhnutelných myšlenek na jiné, mnohem intimnější plány…
Přemýšlel znovu nad tím polibkem. Věci mezi ním a Billem byly už nějakou dobu podivné. Podivné, úžasné a děsivé.
Stále myslel na polibek, bez ohledu na tu čistotu a nevinnost, mohl by to být špatný nápad. Ale Bill řekl, že Tom je jeho spřízněná duše, takže to musel udělat.
Možná byl Tom jiný druh spřízněné duše? Jistě, on nebyl ten typ spřízněné duše, kterou měl Bill na mysli, když psal ten seznam.
Nebo možná byl. Tom byl velmi zmatený.
Házel sebou a točil se, a nakonec, když se rozhodl vzdát boj s nespavostí a dojít si pro sklenici mléka, uslyšel jemné zaklepání na dveře.
„Bille?“ zavolal.
„Já osobně.“
Tom se usmál a uvolnil se. Dveře vrzly a on uviděl temnou postavu jdoucí směrem k posteli, následovanou několika ospalými psy, a pak se matrace prohnula pod Billovou vahou. Psi se stočili do klubíčka na zemi a okamžitě usnuli.
„Nemůžu spát,“ zašeptal Bill.
„Já taky ne,“ odpověděl Tom.
„Proč ne?“
Tom se zamračil. „Já nevím. Proč ty?“
„Myslím, že jsem vzrušený ze zítřka,“ řekl Bill. „Není to hloupé? Je to jako pocit, který jsem míval kdysi noc před Vánoci. Tak směšné.“
„Ne, to je dobré.“ Tom se vzepřel na loktech a nechal oči přivyknout na tmu. Tam byl Bill, sedící na jeho posteli, na sobě měl jedno z jeho obrovských triček. Tom si povzdechl a odolal nutkání natáhnout se dopředu a pohladit Billa po vlasech.
„No, je půlnoc,“ řekl Bill. „Všechno nejlepší k narozeninám.“
„Všechno nejlepší k narozeninám,“ zopakoval Tom. „Technicky zatím nemáme narozeniny. Narodil jsem se v 23:35 a ty ve 23:45.“ Tom věděl, že je to detail, ale musel s tím počítat, protože měl ještě hodně věcí na práci, než Bill bude mít oficiálně dvacet. Pořád měl ještě skoro celý den na odškrtnutí několika věcí na seznamu.
Bill zasténal. „To je jedno, jsou to moje narozeniny! Okay, technicky mi ještě není dvacet, ale jsem tomu blíž, než jsem kdy byl. Je to tak?“
Tom přikývl. „Jaký je to pocit?“
Viděl, jak Bill pokrčil rameny. „Cítím se stejně. Myslel jsem, že se budu cítit, jako dospělý, až mi bude dvacet. Myslel jsem, že se budu cítit jinak, dělat jiné věci a dokonalejší věci.“
„Jsi dokonalejší než většina lidí,“ připomněl mu Tom.
„Jasně,“ souhlasil Bill. „Ale mám na mysli jiné věci.“
„Jako co?“ zeptal se Tom, přemýšlel nad seznamem.
„Myslel jsem, že budu někoho mít,“ řekl Bil potichu.
Tom se zamračil, odhrnul pokrývku a posadil se vedle bratra. „Možná, že tenhle rok bude tvůj rok?“
Bill se slabě usmál, vlasy mu spadly do obličeje. Vypadal tak křehce, když byl odlíčený a jeho dlouhé spletené vlasy visely dopředu a způsobovaly, že vypadal exoticky jako divoká lesní víla. Tom setřásl tyto myšlenky, ale pořád se díval na Billa, nemohl přestat.
Bill byl… byl krásný.
„Myslel jsem, že alespoň budu mít sex. Ne, tady jsem, dvacet let starý panic,“ řekl Bill s povzdechem.
Tom zvážil slova. „Na tom přece není nic špatného,“ řekl pomalu.
„Já vím,“ řekl Bill. „Opravdu se o to teď příliš nestarám. Když jsem byl mladší, bylo to tak důležité. Myslel jsem, že si musím najít holku, vyspat se s ní, a pak se budu cítit víc jako chlap nebo něco.“ Zasmál se. „Nechci spát s holkou.“
Tomovi vyschlo v ústech, ale přikývl. „Já vím.“
Bill protočil oči. „Vím, že víš. Mimochodem, co ty? Jak se cítíš?“
„Hm…“ Poškrábal se na zátylku a snažil se nedívat na bratrovy rty příliš zblízka. „Ne jinak. Cítím se stejně.“
Bill vyvalil oči. „Nejsi zábavný. Dodej něco.“
„Fajn,“ To padl zpět na postel. „Cítím se kompletně proměněný. Nový člověk.“
Bill si povzdechl, zasmál se, vlezl do postele a ulehl vedle Toma. Chytil jeden Tomův copánek a Tom se otočil na bok, sledujíc bratra.
„Mám pocit, že jsme si bližší,“ řekl Tom, cítil, jak mu trochu hoří tváře, když mluvil. „A líbí se mi to.“
Bill zatáhl více za copánek a povzdechl si. „To říkáš jen tak.“
„To ne, já-„
„Já vím,“ Bill hladil pramen vlasů a mazlil se s ním. Tom se přitočil blíž, nechal ho, aby se mu probíral vlasy a tisknul se k jeho rameni. „Miluju tě, Tomi,“ řekl Bill ospale a zazíval.
Tomovi se stáhnul žaludek více než kdy předtím, kousl se do rtu a držel se, aby nezačal svého bratra líbat právě teď. Jistě, dnes už měli narozeniny, ale on měl své plány. „Víš, že já tebe taky,“ řekl na oplátku.
„Nikdy to neříkáš nahlas,“ tiše zašeptal Bill. „Dobrou noc, Tomi.“
Tom se díval na Billa dlouhou dobu, jazyk mu v ústech znecitlivěl. Nakonec, když z Billových rtů vyšlo lehké zachrápání, stulil se k němu blíž a taky zašeptal: „Miluju tě.“
pokračování clik :o)
Jani? Máš tu asi chybku 🙂 Máš jenom 1/3 a 3/3 :)) Jen, abys to věděla…
Povídku si pak asi přečtu, když je přeložená, chystala jsem se na to v originále, tak mám ušetřenou práci! 🙂
Naprostá dokonalost! Jsem z tý povídky rozhodně na maximum unešená a musím s jistotou říct, že si jí co nevidět přečtu znovu 😛 ♥ Jsem ráda, za tenhle úžasnej překlad… Akce v bazénu byla dokonalá… co si budeme povídat, že?O:) ♥
Úžasnej překlad a jsem za něj vážně ráda, kdyby nebylo našich překladačů, tak by jsme přišly o tak dokonalé povídky ♥
[1]: Jojo, Deni, přehodila jsem články, jako malej Jarda, neumim čísla… přišla jsem na to skoro hned, ale byl to nápor na mozek přehodit texty ve zveřejněných článcích, abych se trefila a nenadělala v tom větší maglajs, než už byl 😀 Saju, přečti si ještě prostředek, sorry, dítě, takhle jsem tě připravila o zážitek, ale holt.. stane se. J. :o)
Božínku… asi se rozplynu….dokonale přeložená, klobouk dolů 😉
Och, jak je ten Bill věcný a nekompromisní při sdělování "miluju tě"…zbožňuju tu část, kdy spolu usínají..*_*
Bože, toto je nádhera 🙂 som totálne namäkko. Takéto príbehy milujem. Keď sa majú tak nádherne radi a sú k sebe úplne úžasní.