autor: RosePhantom
Bill sebou trhnul, jak se autem rozlehlo skřípání plastového kelímku, o který třel Tom brčkem, jež držel mezi zuby. Přestal počítat, kolikrát už ten otravný zvuk slyšel, a pomalu mu to začínalo lézt na nervy. Bill věděl, že to je jen proto, že je Tom nervózní z jeho prvního dne na americké škole. Prakticky skoro cítil Tomovu úzkost. Dokonce to trochu znervózňovalo i jeho, protože on Toma vždycky vnímal jako toho klidného kluka, kterého nic nerozhodí. Neměl tušení, že škola může někoho tak rozhodit.
Bill okusoval svou snídani, když zatáčel na parkoviště ke škole. Takhle brzo tady byl jen proto, aby vzal Toma na jeho schůzku do ředitelny. Školní budova vypadala téměř bez života, ani hlídači u brány ještě nebyli. Bill si nepřál nic víc, než se ještě na hodinku nebo dvě stočit do postele.
Opět slyšel ten skřípavý zvuk, když parkoval, a sám si skousl jazyk, aby po něm nevyjel. Vypnul motor a opřel se do sedadla. Střelil pohledem po Tomovi. Uvolnil brčko a v prstech si hrál s čepicí, která mu ležela v klíně. Tomova tvář vypadala téměř perfektně klidná, jako by se snažil skrývat svou nervozitu, ale skřípavý zvuk, jak si zuby okusoval piercing ve rtu, vám napovídal něco jiného.
Bill dokončil poslední sousto své snídaně.
„Připravený?“ zeptal se. Tomovy oči křičely ne, ale i přesto přikývnul a otevřel si dveře.
Jak nejlépe uměl, se pokoušel skrýt zívání, když vešli do ředitelny. Sekretářka vzhlédla od svého stolu ignorujíc cinkání Billových doplňků a usmála se na Toma. Bill moc dobře věděl, že úsměv byl pro něj. Ať ředitel a učitelé říkali cokoliv o chování se ke všem stejně, předpokládal, že na kluka, který nosí make-up a obléká se podle nich jako děvka, se pravidla nevztahují.
„Dobré ráno,“ pozdravila je až trochu přehnaně horlivě, vzhledem k ranní hodině. „Ty musíš být Tom Trümper.“
Tom střelil úsměv a zdvořile potřásl ženě rukou. „Ano,“ odpověděl.
„Dobře, Tome. Vítej v Americe a v naší škole,“ rozhodila rukama kolem sebe. Bill se zamračil nad jejím tónem.
„Madam, on není hluchej nebo tak něco. Tom mluví anglicky docela dobře.“ Sekretářka po něm střelila pohledem.
„Ano, no,“ ucedila a odkašlala si. „Následujte mě chlapci. Ředitel a slečna Roth vás dva očekávají.“
Bill si zkřížil ruce, když ji s Tomem následovali do zadní místnosti. Ředitel přešel k nim a s úsměvem na rtech jim potřásl rukou. Žena, kterou Bill nepoznával, k nim s úsměvem také došla.
„Dobré ráno,“ řekla Billovi a hned se otočila k Tomovi a zopakovala mu, co právě řekla, akorát v němčině. Tom se okamžitě uvolnil, přikývl a odpověděl něco ve svém mateřském jazyce. Bill ho nikdy neslyšel mluvit jiným jazykem než anglicky. Bylo to fascinující.
„Vítej zpět, Bille,“ promluvil na něj ředitel a všechny popostrkoval do jeho kanceláře a zavřel dveře. „Věřím, že sis užil léto?“
„Nebylo to špatný,“ pokrčil Bill rameny.
„Pracoval jsi na přihláškách, doufám?“
„Ano, pane.“ Svezl se na tvrdou dřevěnou židli. Druhý muž se usadil za prostorný stůl, pokynul na další dvě místa a počkal, až se Tom a německá žena usadí.
„No, je to opravdu obrovská čest,“ začal s úsměvem a rozhodil rukama. „Opravdu jsme neměli moc zkušeností s výměnnými studenty za dobu, co vedu školu. Věřím, že jsi také první, který je zde z Německa. Tvé známky jsou výjimečné a my jsme rádi, že tě tady máme.“
Žena mu začala překládat, ale on zvedl ruku a zastavil ji. „Děkuji,“ usmál se na ředitele.
„Jeho známky?“ zeptal se Bill nahlas.
„Samozřejmě,“ odpověděl muž. „Nemyslel sis, že sem Tom přijel jen tak z rozmaru, že ne, Bille?“
„No, ne,“ zamumlal a podíval se na Toma. Dredáč pokrčil rameny a uhnul pohledem. Bill neměl nejmenší tušení, že Tomovy známky mají co dělat s jeho příchodem do Ameriky. Myslel si, že to je všechno práce jeho rodičů jen proto, aby se stal více společenským a naučil se více věřit lidem.
Takže, Tom byl doopravdy chytrý; dávalo to smysl, když se nad tím zamyslel. Jak jinak by byl Tom schopný naučit se a plynule mluvit anglicky?
„Nicméně, tohle je slečna Roth, Tome,“ usmál se a pokynul hlavou k ženě. „Je to naše učitelka němčiny a souhlasila, že ti bude k dispozici po dobu tvého pobytu u nás.“
„Oh, děkuji,“ usmál se Tom a slečna Roth mu úsměv vrátila. Bill se zavrtěl a zkřížil ruce na hrudi; jeho šperky zacinkaly.
„Pro tebe to platí taky, Bille,“ dodal.
„Mě?“ zeptal se, zmateně.
„Tady je tvůj rozvrh a rozpis tříd, ve kterých se vyučuje,“ pokračoval ředitel, ignorujíc Billa, a podal Tomovi pár papírů. „Bill tě bude prvních pár dní doprovázet, abychom se ujistili, že je vše v pořádku. Denně budeš mít sedm hodin a oběd začíná v půl jedné a trvá třičtvrtě hodiny.“
„Rozumím,“ Tom si prohlédl své papíry. Pohrál si s piercingem, než předal svůj rozvrh Billovi.
„Výborně,“ zakřenil se muž, sprásknul ruce a postavil se. „Má kancelář je pro tebe kdykoliv otevřená, Tome. Doufám, že si navštěvování naší školy užiješ.“
„Děkuji, pane,“ přikývl Tom a potřásl ředitelovi rukou. Bill se postavil a neztrácel žádný čas při odchodu z místnosti. Zastavil se na konci chodby a otočil se na Toma, který se mezi dveřmi vybavoval se slečnou Roth. Přikývla a odpověděla mu; zřejmě něco komického, protože se Tom začal smát.
„Tome,“ křikl Bill a zkřížil si ruce pevně na hrudi, když se na něj druhý teenager otočil. „Musím si jít do třídy pro věci, které jsem tam zapomněl.“
„Jo,“ odpověděl Tom a řekl slečně Roth něco, co jak Bill doufal znamenalo nashledanou, a došel za ním. Usmál se, když došel k Billovi a otřel si ruce o kalhoty. „Je milá.“
„Jo,“ zamumlal Bill. „Tipuju.“
———————
Bill si omotal ručník kolem vlasů a pokoušel se vysušit vodu nejlépe, jak uměl. Zatřásl hlavou a nadechl se, použil ručník, aby setřel páru ze zrcadla. Naklonil se blíž a zkoumal svůj obličej. Vždycky bylo těžké odstranit všechen make-up, ale dnešní noc byla jedna z těch mála, která hrála v jeho prospěch. Vypadal sice hloupě, ale aspoň ho nebudou v noci bolet oči.
Natáhl si čisté boxerky a přimhouřil oči; nemohl najít tričko na spaní. Zavrčel, když si vzpomněl, že si žádné do koupelny nepřinesl. Většina jeho oblečení byla dole na praní a on si je ještě nedonesl nahoru. Hodil si kolem krku ručník a vyšel na chladnou chodbu, chvěl se, když poskakoval po schodech dolů.
Když zatočil za roh v prvním patře a mířil k prádelně, zachytil koutkem oka Toma, který seděl na gauči a věnoval pozornost něčemu ve svém klíně. Pokýval hlavou a došel blíž, viděl svou kočku v Tomově klíně, vypadala spokojeně. Dokonce ji slyšel příst.
Tom si všiml Billa stojícího blízko u pohovky a okamžitě přestal kočičku hladit. Pomalu se postavil, aby jí dal dost času seskočit.
„Promiň,“ zamumlal. Akorát se chystal opustit místnost, když mu Bill zablokoval cestu a položil mu ruku na rameno.
„Za co se omlouváš? Tohle je i tvůj dům,“ ujistil ho Bill. „Je to v pohodě.“
Tom zamrkal a usmál se, pokrčil rameny, když stočil pohled k podlaze. Kočka Toma následovala a začala se třít o jeho nohy, kolem kterých omotala ocas. Vzhlédla a zamňoukala. Bill se zaculil a kleknul si, aby ji podrbal za ušima.
„Myslím, že tě má ráda,“ zasmál se Bill. Tom se zaculil, posadil se a zatahal ji za konec ocasu.
„Spává u mě v posteli v noci,“ řekl Tom. „Jak se jmenuje?“
„Kazimír,“ odpověděl Bill. „Obvykle se před každým schovává, je dobře, že tě má ráda.“
„Oh, dobře,“ usmál se Tom. Kazimír se odtáhl od Billa a stočil se na plošince, kterou Tomovy džíny vytvářely. Bill se tiše zasmál.
„Nepotřebuješ pomoct s úkoly?“ zeptal se Bill. „Nejsem ve stejné třídě, jako ty, ale můžu pomoct s tím, co vím.“
Tom se vřele usmál a zavrtěl hlavou, dívajíce se do svého klína. „Už jsem je dodělal. Ale děkuji, je od tebe milé, že ses nabídl.“
Bill přikývl a nečekaně se zachvěl. „Asi bych si měl vzít triko.“ Postavil se, stáhl si ručník z krku a zmizel do prádelny pro své oblečení.
Vzal si vrchní tričko z hromádky a natáhl si ho. Okamžitě se cítil lépe. Neuvědomil si, že pobíhal po domě prakticky nahý. Nikdy dřív s tím neměl problémy, když tu byl jen on a jeho rodiče, ale teď, když je tady i Tom, ho to trochu rušilo. Oba jsou kluci, jasně; ale něco na Tomovi ho nutí cítit se nezvykle.
Posbíral svou hromádku oblečení a chystal se jít zpět do patra. Tom opět seděl na pohovce s Kazimírem hned vedle sebe a v ruce držel něco, co vypadalo jako brožura. Akorát se chystal vyjít schody, když slyšel Toma volat jeho jméno.
„Jo?“ Odpověděl a balancoval se svým nákladem.
„Vypadáš dobře bez toho všeho make-upu,“ řekl Tom. „Proč ho nosíš?“
Bill měl co dělat, aby odtrhl myšlenky od nečekaného komplimentu, aby mohl zodpovědět Tomovu otázku. „Uhm, nevím, tak nějak jsem ho vždycky nosil,“ pokrčil rameny. „Mám to rád.“
„Oh,“ zaculil se Tom. „Vypadáš dobře i tak.“
Bill cítil, jak horko zalévá jeho tváře. Zaměřil se zpět na schody a zamumlal tiché „Díky,“ než je rychle vyběhl a zmizel v bezpečí svého pokoje.
Odhodil oblečení na postel a se zasténáním si zatahal za vlasy. Do háje, proč mu Tom pořád skládá komplimenty? První jeden nebo dva byly pěkné, milé, ale teď už to začínalo hraničit s otravností. Nikdo nemohl najít tolik věcí, jakými osobě polichotit. Tom nemohl být tak zoufalý po přátelství, nebo ano?
Zavrčel a nakopl zeď, silně k sobě tiskl pěsti. Fakt, že nemohl zodpovědět vlastní otázky, ho vytáčel.
Shrábnul pár triček z postele a začal je věšet do skříně. Ťukal piercingem o své zuby, jak se pokoušel sám sebe uklidnit pozpěvováním melodie. Pokračoval ve sklízení svého oblečení a dával si stranou různé kombinace; uvažoval, co si vezme zítra. Vždycky to byla volba mezi třemi outfity, obvykle si vybíral ráno, podle nálady a toho, jak moc pohodlně se ten den chtěl cítit. Byl doopravdy rád, že zítra ráno může pořádně spát; nemusí Toma nikam před začátkem školy brát.
Poté, co byl jeho pokoj uklizený dle Billových představ, usadil se na postel se starým skicákem a tužkou. Byl natěšený nechat si udělat další tetování, ale předtím musel přijít s nějakým nápadem, jak by mohlo vypadat. Měl už originální tetování na zátylku a unikátní hvězdu na pravém boku. Ještě nevěděl, jaké tetování chce; jediné, co věděl, bylo, že to tetování by mělo něco sdělovat. Experimentoval se zdobnými vlnkami u slova ‚sen‘, když Tom nejistě zaklepal na dveře.
Bill vzhlédl od své práce. „Hej.“
„Ahoj,“ odpověděl Tom a opřel se o futra. Byl převlečený do věcí na spaní a dredy měl volně rozpuštěné. „Co děláš?“
Bill pokynul Tomovi, aby šel dál a stáhnul se na druhý konec své postele, podal mu svůj blok a udělal místo, aby si mohl Tom sednout a čekal, co mu řekne na jeho práci.
„Tohle je dobré,“ podivil se Tom a Bill se rozzářil.
„Díky,“ řekl. „Ještě ani nevím, kam to chci. A ani nevím, jestli chci, aby tam bylo tohle. Jen tak to zkouším.“
„Líbí se mi písmena,“ přikývl Tom. „Můžeš je nechat a změnit slovo.“
„Jo,“ přikývl Bill a přitáhl si kolena k hrudi. „Musím o tom popřemýšlet.“
Sledoval Toma, jak se probírá jeho dalšími kresbami a usmívá se. Věděl, že není nejlepší malíř, ale byl to hezký pocit, když věděl, že se někomu jeho práce líbí. Většina z nich byla navrhnuta pro jeho užití, ale doopravdy nikdy nepřemýšlel nad tím, že by si je nechal všechny vytetovat na tělo; byly jen pro zábavu.
„Tome?“ Tom vzhlédl a zadíval se na Billa. „Líbí se ti tady?“
Tom se zakřenil, přikývnul a otočil se čelem k Billovi. „Ano, líbí. Všichni jsou tady na mě moc milí. Děkuji.“
„Oh, jasně,“ zamumlal Bill. „Je dobře, že jsi šťastný.“
„Jsem,“ ujistil ho Tom. Bill si okusoval ret, když sklopil pohled ke svému povlečení. Vždycky chodil on k Tomovi před tím, než šel spát, nikdy ne naopak. Trochu mu to lezlo na nervy, i když Tom nedělal nic špatného.
„Pravděpodobně bys měl jít do postele,“ zamumlal Bill. „Nevyhazuju tě nebo tak něco. Jdu spát taky.“
Tom přikývl a dal Billovi zpět skicák. „Okay. Dobrou noc, Bille.“
„Dobrou noc,“ usmál se Bill. Tom za sebou zavřel dveře a Bill počkal jen pár sekund, než vyskočil a zamknul je. Zadrhl se mu dech v hrdle a opřel se o dveře. Bylo to tady zase. Pokud jeho podezření bylo alespoň trochu správné, Bill začínal tušit, co s ním je, sakra, špatně.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
Tak moc mě to bavíí!!
ja nechapujedinou vec a to je:proc se pred Tomem Bill zamyka
Oooh, to je moc dobré!! těším se na další díl, úplně mě to baví!
Je to super. Moc se mi to líbilo. Díky Deni za překlad, jsem zvědavá jak se to všechno vyvine 🙂
Rozhodně naprosto úžasný! Jsem z tý povídky tak nadšená!O___o Tom s brčkem by mě asi taky vytáčel 😀 Nesnáším takový podivný zvuky, vždycky mě začnou bolet zuby :D:D:D ^___^ Strašně se těším na čtvrtek, až bude další díl *__* Jsem do tý povídky zblázněná a jsem skutečně natěšená, že tohle překládáš! O:) Musím si to užívat, dokud to nebude muset pryč z netu…
a skutečně jsem zvědavá, CO je s Billem špatně ;):D:D:D I když trošku tuším!
doost dobry :] .. hej lidičky vim že je to uplne od tematu ale me to ten nazev zrovna připomnel- nedela tady nekdo krasobrusleni??.. kamoska chce porad hrozne zacit akoat nevi jestli to ma cenu kdyz je ji skoro 17?.. delala 10 let balet a 6 atletiku…
DOKONALOST SAMA!!!!!!!Strašně mě rozesmálo,jak jeli poprvě do školy a Tom Billa tak hrooozně štval tím usrkáváním xD…a pak to jméno Kazimír,tak z toho jsem se málem udusila smíchy a to jsem měla v puse tyčinky,fakt dobrý jméno. Opravdu obdivuju autorku,že ji napadlo něco takového. Mě by teda takovej námeť nenapadl…,za to můžu klidně i strčit ruku do ohně xD..tenhle dílek skvělej…strašně se těším na další 😀
A Deni děkuju za překlad,já bych to nikdy nezvládla xD….myslím,že bych přeložila pár vět a nechala to být…,páč by to nedávalo vůůbec smysl xDDDDD ještě jednou děkujííí =)
Skvělá povídka, perfektní!! Jenom mě trochu mrzí, že si Bill drží od Toma dost velký odstup, možná z něj cítí až moc velký zájem o svou osobu a je z toho nesvůj, tak doufám, že ho to brzy přejde a že si k němu najde cestu.
A samozřejmě veliké poděkování pro Deni =) !
niko: s krasobruslením se má začít v 5 letech ale může to v 17 skusit xd ae na závody se už asi nedostane bude spíš pro zábavu xD jinak pěkná povídka chtělo by to rychle pokračování
[9]: nojoo to ja vim kdy se zacina jenze tak..nebyli možnosti no.. :]
Ooh, hrozně mě baví číst tahle povídka. Skvělý. Možná jsem paranoidní, ale zdálo se mi, že Billovi vadilo, že se Tom vybavoval se slečnou učitelkou německého jazyka xD vadí mu komplimenty, ještě aby ne, když mu vrtá v hlavě to ono xD a Tom je tak milý… Těším se na další díl 😉
Ta povídka vypadá děsně dobře! Po přečtení jsem si jí oblíbila, doufám že se sem stihne dát celá x)
Další úžasný dílek..! 🙂 Vážně mám tuhle povídku strašně moc ráda! 🙂 A už se těším na další díl..:)
Bože- netuším jak sem to bez Break the Ice zvládla.. ten nával nadšení s každou novou větou..
Awwwwwww!
nádherný díl…opět….z Billa mi přijde, že vyzařuje přímo chtíč po tom se s Tomem bavit a přátelit….ale jeho hrdost či co to je mu v tom brání…možná zarputilost…
Bill je zvláštne chladný ale priateľský. Dosť ma mrzí, že sa nedokáže normálne uvoľniť a prijať Toma ako kamoša. Možno to napätie je tam preto, že sa mu Tom páči ako chalan? Aj keď je tu zatiaľ jediný náznak. A stále mi vadí to zamykanie sa.