autor: Bubbly
Tak znovu přicházím s druhou řadou Midnight Sun! Jak jsem si všimla, některým z vás se první řada zalíbila a chtěli jste hned druhou, a tak jsem se okamžitě pustila do nových dílů. Ze začátku to možná bude působit trochu depresivně, protože jsem se nechala unést Billovou zoufalou náladou ze ztráty Toma, ale nebojte se… Postupem času se ta černá pochmurná nálada změní. Takže už dost keců a tady máte první dílek! Bubbly
Viktor.
Vampýří vládce, který dostal Billa z Massenových spárů se jmenoval Viktor. A už na první pohled nevypadal jako někdo, kdo by chtěl Billa trýznit a ponižovat. Ne, on vypadal důstojně, ale nikoliv povýšeně. Vypadal spravedlivě, ale ne hrubě. Byl naprostým opakem Massena, který si spravedlnost vynucoval násilím.
Zatímco se ostatní vampýři bavili jako Massenovi hosté, Bill se krčil v nejzadnějším koutě místnosti a rozhlížel se kolem sebe. Najednou si připadal maličký a bezvýznamný. Stejně jako on, nic kolem něho nemělo smysl. Nic, kromě tlukotu jeho srdce a tlukotu srdce jeho bratra, který postával u dveří a zíral do země. Nevypadal, že by něco pociťoval, jeho tvář byla jako vytesaná do nejčistšího mramoru. Nehýbal se, jako kdyby byl z kamene celý.
Bill se na chvíli zaměřil na jeho pocity a Tom, jako kdyby poznal, co jeho bratr dělá. Očima se střetl s jeho pohledem a pro oba dva najednou přestal existovat celý svět. Jeden vnímal druhého, na ničem ostatním nezáleželo, ačkoliv se vnímali jinak, než by doopravdy měli. Bill lítostivě přimhouřil oči a snažil se rozehnat slzy, zatímco Tom se zamračil. Pro černovlasého chlapce to bylo jasné znamení – Tom nechce bojovat proti Massenovi, ale po jeho boku. Sklopil oči a zaměřil se na pocity svého nového vládce. Na Viktora.
Viktor měl dobrou náladu a ani si nevšiml, že si ho mladý vampýr prohlíží. Bill rychle zapátral v jeho myšlenkách. Nevycítil z nich nic špatného, žádnou temnotu, jakou by našel v mysli Massena. Viktor s ním neplánoval žádné týrání a ponižování. Vládce měl s Billem jiné plány. Už od začátku cítil chlapcův potenciál, který by u Massena nenašel a nedokázal ovládat. A pokud se na to Bill podíval z jiného směru, Viktor mu vlastně zachránil život. Ovšem, záleží na úhlu pohledu.
Vampýří vládce najednou procitl a vnímal Billovy pocity ve své mysli. Fialovýma očima pohlédl na černovlasé klubíčko choulící se v koutě a jeho rty se protáhly do mírného úsměvu tak, že nebyly vidět jeho špičáky. Bill zamrkal. Málokdy viděl vampýra, jehož zuby by při úsměvu nebyly vidět. Ale Viktor se uměl usmívat tak tajemně, a přitom tak upřímně. Avšak Bill mu úsměv neoplatil. Sice nenašel ve Viktorových myšlenkách nic špatného, ale to neznamenalo, že Viktor nemůže být zlý. Může klamat jeho mysl. Může klamat i jeho zrak. Rychle sklopil hlavu zpátky k zemi a snažil se ignorovat dění kolem sebe. Snažil se ignorovat celý svět.
Přemýšlel. Přemýšlel o tom, jak bude jeho život pokračovat. Dočká se konečně uznání, nebo bude znovu trápen? Čeká ho u Viktora něco lepšího než tady? Nevěřil tomu. Massen se k němu sice nechoval jako k pokladu, ale tady měl Bill část rodiny, měl tu Toma. I když mezi nimi to teď taky nebylo zrovna růžové. Bill jen na vteřinu pohlédl na svého bratra. Nepohnul se z místa, snad nepohnul ani tělem od chvíle, kdy se na něho chlapec podíval naposledy. Zdál se pořád stejně nehybný a strnulý.
Vampýr byl tak zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšiml osoby stojící vedle něho. Až když se ozvalo přidušené zakašlání, zvedl hlavu a jeho oči překvapeně zajiskřily. Nad ním stál sám vampýří vládce Viktor. Bill se rychle postavil a musel mírně zvednout hlavu, aby viděl svému pánovi do obličeje.
„Bille,“ pronesl Viktor jeho jméno hlasem, který byl jemnější než holubí peří a laskavější než hlas maminky, která miluje svoje děťátko.
„Viktore,“ odvětil mu Bill a jeho hlas zněl klidně, navzdory pocitům, které se v něm odehrávaly a převalovaly jako vlny na mořské hladině.
Mezi vampýry nastalo mrtvé ticho. Hleděli si vzájemně do očí, vnímali své pocity a nepotřebovali slova, aby vyjádřili, co cítí z prvního setkání. Až po několika dlouhých vteřinách Viktor promluvil s lehkým úsměvem na rtech.
„Až ty sám budeš chtít, můžeme odjet.“
„Odjet kam?“ zeptal se potichu Bill. Jeho hlas se v jednom slově mírně zatřásl.
Viktor slabě naklonil hlavu. „Do mého sídla. Nedaleko odtud.“
To byla pro chlapce ulehčující okolnost. Místo, kde najde nový domov, je jen kousek od Massenova sídla. Už teď sám sebe viděl, jak v noci utíká, aby mohl alespoň na chvíli vidět Toma. Aby si mohl být jistý, že je v bezpečí.
Bill přikývl. Viktor mlčky odešel.
Mladý vampýr se pomalým krokem začal loudat do svojí ložnice. Neměl tam nic, co by si chtěl vzít, ale byla tam jedna věc, kterou chtě nechtě musel udělat. Hodlal se zbavit oblečení, které míval doteď na sobě a které mu připomínalo ty ošklivé zážitky s Massenem. Hodlal ho spálit, stejně tak jako spálí svoje vzpomínky. A taky se hodlal rozloučit s tímhle místem.
Vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. Oheň v krbu plápolal a hladově olizoval kůru dřeva. Bill se zamyslel. Bylo to snad jednou nebo dvakrát, co tady oheň nehořel. Jinak nikdy nevyhasínal. Chlapec se rozhlédl a pohled mu padl na oblečení, které leželo na posteli. Byly to jen staré kalhoty a obyčejné tričko. Nic, co by mu scházelo. Vzal ho a chvíli přemýšlel. V mysli se mu objevoval každý okamžik s Massenem, který mu ublížil, až mu to vhánělo vodopády slz do očí. Několik drobných perliček slané vody se mu svezlo po tvářích. Bill se nenamáhal je setřít, byl si skoro jistý, že bude ještě několik takových a větších slz.
Obrátil se s oblečením ke krbu a byl odhodlán se ho zbavit, když v tom do pokoje vešel Tom. Stejně jako Bill vstoupil a zavřel za sebou dveře. Černovlasý vampýr se na bratra zvláštně podíval a Tom mu pohled oplatil.
„Snad nevidím slzy, Bille?“ zeptal se ho Tom s notnou dávkou výsměchu v hlase.
Billa nepřekvapila jeho jízlivost. Ale mrzelo ho, že Tom jeho odchod nevnímá tak, jako ho vnímá on. Proto mu na otázku neodpověděl, jen sklopil oči.
Tom k němu udělal krok blíž. „Myslel jsem, že jsi rád, že odtud odejdeš. Nebo snad ne?“
„Nechci odejít bez tebe,“ odvětil chlapec upřímně.
Tom se pousmál. „O mě se starat nemusíš. Já se nebudu mít špatně, ale ty si raději dávej pozor, komu do náruče skáčeš v tuhle chvíli.“
Bill se mu díval do obličeje. Tom se mu už opravdu vysmíval. A to se vampýrovi nelíbilo. Byl si víc než jistý, že Tom skončí stejně jako kdysi on. Ale neřekl mu o tom. Na jednu stranu mu to utrpení přál za to, jak se k němu Tom chová. Podíval se zpátky do ohně a naposledy se podíval na oblečení ve svých rukách. Vzpomínky. Zlé a nepříjemné. Bolestivé.
„Co to děláš?“ ozval se znovu po chvíli Tom.
„Chci se zbavit vzpomínek na tohle místo. Vzpomínek na Massena.“ Poslední větu si dobře rozmýšlel, ale nakonec ji vyřkl. „Vzpomínek na tebe.“
Tomovi se na vteřinu v očích objevilo něco jako lítost a bolest z Billových slov, ale hned jak se ten pocit objevil, tak zase zmizel, ačkoliv Tom ho nepřestával sledovat. Bill se zamračil a hodil oblečení do ohně. Plameny okamžitě pohltily všechna jemná vlákna a to, co Bill chtěl pohřbít.
S oběma chlapci, jako kdyby něco nepříjemně trhlo. V Tomově mrtvém srdci a v Billově tlukoucím z posledních sil, se objevila lítost, ale ani jeden z nich ji nedokázal vyslovit. Bill se na Toma podíval, zatímco on věnoval poslední pohledy plamenům. Jeho fialové oči zajiskřily. Pak bratrovi pohled opětoval.
„Sbohem, Tome,“ řekl Bill a na jazyku ho pálila hořká chuť smutku a zoufalství.
„Nebudeš mi chybět, Bille,“ odsekl Tom a postavil se Billovi čelem.
Bill věděl, že ve skutečnosti by to takhle nikdy neřekl, ale přesto ho bodlo u srdce. Už neřekl nic. Polkl hlasitý vzlyk a rychle vyběhl z pokoje. Běžel až do sálu, kde se hosté stále dobře bavili nad krvavými poháry. Vyhledal Viktora, který promlouval s Massenem a doběhl až k němu. Oba vampýři se na něho se zájmem podívali. Jeho slzy a načervenalé oči nešly přehlédnout.
„Bille, stalo se ti něco? Ublížil ti snad někdo?“ tázal se Viktor příjemným hlasem, který Billa hladil po duši.
„Ne, Viktore, ale prosím, nemohli bychom už odjet do tvého sídla?“ žádal Bill zlomeným hlasem.
Viktor přikývl. „Pokud si to přeješ.“
„Ano, prosím,“ vzlykl Bill. Chtěl být odtud dřív, než se objeví Tom, a Bill se na něho bude muset znovu podívat. Už ho nechtěl vidět, nechtěl ho znát. Tenhle Tom, ten Tom, kterému vládne někdo jiný, už pro něho zemřel. A dokud se nevrátí jeho milující bratr, Bill na něj chtěl zapomenout.
Černovlasý vampýr neposlouchal, jak se Viktor loučí s Massenem a děkuje mu za pohostinnost, nevnímal, jak ho opatrně bere za paži a vyvádí ho ven, kde na ně čekal luxusní automobil z dřívější doby. Nevnímal nic, dokud nedosedl do měkké kožené sedačky proti svému pánovi. Pak se ho zmocnil ten bolestivý pocit, který mu říkal, že něco ztrácí.
„Opravdu jsi v pořádku, Bille? Pokud tu chceš zůstat, nebudu tě nutit k odchodu,“ promluvil k němu Viktor.
Bill vrtěl hlavou. „Ne, chci odtud. Chci pryč. Tenhle dům už nechci v životě vidět,“ chrlil Bill jedno slovo za druhým a hlas se mu lámal, jako se lámou křídla motýlovi, který už nemá pro co žít, který nemiluje žádnou květinu.
Viktor ho sledoval. „Dobrá, pokud to takhle opravdu chceš…“
Ozval se tichý motor auta a pneumatiky se zakously do země, aby umožnily pohyb vozu. Bill se podíval z okénka, aby řekl definitivně sbohem utrpení, které zde prožil. Ale to, co viděl, ho bolelo ještě víc. Před hlavními dveřmi stál Massen s Tomem po boku a oba sledovali, jak jim Bill mizí, jak jim protéká mezi prsty a nikdy už ho neuvidí. A ani jednomu z nich to nervalo srdce. Bill byl jediný, kdo tak moc trpěl. Trpěl kvůli vlastnímu bratrovi, který pro slepotu moci zapomněl, kým doopravdy byl a koho doopravdy miloval…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Skvělej dííííííííííl!!!!!!!!!!!!!!!!Panebože já ani nedokážu slovama popsat jak moc tě miluju xD..,úplně si mi zvedla náladu,skvělýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!Jdeme slavíííííííít muhahahaha xD
Mám docela obavy z krásného a tajemného Viktora..aby se nám Billí nakonec ještě nezamiloval!
Jsem ráda, že se vrátila. Je to výjimečná povídka.
Dnes se musím přiznat, když sem se koukal na věci, které tu byly zveřejněny, letmo jsem si prohlédl první větu MS a hned mě to zajímalo, okamžitě jsem si šel přečíst první řadu a skoro jsem nedýchal, je skvělé, že tu je i druhá řada, protože mé pulzující srdce poskakuje radostí, vážně je to úžasně napsaný, hodně napětí snad v každé větě, v každém slovu ba i v každém písmenku, vážně….říká s eže krása je pomíjivá, ale u tehle povídky to neplatí *tleskám*
jsem ráda, že je tu další dílek….krásné…x)
[1]: Díky moc, já vás miluju všechny!!! xDD
Je dobře že Bill jede prič a že jej snad nikdo nebude tírat.