autor: Sabča
Je tady desátý, poslední díl povídky Rád. Když jsem se rozhodla napsat ji, nikdy by mě nenapadlo, jak skvělé ohlasy na ní budou a kolik úžasných komentářů si pod ní budu moct číst. Proto děkuju všem, kteří ji četli a čekali na ni (protože s pravidelností dílů jsem ke konci měla dost problém :D), děkuju za všechny komentáře a Januli za betaread.
Protože teď rychlostí světla musím pohnout s povídkami na svém druhém blogu, na nějakou dobu vám dám pokoj, ale neradujte se, už zase mám v hlavě hromady nápadů. ;D
Mějte se nádherně, Sabča.
Mám rád, když se milujeme (2/2)
Bill zastavil tekoucí vodu, svůj zubní kartáček odložil do stojánku na umyvadle vedle Tomova. Kartáček přistál ve stojánku, naklonil se k tomu Tomovu vedle. Kartáčky byly přitisknuté k sobě, s velkou dávkou fantazie se dalo říct, že to vypadalo, jako kdyby se objímaly.
Bill rozněžněle naklonil hlavu, s úsměvem se do stojánku zadíval. ‚Jsou jako my,‘ proběhlo mu hlavou.
Zatřásl vlhkými vlasy, natáhnul se pro hřeben, aby si je ještě jednou pročesal. Nerad se ráno budil se zacuchanými konečky. Když se je potom ráno snažil rozčesat, nad tou hromadou vytrhaných vlasů se mu skoro chtělo začít brečet.
Přes zavřené dveře do koupelny doléhal slabý zvuk kytary. Bill v duchu zakroutil hlavou. Nemohl pochopit, že Tom po všech těch koncertech a zkouškách ještě měl náladu hrát i ve svém volnu. Kdyby na kytaru hrál Bill, byl si jistý, že by ji s úlevou odhodil někam pryč a byl by rád, že se na ni nemusí dívat.
Jenže kytarista byl Tom a Tom miloval svoje kytary nadevše. Důležitější byl už jenom Bill.
Bill následoval zvuk kytary, ve stejném rytmu si začal něco pobrukovat. Když mu to došlo, potichu se rozesmál. Neměl nikomu co vyčítat. Tom pořád hrál na kytaru a Bill neustále zpíval. Stejně jako Gustav bubnoval do všeho, co mu přišlo pod ruku. A tak to bylo pořád, milovali hudbu a nedokázali bez ní vydržet. To byl důvod, proč se pustili do tohohle všeho.
Bill se ještě jednou pro kontrolu podíval do zrcadla, díval se, jestli někde nemá zubní pastu nebo zbytky tužky na oči. Když zjistil, že všechno je bezchybné, zhluboka se nadechl a usmál se na svůj odraz.
Byl čas dát věci do pohybu.
Vyšel z koupelny, hodil svoje oblečení na nejbližší křesílko. Tom zvednul hlavu a usmál se, ale nepřestával pořád hrát.
Bill byl vlastně nakonec celkem rád, že Tom se rozhodl brnkat na kytaru. Aspoň nebude mít šanci vzniknout žádné pitomé tíživé ticho, kdyby se jeho nápad nesetkal s kladnou odezvou.
„Tome?“ začal Bill zlehka, posadil se vedle bratra. „Mohl bych mít jedno přání?“ zeptal se a nervózně si prohrábl vlasy.
Tom nasál tu opojnou vůni, která se rozvířila okolo, skoro ho to donutilo pustit kytaru z ruky. Miloval to, jak Bill voněl.
Nemyslel tím vůni všech těch šamponů a sprchových gelů. Myslel Billovu vůni, to nejkrásnější aroma, co příroda mohla někomu nadělit. Všechna ta ubohá tělová kosmetika mohla jenom skromně pomáhat té dokonalé vůni vyniknout. Tom ji cítil vždy a všude a bylo úplně jedno, jestli Bill právě dozpíval koncert, vrátil se z párty nebo vyšel ze sprchy. Tom si nemyslel, že by tu vůni mohl ještě někdy zapomenout. Vryla se do něj, hluboko a nesmazatelně, stejně jako Bill.
„Tvoje přání už je teď napůl splněný,“ odpověděl konečně Tom.
Bill se nervózně zasmál, přisednul blíž k Tomovi. Opatrně jeho kytaru odložil pryč, najednou už mu zase vadila. Právě teď totiž potřeboval být co nejvíc u Toma. „Nevíš, co říkáš. Za pár minut to možná budeš chtít vzít zpátky.“
Bill se k Tomovi přitulil, snažil se uklidnit.
Sakra! Zvládnul už tolik protivných rozhovorů, zodpověděl stovky dotěrných otázek, slyšel desítky urážek ke svojí sexuální orientaci. A teď si má prostě jenom promluvit s Tomem. Jenže mu to připadalo daleko náročnější než všechny ty rozhovory dohromady.
Tom cítil Billovo napětí, netušil, co je špatně. Ještě před chvílí se zdálo, že Bill má dobrou náladu a není nikde žádný problém.
„Bille? Co se děje?“ zeptal se Tom měkce, pohladil Billa po zádech. „Říkal jsi, že něco chceš. Co je to?“
Bill se zhluboka nadechl, snažil se zahodit všechen stud. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že o něco takového bude muset někdy žádat. Jenže Tom byl evidentně už zase až příliš opatrný, a sám by se nejspíš do ničeho nepustil.
Bill se natisknul k Tomovu krku, rozhodl se to ze sebe co nejrychleji vysypat.
„Miluj se se mnou,“ řekl potichu.
Tomova ruka na chvíli ztuhla, přestala přejíždět po Billových zádech. Tom od sebe Billa lehce odsunul, vážně se mu podíval do očí.
Bill mohl přísahat, že takhle pitomě se ještě nikdy v životě necítil. Tom totiž pořád nic neříkal, jenom na něj blbě koukal. Bill si tak trochu připadal jako zvíře v zoo, které pozoruje jeho ošetřovatel, aby zjistil, jestli není nemocné.
‚Řekni něco, proboha,‘ prosil Bill v duchu.
Nakonec – klidně by se nějak smířil i s negativní odpovědí. Všechno by bylo totiž lepší než tohle neurčité ticho. Bill už svoje karty odkryl, teď byla řada na Tomovi.
„Jsi si jistý, že to chceš?“ zeptal se Tom opatrně.
„Tome, jsem si tak moc jistý, až už se to nedá vydržet,“ odpověděl Bill prudce, ale pak mu došlo, jak hrubé to bylo. Tom měl prostě jenom starost. A navíc to pro něj bylo absolutně nové. Bill na něj tuhle zprávu vybalil bez jakéhokoliv předchozího naznačování.
Opatrně vzal Tomovu ruku do svojí, štíhlými prsty přejížděl po té hladké pokožce. „Chci říct – není nic, co by nám zabraňovalo to udělat. Miluju tě a chci ti dát nejvíc, co můžu,“ řekl Bill znova.
„Taky chci,“ zamumlal Tom, sledoval jejich ruce.
„Ale?“ řekl Bill, který v bratrově odpovědi cítil tu nevyřčenou část.
Tomovy tváře se zalily červenou barvou. „Nevím, jestli to budu umět,“ řekl potichu, odmítal se podívat na Billa.
„Cože?“ vypadlo z Billa šokovaně. Téměř okamžitě se začal hlasitě smát, svalil se na záda do měkkých peřin.
„Co je vtipného?“ naklonil se nad něj Tom se svraštěným obočím, snažil se tvářit dotčeně.
„Nic moc, jenom zní sakra vtipně, když sexuální symbol všech dívek a žen ve věku od deseti do sta neví, jestli se bude umět milovat,“ odpověděl Bill něžně, pohladil Toma po tváři. „Vykašli se na tyhle starosti. Prostě jenom řekni, jestli to chceš udělat nebo ne. Jestli ne, počkáme tak dlouho, jak to bude potřeba. A jestli ano…,“ odmlčel se Bill a začervenal se.
Tom se sklonil k Billovým rtům, měkce Billa políbil.
„Říkám ano.“
Bill se zářivě usmál, vášnivě a hluboce Toma políbil.
„Jenom se chci zeptat: kde jsou sakra ty doby, kdy jsme si to dělali u mě v pokoji a já si byl tak příjemně jistý tím, co děláme?“ zeptal se Tom udýchaně, když polibek ukončil.
Bill ho hravě kousnul do brady. „Skončily ve chvíli, kdy jsem se naučil počítat rovnice.“
Bill využil malého okamžiku Tomovy nepozornosti, aby si jeho rty znova přivlastnil. Všechno, co dělali, bylo vždycky úžasné, ale polibky byly Billův tajný favorit. Pocit Tomových rtů na jeho ho vždy znova přesvědčoval o tom, že je pro Toma důležitý.
Billovi už pomalu začínal docházet vzduch, ale Tom se netvářil, že by se chystal přerušit polibek. Spíš naopak – ještě více se na Billa natiskl, snažil se s ním spojit v jedno tělo. Prozatím pouze teoreticky.
Bill se musel nedobrovolně odtáhnout, zhluboka dýchal, snažíc se dohnat kyslíkový deficit.
„Panebože, chtěl bych mít tvojí kapacitu plic,“ zašeptal.
Tom se zazubil, přesunul se na Billův krk. „Možná… kdybys… přestal… kouřit, mohl bys… mě líbat… déle,“ odpovídal Tom mezi polibky.
„Kdybych přestal kouřit tebe?“ zeptal se Bill svádivě.
Tom ve své činnosti přestal, vážně se na Billa podíval. „Zabíjíš mě.“
Bill se potěšeně usmál, zkušeně přetočil Toma pod sebe. „Teď je na řadě Bill,“ oznámil rozpustile a ještě jednou na maličký okamžik uloupil Tomovy rty pro sebe.
Jakmile opustil jeho rty, pomalým tempem se posouval níže. Lehce zuby přejížděl po Tomovu krku, střídal tohle počínání s lehoučkými polibky, které Tomovi způsobovaly husí kůži.
Když se dostatečně nabažil Tomova krku, přemístil se ještě níže, nosem mu přejížděl po hrudníku. Miloval Tomovo tělo. Miloval tu hebkou pokožku, ty lehce vytvarované svaly nebo
Tomovy tichoučké vzdechy, když se jeho rty ujaly jedné z bradavek.
Bill se polibky přesouval až k Tomovu podbřišku, několik lehoučkých polibků věnoval kořeni bratrova penisu. Potom se trochu odtáhl, pozorně pozoroval výraz v Tomově obličeji. Zavřené oči, vzrušením orosené tělo, dredy ledabyle rozhozené po polštáři. Vypadal jako bůh.
„Bille…“ozval se Tom po chvíli netrpělivě. To, na co zoufale čekal, pořád nepřicházelo, a on už kvůli tomu začínal prožívat fyzickou bolest, jak moc bylo jeho vzrušení napjaté.
Bill se sám pro sebe usmál, absolutně spokojený, že Tom si ho žádá.
Neodpustil si ještě jeden motýlí polibek věnovaný bratrovu podbřišku, než konečně vstál Tomův penis do pusy. Věděl, jak moc speciální je celá tahle chvíle a dnešní večer, proto Toma bral jak nejhlouběji dokázal, sál tak mocně, jak jen bylo v jeho silách.
„Pane Bože!“ zasténal Tom.
Bill cítil lehký třes, který prostupoval bratrovým tělem; to byl signál, že Tom se blíží na vrchol. Pomalu ho proto propustil ze svojí pusy, nechtěl, aby se Tom udělal tak brzo. Teď rozhodně ještě ne.
Přelezl nahoru k Tomovu obličeji, věnoval bratrovi dětskou pusu na čelo.
„Můžeš mi říkat i Bille,“ zazubil se na něj.
Tom otevřel jedno oko, když uviděl Billův výraz, musel se zasmát. Rychlým pohybem si s Billem vyměnil pozice, usmíval se na něj ze shora.
„Myslím, že teď je čas udělat něco, co jsme dlouho nedělali,“ zašeptal Tom.
„Yeah, naposledy včera,“ připomněl Bill.
„Čím častěji něco zkoušíš, tím jsi v tom lepší,“ mrmlal Tom, nosem přejížděl hladkou kůži Billova krku. „Je to jako hraní na kytaru. Nikdy bych nestál před vyprodanou halou, kdybych den co den necvičil.“
„Nikdy bys teď neležel mezi mýma nohama, kdybys den co den necvičil,“ popíchnul ho Bill.
„Možná,“ vydechl Tom Billovi do vlasů. „Mohl bys…,“ nadechoval se Tom poprosit Billa o podání lubrikačního gelu, ale to už se mu tubička objevila před očima. Jenom se usmál, vzal ji do ruky a sednul si na paty mezi Billovými stehny.
Vymáčknul si malé množství do ruky, pečlivě si s tím pokryl prsty, než jeden vtlačil do Billa.
„Správně, správně,“ zavrněl Bill, lehce se ošíval, aby přitlačil Tomův prst tam, kde ho chtěl cítit.
Tom přidal druhý prst, Bill trhaně vydechl. „Lepší…,“ zamumlal.
Dva prsty byly hned lepší než jeden, klidně se položil na postel a nechal Toma, aby on řídil tempo.
Tom pravidelně pohyboval svými prsty, užíval si, co cítil. Bill byl kompletně dokonalý člověk – jak zvenčí, tak zevnitř. Tomovo tělo se zaplavovalo pocitem štěstí, když si připomněl myšlenku, že za malou chvíli se do Billa dostane mnohem větší část z něj, než byly prsty.
Pohnul prsty hlouběji, zkusil s nimi přejet přes Billovu prostatu.
Billovy boky sebou škubly, zasténal.
„Sakra, dobře, pojďme to udělat,“ zašeptal Bill, který cítil, že delší dráždění Tomovými prsty by nejspíš už déle nevydržel.
Tom přikývnul, pokryl rubrikantem svůj penis. „Bille?“
„Hm?“
„Věřím, že to bude úžasné,“ řekl Tom otevřeně.
Bill se na něj něžně podíval, pohladil ho po tváři. „Já vím, že to bude úžasné. Všechno s tebou je takové.“
Ještě jednou se políbili, než Tom poprvé opatrně přirazil do Billova těla.
Bill se okamžitě propnul, jeho boky vyšly vstříc Tomovi. „Je to lepší, než jsem čekal,“ řekl namáhavě, políbil Toma na krk.
Tom jenom přikývnul, neschopen jediného slova. Zabořil tvář do Billova krku, vdechoval jeho úžasnou vůni a nechal se unášet těmi nádhernými pocity uvnitř něj.
S každým dalším přírazem to bylo silnější, rychlejší, lepší. Snažili se společně krotit svoje projevy, ale veškerá sebekontrola odplula daleko, když Tom poprvé zasáhnul Billovu prostatu.
„Tome… prosím, udělej se,“ vyrazil ze sebe Bill.
„Jsem blízko… jsem tak blízko a ty jsi tak perfektní,“ mumlal Tom nesouvisle. Potom se naposledy ztratil v hloubce Billova těla – dlouho, tvrdě a hluboce – čímž přivedl na samý vrchol rozkoše i Billa.
Vyčerpaně dopadl na Billovo spokojené tělo, našel v sobě poslední zbytky sil, aby se odkulil vedle bratra a objal ho.
„Tome, to bylo…“ snažil se Bill něco říct, ale Tom ho přerušil hladovým polibkem.
„Bylo to nejlepší,“ potvrdil.
Chvíli jenom potichu leželi, namáhavé výdechy se nesly pokojem.
„Myslíš, že si dnešní noc budeme pamatovat i za dvacet let?“ zeptal se Bill tiše.
„I za třicet,“ ujistil ho Tom. „Je to jako kytara…“ začal rozvíjet svoji myšlenku.
Bill zabořil obličej do polštáře, tlumeně zasténal.
„Poslouchej mě, myslel jsem tím: Nikdy nezapomeneš na svůj první povedený akord. Nebo první bez chyby zahranou písničku. Pořád si to pamatuješ a budeš pamatovat. A stejně tak my nikdy nezapomeneme na dnešek,“ řekl Tom jemně, políbil Billa do vlasů.
„A funguje sex jako kytara?“ zeptal se Bill, skousávaje si ret.
„Nevím, kam míříš,“ přiznal Tom.
„Je to taky tak, že čím víc cvičíš, tím je to lepší?“ upřesnil Bill.
Tom se zazubil. „Rozhodně.“
Bill se na malý okamžik zamyslel, potom se vážně podíval na Toma. „Myslím, že bychom neměli ztrácet čas a cvičit,“ řekl a přitáhl si Toma do vášnivého polibku.
Jistý si, že nikdy v životě nebude schopný přestat Toma milovat.
KONEC
autor: Sabča
betaread: Janule
nadherny, uchwatny, dokonaly, tuhle powidku jsem milowala a sem preswecena, ze si ji co newidet prectu znowa♥
Škoda že už je konec:-( Je to fak luxusní!!!
ach ne, ach ne, ach ne…ja nechci konec. Boze jak ja tohle milovala. Bylo to uzasny. Kazdy dil byl naprosto jedinecny a zavrseny naprosto excelentnim zaverem. Jsem z toho cela rozneznela. Ten vztah mezi nimi proste nema chybu. Tak postupne a krasne se vyvijel. Myslim, ze tuhle povidku jsem necetla naposledy. Urcite se k ni nekdy vratim, jelikoz me vazne moc moc oslovila. 🙂
Tesim se na dalsi tvoje napady
Moc pěkné 🙂
heeej může mi někdo říct proč brečím? xD jenoma si pro to že tahle povídka je tak moc dokonalá že jí budu číst pořád dokola *.*mrzí mě že je už konec :'(( ale těším se na další dílka x33♥
Nečekala jsem, že tento díl bude poslední, tolik jsem se na něj těšila… a plně jsem si ho vychutnala… bylo to super x)
Moc se těším na tvou další povídku… RÁD se ti opravdu moc povedlo, jen tak dál x)
ja tu ffka doslova hltala.. a on je konec T-T no nic, jen tak dal jsi vyborna autorka 🙂
souhlasim s komentama nahoře, fakt super díl, super povídka… 😀 moc se povedla
moc moc moc krásný opravdu … moc
Páni, díky moc za krásný komentáře. Já jsem ani nedoufala, že by tenhle díl mohl bejt nějak úspěšnej, protože přišel asi po měsíci (uživatel se stydí :D), ale vy jste prostě perfektní. 🙂
Tahle povídka je opravdu skvělá!!!!! Od prvních nesmělých dotyků až po to neopakovatelné první milování ♥♥♥ !!! Úžasná věc!!
Je to skvělé, myslím, že je to jedna z povídek, která se zařadí do mé soukromé Síně slávy a bude v dlouhých chvílích oprášena a znovu připomenuta.. Je skvělá, roztomilá, sexuální..
Ukončeno v nejlepším- a tak je to myslím i dobře 🙂
Naprosto úžasná povídka a já jsem ráda, že jsi něco takovýho napsala. Jak jsem řekla tuším u prvního možná trošku víc vejš, komentu, jsi talent a takový by se měli víc a víc rozvíjet! Doufám, že brzo napíšeš zase něco tak dokonalýho, dechberoucího, jako BYLO a JE, tahle dokonale úžasná, galaktická povídka ♥
Jejich milování bylo úžasný a všechen ten postup, kterým k němu dospěli, jak by smet. Počítej s tím, že si to co nevidět znovu celý přečtu ♥
Krása!!! Ale mohla si to víc rozvít, rozně rychle si to skončila T.T Jinak dokonalost
naprosto dokonalý !!! tyvole určitě tohle nečtu naposled…fakt krásný..obdivuju tvoji fantazii…kdyby to tak bylo i v reálu ♥ 😀 :)) doufám, že napíšeš i něco dalšího! 🙂
Tohle byla naprosto dokonalá povídka! Strašně ráda sem ji četla a věřím, že někdy ve volné chvíli kdy nebudu mít co dělat se k ní velmi ráda vrátím, protože byla naprosto úžasná! Všechno to bylo skvěle napsané a miluju ty krůčky co ti dva spolu pořád překonávali…
Vážně krásná povídka!****
Dokonalá povídka od první do poslední věty! Naprosto úžasný!!!
Vyjádřila bych jí dvěma slovy – obyčejně neobyčejná ♥♥
Číst to je jako dávat si tu nejlepší bonboniéru…! Opravdu už je konec? Tlustá čára a hotovo? Nechce se mi věřit, že něco tak skvělého končí. Jsem tak rád, že se nám dneska rozjel konečně net a já si mohl přečíst RÁD. Nedá se vyjádřit slovy jak je to dobré a bezchybné, Sabčo seš prostě dobrá! A já na tebe nemám…Jen tak dál, piš co ti pod ruku vklouzne a my se budem těšit!
Naprosto úžasná povídka… Každej díl dokonalej, krásně se četla, skvělej nápad… nemám slov♥♥ Perfektní… myslím, že jí nečtu naposledy…:))
Nádherná, návdherná povídka to byla 🙂
Ty jo, dejte mi facku, jinak totiž myslím, že se nepřestanu blbě culit. 🙂
Závěr neměl chybu, to na co jsem čekala celou dobu máme tu a já si jen říkám, že škoda, že s tím nejlepším to muselo skončit.
A ty píšeš i jiné povídky? To by mě docela zajímalo. Kde najdu ten tvůj druhý blog?
[22]: Píšu i normální povídky, ale popravdě se s tím nikde moc nechlubím, protože jsou ještě z fáze těžkého dětství 😀 Teďkon se je nějak snažím dopsat, i když mi to už je totálně proti srsti a těším se, až už začnu konečně psát něco novýho, co bude víc jako můj současnej styl. 🙂
Stačí kliknout na WEB 😉
Píšeš opravdu krásně, dělá mi velkou radost tvoje povídky číst.
Kdybych to uměla, vyjádřila bych své nadšení nějak poeticky, asi tak jako Bejb… to s tou bonboniéru bylo skutečně přiléhavé 🙂 Ale protože se dokážu vyjádřovat jen tak obyčejně, chci ti ještě jednou napsat, že čtení tvých povídek mě opravdu těší.;-)
tak tomuhle se říká totální nádhera…..je to neuvěřitelnééé
U prvního komentáře jsem váhala, zda přece jen neshrnout všechno až nakonec… bála jsem se, že třeba v průběhu dílů nebudu mít co říct. Ale jsem ráda, že jsem překonala svou pohodlnost a psala jsem pod každý díl, protože by mě mrzelo, kdybych tuhle výjimečnou povídku odbyla jediným komentářem.
Vzpomněla jsem si na slova jedné mé virtuální kamarádky, která mi kdysi napsala, že se často při čtení některých povídek cítí "sevřeně", jako by se nedokázala tak úplně uvolnit a vychutnat si čtení. Tehdy mi to přišlo jako takové neobvyklé vyjádření, ale teprve u tvé povídky jsem pochopila, jak to bylo myšleno – protože jsem byla skutečně uvolněná a četla jsem s maximální radostí. A dodatečně jsem si uvědomila ten pocit "sevřenosti" u jiných povídek – ne u všech, ale u některých ano.
Jsem moc ráda, že jsem se konečně rozhodla vybrat další položku na svém seznamu "co dělat po maturitě" a že dneska to padlo na tvou povídku. Dnešní večer jsem se opravdu bavila, už dlouho jsem si tak pěkně nepočetla:-) Díky za to:-)
Vůbec nebude slabé hodnocení, když tvou povídku přirovnám k zahraničním – těm nejlepším zahraničním, samozřejmě, protože špatné povídky se nevyhýbají žádné zemi, jen o nich tady přirozeně nevíme, protože takové nikdo nepřekládá:-) Vlastně není důvod nenapsat, že tuhle povídku považuju za jednu z nejlepších, co jsem četla.
Své dojmy jsem vyjadřovala v průběhu dílů, takže teď nezbývá než zmínit, že tenhle závěrečný díl byl taktéž perfektní, krásný závěr, spousta lásky a vzrušení, co víc si přát:-)
Jak je vidět, povídka může být bez dramatických zápletek, bez zrad a zahýbání, bez hádek a výčitek, a přece může být úžasná, čtivá a dechberoucí. A já osobně preferuju právě takovéto:-)
Myslím, že to nebudu protahovat, už jsem se dneska vykecala dost:-) Zítra se podívám na další věci z tvé dílny, protože to rozhodně bude stát za to:-)
Úžasná povídka!!
Chvílemi mi naprosto brala dech, chvílemi jsem se smála jak praštěná a po přečtení části: '"Drž hubu," okřiknul ho Gustav. "Bill může, má to na hlasivky," prohlásil nábožně.' mi bylo řečeno, že mé duševní zdraví je v nepořádku, jelikož jsem se nemohla přestat smát!
Opravdu, dokonalé! Některé pasáže byly popsané tak krásně, jemně a něžně, až jsem z nich měla husí kůži, z jiných jsem se zase až zapotila!
Vážně, krásná povídka!!!
tak tohle je naprostá dokonalost. to úžasně popsaný pouto, které se postupně vyvíjelo naprosto dokonalým způsobem. ta láska a něha, která protkávala každý jednotlivý díl. to neuvěřitelné kouzlo jejich osobností a vzájemné lásky silnější než cokoliv… tohle přesně miluju. a když je to ještě takhle krásně popsaný…
prostě jsem to celý zhltla jedním dechem! naprostá dokonalos, víc k tomu nemám co říct…
autorce se hluboce klaním a děkuju za úžasné okamžiky s povídkou!
Och tak to naozaj nemalo chybu :)… tento príbeh sa mi naozaj páčil 🙂 strašne dobre sa mi čítal… och páčil sa mi štýl písania a aj dej kde sa dvojčatá postupne dostávali ďalej :)… čítala som to naozaj rada aj keď kým som sa dostala k poslednej časti celkom to trvalo 😀 bolo to kvôli časovému sklzu… doteraz nechápem prečo má deň len 24 hodín :D… ale toto bola naozaj skvelá poviedka a určite si ju zapíšem medzi svoje najobľúbenejšie 🙂
Mám opravdu RÁDA tuto povídku ♥
Krasne zakončení,ale ta slova můžeš mi řikat Bille nemá chybu.
Tak tohle je naprostá bomba!! Klasické, něžné, jednoduché! A takový má twncest být:)
Toto je twincest ktorý milujem. Kvôli takémuto niečomu som sa doňho zamilovala a toto je ďalší poklad, ktorý si ukladám do mojich top poviedok a budem sa k nej vracať. Je to nádherné nežné dielko plné lásky bez zrady a bolesti. Nikdy sa niečoho takého nenabažím.
Tuhle povídku jsem už sice četla, ale neodolala jsem si ji přečíst znova. A k takové nádheře prostě nejde znova nenapsat komentář!
Tahle povídka byla moje oblíbená, nejen kvůli stylu psaní, který mi neuvěřitelně vyhovoval, ale taky proto, jak to bylo vtipně napsané 🙂 A hlavně vidět ty jejich postupné krůčky ve vztahu a moci cítit tu jejich lásku! Opravdu jsem si tuhle povídku moc užila a já Ti za ni moc děkuji! 🙂
Čtu to po druhe a myslim že ne naposledy to se ti moc povedlo.
Jsem naprosto unešená. Tohle je dokonalá povídka a užívala jsem si každou větu. Krásně popsaný vývoj vztahu, bez pubertálních trapností, které některé povídky dost kazí. A tím nemyslím pubertu hlavních hrdinů, ale pubertální výlevy některých autorů. 😉 Tady jsem se s tím ale nesetkala. Bylo to prostě skvostné. Moc děkuji za čtenářský zážitek.
Ja to rikala ze ji nectu naposled. Ze se k ni urcite vratim. 😊 Stalo se a povidka me dostala stejne jako tehdy. Je proste dokonala.
Supr oddechová povídka. 🙂
„Pane Bože, zasténal Tom.“ „Můžeš mi říkat i Bille.“ 🤣🤣🤣 Tenhle koktejl byl skvěle namíchán a nechybělo mu nic. Kluci byli prostě okouzlující 🥰