Láska 35.

autor: B-kay

„Všiml sis té oblohy?“  Bill se na Toma krátce otočil, věnoval mu měkký polibek a poté se opět pohodlně opřel o jeho rameno. Společně stáli u okna v hřejivém objetí a užívali si krásy noční oblohy. Na sklo tiše dopadaly kapky podzimního deště, které kolem nich vytvářely zvláštně intimní atmosféru. Čím více se intenzita deště stupňovala, tím větší potřebu být s tím druhým cítili.  
„Takovou ve městě neuvidíš,“ Tom se okouzleně díval na tmavou oblohu posetou snad miliony drobných hvězd. A co bylo ještě krásnější -zářily, i když se okolím proháněl hustý déšť.  
„Podívej, tamta padá,“ Bill ukázal prstem na malou hvězdu, která rychle klouzala po obloze, dokud se neztratila úplně. Cítil v sobě nadšení malého dítěte. I takovéhle drobnosti jako padající hvězdy mu přišly nádherné a on si takových chvil vážil. Vážil si každé chvíle, kterou mohl s Tomem prožít. Vážil si toho štěstí, které jej během několika týdnů najednou potkalo a on jej nechtěl ztratit.  
„Přej si něco,“ Tomův šepot mu zněl v uších jako překrásná ozvěna.  
Bill se krátce zamyslel, poté se však otočil, omotal své ruce kolem Tomova krku a nevinně se na něj usmál…  

„Nemám co. Splnilo se mi úplně všechno, po čem jsem kdy toužil,“ láskyplně hladil Toma po tváři, vpíjel se do jeho bezedných očí, dokonce se neustále usmíval.  
Toma jeho skromnost přiváděla k slzám. Ještě pořád nemohl uvěřit tomu, jak moc jsou se Chantelle rozdílní. On měl všechny ty vlastnosti, které Chantelle chyběly. Tom v něm dokázal nalézt úplně všechno. Bill byl pro něj klukem, který si dokázal vychutnávat každou maličkost. Dokázal se těšit i z drobností. Každá hezká věc nebo chvilka jej dokázala rozveselit a Tom jeho úsměv miloval. Miloval chvíle, kdy se spolu smáli. Chvíle, kdy cítil, že dokázal Billa udělat šťastným. Miloval jej úplně stejně jako tehdy, když jej poprvé spatřil. Dokonce ještě víc. Každným dnem jeho láska k Billova rostla. Nedovedl by popsat slovy to, co cítil, když byl s ním.  
Zoufale se opřel svým čelem o to jeho, nadechl se vůně jeho horké kůže a děkoval Bohu za to, že jej směl potkat. Jeho ústa tiše dopadla na ta Billova. Polibek, který mu věnoval, byl oddaný, plný emocí, které v Tomovi přímo vřely.

Museli přeci tak dlouho trpět, než k sobě konečně nalezli cestu. Docela dlouho je dělila veliká překážka. Někdo by si mohl říct, že prostě neměli šanci, aby to dobře dopadlo. Možná by to někteří lidé na jejich místě i vzdali, ale oni to vzdát nemohli. Jejich láska byla prostě to nejsilnější, co měli a možná právě díky ní, byli teď spolu. Dokonce měli ještě víc než jenom jeden druhého. Měli i malého Sama, který je oba miloval nadevše.  
Tom přerušil jejich líbání jako první a pohledem sklouzl na spící tělíčko, v objetí velikých plyšáků. Ze začátku mu bylo toho malého chlapce líto, protože nikdy nepoznal lásku své mámy. Teď však moc dobře věděl, že Sami lítost nepotřeboval. Bill mu dával mnohem víc, než by mu byla schopná dát Chantelle…  

„Co kdybychom šli ven?“  Bill se na Toma zadíval s veselou jiskrou v očích. Nevšímaje si Tomova překvapeného pohledu, se na něj spokojeně usmál a už  jej tiše táhl ke dveřím.  
„Bille, vždyť tam leje,“ i když se jej snažil zastavit, pořád jej poslušně následoval. U dveří si nazuli boty, přehodili přes sebe mikiny a společně vyběhli do nočního deště. Déšť byl tak divoký, že byli během chvilky oba dva promočeni na kost, přesto jim to vůbec nevadilo. Pocit chladného deště na rozpálené tváři byl náhle příjemný i pro Toma. Společně se rozběhli a běželi ruku v ruce několik metrů od chalupy. Připadali si jako dva blázni, přesto věděli, že se tohle noční vyvádění, vryje do pamětí obou. Celí promočení se v neutichajícím dešti začali bezcílně líbat a objímat. Stáli pod noční oblohou, tváře obou byly vlhké od divokého deště a rty si málem prokousali hladovými polibky. Na chvilku se od sebe odtrhli, pohlédli si hluboce do očí a v tu chvíli věděli, co bude následovat.  
Tom Billa rychle chytil za ruku a tentokrát to byl on, kdo toho druhého vedl do neznáma. Utíkali tak dlouho, dokud nepřiběhli ke stájím, kde měl Tomův děda své koně. Dovnitř vtrhli za stálého líbání. Ještě nikdy necítili tak silnou touhu po tom druhém. Oblečení z nich zmizelo během vteřiny a oni spolu na seně vášnivě promilovali téměř celou noc…  

Víkend by se mohl zdát jako dlouhá doba. Byly to však jenom pouhé dva dny. Pouhé dva dny jim bylo dovoleno zůstat v ráji venkova. I když neradi, museli se rozloučit s krásou přírody, s volností, která je celý víkend obklopovala, dokonce i s Tomovým dědou, který si Billa se Samem moc oblíbil. Na cestu jim zabalil několik sladkostí a rozloučil se s nimi větou, že za ním můžou přijet, kdykoliv budou chtít.  
Nejhorší na příchodu domů byla však jedna jediná věc. Billovy bolesti břicha se vystupňovaly natolik, že se rozhodl zajít k doktorovi. Tomovi však neřekl jediné slovo. Nechtěl jej zbytečně trápit, a proto si vzal v práci ještě jeden den volna a zašel ke svému lékaři…