autor: Áďa
Po nějaké chvíli Georg vstal, hodil si Andreasovo bezvládné tělo přes ramena, vyměřil si krok, aby Toma vzbudil pořádným dupnutím na prsty u ruky a vyrazil s Andym v závleku směrem k pokoji. Na chodbě někoho z ochranky zavolal na Toma, a poté, co totálně nalitého Andyho odvedl na jeho pokoj, vrátil se na pokoj dvojčat pro Billa a odnesl ho k Andreasovi. Bill spal tak tvrdě, že ho přenesení nevzbudilo, a Georg se usadil na židli a jal se ty dva, kterým to spolu neskutečně slušelo, pozorovat. Jediné, co ten krásný pohled kazilo, bylo to, že měli oba ve tváři vrytou strast, která jim oběma ublížila, ale ani jeden ji nezavinil.
Zadumaně seděl a přemýšlel. Potřeboval si utřídit události dnešního dne v hlavě, aby nezačal hned všechno akčně řešit s výsledkem, že by nakonec někomu ještě bezděčně ublížil. Zavrtěl hlavou a povzdychnul si. Jak jenom Tom mohl Billovi takhle ublížit? Jak mu mohl takovouhle sviňárnu udělat? Vždycky říkal, že mu záleží jen a pouze na bratrově štěstí, na jeho radosti, na jeho rozzářených očích! A ty Bill měl pokaždé, kdykoliv se v jeho blízkosti objevil charismatický blonďák. Tak proč mu Tom jeho štěstí tak krutě pošlapal, když se přitom celou dobu snažil o to, aby Bill štěstí taky konečně jednou dosáhl i v jiných životních směrech, než byla hudba? To si přece odporuje! Zpěvák se konečně šťastně zamiloval, a Tom místo toho, aby mu to přál a byl rád, že tím vyvoleným je zrovna jejich nejlepší kamarád, který Billa rozhodně nechce kvůli majetku nebo hezké známé tvářičce, tak jim to radši zničí. Proč?
Na stranu druhou si ale vzpomněl na Tomovy podivné nálady, které poté, co ho napadlo, že bude s Billem právě on sám, byly čím dál častější. Vždycky v těch okamžicích Tom, když věděl, že kromě něj a basáka v místnosti nikdo jiný není, prohlašoval, že jednou bude Bill jeho. Že netouží po ničem jiném, než po tom, aby to byl právě on, kdo bude Billa hladit, laskat, líbat, milovat, rozmazlovat a hýčkat. Že to bude právě on, kdo s ním bude sdílet slasti i strasti života a budou mít o to větší výhodu, že jejich vztah nebude muset omezovat chod skupiny, protože jsou spolu pořád na cestách. Že zamaskovat se jim to povede, a až za nimi zapadnou dveře jejich Tourbusu, tak že budou prožívat ty nejkouzelnější chvíle jejich života.
Jenže přece by Tom nebyl tak zlý, aby preferoval svoje blaho na úkor svého dvojčete, které vždycky tak úzkostlivě chránil! Nebo snad… ano? Bohužel tomu všechno nasvědčovalo…
Bděl nad těma dvěma nešťastníkama, dokud ho nad ránem nepřemohl spánek a on na židli nevytuhnul. Usnul dost hlubokým spánkem, takže ho neprobudilo, když se Bill s Andreasem začali budit. Vzbudili se téměř současně. Bill zmateně zamrkal, poznal, že není ve svém hotelovém pokoji. Rozhlédl se kolem sebe, ale když viděl Andrease, kterému se právě od sebe rozlepovala oční víčka, bojácně se zachvěl a schoulil se do co nejmenšího klubíčka, co nejdál od něj. Bál se ho, věděl, že mu ublížil, a že má blonďák právo na to ho potrestat.
Však taky viděl, jak se v zelených očích zlostně zablýsklo. Vypísknul a jak chtěl odcouvat ještě víc, přesáhl okraj postele a upadl na zem, což vyvolalo ránu, která Georga probudila. Přesně včas, aby viděl, jak Bill s panickým kňučením couvá a Andreas se nad něj z postele naklání.
„Hele, zklidněte to!“ houknul, až se oba lekli, nevěděli, že tam je s nima ještě někdo jiný. Jako první se z toho vzpamatoval Andreas.
„Co tu děláš?“ syknul a jeho slova plná jedu nepatřila basákovi. „To toho ještě nemáš dost? Myslíš si, že se teď ke mně budeš lísat, abys mě poté, co odjedu, mohl začít zase podvádět?“
Bill se chtěl bojácně začít bránit, ale Georg ho předběhnul.
„Nepodváděl tě ze svý vůle,“ pronesl nahlas a pevně, až oba chlapci umlkli a upřeli na něj pohledy. Andreasův byl plný údivu a nechápání, Billův plný obav, nejistoty a… naděje?
„No co zíráte?“ pokrčil Georg rameny. „Včera jsem to z Toma vytáhnul. Chtěl Billa pro sebe, protože si myslel, že on sám pro něj bude co do vztahu tou nejlepší partií. Tak využil toho, že si po chlastu nic nepamatuje, opil ho, vyspal se s ním, Bill jak byl opilej, tak se sebou nechal manipulovat, takže to nebyl problém, a bylo,“ dokončil příběh tak, jak se ve skutečnosti odehrál. „No a protože chtěl mít Billa pro sebe, tak vám to takhle řekl, a jak to dopadlo, to víte sami.“
„To ale… to ale přece… přece by mi tohle neudělal,“ namítl Bill plaše. „Vždyť věděl, jak moc Andyho miluju a-„
„…a přesto to udělal,“ dokončil Georg. „Nikoliv však ze zlosti nebo žárlivosti, ale z lásky. Láska je totiž sice krásná, ale přitom hrozná, a kolikrát i velmi bolavá věc, vím to z vlastní zkušenosti,“ pousmál se malinko posmutněle. „Nutí i dobré lidi dělat věci, které by je jindy ani nenapadly. Pokud se Tom do tebe opravdu zamiloval, jakožto že jsem z něj vytáhl, že jo, pak udělal sice hnusnou věc, ale udělal ji jen proto, že doufal, že to tak bude nejlepší pro něj i pro tebe, Bille. Ublížil ti, ale nechtěl to tak, chtěl jenom, abyste vy dva byli spolu šťastní až do smrti.“
Po jeho slovech zavládlo v pokoji naprosté ticho. Byl sice nerad, že Billovi musel říct o jeho dvojčeti krutou pravdu, ale holt to udělat musel, nechtěl, aby láska Billa a Andyho byla zničena jenom křivou lží. On už pro spravedlnost udělal, co mohl, teď záleží na tom, jak si to ti dva přeberou. Proto usoudil, že udělá nejlíp, když odejde z místnosti, ale pro jistotu neodešel nikam daleko, držel se u dveří, aby mohl zasáhnout pro případ, že by vznikla nějaká rvačka nebo podobné vyříkání si účtů.
Nic takového se ale nedělo. Bill stále nemohl pochopit, co a hlavně proč mu to Tom vlastně udělal. Ano, hodně ho to mrzelo, ale jeho nitro mu bránilo cítit po tom všem k bratrovi takovou zášť, jakou by cítit teoreticky měl. Místo toho jen hleděl do prázdna a z očí se mu němě koulely slzy
Polekaně sebou trhnul, když na svém rameni ucítil něčí dotek. Úplně zapomněl, že tam s ním pořád ještě někdo je, a teď, když se ho Andreas dotknul, se totálně vyděsil. Instinktivně se schoulil do klubíčka, očekával trest. Trest za to všechno, co se mezi nimi stalo.
Jaké ale bylo jeho překvapení, když ho Andy místo rány pohladil! Zmateně se zadíval napřed na jeho dlaň, jedoucí jemně po jeho hladké kůži, pak sjel pohledem na jeho dlouhé prsty s precizně zapilovanými nehty – zvyk, který Andrease naučil on sám – a až po chvíli se s obavami odvážil zvednout oči k těm Andreasovým. Pátral v zářivé zeleni po stopách vzteku či pomstychtivosti, ale nic takového tam neviděl, viděl tam jenom lítost, a pokud správně viděl, měl dojem, že Andyho tváře jsou až příliš červené na to, jakou barvu mívaly běžně. A co ho zaskočilo totálně nejvíc, bylo to, že i v Andyho očích viděl slzy.
Zmateně zavrtěl hlavou a pokusil se odtáhnout se trochu víc dozadu a Andy mu v tom nebránil, naopak svěsil hlavu ještě víc. To Billa zmátlo natolik, že se po chvíli dokonce nejistě přiblížil k blonďákovi na blízkost, která by se v případě agrese dala nazvat dost nebezpečnou. Ale agrese tu nebyla, byla tu jen lítost a smutek, a v Billovi se opět projevilo jeho srdce, které mu velelo starat se o všechny, na nichž mu kdy záleželo.
„Ty… ty pláčeš,“ šeptnul nesměle a podvědomě mu palcem setřel slzy. Překvapilo ho, že v tu chvíli Andreas ucuknul. Chvilku na něj zaskočeně koukal, ale pak se posmutněle stočil do klubíčka na svou část postele. „Odpusť… nemám na to právo, na tebe sahat… už ne,“ šeptnul provinile, Andreas však horlivě zavrtěl hlavou.
„Ne… tobě nemám co odpouštět… to já tebe bych tu měl prosit na kolenou o odpuštění.“
Bill nechápavě nakrčil obočí.
„Jak to myslíš?“
„Tak, jak to říkám,“ povzdychnul si blonďák, a smutně se na Billa zadíval. „Tak dobře se známe, tak dobře vím, jak seš věrný… nespočetněkrát jsme se o tom oba navzájem tak ujišťovali… a já si teď nechal od Toma nakecat, jak ses na něj údajně vrhnul a k tomu všemu ho nutil…“
„Ale to mně Tom taky říkal,“ namítnul Bill. „Co když… co když na tom něco pravdivýho je?“
„Pravdivý je to, co říkal Georg,“ rozohnil se Andy. „Nechápeš to? Všechno do sebe zapadá jako kousky puzzlí! To, jak na tebe poslední dobou Tom každou chvíli obdivně koukal, to, že mě začal nesnášet od doby, co jsme spolu my dva začali chodit, to, že míváš po chlastu vokno a nic si nepamatuješ… měl úplně dokonalou příležitost nás dva od sebe oddělit, a málem se mu to povedlo!“
Na chvilku se zarazil, aby popadl dech, ale pak pokračoval.
„Až ho potkám, tak mu za tohle rozbiju hubu…“
„Ne!“ vyjekl Bill. „Andy, prosím… neubližuj mu,“ upřel na něj své čokoládové oči v prosebném kukuči. I když se sám na Toma za tohle zlobil, nechtěl, aby jeho bratrovi někdo ublížil. Nějak si totiž uvědomoval slova, která zazněla z Georgových úst, a když tak nad tím vším zapřemýšlel, musel uznat, že Tom to asi skutečně dělal jenom z nešťastné, neopětované lásky. „Nemyslel to zle…“
Andreas se na něj s nadzvednutým obočím zadíval. Nechtělo se mu věřit tomu, co právě slyší! Jenže ono to vypadalo, že to Bill myslí skutečně vážně, a on si to u něj chtěl vyžehlit, ne naopak pohoršit.
„Jak myslíš… ale i tak se ti moc omlouvám,“ šeptnul, a když se zadíval do Billových velkých kukadel, zloba vůči Tomovi okamžitě roztála pod tíhou výčitek, co si nechal nakecat.
„Asi už je pozdě na to se ti omluvit, viď?“ hlesnul a uhnul pohledem, předstírajíc, jak ho náramně zajímá barva povlečení.
V Billovi hrklo jako ve starých hodinách. Zmateně se na blonďáka zadíval.
„Ty… ty bys mi to… vážně… odpustil?“
Ta slova byla velice stěží, přitom však dobře slyšitelná. Bill by sice byl šťastný jako blecha ve psím kožichu, kdyby mohli s Andym začít znovu, ale hodně se toho bál, bál se, že v Andreasovi bude převažovat jeho žárlivost, podtržená jeho výbušným temperamentem, který měl v sobě už od narození, a který na něm často zpěvák obdivoval. O to víc ho překvapilo, když najednou spatřil smaragdové záblesky jen kousek od svých očí.
„A ty bys mi dal druhou šanci?“ otázal se tiše. „Po tom všem, co jsem radši uvěřil žárlivýmu Tomovi než tobě, se kterým už tolik týdnů žiju, kterého už tolik let znám?“
„Toma taky znáš tolik let,“ namítl Bill. „Neudělal to z nenávisti… udělal to ze zoufalství,“ šeptnul. „Já… já s tebou být chci…. jsi pro mě vším… ale prosím… nezlob se na něj!“
Nevěděl ani co to bylo, ale něco v něm mu velelo Toma hájit a bránit. Ano, trápilo ho, že mu to Tom udělal, ale cítil k němu i… soucit? Pochopení? Sám se ve svých citech nevyznal.
Avšak Andreas to hodlal respektovat. Sice nesdílel názor na to, že Toma omlouvá nešťastná láska, to ani omylem, a pořád by si to s ním nejradši vyříkal hezky ručo fučo, ale Bill si to tak nepřál a on to akceptoval. Kdoví, třeba jednou přijde den, kdy to taky aspoň trochu pochopí, přestože měl za to, že ten den nikdy nepřijde. No, uvidí se.
Zaplašil zlobné myšlenky právě ve chvíli, kdy instinktivně přitiskl své rty na Billovy a s potěšením zaznamenal, jak mu zpěvák padnul kolem krku a začal s polibkem radostně spolupracovat. Oba dva věděli, že si navzájem už dávno odpustili. A tentokrát si byli jistí, že už jim láska vydrží až na věky věků, že když překonali tuhle krizi, tak překonají všechno.
Kdyby jenom věděli, jak se oba pletou, a že ty šťastné dny, ležící před nimi, jsou zároveň ty poslední, které jim budou osudem dopřány prožít spolu v páru…
autor: Áďa
betaread: Janule
oh my gott….ta tvoje poslední věta mě dokonale vyděsila… 🙁 Ado, prosím…..neudělej bad end..prosííííííím
Ježíši, tuhle povídku píše Áďa, to bude strašlivý konec….a já chci taky jednou HE !!!!
Krásný díl, jsem ráda, že kluci už vědí, jak to doopravdy bylo, a že jsou zase spolu, i když jenom na chvilku, jak nám naše drahá autorka, sadistka Áďulka naznačila v závěru…Tom jim asi ještě ukáže, čeho je schopný, už teď se bojím! =)
Hej, tak tady z toho jsem fakt úplně mimo mísu. Vůbec si nedovedu ani v nejmenším představit, co by se tam muselo odehrát, aby se tohle úplně celý pokazilo a Bill nakonec skončil s Tomem. To snad leda, že by Amndreas umřel, což bych teda taky úplně nemusela.
Ale vlastně, vždyť ona to píše naše Áďa, to potom tyhle katastrofy vůbec nejsou vyloučený. Tak uvidíme. 🙂
jééé, nebojte se… to, že to píšu já, neznamená hned, že musí všude lítat hlavy, krev a kousky masa 😀 vždyť jsem slíbila, že tahle povídka bude relativně pohodová… jo, možná tam bude pár dramatických momentů, ale tak zlý, jak si myslíte, to zas nebude 🙂 a jestli to skončí happy nebo tragiendem, to si sama zatím nejsem jistá 🙂
Omlouwám se, že píšu koment až takhle pozdě ae nějak jsem se tu dříw nedostala nebo nebyl čas a tak se to teď snažím naprawit 🙂
I já jsem ráda, že se to konečně wyjasnilo a oba wí jak to skutečně bylo. Andy Billowi odpustil jelikož to nebyla jeho chyba ae i přesto obdiwuju Billa za to, že i přesto Toma swým způsobem chrání. I když mu lhal a blížil mu. Ale jak sám Georg říkal. Pro lásku člowěk udělá cokoli a pak třeba ani nepřemýšli nad následky. Ae i přesto to bylo hnusný co Tom udělal. Sama teď nwm co si mám o tom celým myslet. Jsem zmatený a tak raději pomlčím a tiše si počkám na další díl. Na pokračowání tohodle příběhu.
Každopádně poslední wěta naznačuje zase něco wíc. Možná se stane to co se stát má. Ae i přesto mě samotnou tyhle slowa wyděsila.
Raději si ae počkám a nechám se překwapit 🙂
no to mě z tebe klepne…..moc hezké…x)
Georg mě opět naštval, ještě na Toma i šlápne! Jako tady si to u mě pořádně pokazil. Je sice hezké, že se díky němu Bill s Andym usmířili, ale mě tohle teda vůbec nezajímá, jsem naštvaná…
A bojím se o Tommyho. Ne, tohle vypadá hodně zle a já neustojím Tommyho trápení, to opravdu ne. Tahle povídka je mnohem krutější jako Chaos. Tom přece není vůbec zlý!