Odplata v nemocnici 30.

autor: KaKiNkAaA ^_^

Rachal se v ten moment, kdy vyslovil Tom těch pár slov, na chvíli zasekla. Myslela si, že snad slyší špatně. Možná by Tom dokázal ublížit, přeci jenom nebyl svatý, ale že by udělal zrovna tohle? A hlavně Billovi? To se jí nezdálo. Proč by to dělal?

„Co jsi udělal?“ vydechla po chvíli. Musela se přesvědčit, zda se jí to opravdu jen nezdálo. Jenže když viděla Tomův výraz, zaváhala.

„Znásilnil,“ zopakoval Tom tu hroznou věc s bolestí ve tváři. Bylo mu samotnému ze sebe zle. Jak mohl něco takové udělat? Jenže už se stalo a on, až když Bill odešel, si uvědomil, jakou chybu udělal. Tohle nejde vzít zpátky.

„Proč jsi to sakra udělal?“ podívala se na svého kamaráda Rachel dlouze. Měla jej skutečně ráda, ale tohle přeci bylo… sama nevěděla, jak by to dokázala nazvat, aby to přesně vystihla. Znala Toma už dlouho, a proto nevěřila, že by tohle dokázal udělat.  

„Já… já nevím, Rachel. Já… chtěl jsem se pomstít.“ Vzdychl zničeně Tom. Teď bude muset jít s pravdou ven. Potřebuje to ze sebe dostat, a komu jinému než Rachel to říct? Nikoho jiného neměl, jen jí. Věřil jí, i když možná i ona jej za tenhle čin odsoudí. Sám by si nafackoval, ale ani to mu nepomůže.

„Pomstít?“ nechápavě nakrčila čelo. Rachel to celé chápala čím dál míň. Proč by se Billovi mstil, a hlavně za co? Vždyť se měli rádi, a když byli spolu, neustále se usmívali. Oba dva. Proto jí nic z toho, co jí tady teď Tom říká, nedávalo smysl. Tom na její otázku jen slabě přikývl hlavou na souhlas. I jemu bylo jasné, že Rachel teď nic nechápe. Jak by taky mohla, když neznala celou pravdu. Teď je ale na čase jít s pravdou ven. 

„Byl… byl to můj bratr. Bill je můj bratr.“ Vydechl ztěžka rasta a lehce přivřel víčka k sobě. Rachel tohle nemohla vědět, jelikož o tomhle jí Tom neřekl, a také měl změněné příjmení, takže se neshodovalo s tím Billovým. Už žádný Tom Kaulitz ale Tom Wegner.

„Tvůj bratr?“ Vydechla překvapeně Rachel. Tak teď už nevěděla absolutně nic. Bill byl Tomův bratr? Tohle přeci bylo nemožné. Byl jiný než Tom, a navíc jeho příjmení bylo jiné. Tom znovu přikývl.

„Já vím, že si říkáme všechno, ale… ale něco jsem ti přeci jen neřekl.“ Špitnul tiše Tom. Teď možná ztratí i svou nejlepší kamarádku, ale riskne to. Musel už konečně s pravdou ven.

„Co jsi mi neřekl?“ vložila se do toho opět Rachel. Svůj pohled měla na Tomovi a čekala, co z něj vyleze. Sama si netroufala odhadovat, co jí Tom zatajil, a teď jí to chce říct.

„Bill je můj bratr. Víš já… já se kdysi jmenoval Kaulitz, ale kvůli tomu, co se stalo, jsem už nechtěl nosit stejné jméno jako on. Proto jsem se nechal přejmenovat na Wegner.“ Vydechl tiše Tom, ale nedíval se na Rachel. Stále se díval před sebe, jako by hypnotizoval jedno a to samé místo.  

„Myslíš to vážně? Myslíš vážně to, že Bill je tvůj bratr?“ šeptla tiše jeho kamarádka. Tom opět jen přikývl a svěsil ramena. Byl hlupák, a až teď to věděl. Rachel věděla, že Tomův bratr se jmenuje Bill, ale když tady přivezli Billa Kaulitze, pomyslela si jen, že je to jen shoda křesných jmen. Přeci jenom příjmení měl jiné než Tom, ale teď jí to pomalu dávalo smysl. Teda aspoň trošku.

„Já vím, že je to absurdní, ale já… nedokázal jsem nosit stejné jméno jako on. Tedy alespoň kdysi ne. A proto když jsem zjistil, že Bill je u nás v nemocnici, a navíc já ho dostal na starost, vzpomněl jsem si na to všechno a chtěl jsem se mu pomstít za mou bolest.“ Vyklopil to Tom na jeden dlouhý nádech.

„Ale ty jsi ho znásilnil. Znásilnil jsi svého bratra.“ Vydechla šokovaně jeho kamarádka. Kde se tohle všechno v Tomovi vzalo? Takového jej neznala. Tedy neznala jej takového, jak tady vypráví.

„Já vím.“ Pevně semknul víčka k sobě. Věděl, co udělal, a teď toho litoval. Ale uvědomil si to až příliš pozdě.

„Chtěl jsem mu jen přidělat bolest. Chtěl jsem mu zlomit srdce, a proto jsem se takhle zachoval. Já vím, jsem nechutné zvíře. Vím to.“ Kdyby mohl, tak se ze sebe pozvrací. Tak moc se za sebe styděl a neustále si to vyčítal. Nadával si za to.

„Jo to jsi, Tome. Promiň, že to říkám, ale je to tak. Nemůžu uvěřit tomu, co jsi udělal. Možná ti Bill kdysi ublížil, ale je to už dávno. Navíc ty jsi udělal něco příšerného. Chceš mi říct, že celou tu dobu jsi to věděl, že je to tvůj bratr a jen si to všechno hrál? Jak přede mnou, tak především před ním? Tome, on tě miloval, ale jak asi chápu, nevěděl, že jsi jeho bratr. Přesto tě miloval a ty se zachováš takhle. Zneužiješ jeho citů, a pak mu takhle ublížíš. Ty jsi, znásilníš svého bratra.“ Nevydržela to Rachel a mírně vybouchla. Na jednu stranu byla ráda, že se jí Tom svěřil a přiznal. Řekl jí pravdu, ale na druhou stranu ta pravda byla příšerná.

Tom neměl daleko k pláči. Mohl si myslet, že bude Rachel takhle reagovat a bude na straně Billa. Kdo by taky byl na jeho straně? Ani on sám by teď nebyl. Už ne…

„Já vím, Rachel. Udělal jsem chybu, ale až teď to vím. Předtím jsem byl zaslepen svou pomstou za bolest, kterou jsem prožil kdysi, a chtěl jsem, aby mi za to zaplatil. Teď toho ale lituju. Já vím, zachoval jsem se hnusně. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí.“ Vzdychnul plačtivě Tom. Nezazlíval nic Rachel. Nic z toho, co tady řekla. Přeci taky mluvila pravdu, tak proč jí v tom bránit?

„Tak sakra, proč jsi s ním nepromluvil. Neujasnil si to s ním? Raději jsi jednal dřív, než přemýšlel.“ Zakroutila nechápavě hlavou Rachel. Nechtěla na Toma křičet, ale teď si to zasloužil. Možná si toho Tom kdysi vytrpěl dost, ale co Bill? Nedovede si představit, jak mu muselo být, když mu tohle Tom udělal. V tuhle chvíli byla na Billově straně, ať je Tomova nejlepší kamarádka nebo ne. Tohle prostě na ní samotnou bylo moc.

„Prostě se stalo.“ Vzdychl Tom. Věděl, že ve všem má Rachel pravdu a proto držel krok zpátky. Nic jí nevyčítal to spíše sobě. Byl neskutečný hlupák.

„Jo, stalo se. To je hezký, Tome. Prostě jsi znásilnil svého bratra, který se do tebe zamiloval, a ty všechno to, co jsi tady s ním předváděl, jenom hrál. Ale prostě se stalo, co?“ Rozhodila rukama jeho kamarádka. Pořád nemohla uvěřit té skutečnosti, kterou jí tady Tom vykládal. V poslední době na tom Tom nevypadal zrovna nejlépe, a teď už znala příčinu, ale i přesto jej tohle neomlouvalo. A ona mu musela něco říct. Bylo jí Toma líto, ale v tuhle chvíli jí víc líto bylo Billa, i když ho neznala tolik jako Toma. Jen jako pacienta, a to jen tak namátkou.  

„Ale já ho taky miluju!“ vykřikl už Tom. Nevydržel to. Rachel nepřišlo zvrácená tahle zakázaná láska, ale přišlo ji hnusné to, co udělal Tom. Možná to bylo tím, že byla lesbička a kolikrát slýchávala na sebe kvůli své sexuální orientace různé nadávky a nebylo jí to zrovna příjemný. Možná proto ani tohle neodsuzovala, i když to bylo zcela jiné. Bylo to zakázané, ale to neodsuzovala. Tohle ne, ale Tomův čin ano.

„Jenže… jenže jsem si to uvědomil pozdě.“ Dodal ještě Tom už o trošku tišeji a ukápla mu jedna zbloudilá slza z očí. Až moc dobře si uvědomoval, že si to uvědomil pozdě. Bál se toho, a proto si to dlouho nedokázal připustit a všechno popíral. Jenže teď už na to neměl sílu. Láska byla silnější.

„Alespoň, že sis to uvědomil.“ Řekla už trošku klidněji Rachel. Nechtěla zbytečně křičet, i když měla chuť, ale krotila se.

„Opravdu toho lituju, ale… ale teď už je stejně pozdě. Je to jedno. Bill je pryč.“ Vydechl tiše rasta. Obličej si schoval do dlaní. Nechtěl se na nic dívat. Nejraději by se teď šel někde zahrabat.

„Nikdy není pozdě, i přesto, co jsi udělal.“ Špitla Rachel tiše. Ať už to myslela jakkoli, nemohla to takhle nechat. Ať už chtěla pomoct Tomovi nebo Billovi, takhle to přeci zůstat nemohlo.  

„Není pozdě? A co mám podle tebe jako dělat?“ Vzdychl zoufale Tom a podíval se na svou kamarádku. Tady už dělat nic prostě nešlo. Naprosto to podělal.

„Bože, ty se ani o nic nesnažíš. Prostě se stalo, a tak to necháš? Uvažuj, Tome, aspoň chvíli.“ Protočila oči v sloup. Teď by nejraději Tomovi nafackovala, aby se probral a otevřel víc oči. Jen se litoval, ale copak to je k něčemu? Ne…

„Jenže já nic dělat už nemůžu, copak to nechápeš?“ postěžoval si Tom. Teď nevěděl, zda udělal dobře, že to Rachel vůbec řekl. Říkala mu něco, co bylo nemožné.

„Ne, tebe vážně nechápu, Tome. Kdybych byla na tvém místě, tak bych se alespoň snažila a vyhledala bych Billa. Zaslouží si alespoň tvou omluvu, když už nic.“ Vysvětlila Tomovi Rachel. Připadalo jí, jako by Tom byl úplně bez mozku.

„Vyhledat? A myslíš si, že vím, kde bydlí?“ rozhodil Tom rukama. Tenhle rozhovor mu už nedělal dobře. Raději měl nadále mlčet jako doteď. Takhle by aspoň tohle nemusel řešit a sám by se užíral dál.

„Prober se konečně, Tome. Pokud nevíš, tak každý pacient má ve svém spisu také adresu svého bydliště. Takže stačí vzít tu Billovu a zjistíš, kde bydlí.“ Vydechl Rachel. Už ani nevěděla, jak dlouho tady s Tomem sedí a tohle řeší. A taky už pomalu ztrácela nervy. Měla Toma ráda, to ano, ale v tomhle ji hrozně zklamal. Tom se mírně zasekl a zamyslel se. Tohle ho nenapadlo. Podívat se do Billovy karty, a tak zjistit, kde bydlí. Tak jednoduché to bylo a jej to ani nenapadlo.

„Myslíš si, že bych měl?“ podíval se na svou kamarádku. Ta jen protočila oči a přikývla na souhlas.

„Jo, to bys měl. Bill si to zaslouží, a ty by ses taky měl vzpamatovat, Tome.“ Vzdychla Rachel. Dělal to snad Tom schválně, nebo byl opravdu tolik hloupý?

„Asi máš pravdu.“ Přiznal nakonec Tom a tiše si povzdychl.

„Jo, to teda mám pravdu. A teď mě omluv, raději půjdu něco dělat. Tohle mi stačilo, a ty už konečně začni něco dělat, Tome.“ Podívala se na svého kamaráda, a pak se už raději postavila na nohy. Teď jen doufala, že Tom se aspoň v něčem zachová správně a nenechá to jen tak. Tom jen slabě přikývl a nechal Rachel odejít. Už tak ji zdržoval dlouho a bylo mu jasné, že už toho měla dost. On sám toho totiž měl dost.

Tom, jak Rachel odešla ze sesterny, se opřel o opěradlo sedačky a ztěžka vydechl. Teď už to bylo venku a Rachel všechno věděla. Včetně toho, že Bill je Tomův bratr. Tenhle rozhovor, co měl se svou nejlepší kamarádkou, byl pro něj značně vyčerpávající, než si myslel. Chápal jí, že se chvílemi neudržela a vyjela po Tomovi. Udělal by to samé být na jejím místě. Nic ji z toho, co řekla, nezazlíval. A možná kdyby nebylo Rachel, nikdy by jej samotného nenapadlo to, co mu ona řekla. Najít Billa pomocí jeho spisu v jeho kartě.

Chvíli ještě Tom jen tak seděl, a nic nedělal, jen se utápěl ve svých myšlenkách, které stále ubíhaly Billovým směrem. Musí ho prostě najít, jinak se zblázní úplně. Miluje ho a musí jej vyhledat. Alespoň omluvit se za svůj unáhlený čin. Za svou ohromnou chybu. Proto se po chvíli sezení a nicnedělání zvedl z pohovky a došel k větší skříni, která obsahovala karty všech pacientů. Všech, co byli tady nebo nemocnici někdy navštívili. Takže i Billova karta tam stále byla.

Pomalu otevřel příslušný  šuplík a začal projíždět obsahované složky. Procházel jednu za druhou, až se konečně dostal ke jménu, které hledal. Bill Kaulitz…

Je to už nějaká  doba, co Bill opustil nemocnici a odešel zpátky k sobě domů. Do svého prázdného bytu. Ale i přes to, že uběhlo několik dní či týdnů, se nedokázal z té noci stále vzpamatovat. Sám ani nevěděl, jak dlouho to je, co už je doma. Nepočítal to. Nedokázal to. Stále na to musel myslet. Nebyl den, kdy by neplakal. Nebyl den, kdy by neměl deprese. Skoro ani nevycházel z bytu ven. Bál se všech lidí kolem sebe. Bál se toho, že mu někdo opět tak ošklivě ublíží. Už nikomu a ničemu nevěřil. Ke všem ztratil důvěru a nikoho si nepřipouštěl k tělu. Stále jej to bolelo, ale musel na to stále myslet. Myslet na ten den, a hlavně na Toma. I přes ten čas nedokázal přijít na to, proč. Nikdy se mu nedostala odpověď a nejspíše už nikdy nedostane. Bude se muset naučit žít s tímhle pocitem. Ale dokáže to? Dokáže se smířit ze ztrátou jak svého bratra, tak své lásky, v kterou naivně věřil?

Cítil, jako by měl v hrudi obrovskou díru, která nejde už zacelit. Cítil se tak moc sám, ponížen a zneužit. Nedokázal se přes to stále přenést.

Zničila ho snad tahle láska úplně?