autor: Disturbed Angel
15.červen 2007
Znovu sedím v letadle a smutně koukám z okýnka na zemi pod námi. Letíme do Irska. Myslím, že táta něco provedl a někdo mu šel po zádech. Ani se nedivým, vsadím se, že dělá něco ilegálního. Nic mi ale neříká. Nepřiznal by to.
16.červen 2007
Sedím na gauči a mám zrovna volnou chvilku. Jsem tu sám a jsem za to rád. Musím říct, že tady je to lepší než v Belgii. Možná proto, že nebydlíme v bytě, ale v motelu. Je obyčejný, ale čistý a celkem útulný. Táta říkal, že tu nebudeme dlouho, že je to jen přestupní stanice. Bojím se, kam mě až dotáhne, jak moc daleko budu od Toma.
19.červen 2007
Ode dneška zase musím chodit do práce. Je to namáhavé. Tentokrát dělám obsluhu v jednom baru, ale co je mi to platné, když mi všechny peníze sebere táta. Nemám nic. Znovu bych zkusil utéct, ale bojím se. On si mě najde všude a pak mi ublíží. Nenechá mě umřít, řekl mi to. Řekl mi, že pro něj ještě mám cenu a že mu vydělám hezké peníze. Jenomže mě týrá. A musím říct, že mu to jde, umí to. Zbije mě tak, že nemusím do nemocnice, ale všechno mě bolí, jako by moje vnitřnosti a kosti byly na kaši.
3.červenec 2007
Nevím, co psát. Bude to pořád dokola, ale jen proto, že už jsem dlouho nic nenapsal. Mohl bych psát pořád dokola, jak se mi stýská po Tomovi. Jak ho moc miluju. Chtěl bych se ho držet a už ho nikdy nepustit. Dal bych celý svůj život za to, abych ho mohl ještě jednou, i když jen na malou chvíli, vidět, obejmout ho a políbit na jeho hebké rty. Je smutné to, že čím delší dobu jsme od sebe, začínám zapomínat, jak jeho rty chutnají. Potřebuji to vědět, potřebuji oživit paměť. Tomi. Mám zde vloženou jeho fotku. Já vím, že tobě Tome, se nikdy nelíbila, ale mně přijde úžasná. Je už pěkně stará. Vlastně jí může být rok. Vím, že bylo léto. Bylo hrozně horko a my jsme vyrazili nakupovat – do Berlína. Tak rád bych jel ještě někdy nakupovat, i když vím, že to Toma nikdy moc nebavilo. Snažil se to předstírat, kvůli mně, ale já už to na něm vždycky viděl. Stále častěji přemýšlím o tom, co asi dělá. Třeba si našel nějakou náhradu, nějakou holku, a teď se smějí a radostně procházejí parkem. Líbají se, a když jsou v pokoji, Tom ji hladí přes prsa. Chci, aby byl šťastný, i když ho tak miluju.
Tom zavrtěl hlavou. „Bille, ty jsi blázen,“ řekl a mírně se pousmál. „Já miluju jen tebe,“ řekl tiše, otočil stránku a začal znovu hltat jedno slovíčko za druhým.
14.červenec 2007
Dnes se to stalo znova. Jen, co jsem přišel z práce a chtěl odpočívat, otec, který mě doprovázel až domů, se hned vytratil. To nebylo nic zvláštního, ale netrvalo to dlouho a byl zpět, a s ním dva muži. Vůbec bych si nemyslel, co se stane. Je to pro mě hrozně těžké napsat, ale… já vím, že se mi uleví. Jeden ke mně přišel a násilně mě políbil. Než jsem se nadál, byl jsem bez trička a ruce jsem měl přivázané k posteli. Ležel jsem na zádech a zmítal sebou. V tu chvíli už mi bylo jasné, co přijde.
Jeden chlap si vylezl za mě a sedl si k mé hlavě. Rozepnul si kalhoty a už mi ho rval do pusy. Když jsem ho kousl, dal mi několikrát pěstí do obličeje. Cítil jsem, jak mi z nosu teče krev, ale vnímal jsem jen velký penis mezi svými rty. Zároveň jsem cítil, jak mi druhý muž stahuje kalhoty i s boxerkami. Snažil jsem se kopat nohama a jednou se mi podařilo odstrčit ho, ale jakmile si na mé nohy sedl, nepohnul jsem se ani o centimetr. Během zátěže na mých nohách jsem měl pořád v puse velký pyj. Když mi až do krku vystříkla horká tekutina, začal jsem kašlat. Jenomže když mě někdo zatahal prudce za vlasy, vytryskly mi slzy do očí.
Během chvíle do mě prudce vnikl druhý muž. Když jsem vykřikl, dostal jsem další ránu do obličeje. Přes slzy jsem viděl tátu, jak stojí mezi dveřmi a celé to pozoruje. Šeptal jsem, že ho nenávidím, ale to mu zřejmě bylo úplně jedno. Když bylo po všem, tedy já jsem si myslel, že je po všem, se ti dva chlápci vyměnili a udělali stejnou věc. Slyším je doteď, jak s hlasitým smíchem odcházejí a říkají mi „Byl jsi dobrej, chlapče.“ Teprve před chvílí jsem přestal brečet. Jsem vážně asi jako holka, ale tak neuvěřitelně to bolí. Nemyslím ani rány v obličeji, ani můj napuchlý a roztáhlý zadek, ale srdce. Připadá mi, jako by se mělo každou chvíli roztříštit. Tak hrozně to bolí. Chci, aby to přestalo. Chci, aby už byl toho všeho konec.
Tomovi se do tváří začala drát červená barva. Vstal a bouchl pěstí do kuchyňského pultu, u kterého před pár vteřinami seděl. Hrnkem se zbytkem kávy praštil o zem. Ten se logicky rozbil na několik střepů. Potom začal nervózně přecházet sem a tam. Všechno, co mu přišlo pod ruku, letělo na zem. Byl jako maniak, nepříčetný a nebezpečný. Každý by si jisto jistě myslel, že je psychopat nebo nějaký blázen, kdyby ale věděli, co se teď Tomovi honilo hlavou, možná by částečně, alespoň částečně pochopili.
Tom byl tak neuvěřitelně naštvaný. Dokonce chytil židličku a několikrát s ní práskl o zem. Nedokázal pochopit, kde se v něm všechna to zloba bere, ale to, co věděl, bylo, že ji musí vybít. Vsadil by se, že ani cigareta by mu teď nepomohla. Věděl, že i kdyby si jich do pusy strčil deset najednou, tak by nepřišel ten krátký pocit lehkosti a uvolněnosti.
Byl tak rozzuřený z toho, co si právě přečetl, že ani neslyšel klepání na dveře. Pořád něčím mlátil a třískal s tím o zdi. Až po dalších několika uplynulých minutách se začal trochu uklidňovat. U kuchyňské linky se svezl na zem a hned vyjekl bolestí. Do ruky se mu zaryl velký střep.
„Co se to tu děje?“ řekl Andreas a Tom nadskočil leknutím a rukou, kterou instinktivně položil na zem, aby mohl vstát, mu projela další vlna bolesti. Sykl.
„Proboha, Tome, co se ti stalo?“ zeptal se, když držel svého kamaráda za poraněnou ruku. Jak si se sem dostal?“
„Klepal jsem, zvonil, ale zrovna jsi do něčeho mlátil a vypadal jsi velice nervózně. Jo, klíče… no víš, že já se dostanu do jakéhokoliv zámku, pamatuješ?“
Tom jen přikývl. „Proč si se tak rozčílil? Děje se něco?“ Tom jen pokrčil rameny, tak to Andreas zkusil znovu. „Něco s Billem?“ řekl tiše Andy. Tom ruku stáhl zpátky k tělu a sklopil pohled.
„Něco s Billem? Joo, je něco s Billem, celé se to točí kolem Billa. Celý můj život je Bill.“
„Četl sis ten deník?“ prolomil Andy ticho, protože už několik okamžiků seděl Tom na židli a Andy mu ošetřoval zraněnou ruku. Tom mlčel až do doby, kdy mu jeho blonďatý kamarád nezavázal obvaz a nezačal uklízet věci okolo.
Copánek stále mlčet. Hrál si s mašličkou od obvazu, co mu udělal jeho kamarád na ruce. „Otec ho tam nechal normálně ojet a nic. Rozdali si to s ním dva chlapi. A on to nechtěl, abys věděl. Víš, jak muselo a pořád musí Billa bolet srdce. Víš, jak moc je citlivý. Kdyby tu teď byl nějaký člověk, kterého vážně nemám moc v lásce, myslím, že bych ho vlastnoručně uškrtil.“
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
Chudák Bill, ono se to dalo čekat, a co bylo dál si radši ani nedomýšlím, doufám, že Tom Billa brzo najde.
Ooooch, chudacik Bill, mal to tazke… ale som zvedava co je teraz s nim… ci sa mu podari utiect alebo nech Tom nieco vymysli… 🙁 omg, fakt dobry dielik
chudaček Billíšek..:/ už aby sem se dověděla, kde teď je..:(
chudák Billí….
Chce se mi z toho celkej brečet:( Doufám, že ho Tom najde a zachrání…
mno do prdele.. chudinka Billí.. už aby ho Tomča našel.. Doví co s ním je..
to je napínavé jak kšandy ! je to užasné zajímá mě jak to bude pokračovat x333
Mě je jich prostě líto obou…pro Toma to musí být vážně těžké číst něco takového…číst to, jak je Billovi ubližováno…
A Bill…bože…co si bude ještě muset chudák vytrpět..? Chci, aby se to co nejdřív vysvětlilo..chci aby už Tom Billa našel a byl konec jeho týrání…I když..my vlastně ani nevíme, jestli ještě Bill vůbec žije…po tom všem, co se mu děje…a vážně se děsím toho, co všechno se ještě stane..
Každopádně je to skvěle napsaný dílek, vždycky se do toho začtu a pak najednou zjistím, že už je konec a já si zas musím chvíli počkat na další díl…a přitom bych tu povídku chtěla přečíst hnedka najednou…
Takže…doufám, že brzo napíšeš nový dílek..:)
ta povídka je fakt pěkná ale kdy už se tam oběví Bill? xD
Oh bože další depresiwní díl je tady. Ae i přesto powedený 🙂
Lituju Toma w tom, že musí číst řádky Billowa deníku a wědět co se mu dělo nebo snad ještě pořád děje. Newím ae kdybych byla w Tomowě kůži nwm zda bych raději chtěla nic newědět než wědět tuhle krutou realitu. Bože je mi Billa tak moc líto. Tohle ani není žiwot. On jen přežíwá. Jen trpí. A otec? Bože je mi z něj zle. Jak něco takowého může udělat swému wlastnímu synowi? Je to tyran a prace. Ještě se na "to" bude díwat? Wrchol wšeho!
Doufám jen, že Tom Billa brzy najde a zachrání jej z rukou toho tyrana. Doufám, že za Billowo utrpění a bolest řádně zaplatí. Být na Tomowě místě tak jej uškrtím jen co jej najdu.
Snad to bude brzy kdy se spolu Bill s Tomem uwidí. Nechci aby ani jeden z nich trpěl. Už toho bylo dost…
Musím říct, že mi ukáplo pár zbloudilých slz když jsem četla řádky z Billowa deníku…
Každopádně se už teď těším na další díl 🙂
nééé deník už nééé….
Jsem ráda za ty části deníku, nejvíce mě vtahnout do děje. Super povídka