autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: Jak myslíš. (Povzdychnu a hodím ty věci na zem. Aspoň teď vidím, že jsem měl pravdu. Jinak bys tohle nedopustil.)
Bill: (Rozhlídnu se. Co mám dělat?)
Tom: (Oblíknu si mikinu.) Jdu ven. (Křiknu a jdu. Pak se zamyslím – proč jsem ti to vlastně říkal?)
Bill: (Vstanu a utíkám za tebou.)
Tom: (Vyjdu ven. Uuch, je tu zima.)
Bill: (Jenom se rychle obuju a taky vyběhnu ven.)
Tom: (Venku přemýšlím, kam vlastně půjdu. Vytáhnu cigaretu a zapálím si.)
Bill: (Koukám na tebe a pak jdu k tobě. Položím ti ruku na rameno.)
Tom: Ááá… (Leknu se… Nevěděl jsem, že jdeš za mnou.) Bože… (Dýchám.) Tys mě vylekal.
Bill: Promiň. (Špitnu.)
Tom: (Zklidním se.) Co chceš? (Nervózně potahuju.)
Bill: Omluvit se.
Tom: Za co?
Bill: Nechci, abys byl v tom pokoji. Ale říkal jsem ti pravdu.
Tom: Vím, co jsem viděl.
Bill: Nevěříš mi?
Tom: (Smutně kouknu.) Ne, v tomhle ne.
Bill: (Kouknu na tebe. Mlčky se otočím a jdu zpátky.)
Tom: Ani se mi to nepokusíš vymluvit?
Bill: (Zastavím se, ale neotočím.) Má to vůbec cenu?
Tom: Má… Moc dobře víš, že nechci, aby to takhle mezi náma bylo.
Bill: Ani já ne, ale nevím, jak ti to mám dokázat, když ti nestačí, že to řeknu.
Tom: A co činy namísto slov?
Bill: Ty už jsi jeden udělal, když se mnou ani nevydržíš v pokoji.
Tom: Tak to je potom špatné… Když ani nepoznáš, co chci, a co ne.
Bill: Kdybys to nechtěl, tak to neuděláš.
Tom: Čekal jsem, jak budeš reagovat.
Bill: Takže mě jenom zkoušíš, jestli uspěju? Asi jsem neprošel, co?
Tom: Ne, Bille… Nijak tě nezkouším. (Ironicky se zasměju a zakroutím hlavou.) Asi půjdu.
Bill: Kam? (Otočím se k tobě.)
Tom: To ještě nevím.
Bill: (Povzdechnu si.)
Tom: Možná někam ven s klukama. Už sem s nima dlouho nikde nebyl. Když pořád jenom čekám na tebe, až na mě budeš mít náladu.
Bill: Ale… Já… Mám na tebe náladu.
Tom: Fakt? Nevšiml jsem si.
Bill: (Zakroutím hlavou.) To nemá cenu.
Tom: Máš pravdu. Protože nedokážeš uznat vinu. (Rozejdu se pryč.)
Bill: (Chci něco říct, ale pak zmlknu. A koukám, jak se mi vzdaluješ z očí.)
Tom: (Odejdu někam do centra. Jdu docela dlouho a vykouřím asi půl krabičky cigaret. Pak zazvoním u Adama. Ne, vážně se s ním nechci vyspat. Ale nemám teď náladu na kluky, co mají hlavu plnou jenom prsatých holek.)
Bill: (Když se mi ztratíš z očí, jdu dovnitř. Sednu si na židličku v kuchyni a koukám smutně ven.)
Tom: (Trochu popíjíme a pak děláme blbosti u něj v pokoji. Zkouší na mě voňavky a nová malovátka xD.)
Bill: (Sedím tam až do večera. Začne zase sněžit a pak už je venku tma. Pořád přemýšlím.)
Tom: (Domluvím se s tím jeho divným otcem, že u nich přespím. Osprchujem se a pak šupnem do peřin.)
Bill: (Když už je pozdě, začnu mít strach. Nejen o Toma, ale i já sám. Vezmu si mobil a volám Tomovi.)
Tom: (Adam už spí a já jen tak hledím do zdi a přemýšlím. Totálně se leknu, když mi začne zvonit mobil, ale naštěstí ho to nevzbudí. Nedívám se, kdo volá.) Ano? (Zašeptám. Měl mi dnes volat šéf z práce ohledně střídání směn.)
Bill: Tome… (Špitnu.) Já… Jenom jsem chtěl vědět, kdy… Kdy přijdeš domů.
Tom: (Povzdychnu.) Nevím. (A zívnu.)
Bill: Aha. (Jsem chvíli zticha.) Promiň. (Řeknu, a hned to položím, než stihneš něco říct.)
Tom: A- (Zaseknu. Už to jenom tůtá. Strčím mobil pod polštář a přitulím se k Adamově ruce, co má na mě položenou. Usnu.)
Bill: (Vstanu a lehnu si v obýváku na gauč a stulím se k malému polštářku, co tam je. Neklidně usnu.)
Tom: (Ráno se vzbudím a mám na mobilu smsku. Šéf mi v noci napsal, že bude pár dní doma, protože má chřipku. Že si mám vzít někoho s sebou a postarat se tam o to, když by někdo náhodou přišel – objednávky jsou zrušené. Tak vzbudím Adama, že půjdeme do práce. Odejdeme tam a celou dobu se nudíme, protože nikdo nejde. Tak mě napadne trhlý nápad.)
Bill: (Vzbudím se ráno, ale už hodně brzo. Nespal jsem dobře, furt jsem se budil a kontroloval, jestli je Tom doma. Udělám si černý čaj a otevřu ledničku, ale zase ji zabouchnu a sednu si na židli. Povzdechnu si.)
Tom: (Vrátím se domů kolem druhé. Zavřeli jsme dřív. Mám přelepené bříško. Ukrývám tam tetování a nemám v plánu ti o tom říkat, dokud se mi to nezahojí.)
Bill: (Celou dobu jsem někde okolo kuchyňské linky, až kolem poledne jsem se přesunul do koupelny. Koukám na sebe do zrcadla, jak vypadám.)
Tom: (Přijdu ke dveřím a zjistím, že nemám klíče. Zazvoním.)
Bill: (Úplně se leknu, až poskočím. Jdu pomalinku dolů.)
Tom: (Povzdychnu si. Co tam tak dlouho děláš?.)
Bill: (Pak u dveří chvilku čekám, ale nakonec otevřu. Trochu si oddechnu, když tě uvidím, ale hned se otočím a jdu do koupelny.)
Tom: Ahoj. (Řeknu, když už tam nejsi a jdeš zpátky.) Jak ses měl?
Bill: Fajn… Ale ty ses měl určitě líp. (Šeptnu.)
Tom: Proč myslíš? (Jdu do koupelny za tebou a stoupnu si k záchodu. Opatrně si rozepnu kalhoty. Malinko usyknu, mám to tetování ještě čerstvé. A začnu čůrat xD.)
Bill: (Jen pokrčím rameny a odejdu do kuchyně. Sednu si na židli.)
Tom: (Zakroutím hlavou a pak jdu dolů.) Jedl jsi něco?
Bill: (Pokrčím rameny. Koukám ven, jestli pořád sněží.)
Tom: Ty se mnou teď nebudeš mluvit?
Bill: Mluvím. (Koukám z okna.)
Tom: Tak odpověz. (Kouknu na tebe.)
Bill: Ne. (Kouknu se taky na tebe.)
Tom: (Smutně se pousměju.) Dobře, tak nám udělám oběd. Taky mám docela hlad. (Jdu do kuchyně a začnu vařit rýži.)
Bill: (Zase koukám ven.) Dneska jdeš taky někam?
Tom: Ne, nejdu. Proč? Chceš, abych šel?
Bill: Stejně je jedno, co říkám. Ty bereš ohledy jen na činy, ne? (Kouknu na tebe.)
Tom: Ne, nepochopil jsi to. (Dám vařit rýži a pak začnu dělat kuřecí prsa na zelenině.)
Bill: Mhm… (Brouknu a koukám do země.)
Tom: (Spadne mi vařečka a bouchne mě do toho bříška.) Auu! (Vyjeknu a chytnu se tam, vařečka spadne na zem.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Stalo se ti něco? (Šeptnu.)
Tom: Aaa… Ne dobrý (Zašeptám bolestně.)
Bill: (Vstanu a jdu k tobě. Chci ti položit ruku na bříško.) Co tam máš?
Tom: (Uhnu.) Ale nic. (Sehnu se a zvednu tu vařečku. Trošinku zasípu. Sakra, nevěděl jsem, že to bude tak bolet.)
Bill: (Přesto dojdu až k tobě.) Ukaž mi to.
Tom: (Kouknu ti do očí.) Ne. (Špitnu. Začne mi tam nějak moc syčet to masíčko. Udělám krok blíž ke sporáku a věnuju se tomu.)
Bill: Může to být něco vážného. Ukaž mi to.
Tom: Stejně tam nic neuvidíš. (Špitnu a dělám ze sebe velice soustředěného na práci.)
Bill: (Pokrčím rameny. Otočím se.) Kde jsi vlastně byl v noci?
Tom: Přespal jsem u kamaráda.
Bill: (Otočím se.) Kterýho?
Tom: U Adama.
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Janule
No ešte mu to takto povedz a domysli si, čo asi také bude myslieť, že ste tam robili? Bože! Oni dvaja sú ako malé deti.
¨tak tet si Bill urcite mysli"prespal a nebo sukal" ach jo ja nevim proc se hadaj vzdyt cekaj miminko a na to tet vubec neberou ohledy
To je jako na houpačce….ale Tom to parádně podělal, on to prostě musel Billovi vpálit, musel mu ublížit !
ANI : máš pravdu, zabývají se blbinama, a mimi je jim ukradené, štvou mě oba!
u Adama….to se mi nelíbí….x(
Achjo kluci..:( Vy se budete pořád hádat…vůbec nemyslíte na to malé..:(
Myslím, že Tom Billovi neměl říkat o tom, že spal u Adama…No..tak uvidím, jak to bude dál..;-)