autor: B-kay
Nedokázal mu to říct. Sám se s tou myšlenkou ještě nesmířil, a kdyby ji Tom neunesl a odešel by od něj, zřejmě by to sám nezvládl. Miloval jej a i Tomovou láskou si byl více než jistý, přesto bylo dítě tématem, o kterém nikdy nějak zvlášť nemluvili. Vlastně ani neměli důvod. Dokonce i sám Bill si myslel, že mají na takové věci ještě dost času. Bylo jim přeci čerstvých dvacet. Lidé v takovém věku nad budoucností moc nepřemýšlejí.
Jeho život se stal však mnohem komplikovanějším, než byly životy stejně starých lidí. Už nemělo smysl přemýšlet nad tím, jaké to mohlo být, kdyby si dali pozor. Nemělo smysl přemýšlet nad tím, jak jiná mohla být jejich budoucnost. Přišlo to strašně nečekaně, ale najednou to bylo tady. Až teď si uvědomoval, jak to všechno do sebe zapadalo. Ty neustálé bolesti břicha, zvláštní závratě a podivný pocit těžkosti, který cítil pokaždé, když se cítil smutný, nebo se něčeho bál. Miminko bylo jeho součástí, a zřejmě prožívalo tyhle strasti s ním.
„Já tě taky moc miluju. Ani si neumíš představit, jak moc, Bille.“ Tom se zlehka dotkl Billovy tváře. Na prstech však vzápětí ucítil vlhkost, pocházející z Billových slz. Nešťastně stiskl víčka, nevědomky si jej k sobě přivinul ještě víc. Konejšivě jej hladil po zádech, zlehka jej líbal do dlouhých vlasů a bál se vyslovit otázku, proč pláče. Měl neuvěřitelný strach, že mu někdo ublížil, zároveň se však moc bál, že mu nějakým způsobem ublížil on sám. Bál se, že jej nedokázal udělat skutečně šťastným a ta nejistota jej ničila.
Když k němu Bill zvedl svůj uplakaný pohled, bylo mu do pláče. Nikdy neviděl něco tak překrásného, a zároveň nesmírně zranitelného. Kdyby mohl, byl by u něj pořád. Pokaždé, když spolu nebyli, cítil zvláštní prázdnotu a neutichající strach. Bill byl prostě člověkem, o kterého byste mohli neustále pečovat a chránit jej, on by se však přesto nějakým způsobem dostal do problémů…
Vzájemně se vpíjeli jeden druhému do očí a drželi se pevně za ruce. Najednou věděli, že ať už by se dělo cokoliv, společně by to zvládli.
„Řekneš mi, co se stalo?“ vydechl Tom šeptem svou otázku a láskyplně políbil Billovy semknuté rty. Bill jeho lehký polibek neopětoval, ale přikývl. Byl rozhodnutý říct mu pravdu. Bylo to přeci i jeho dítě a měl plné právo o něm vědět. Zhluboka se nadechl a krátce zapřemýšlel. Cítil na sobě Tomův úzkostný pohled a byl si jist, že visí na jeho rtech a čeká každé jedno slovo.
A o to těžší, bylo pro něj začít. Jak mu to měl vlastně říct? Věta:“Jsem těhotný“ se mu zdála strašně zvláštní, a když si ji v duchu vyslovil hned několikrát za sebou, cítil se nepříjemně. Až tady pochopil, jak moc se mu jeho život vymykal z rukou. Netoužil přeci po ničem víc, než po upřímné a čisté lásce. A když ji konečně našel a poprvé prožíval skutečné štěstí s osobou, kterou miloval nadevše, zjevil se tady další problém… Smutně si povzdechl a vyčerpaně sklonil tvář. Hlavou se opřel o Tomův hrudník a nosem mu pomalu přejížděl po tričku. Zhluboka vdechoval jeho vůni a snažil se znovu nalézt ztracenou jistotu. Cítil, jak jej Tom zlehka hladí po bocích a zavřel oči. Proč nemohlo všechno zůstat takové, jaké to bylo?
„Ublížil ti někdo?“ Tom to ticho už nevydržel. Nechtěl jej ničím vyděsit, a proto promluvil téměř šeptem. Cítil, jak Bill proti jeho hrudníku zavrtěl hlavou, a ještě více se k němu přitiskl.
„Udělal jsem něco špatně já?“ zeptal se roztřeseným hlasem. Bill k němu téměř vzápětí zvedl tvář, po které mu pomalu stékaly další a další slzy.
„Ty neumíš ubližovat, Tome,“ odpověděl se skloněnou tváří. „Zachránil jsi mě a ukázal jsi mi, že dokážu být i jiným člověkem, než jsem byl,“ i přes všechny ty slzy, se na něj dokázal pousmát. Na krátkou chvíli se jeho tvář rozzářila v podobě něžného úsměvu, který však vzápětí zmizel. „Je tady však něco, co bys měl vědět,“ náhle se však pohledy obou zavrtaly do právě přicházející osoby.
Chantelle stála u dveří s povýšeneckým úsměvem a nepříjemnou jiskrou v očích. Měla na sobě nejnovější oblečení, vlasy ji splývaly podél tváře a make-up měla téměř dokonalý. Bill si bez sebemenšího zaváhání uvědomil, že musel být Tom slepý, když ji opustil kvůli němu. Když se tak na ni díval, nepřipadal si ani z poloviny tak sebejistý a hrdý jako ona. Její chladný pohled mu způsoboval husí kůži a miminku se to zřejmě taky nelíbilo, jelikož jej opět zabolelo v břiše.
„Že by milenecká hádka?“ její uštěpačnost neměla mezí. Pohled na Billovu uplakanou tvář jí způsoboval až nevšední radost. Byla si jistá, že se pohádali, a právě proto její bratr plakal.
Tom se na ni díval přímo nechápavým pohledem. Nerozuměl sám sobě. Jak to, že kdysi dokázal v přítomnosti téhle dívky vydržet i hodiny a náhle mu přišla přímo odporná?
Za jednu jedinou věc jí však zůstane vděčný už navždy. Přivedla jej k Billovi.
„Mohla bys odejít?“ bylo to jediné, na co se zmohl. Od chvíle, co spatřil Samyho modřiny, se na ni nedokázal ani podívat. Žádná lidská bytost, která má srdce, by nedokázala tak moc ublížit bezbrannému čtyřletému dítěti.
„To je zvláštní, přesně na totéž jsem se chtěla zeptat já Billa. Potřebovala bych s tebou totiž o něčem mluvit,“ když na ni Bill pohlédl, přímo zářila. Byla si sebou tak jistá, že jej to dokonce vyděsilo. Trpce stiskl rty a poslušně vstal. Chtěl odejít a zavřít se ve svém pokoji, ale Tom jej nečekaně chytil za zápěstí, a tím mu zabránil v odchodu.
„Počkej na mě nahoře, ano? Za chvilku za tebou přijdu,“ rychle se sklonil k Billovým rtům a dlouze jej políbil. Bill potlačil vzlyknutí, smutně se na něj pousmál a přikývl. Když kolem Chantelle procházel, sklonil tvář. Cítil na sobě její pohled, ale neodvážil se jí podívat do očí. Rychle vyšel ze dveří, ale do svého pokoje namířeno neměl. Zůstal stát za dveřmi a tiše naslouchal.
„Ach, Tome,“ Chantelle udělala několik kroků vpřed a klekla si vedle křesla, o které se Tom opíral. Svádivě se na něj usmála a dlaní mu přejela po koleni. Tom se na ni však ani jednou nepodíval, jediné, co udělal, bylo to, že její ruku odsunul z dosahu svého těla.
„Řekni mi, co potřebuješ, abych už mohl jít,“ promluvil tiše, ale víc se k mluvení neměl.
„Jak tak koukám, můj bráška se ti zřejmě opravdu líbí. Nezlob se, ale myslela jsem, že máš lepší vkus. Pořád nemůžu uvěřit, že ses mě vzdal kvůli němu.“ Bill se zničeně svezl podél zdi k podlaze, rukama si objal kolena a sklonil tvář. Nemohl uvěřit, že od svého dětství pořád zůstával mnohem slabším, než byla ona. Dokázala způsobit to, že se v její přítomnosti sám za sebe styděl. Nyní si byl už jist, že Toma ztratí. Už neměl sílu poslouchat dál…
Poraženě svěsil ramena, vstal a pomalými kroky mířil na místo, kde se jako malý chlapec mnohokrát ukrýval před Chantelle. Na místo, kde prožili s Tomem snad nejkrásnější milování. Netrvalo dlouho a on se opět ocitl na jejich rozlehlé půdě. Nebylo tomu totiž tak dlouho, co tam byl naposledy. Akorát s jediným rozdílem. Byl sám.
S lucernou v ruce a bolestí zarytou hluboce v srdci pomalu šlapal k dětské postýlce. Naklonil se nad ni a do rukou vzal svého oblíbeného plyšáka. Roztomilé plyšové slůně, které vždycky vonělo dětským krémem.
„Nyní bude tvůj,“ zašeptal sklíčeně a dlaní se pohladil po břiše. Netušil, zdali čeká s Tomem holčičku nebo chlapce, ale na tom mu nyní vůbec nezáleželo. Čekal přeci Tomovo miminko a nic jiné pro něj nebylo důležité. Přivřel víčka a snažil se nemyslet na to, co se děje v obýváku. Konečky prstů se dotýkal zábradlí postýlky a přemýšlel nad tím, jak bude asi jejich miminko vypadat. Komu bude víc podobné? Nevědomky se usmál, když se zamyslel nad tím, že by bylo jejich dítě stejně tak krásné, jako Tom.
„Bille,“ za zády náhle ucítil teplo, vycházející z Tomova těla.
„Jak dlouho jsi tady?“ vydechl roztřeseně. Bál se otočit a zadívat se mu do očí. Chvěl se po celém těle.
„Šel jsem hned za tebou. Nedokázal jsem ji poslouchat,“ bylo mu tichou odpovědí. Nyní si byl jist, že se stresoval zbytečně. Řekl Tomovi pravdu, aniž by si to uvědomoval.
Zhluboka se nadechl a otočil se k němu čelem. Tom se na něj díval přímo šokovaným pohledem. Nevědomky klouzal z jeho tváře na Billovo bříško a zase zpátky.
„T-ty… m-my…“ Billovi přišel v tu chvíli neskutečně roztomilý. Koktal, přesto se snažil najít ta nejvhodnější slova. Snažil se pochopit tu skutečnost. Bill mu to ulehčil. Pousmál se na něj a krátce přikývl.
„Proto jsem byl tak slabý,“ dodal tiše, sklonil hlavu a čekal. Byl připraven na to nejhorší.
„Řekni mi to,“ Tom přímo naléhavě vzal jeho tvář do svých dlaní, v očích mu zoufale hledal odpověď.
„Čekáme spolu miminko,“ vydechl tiše, jeho překvapený výdech se však ztratil v hloubce Tomových úst…
autor: B-kay
betaread: Janule
Nádhera !!!!!Chudáček Bill se bál úplně zbytečně, Tom ho miluje a bude milovat i to děťátko, hrozně se na něj těším ♥ Miluju tuhle povídku ♥♥♥, je perfektní =) !!!!
Ooooh, nie… akurat teraz ste to sekli…. 🙁 … len aby to Tom zobral dobre… ale som zvedava kam by isli byvat.. lebo so Chantele to nebude moc velka vyhra… rychlo pokracko… super diel
Nádhera, krása, dokonalost!!! Nemám slov, nemůžu najít slova, která by tohle mohla přesně vystihnout. Bála jsem se, jak to bude celé pokračovat, protože z minulého dílu bylo tak trochu znát, že Bill o miminko moc nestojí a je z toho spíš smutný. Ale teď… ta pasáž, kdy stál u té postýlky a přemýšlel, komu bude to miminko podobné… to mě prostě úplně dorazilo a zbavilo všech pochybností, které jsem měla. A nejkrásnější na tom bylo to, že Tom to všechno slyšel. Teď už se Bill nemusí bát, myslím, že Tomova reakce mluví za všechno ♥♥♥♥
Jsem strašně zvědavá a moc se těším na další díly. Přijde mi, že teď, když oba ví, že budou mít miminko, ta láska bude ještě silnější a krásnější než dosud. Opravdu excelentní povídka!!!♥
Jůůůů, Tom bude mít určitě radost, vím to 🙂
skvělí. Prostě nádherný.
Jsem hotová … Absolutně úžasné … NEmám slov .. Už se moc těším na další díl ♥♥♥
Bože ja neviem čo mám k tomu povedať. Absolútne úžasné! Vedela som, že Toma to poteší. Už od začiatku bolo vidno ako má rád deti a aký vzťah si vybudoval k Sammymu. Nepochybovala som o tom, že sa poteší. Bill sa nemusel vôbec báť. Bude to určite krásne miminko=D
Nádhera.. to je prostě nádhera, jinak to nedokážu vyjádřit. Neskutečně se těším, jak se bude Billovo těhotenství vyvíjet a jestli to bude holčička nebo chlapeček.. awww už aby tu byl další díl ♥♥♥