autor: Emilia
Ahoj lidičky:-) tenhle dílek je poněkud kratší, než ten předchozí, ale snad se vám bude líbit stejně. Doufám, že vám nepřipadala čekací doba dlouhá, snažila jsem se to dopsat co nejdřív. Všem, co komentovali předchozí díl, děkuji a přeji pěkné počtení:-)
„Mghrmgh.“ Zamrmlal Tom rozespale a pomalu otevřel oči. Pokojem se již procházelo ranní světlo, nikoli však prudké otravné paprsky slunce, protože měli pokoj na straně, směřujíc k lesu. Zamrkal a ošil se, jelikož ho něčí dech zalechtal na krku. Nikdo jiný, kromě Billa, s ním nesdílel pokoj. Nakonec zase dosáhl svého a Tom se s ním musel tísnit ve své posteli celou noc. Spokojeně si chrupkal, ruce a nohy obtočené kolem Tomova těla, s obličejem natisknutým u jeho krku. Tom se ho pokusil setřást, jenže Bill svůj stisk zesílil.
„Bille, přestaň mi funět za krk.“ Šťouchl do svého bratra prstem Tom.
„Nefuním ti za krk.“ Zamumlal Bill z polospánku se zavřenýma očima.
„Právě to děláš.“ Nakrčil Tom nos.
„Neděláááááááááááááám.“ Zívnul Bill uprostřed odpovědi. Tom protočil oči.
„To je fuk, slez ze mě, potřebuju na záchod.“ Informoval Billa o své naléhavé potřebě, avšak jeho to nikam netlačilo.
„E-e.“
„Doprčic, to se mám jako pochcat nebo co?“ Rozčílil se Tom.
„Mmmmm.“ Zamumlal Bill a skoro Toma nevnímal. Znovu se nořil do hlubin osvěžujícího spánku.
„Posloucháš mě vůbec?“ Řekl Tom důrazně přímo u jeho ucha.
„Ty seš tááák otravnej.“ Zamračil se Bill a s velkým přemáháním se k Tomovi otočil zády. Tak krásně se mu spalo a Tomovo tělo příjemně hřálo. Nechtělo se mu otevírat oči, natož vykonávat nějaké pohyby.
„Já a otravnej? Dovol, abych ti připomněl, že ležíš v ‚mojí‘ posteli na ‚mém‘ těle a já jsem otravnej, jo? Výborně.“ Rozmachoval Tom při své mluvě rukama.
„V noci sis nestěžoval.“ Uculil se Bill. Tom na něj nalehl a s upřeným pohledem se přiblížil k jeho rtům na minimální vzdálenost, skoro se dotýkali.
„Byl jsem unavený a nevnímal, jinak bych tě tu samozřejmě nenechal spát.“
„Kecy.“ Zasmál se Bill.
„Kecy, jo?“ Pozvedl Tom obočí.
„Jo.“ Zubil se stále Bill. Tom si začal přejíždět jazykem přes piercing. Bill se lehce otřásl a raději odvrátil pohled.
„Nechtěl si jít náhodou na záchod?“
„Um jo, pořád chci.“
„Proč teda nejdeš?“ Optal se nervózně Bill. Cítil Tomův dech na své tváři a jeho klín se probouzel k životu. Tom lehce přejel Billovi prsty po boku.
„Protože právě teď chci udělat jednu věc víc, než jít na záchod.“ Zašeptal Tom a lehce skousnul Billův ušní lalůček. Ten se zachvěl.
„A ja-jakou?“ Zakoktal.
„Hned se to dozvíš.“ Usmál se a vsál Billovu bradavku do pusy. Kroužil kolem ní jazykem a lehce ji skousával.
„Uh.“ Vyklouzl Billovi přidušený sten. Snažil se zůstat v klidu. Tom přece zatím nic moc nedělal, nemůže takhle šílet po sebemenším doteku. Ale šílel. Zatraceně šílel! Tom se naklonil k Billovu levému boku a jazykem mu obtahoval obrovské tetování. Současně jemně bubnoval prsty na jeho podbřišku, jako kapky dopadající na hladinu vody.
„Bože, Tome.“ Zalapal Bill po dechu. Nyní měl klín kompletně v pozoru. Takové probuzení tedy nečekal, ale nestěžoval si. Tom obtáhl poslední písmenko a přesunul se k vnitřní straně stehen. Zatímco mu tam skousával kůži, dlaní přejížděl v pravidelném rytmu přes Billův penis. Nebyl to kontakt kůže na kůži, Bill měl totiž stále boxerky.
„Tome, já potřebuju uh…“ Bill se snažil nasměrovat Tomovu ruku pod boxerky, ale ten se nenechal.
„Co potřebuješ, Bille?“ Ušklíbnul se.
„Potřebuju, aby… aby ses mě dotknul přímo.“ Vyrazil ze sebe Bill mezi steny.
„Hmm.“ Zamručel Tom, stáhl dlaň z Billova klína a sjel na jeho lýtka, která začal hladit.
„Tome.“ Zakvílel Bill. „Přece jsem řekl, abys…“ Nestihl doříct, jelikož mu do řeči skočil Tom.
„Dotýkám se tě přímo.“ Zabodl svůj pohled do Billových vzrušením rozšířených zorniček.
„Jo, ale…“
„Ale?“ Olíznul si Tom spodní ret. Bill na malou chvíli zadržel dech.
„Ne tam.“
„A kde? Tady?“ Uchopil Billa za boky a prsty se dotýkal jeho bříška. Bill zrudnul vzteky. Sebral všechny síly a vsunul Tomovu ruku pod své boxerky.
„Tady.“ Prudce vydechnul.
„Tak to řeknu hned, né?“ Provokoval nadále Tom a nevinně se u toho culil.
„Grrrrr.“ Zasyčel Bill, ale pod Tomovýma rukama se vůbec nemohl ovládat.
„Jsi děsně sexy, když se rozčiluješ.“ Pošeptal mu Tom do ucha.
„Oh.“ Vydal ze sebe Bill hlasitý sten.
„Pšššš.“ Přiložil mu Tom svou volnou ruku na pusu. „Chceš snad upozornit celou chatu na naši činnost?“ Bill jenom vykuleně zavrtěl hlavou. „Tak buď potichu.“
„A-ale to nejde.“ Bill se opravdu snažil být v rámci možností zticha, jenže při těch věcech, co Tom dělal, neměl absolutní šanci nevydat ze sebe ani hlásku. Pro Tomovy uši byla tyhle slova přímo balada, ale opravdu nechtěl být přistižen, provozujíc tyhle aktivity se svým nevlastním bratrem. Bill cítil mravenčení v konečcích prstů a věděl, že se blíží k vrcholu. Tom však najednou přestal a se slovy: „Teď už vážně musím!“ vyběhl z pokoje.
„No to si snad dohajzlu dělá prdel?!“ Bill tlumeně vykřikl. Oči mu zvlhly bolestivým vzrušením. Nutně potřeboval uvolnění, ale neměl dostatek sil se pohnout, natož si to dodělat sám. Po chvíli však ucítil vlhké dlaně stahující mu boxerky.
„Myslel sis, že tě tady tak nechám?“ Sklonil se Tom k jeho klínu a obkroužil jazykem zvlhlou špičku.
„Oh kurva. Bylo by ti to podobné.“ Vyhrkl Bill.
„Dneska jsem se rozhodl být hodný.“ Zasmál se Tom a vzal Billa celého do úst.
„Oh, Tome to je…“ Zasténal Bill. Tom se na chvíli odtáhl.
„Kurevsky fantastické?“ Dokončil za Billa a znovu se vrátil k sání jeho penisu.
„Ahhhh.“ Bill ze sebe vydal poněkud hlasitější výkřik a udělal se přímo do Tomovy pusy. Ten měl co dělat, aby se nezačal dusit a stihl všechno spolykat. Bill se stále vznášel ve výšinách slastného požitku a trvalo hodnou chvíli, než se vzpamatoval.
„Uvědomuješ si, že kdyby ses nevrátil, zemřel bys velmi pomalou mučivou smrtí?“ Bouchl Toma ležícího vedle něj do ramene.
„Vědět to, nevrátím se.“ Dodá Tom s typickým úšklebkem.
„Snídaně!!!!“ Ozve se zdola.
„Tak brzo?“ Zamrká překvapeně Bill.
„Je půl devátý, zlato.“ Informuje ho Tom.
„Už?! Doprčic, když se půjdu upravit, nic mi nezbude. Takže na to kašlu.“ Mávne rukou Bill a vstane z postele míříc do kuchyně na snídani. Tom ho však chytí za předloktí.
„Něco sis tu zapomněl, pokud se samozřejmě nechceš ukázat všem tak, jak tě pánbůh stvořil.“ Pohrával Tomovi na tváři pobavený úsměv a mezi prsty držel Billovy boxerky. Bill se začervenal a bleskurychle po nich chňapnul. Vůbec si neuvědomil svoji nahotu, před Tomem se takhle cítil naprosto přirozeně.
„Uhm ty nepůjdeš?“ Otočil se ještě u dveří.
„Nemám hlad, půjdu si zakouřit.“
„Okey.“ Kývnul jen Bill a řítil se do kuchyně. Jemu po takové namáhavé činnosti rozhodně vyhládlo.
„Bille, proč pobíháš po kuchyni bosky? Není tu ani čistá podlaha.“ Sjede ho Anet jako malé dítě.
„Taky ti přeju krásné dobré ráno, maminko.“ Líbne ji s úsměvem na tvář a nacpe si do pusy veliký kus palačinky s marmeládou. ‚To je ňamka.‘ Spokojeně zamlaská a Anet jen zavrtí hlavou.
„Kde máš Toma?“ Optá se.
„Hel khouiiit.“ Zamumlá s plnou pusou, div nezačne kašlat.
„Cože? Bille, s plnou pusou se nemluví.“ Napomene ho opět. Bill protočí oči, polkne a zopakuje už srozumitelněji: „Šel kouřit.“
„Vy a to vaše kouření.“ Nadhodí Anet pohoršený výraz.
„A kde je vůbec Simone s Gordonem?“ Vyřkne rychle otázku. Anet by byla schopná vést hodinovou přednášku o kouření a na tohle opravdu neměl náladu. Zvlášť po tak suprovém probuzení.
„Gordon se šel projít do lesa a Simone je v koupelně. Pořád mezi nima vládne dusno.“ Povzdechne si. Trápilo ji to. Měli si tohle volno užít, a ne se brát na ostří nože.
„Oni se usmíří, uvidíš.“ Mrkne na Anet Bill.
„Snad jo.“ Bill zhltne poslední kus palačinky a s oznámením: „Jdu se sprchnout,“ odkráčí směr koupelna. Zaklepe. Po chvíli otevře Simone.
„Jé, ahoj, Bille, asi potřebuješ do koupelny, co? Neboj, já už se klidím.“ Usměje se na něj a zamíří do kuchyně. Bill ani nestihne odpovědět, tak jen pokrčí rameny a zaleze do sprchy. Pustí na sebe příjemně teplou vodu. Promne si ramena a krk. Přece jenom nespal v žádné luxusní posteli. Vymáčkl si do dlaní voňavý gel a nanášel ho krouživými pohyby na mokré tělo. Začal si představovat, jak by bylo ještě mnohem příjemnější, kdyby na něm ten gel roztíral Tom.
„Mmmm.“ Zamručel si potichu. „Co?! Žádné takové, Bille, ty jeden nadrženče klidni se, ani ne před 15 minutama ti ho Tom vykouřil a ty chceš říct, že si zase v pozoru?! Na to zapomeň, lehni, dělej a nekoukej tak, víš, že to na mě neplatí. Vstávat, to by ti šlo, co, ale lehnout ne, ty jeden šmejde.“ Začal Bill lamentovat směrem ke svému klínu. „No výborně! Povídám si tady s vlastním pérem. Za chvíli budu zralej pro blázinec.“ Zakroutil hlavou a rychle ze sebe spláchl zbytky pěny. Udělal hygienu, trošku se přikrášlil a šel se do pokoje převléct. Tom tam nebyl. Bill sešel do přízemí, ale Tom nikde. ‚Že by byl ještě venku?“ Vyšel tedy před chatu a uviděl opalující se Simone s Anet. „Neviděly jste někde Toma?“ Optal se jich a snažil se přitom o nezaujatý tón hlasu.
„Jo, říkal něco o procházce k jezeru.“ Odpověděla Simone.
„Aha, no asi půjdu za ním.“ Pohodil s hraným nezájmem vlasy.
„Bille zlatíčko, namazal ses repelentem? V takovým vedru lítá všelijaká havěť. Víš, že na to trpíš, dávej si pozor.“ Strachovala se Anet.
„Ale jo, prosím tě. Budu opatrnej.“ Máchnul Bill rukou a vykročil po lesní cestě vedoucí k jezeru, přitom si prozpěvoval Alien. Nevěděl proč zrovna tuhle písničku, prostě mu její slova přišla sama na jazyk.
Mé srdce bojuje
proti mně
jako cizinec ve mně
otáčím se
všechno potřísněné krví
dívám se do zrcadla
a tam bylo napsané
vdechni moji lásku
chci být konečně u tebe
Bill nebyl moc velkým fandou přírody. Nikdy nemusel stanování a podobné věci, ale nakonec je rád za tuhle menší dovolenou. S Tomem zakopali alespoň na chvíli válečnou sekeru, dokonce mu právě chyběl. Zvláštní, ještě nepocítil stesk po Tomovi. Trávili spolu spoustu času díky kapele, která je držela pohromadě. Nebýt kapely, nebyl by možná jejich vztah na téhle úrovni. ‚Stýkali bychom se vůbec?‘ Napadlo ho za stálého pobrukování.
Jsem nemocný
bez tebe
mám už na každého vztek
snažím se
a teď mě nechá
volný být
polož mě na žár
a podívej se na nebe
a poslouchej svůj hlas
Žádný kontakt nebo minimální? Nedokázal si to představit. Vídali se denně. Potřeboval s ním komunikovat, jakkoli. Vždy chtěl Tomovi sdělit tolik věcí, a stojíc před ním, z úst vypustil jen němé o. Svůj šepot vyjadřoval křikem a objetí ranami. Netušil, jak s ním mluvit, a přesto se toho nechtěl vzdát. Na to jej až příliš… ‚Ne, ne, ne! Nepotřebuju Toma! Nechci ho potřebovat. Proč se mi ale neustále plete do života? Bože, je jeho součástí. Neumím žít bez svého nevlastního bratra, nemůžu to ani vyslovit, tak jak to mám proboha dát najevo jemu? Nejsem schopný říct: „Chybíš mi. Potřebuju tě. Jsi pro mě důležitý.“ Takové věci moje ústa nikdo nenaučil vyřknout a moje srdce cítit.‘ Povzdechnul si. ‚Proč jsem takový idiot?‘ Mozek si protiřečil se srdcem. Myslet, cítit, mluvit a konat… mezi těmihle slovy stojí veliká propast. ‚Dokážu ji přeskočit?‘ Za stálého přemýšlení došel až k jezeru. Uviděl ve vodě Toma a dovádějícího Gordona. Blbnuli jako malí kluci. Bill se nepatrně pousmál a přišel blíž ke břehu.
„Jé Bille, nechceš se k nám přidat? Voda je suprová.“ Zamával na něj Gordon.
„Ne díky, před chvíli jsem se sprchoval.“ Otřepal se Bill z pomyšlení na to, jak musela být voda špinavá.
„Tak se vykoupeš ještě jednou.“ Podíval se Tom Billovi zpříma do očí. Bill si nervózně skousl ret a odvrátil hlavu jinam.
„Nemám plavky.“
„Já snad jo? Tady tě nikdo očumovat nebude.“
„Jasně, kromě tebe.“ Vyplázne Bill jazyk.
„To by na tobě muselo bejt něco k vidění.“ Zašklebí se Tom.
„Tsss.“ Bill podebere špičkou boty vodu a šplíchne na Toma, ten mu ji však pohotově chytí a stáhne k sobě. Bill se vynoří a začne kolem sebe prskat.
„Ty jeden kreténe.“ Nadával a máchal rukama.
„Ale no tak kluci.“ Pokárá je Gordon se smíchem a plave k nim.
„Řekl sis o to sám.“ Tlemil se Tom. Billa stálo velké úsilí udržet se na hladině, protože měl na sobě mokré věci a boty, které ho stahovaly. Na břehu v kapse Gordonových kalhot začal zvonit mobil. Rychle doplaval ke břehu a přijal hovor.
„Co? Jako teď? Ok za chvíli jsem tam.“ Típnul telefon a začal na sebe soukat oblečení.
„No nic kluci, musím běžet, ženský si zase vymyslely, že nutně potřebujou uvést troubu do provozu.“ Protočí oči a vydá se směrem k chatě. Tom se zasměje a ohlédne se na Billa, jenž se snaží předvádět něco podobné plavání, moc se mu to však nedařilo.
„Pocem, ty jeden plácale.“ Přitáhne si ho za boky. Bill se zachvěje a rozčíleně se na Toma zadívá.
„Plácale? Tobě se to kecá, když na sobě nemáš hadry a boty, okamžitě mě pusť.“ Buší do jeho hrudi. Tom jej tedy pustí a Bill nečekaně, ztráceje svoji oporu, zajede pod vodu. Jakmile se kašlajíc vynoří, spustí salvu nadávek.
„Ty idiote, proč si mě kurva pouštěl? Nateklo mi do nosu.“
„Říkal si, pusť mě, tak jsem tě pustil.“ Kroutí Tom nechápavě hlavou.
„Jo říkal, ale to neznamená, žes mě měl pustit, sakra.“ Tom Billa dotáhnul na břeh.
„Ono pustit odjakživa znamenalo pustit, nevím, jakou jinou řečí mluvíš ty.“ Pokrčil Tom rameny. Bill shlédl jeho mokré tělo od hlavy až k patě. Měl na sobě jen trenky. Žaludek mu udělal přemet.
„Blbečci jako ty, nic nechápou.“ Odsekl.
„Proč potom říkáš věci, co nechceš?“ Zeptal se Tom, neslyšíc Billovu nadávku.
‚Protože neumím říct, co chci.‘ Prolétlo Billovi hlavou.
„Nebudu se o tom s tebou vybavovat.“ Řekl zcela opačnou věc, na rozdíl od té, kterou si myslel.
„To seš celej ty. Nikdy neřešíš žádné věci, prostě je uděláš a konec.“
„Činy jsou mnohdy lepší než slova. Ty zase pořád jenom kecáš!“ Rozkřikl se Bill, postavil se a odpochodoval pryč. Po pár krocích ale uklouzl a slítl přímo do bláta.
„Doprdele.“ Z očí mu začaly kanout slzy. ‚Proč mně se všechno musí srát pod rukama?‘ Tom přešel už oblečený k němu a začal se smát.
„Bille, vstávej, vypadáš jako šmudla, a nebreč.“ Podal mu Tom ruku. Bill se po ní jen ohnal.
„Vypadni.“
„Fajn, takže mám zůstat.“ Klesl vedle něj Tom na kolena a nedělal si starosti s tím, že bude vypadat jako prase. Prsty setřel Billovi slzy a ten se mu vrhnul kolem krku. Tom ho začal hladit po zádech.
„Pamatuješ na den, kdy jsme se poprvé potkali?“ Zeptal se najednou Tom.
„J-jo, nezapomněl bych, i kdybych chtěl.“ Popotahoval ještě trochu Bill.
„Každý rok, si přesně v tenhle den přeju, aby to mezi náma bylo normální. Ale postupem času mi došlo, že nenastane normální den. Vždycky jsme byli jiní. A ačkoli náš vztah, dá li se tak nazývat, není růžový, nechci se ho vzdát.“ Dokončil Tom. Jestli Bill před chvíli popotahoval, teď znovu brečel naplno.
„T-to si ř-řekl he-ezky.“ Vyrážel ze sebe Bill mezi vzlyky.
„No jo, kecy mi vždycky šly, ne?“ Uchechtl se Tom. Bill se za stálých vzlyků zasmál.
„A nebreč už, rozmažeš si make-up.“ Vstal Tom a pomohl na nohy i Billovi.
„Ten už beztak rozmazaný mám.“ Mávl Bill rukou.
„No jo, vypadáš, jako čarodějnice.“ Zakřenil se Tom.
„Tomane!“ Bouchl jej Bill do ramene.
„Pravda je krutá.“ Provokoval dál Tom. Bill nafoukl tváře a Tom najednou vyhrkl: „Kdo bude poslední, namasíruje tomu druhýmu nohy.“ Rozběhl se směrem k chatě.
„Hej, to není fér.“ Křikl Bill a rychle se vydal za Tomem. ‚Prohraješ.‘ Zablýsklo se mu soutěživě v očích.
autor: Emilia
betaread: Janule
Tahle povídka se postupně stává jednou z mých hodně oblíbených tady 😀 😀 Vážně, mám ráda ten popis toho postupně se vyvíjejícího vztahu. Snad se tedy vyvine tam, kam chci. 😀 😀
nemůžu z toho Billa ve sprše 😀
Bill je děsně drzej a to se mi děsně líbí 😀
Super, moc se mi líbí, jak se navzájem povokujou!!!
dokonalost… prostě tahle povídka mi učarovala… a ta Billova drzost mě fakt bere… prostě je to krásný, k tomu se snad ani nic jinýho nedá říct… chci daší dílek!!! xDD
mmmm masírování nohou Kaulitzem..nechala bych si to líbit xD
No ták ale ja som nechcela koniec! Teraz to začalo byť táke fajné! Super nápadik, vypadá to tak, že ten výlet bol pre nich to najlepšie a ich vzťah sa zlepší…no zlepší asi zmení aj keď ako súrodenci nebudú už nikdy…
"Tak to řeknu hned, né?" 😀 😀 😀
"Co?! Žádné takové, Bille, ty jeden nadrženče klidni se, ani ne před 15 minutama ti ho Tom vykouřil a ty chceš říct, že si zase v pozoru?! Na to zapomeň, lehni, dělej a nekoukej tak, víš, že to na mě neplatí. Vstávat, to by ti šlo, co, ale lehnout ne, ty jeden šmejde." 😀 😀 😀
to co je som pod stolom 😀 😀 D:
DOKONALÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!! CELOU POVÍDKU JSEM SE STRAŠNĚ TLEMILA XDDDDDD TŘEBA V TĚ SPRŠE XDDDDD mamka se mě ptala co mi je XDDDDDDD já jsem,ale nebyla schopná odpovědět XDDDDD
Scéna ve spše nemá konkurenci xDDD, Billův rozhovot s jeho malým Billem, ještě teď se chechtám xDDD!!! Super!
no to teda není fér…Bill je těžší…xD