autor: Disturbed Angel
Andreas svíral malý deníček v ruce. Už po několikáté si četl ten dlouhý odstavec, o kterém mu Tom před chvílí řekl. Povzdechl si. Prsty začínal přejíždět po stránce.
„Už sis toho také všiml, žejo?“ řekl Tom, když za ním přešel z kuchyně, kterou zrovna uklidil. Andy k němu vzhlédl a jemně kývl. Opět se očima vrátil ke stránce a zkoumal ji do posledních detailů. „Myslel jsem, že to ty…“ odmlčel se. Tom si sedl k němu na pohovku a zakroutil hlavou.
„Ne, Andreasi, ta rozpitá místa patří Billovým slzám,“ řekl tiše a pohledem také zabloudil k popsané straně, na které na několika místech byly rozmazané malé mapičky od slz. Od čeho jiného by mohly být. Blonďák si povzdechl.
„Mrzí mě to. Vážně mě to tak mrzí, Tome.“
„Já vím, Andy, děkuju ti, co pro mě děláš. Jsem ti za to hrozně moc vděčný. Jen je toho na mě v poslední době moc. Přijde mi, že tohle je nejhorší období za ty léta. Víš, jako moc Billa miluju, jak moc mi na něm záleží. Kdybych si byl doopravdy jistý, že je mrtvý, zabil by se taky. Ne, Andreasi, myslím to úplně vážně, a ani ty bys mi v tom nedokázal zabránit. Víš, že mi na tobě záleží, ale taky víš, že bych to doopravdy udělal. Jsem toho schopný. Jenomže já cítím, že Bill žije. Tuším, že ti to asi přijde směšné, ale já to prostě vím, jsem si tím jistý. Chci ho najít za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, já ho prostě najdu, i kdyby byl až na konci světa. Jenom se teď bojím, co se dozvím. Bojím se číst dál. Nechci už dál číst Billovo utrpení. Tak moc to bolí, když vím, že mu někdo ubližuje a já tomu nedokážu zabránit, já nezmůžu nic a to je nejhorší, Andy, bezmoc.“
Tom Andrease objal. Ten ho jemně hladil po zádech. Soucítil s ním. Nikdy neprožíval takové trápení jako on, takže ho nikdy nedokázal plně pochopit, ale snažil se o to, a když cítil Tomovu bolest, bylo to, jako by ji prožíval také. Měl ho velice rád a nikdy by nechtěl, aby se trápil. Znal dvojčata tak dlouho a přál jim štěstí, které už šest let neměli ani jeden.
„Mám odejít? Chceš být sám?“
„Ne, já chci, abys tu byl se mnou. Prosím tě o to, pokud tě to nijak nezdržuje.“
„Jistě, že ne, pousmál se blonďák a koukal na svého kamaráda. Oba malou chvíli mlčeli, dokud nepromluvil Tom.
„Mohl… mohl bys mi číst?“ zeptal se opatrně Tom. A pozoroval Billův deníček. Andy se na Toma koukal, jestli to doopravdy myslí vážně. Ten jako by to vytušil a přikývl. Myslel to vážně! Andreas se tedy posadil pohodlněji a otevřel malou knížečku na příslušné straně. Začal pomalu a tiše číst.
21. červenec 2007
Jsem tak zoufalý. Jeden z těch chlápků už tu byl dvakrát. Táta říká, že konečně odhalil mé vlohy. Taky mi řekl, že až budeme v Americe, vydělám mu slušný balík. Takže už vím, kde je naše další stanice – Amerika. S Tomem máme, vlastně jsme měli, sen, že se jednou do Ameriky povídáme. Za takových okolností bych tam ovšem nikdy nechtěl. Mám chuť to všechno skončit. Nemusel bych se trápit. Ale kvůli mně by se trápil Tom. Cítím ho stále ve svém srdci. Myslím na něj, když do mě ten nechutný Ir vráží svoje péro. Myslím na tebe pořád, Tomi.
Místností se nesl tichý vzdech. Andy rychle vzhlédl od popsané stránky a pohlédl na Toma. Tekly mu po tváři slzy. Položil mu ruku na rameno a jemně jej hladil, pak mu pohled sklouzl k jeho dlaním.
„Tomee!!“ vyjekl a chytl ho každou rukou za jedno zápěstí. Tom si ryl prsty do dlaně, kterou mu jeho kamarád pečlivě ošetřil. Obvazem prosakovala rudá tekutina. Andreas zachoval klid a rychle vstal. Vrátil se i s lékárničkou a začal Tomovu dlaň opět čistit a ošetřovat. Ten se ani nepohnul. Oči mě skleněné a hleděl upřeně před sebe.
„Tohle nesmíš dělat.“ řekl Andreas tiše. „Není to na šití, ale pokud tohle uděláš ještě jednou, budu tě nucen zavést do nemocnice.“ Mluvil na Toma, jako by to byl kámen. On se ani nepohnul. Nevydal ze sebe hlásku, neudělal žádnou grimasu, prostě nic.
„Billa by to trápilo,“ řekl po chvíli Andy a ťal přesně do černého. Tomovy oči okamžitě stočily svůj pohled na Andyho. Tom lehce kývl.
„Asi máš pravdu, promiň, Andy,“ řekl a pozoroval svého kamaráda, jak znovu uklízí odpad po ošetřování jeho rány.
„Prosím, pojď pokračovat,“ šeptl za ním, když odešel do kuchyně.
„Nevím, Tome, jestli je to dobrý nápad,“ řekl Andy, když si za ním sedl na gauč. Pozoroval ho. „Když mi slíbíš, že si už neublížíš,“ řekl a přitom kývl k jeho ruce. Tom rychle přikývl. „Jen už pokračuj!“
31.červenec 2007
Sedím zamčený v kajutě nějaké lodi. Je to obrovská loď. Viděl jsem bazén, lehátka, luxusní restauraci, ale je tam samozřejmě otec. Já musím být tady zavřený. Jedeme do Ameriky dříve, proto lodí. Jinak bychom letěli letadlem, ale já jsem tátovi zřejmě trochu překazil plány. Museli jsme opustit Irsko dřív, než chtěl. Dnes brzo ráno mě unesl z nemocnice. Právě si pozoruju své…
„Andreasi?“ zvedl hlavu Tom a koukal na Andyho.
„Co se děje?“ řekl překvapen a chtěl mu deník vzít, Andreas uhnul a odtáhl se od něj. Po malé chvíli už Andreas stál a couval před Tomem.
„Andreasi, okamžitě mi to dej. Buď to sakra přečti, nebo mi to dej.“
„Tome, uklidni se ano? Já myslím, že by ses měl uklidnit a nechat to čtení na potom.“ Tom vypadal nebezpečně. I sám Andreas se ho bál, a to by neměl.
Chlapec s copánky mu deník vytrhl z rukou a otočil se k němu zády, začal hledat místo, kde před chvílí skončili.
Právě si pozoruju své zápěstí. Na obou mám obvazy. Pokusil jsem se zabít. Ano, je to tak. Už jsem to nemohl vydržet, už jsem se nevydržel dívat na tenhle zasraný svět a na sebe v něm. Bohužel k mé smůle mě táta objevil. Hned jak jsem se probral, na mě začal neuvěřitelně vřískat. Nebyl tam však ani jeden náznak citu. Byly to jen sobecké fráze o tom, jak jsem mu málem překazil obchod, jak už to má v New Yorku domluvené a samé takové kecy. Přijdu si tak bezmocný, nemůžu dělat nic. Nemůžu dokonce ani dobrovolně ukončit svůj život. Nemůžu s ním dělat nic, protože v podstatě nejsem ani jeho vlastníkem.
Tom zaklapl deník a položil jej na kuchyňskou linku. Pěstí do ní hned udeřil, až když bolestivě usykl, uvědomil si, že to byla jeho poraněná ruka, která dopadla na kuchyňský mramor.
„Thomasi,“ křikl Andreas a už stál u Tom a ruce mu položil na ramena. Začal s ním třepat. „Zbláznil, jsi se? Jsi ty vůbec normální si takhle ubližovat.“ Tom jen koukal na svého kamaráda. V očích měl lítost, ale i neuvěřitelný vztek. Hořely mu tam malé plamínky hněvu a zároveň se mu oči kalily slzami ze samé lítosti.
„Andreasi, přísahám ti tady, že až Billa najdu, jakože ho najdu, tak otce zabiju. I kdybych měl jít na doživotí do vězení, těmahle rukama ho zabiju. Vymlátím mu mozek z hlavy. Slibuju. Kvůli tomu, že dohnal Billa i k sebevraždě, ho budu týrat tím nejhorším způsobem. Možná, že až začne prosit o milost po padesáté, tak mu ulevím od bolesti a zabiju ho, ale to jenom kvůli tomu, že ho nenechal umřít. Billovo trápení ovšem pozná v mnohem horší podobě.“
Andy vykulil oči, takhle Toma neznal. Byl vážně nepříčetný a nevěděl, jestli mu měl říct, co bylo v tuto chvíli velmi zásadní.
„Tome, já myslím, že už k tomu nebudeš mít možnost,“ řekl tiše. „Jak to myslíš?“ vyprskl Tom.
„To je to, proč jsem přišel, váš táta je mrtvý.“
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
Cože..?? Když je mrtvý kde je bibulka..?? Ale nedivím se… klidně bych tomovi pomohla.. hajzl tata toto.. začínám bejt taky nepříčetná..
To beztak bude nějaký "táta" jako pasák a on mu tak jenom říká ne…? Jinak super, je mi jich moc líto. 🙁
Tak to je moc…já bejt na Tomiho místě jsem tak zoufalá. Chudák Bill…doufám, že jejich otec hodně trpěl za to co Billovi prováděl. A snad ho Tom najde…a budou šťastní♥
Páni… nemám slov… vážně ne….
…pááááni…šupa…úplne nemám slov…ja…no fakt nievem čo k tomu dodať…rýchlo ďalšííí dielik…
Dobře mu tak, hnusákovi jednomu. Dofám, že se takhle pomstil aspoň Bill, když Tom už nemůže!!!
beztak Billa někomu prodal..:/:'(
a dál? a dál? adááál?!!!.. aaaa!!. napínavé jak stare galaty, honem honem.. ouch..
jééé, chudák Tom, a sadistka Áďa se těšila na mstu!!! Bill je předpokládám někde prodaný, tak šup Tome a Andy do Ameriky a hledat ho!
skvělí, prostě nádherný
To je normální sebemučení, číst ten Billův deník! Je to hrůza, co mu udělal vlastní táta…..Tome, musíš ho najít , a rychle!
Opět nestíhám stírat slzy. Přísahám, že při čtení z Billowa deníku jsem brečela spolu s Tomem. Musí to být něco strašnýho tohle číst nebo slyšet když mu to Andy četl… já bych to nejspíše na Tomowem místě nezwládla. Přinejhorším bych se složila. Chudáček Bill. Bože jak mě je ho líto….ae taky Toma. Oba dwa si zažíwají peklo a jen doufám, že to brzy skončí.
Nediwím se, že Tom takhle zareagowal. Já bych řekl to stejný. Jejich "otec" by si zasloužil jen ty nejwětší muka za to jak se k Billowi chowá…
Ae poslední řádky mě dost překwapily a zarazily. Jak je mrtwý? Kde je pak tedy Bill?
Bože ne…chci další díl!
ošklivý otec…..hodný Andy…