autor: Iwča
Zbytek dne ve škole probíhal docela klidně, i když měl Bill občas problém pořádně se soustředit, co se děje kolem něj. No a po škole už na něj čekala matka.
Totiž, měli spolu takovou dohodu. Bill mohl dvakrát v týdnu a o víkendu přespat u Toma za podmínky, že si zlepší prospěch ve škole. A vzhledem k tomu, že se Tom vždycky na test naučil, měl Bill o poznání lepší známky, než když s Tomem… začínal.
Totiž, měli spolu takovou dohodu. Bill mohl dvakrát v týdnu a o víkendu přespat u Toma za podmínky, že si zlepší prospěch ve škole. A vzhledem k tomu, že se Tom vždycky na test naučil, měl Bill o poznání lepší známky, než když s Tomem… začínal.
Jenže zrovna dneska Tom cítil, že zkrátka potřebuje, aby byl Bill u něj. Věděl, že Bill to sám nezvládne.
„Miláčku?“ chytil Billa jemně kolem pasu a podíval se na něj.
„Miláčku?“ chytil Billa jemně kolem pasu a podíval se na něj.
„Hm?“
„Nechceš se zkusit zeptat mamky, jestli bys nemohl bejt u mě i dneska? Víš… kdyby… no vždyť víš.“
„Nechceš se zkusit zeptat mamky, jestli bys nemohl bejt u mě i dneska? Víš… kdyby… no vždyť víš.“
Bill pokrčil rameny. „Když dostanu absťák?“
„Ne. Prostě tě jen chci mít u sebe. Prosím…“
„Ne. Prostě tě jen chci mít u sebe. Prosím…“
„Okay, zeptáme se.“ Oba se v šatně oblékli a došli až k Simone.
„Dobrý den,“ usmál se Tom, ona se usmála nazpět.
„Ahoj. Tak jak bylo ve škole?“
„Skvěle, mám jedničku z literatury,“ zaradoval se.
„No vidíš, to jsem ráda. Tak pojedeme?“
„No vidíš, to jsem ráda. Tak pojedeme?“
„Mami, nemohl bych… nemohl bych spíš prosím dneska spát u Toma?“
„Proč? Máme snad nějakou dohodu, ne?“
„No, to jo, ale… zítra píšeme z matiky a já se to sám nenaučim. Tom tomu rozumí. Viď, zlato?“ Bill rychle dloubnul loktem do blonďáka.
„J-jo, přesně tak. Prosím, paní Kaulitzová.“
„No… dobře. Ale vážně se učte, ano? Chci vidět nějaké výsledky!“
Oba kluci okamžitě kývli, chytili se za ruce a vyšli vstříc Tomovu bytu.
Bylo kolem šesté večer a Tom vážně vysvětloval Billovi matiku. Jen Bill se poslední půlhodinu absolutně nesoustředil, jen Toma mlsně pozoroval a hloupě se usmíval.
„…no a když to vydělíš x a dáš na druhou, máš výsledek. Chápeš?“ zvedl dredáč hlavu a podíval se na Billa. „Bi-… sakra, Bille! Ty mě zase vůbec neposloucháš!“
„J-já… c-cože?“ Bill trochu zaklepal hlavou a nechápavě se na Toma podíval.
„J-já… c-cože?“ Bill trochu zaklepal hlavou a nechápavě se na Toma podíval.
„Co jsem teď říkal?“
„Žeee…. když… vydělím výsledek… na druhou…“
„Hele, něco jsme tvojí mamce slíbili, ne?“
„Ale mě to nebaví!“ rozhodil černovlásek rukama a svalil se na gauč, schoval obličej do dlaní. „Já chci bejt s tebou a ne se učit,“ zamumlal.
„Vždyť jsi se mnou. Dobře, tak…“ odložil učebnici, „co chceš dělat?“ přilezl k němu a dal mu dlaně pryč. Bill rukama okamžitě vystřelil nahoru, spojil je za Tomovým krkem a přitáhl si ho co nejblíž k sobě.
„Jak dlouho jsme se spolu prostě jen… nemazlili?“ zašeptal sladce a jemně políbil Tomovy rty.
„Ty se chceš mazlit?“ usmál se dredáč a s potěšením začal dlaněmi bloudit po Billově hubeném tělíčku.
„Jo, moc bych… chtěl,“ vydechl Bill a znova Toma políbil.
Tom okamžitě zajel Billovi pod tričko a jedním pohybem mu ho stáhnul, začal mu pomalu laskat krk a rukama mu nepřestával mnout boky. Byla pravda, že už spolu dlouho nic… nedělali, ale zkrátka na to nebyl čas ani nálada. Tím pádem si to teď všechno nahrazovali. Po chvíli už byl bez trička i Tom a Bill mu jen vzrušeně zarýval nehty do zad a prohýbal se. Líbilo se mu na sobě cítit Toma, moc se mu to líbilo.
„C-co kdyby… jsme si něco vzali?“ vypadlo z černovláska, ani si neuvědomil, že to řekl. Tom hned se vším přestal, posadil se.
„Ježiši, promiň. J-já… promiň. Nemyslel jsem to tak. Já… nechtěl jsem to říct. Tomi, promiň,“ vyhrkl Bill okamžitě a taky se posadil, sedl si Tomovi na klín. „Prosím, promiň,“ začal mu pusinkovat obličej, krk, ramena, všechno na co dosáhl.
„Slez ze mě,“ zavrčel Tom a Billa ze sebe ne zrovna opatrně shodil. Vzal do ruky svoje tričko a odešel do koupelny, nezapomněl hlasitě bouchnout dveřmi.
Bill chvíli jen seděl a koukal před sebe, ale pak se zvedl a běžel ke koupelně, začal bušit na dveře.
„Tomi. Notak, prosím. Já… já vážně nic nechci, jen jsem… nevím, proč sem to řekl. Nebuď naštvanej, prosím. Chci tě u sebe. Tak vylez. Prosím…“ zakňučel. Věděl, že to neměl říkat, ale prostě si to neuvědomil. Přišlo mu to jako samozřejmost.
Chvíli čekal, než se dveře otevřely.
Chvíli čekal, než se dveře otevřely.
„T-ty… Já se bojim, Bille, vážně se bojim. Bojim se tě někde nechat samotnýho, bojim se odejít, bojim se nebejt s tebou. Bojim se, že uděláš to, co včera, a že tentokrát nepřijdu, že tentokrát to přeženeš, nebo… Já se prostě jen bojim, chápeš?“ pípnul a koukal se Billovi do očí.
„Tak buď se mnou a pomoz mi, abych to už udělat nechtěl.“
„Ale vždyť teď jsem s tebou byl, kruci! Snažil jsem se, vážně se snažil a myslel jsem, že na to nemyslíš. Jenže…“
„Nemyslel jsem na to, myslel jsem na tebe, doopravdy. Prostě to ze mě vypadlo. Samo.“
„Možná ti nedokážu pomoct sám. Možná bychom měli někam jít…“
„N-ne, to přece… ne. Zjistila by to mamka a… ne, já nikam nejdu. Já jsem v pohodě.“
„Právě že nejsi, Bille…“
„Právě že nejsi, Bille…“
autor: Iwča
betaread: Janule
Milovám tuhle povídku.. je úžasná… každá chvilka… čte se to úplně samo… takže fofrem další díl, nebo mě máš na svědomí xD
Konečně slyším od Toma rozumnou řeč!!!! Ale chválit ho nebudu, protože do toho srabu Billa dostal on =(!!! Doufám, že ho dotáhne někam do poradny.
to je mazecky !!!xDD
Tahle povídka je vážně skvělá…dostala mě už prvním dílem a díl od dílu se mi zdá lepší a lepší 😉
Na rozdíl on Janči já docela stojím na Tomově straně. nedivím se že se tehdy rozhodl, že mu dá radši on sám nějaký fet než aby šel Bill si pro něj jinam a kdo ví, co by dostal a kolik by si toho dal..Vím, že měl nejspíš dávat na Billa větší pozor..vím, že z velké části za to může Tom..ale Bill to chtěl zkusit..
Teď už jen doufam, že se Tomovi podaří Billovi pomoct, nechci aby z něj byl závislák…:)
no prosim….a už je to tady…x/