autor: Lady Kay
„Cože?“
„Abys to dokázal.“ Zopakuje naprosto klidně a s výrazem naprostého neviňátka na mě zamrká svými dlouhými řasami.
„A jak?“ Naprázdno polknu, ruce nacpu do kapes, aby nebylo vidět, jak šíleně se mi třesou. Pokud chápu dobře, Bill po mně chce důkaz, který by ho přesvědčil v tom, že ho doopravdy miluji. No, to jsem si hezky naběhnul.
„Jak? No, když někoho miluješ, tak pro tebe přece není problém dokázat mu svoje city.“ No, a co po mně chce? City se dají dokázat mnoha způsoby. Doufám, že nepožaduje, abych vymyslel něco super romantického. To nikdy nebyla moje silná stránka. Já a svíčky, růže a romantická hudba? To nejde dohromady. Kdyby to bylo obráceně, tedy kdybych já byl na Billově místě a on na mém, bylo by to jiné. Bill by dokázal vymyslet stovky způsobů, jak mi svou lásku dokázat. Mě napadá jen jeden… Ale přece na něj nemůžu skočit! Vždyť je to moje dvojče a představa toho, že s ním provádím něco podobného, co nakreslil, se mi dost příčí. Musím se z toho nějak vykroutit… „Nenapadá tě nic?“ On si nedá pokoj!
„Napadá, ale to… to nejde. Ty se na mě díváš jako na bráchu.“ Tak a teď jsem ho dostal. Jen doufám, že mi nezačne vyznávat lásku, protože to bych byl nahranej. „A bráchové mezi sebou tohle nedělají.“ Docela pádnej argument. Tohle ho musí přesvědčit.
„Ale ty mě jako bráchu nevidíš, ne? Sám jsi to řekl, Tome. Jsem sice tvoje dvojče, ale podle tvých slov i osoba, kterou miluješ. Ten důkaz po tobě nechci jako bratr, ale jako tebou milovaný člověk. Nebo jsi mi lhal?“ Do prdele! Teď mě zahnal do kouta. Budu muset něco podniknout. Když couvnu, je tohle možná naposledy, co Billa vidím. Tuhle lež by mi neodpustil! Jenže já to nedokážu! Neumím a nemůžu se ho dotknout jinak než jako bratra. To jsem si asi měl rozmyslet dřív. Dřív, než jsem mu znovu zalhal…
„Ne.“ Zavrtím hlavou a popojdu k posteli. Znovu se posadím a snažím se zklidnit tlukot srdce. Že jsem radši nebyl zticha! Teď budu muset dělat věci, které se mi příčí a které jsou zakázané. Z tohohle se už nedostanu. Bill vypadá nekompromisně. Buď důkaz a nebo ‚támhle jsou dveře, Tome‘. Velice pomalu se po kolenou dostanu k němu. Sedí pořád stejně, ani nedutá a vyčkává, co jsem zvolil jako důkaz své lásky.
„Tak…“ hlesnu a nakloním se trochu blíž k němu. Tuhle situaci jsem přece zažil už tenkrát v koupelně. Není to nic nového.
„Tak?“ zopakuje po mně Bill a jeho výraz se najednou změní. V jeho očích se zaleskne, zorničky se rozšíří překvapením a pohled sklouzne k mým rtům. Asi spíš čekal, že vezmu nohy na ramena a nebo se budu dál vykrucovat. Tohle je dost odvážný krok z mé strany. Jenže mi nedal jinou možnost… Přiblížím své rty k jeho ústům a se staženým hrdlem pozoruji, jak Bill toužebně přivírá víčka. Napodobím jej, zavřu oči, krátce se dotknu jeho rtů a urychleně se od něj odtáhnu.
„Co to bylo?“ zeptá se mě, když otevře oči.
„No, políbil jsem tě.“ Zavrtím hlavou nad tím, jak hloupé dotazy mi dává. Co jiného by to asi mělo být?!
„Tomuhle říkáš políbit?! To bylo jak pusa pro mamku, když má narozky.“ Založí si ruce na prsou a pošklebuje se mi. Asi má pravdu. Mě by tohle rozhodně nepřesvědčilo o citech nějaké osoby, spíš by mi to připomnělo mateřskou školku a uslintané dětské pusy. Holt si budu muset napravit reputaci. Aniž bych řekl jediné slovo, přisunu se k němu. Levou rukou jej uchopím za týl a spojím naše ústa. Pokouším se jej líbat jemně, spíše si s jeho rty hraji a pravou dlaní jej hladím po tváři. Soudím, že by se mu to mohlo líbit a že ho konečně přesvědčím a on mi dá pokoj.
..::Bill::..
Jestli je tohle sen, tak se nikdy nechci probudit. Kolikrát jen jsem si tenhle moment představoval? Kolikrát jen jsem o něm po nocích snil? Kolikrát jen jsem přemýšlel, jak chutnají jeho rty a jak Tom líbá? Všechny moje představy a sny se nedají se skutečností srovnávat. On mě líbá! Jeho rty se těch mých dotýkají s takovou něžností. Moje srdce blázní a mozek vypověděl službu. Když mě políbil poprvé, měl jsem pochyby o pravdivosti jeho slov. To se nedalo ani nazvat polibkem. I děti se opusinkovávají s větším citem. Jenže teď? Copak můžu pochybovat? Tomovy prsty zlehka přecházejí po mé tváři sem a tam. Osmělím se, pomalinku mu ovinu paže kolem krku a jazykem vpluji mezi jeho pootevřené rty. Čekám, že mi vyjde svým vstříc, jenže to neučiní. Přeruší polibek, odskočí ode mě a vyděšeně na mě hledí.
„Bille, co to…“ Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna tohle Toma… Ježiš, já jsem tupec! Jistě, že ho to překvapilo nebo šokovalo. On přece nemá ponětí, že jsem do něj blázen. Logicky se leknul, když se mu osoba, která v něm dle jeho mínění vidí jen bratra, začne dobývat jazykem do úst. Nechal jsem se unést. Jenže se nešlo ubránit! Vždyť sen, který se mi zdál nereálným, se stal skutečností. Řekl mi, že mě miluje! Jak jinak mu mám dát najevo, že moje city k němu jsou stejné, a že s ním chci být, ač to společnost zakazuje? Jedině… Je tu možnost, že bych prohodil naše role z doby, kdy jsem o Tomových citech ke mně neměl sebemenší ponětí. Stylizuji sám sebe do role bratra a budu se snažit reagovat přesně tak, jak jsem si tenkrát přál, aby jednal Tom, kdybych mu prozradil, že jsem do něj zamilovaný. Teď jen budu doufat, že zareaguje přesně, jako bych se choval já a nevytasí se na mě s nějakou morálkou či podobnými pitomostmi, co akorát lásku ničí.
„Promiň,“ hlesnu. „Nelíbilo se ti to?“
„Ne!“ vykřikne. „Tedy ano, jo, líbilo. Moc se mi to líbilo, ale ty přece…“
„Tomi, co by sis přál?“ rychle změním téma. Nesmím mu dát moc prostoru mluvit. Co kdyby chtěl couvnout… Sice mi vyznal lásku a nikdy si nedělal hlavu, když měl udělat něco zakázaného, ale tahle situace je jiná.
„Jak to myslíš?“ Zvědavě zvedne obočí a nakloní hlavu na pravou stranu. Musím to trošku zaobalit, aby z toho chudák neodpadnul a aby ho ani na okamžik nenapadlo, že bych do něj mohl být zabouchnutý taky. Navléknu to tak, aby se sám rozhodnul a rozhodne-li se tak, jak si v hloubi duše přeji, budeme náš sen žít oba. Geniální!
„No, když někoho miluješ, chceš s ním být pořád. Každou sekundu života chceš strávit s ním. To by sis přál?“
..::Tom::..
A teď co? Co mám na tohle odpovědět? Pokud bych do něj byl zamilovaný, jak jsem tvrdil, byla by odpověď ano. Bill má pravdu. Když někoho milujete, chcete s ním být nepřetržitě. Nic jiného vás nezajímá a celý váš svět se točí kolem milované osoby. Jenže když mu na to kývnu, co bude pak? Ne ale říct nemůžu, tím bych si protiřečil. Ledaže bych mu to potvrdil, pak to nějak okecal a vykroutil se z toho. Pěkně jsem si to zavařil! Ale dobře mi tak, to mám za svoje lhaní!
„No, chtěl bych. Byl bych šťastný,“ sklopím pohled. „Jenže bychom spolu nebyli doopravdy. Nemohl bych tě třeba na veřejnosti políbit, museli bychom se skrývat.“ Zkusím to na něj s morálkou. Bill byl vždycky slušňáček. Ve škole sice vyrušoval v hodině, ale pořádný průšvih nikdy neudělal. V tom jsem byl přeborník spíš já. Člověk jeho typu by do zakázaného vztahu nešel.
„To je pravda. Jenže pro lásku jsi schopen všeho. Všeho, Tome.“ Tak to mi nevyšlo. Bill zřejmě sází na to, že jsem se dřív jen tak něčeho nezaleknul a do všeho jsem se vrhal po hlavě.
„Jo, já vím. Ale ty mě nemiluješ, jak bych si přál a tvou lásku si přece nemůžu vynucovat. Nemůžu po tobě chtít, aby ses obětoval a byl se mnou, když to tak necítíš.“ Poslední možnost. Svoje city mi tu snad nevyzná. Na to nemá!
„Tomi,“ natáhne ke mně ruku, čímž mi naznačuje, abych se vrátil k němu. „Co jsi dnes říkal Fabianovi?“ Připomene mi moji odbornou přednášku na téma pouto mezi jednovaječnými dvojčaty. „Jsi moje všechno. Budeš-li šťastný ty, budu i já.“
Nevzdá se. Nikdy se nevzdá! Bill byl, je a bude bojovníkem. A zrovna za tohle, tedy za mě, se bude rvát jako lev. Mohl bych i nadále argumentovat proti němu. Jenže on mě znovu tlačí do kouta a jsem si jist, že dřív nebo později mě do něj natlačí úplně a už nebude úniku. Co nevidět mi dojdou argumenty a pak budu namydlenej. To, co po mně chce, je ale šílené! Nemůžu mít přece poměr s vlastním bratrem?! Bohužel mi něco uvnitř mě našeptává, že buď s ním budu tak, jak si přeje on, nebo na něj můžu rovnou zapomenout. Svoje vyznání vzít zpět nemůžu, Billa bych tím neuvěřitelně ranil.
Obejmu jej kolem pasu a hlavou spočinu na jeho hrudníku. Nic neřeknu, toto moje gesto je výrazem toho, že jsem se vzdal. Holt si budu hrát na jeho milence. Jinou možnost nemám. Sám jsem si tuhle cestu zvolil. Billovy prsty přecházejí po mých copáncích, láskyplně je hladí. Zajímalo by mě, kolikrát si Bill představoval, že jej políbím a jaký byl náš polibek v jeho snech. Podle mě ani nedoufal, že bychom my dva spolu někdy mohli být jinak než jako bratři. Dnes díky mému zbrklému a nepromyšlenému jednání dostal, po čem celou dobu prahnul. Teď bude mít to, co vždycky chtěl. Vyhrál.
„Tomi?“ Nepřestává mě hladit po hlavě, jen se pohyby jeho ruky stávají pomalejšími a lehčími.
„Ano?“ zachraptím.
„Chtěl bys tu zůstat?“ Vím, co by Bill chtěl slyšet a co bych měl tedy odpovědět. Zvednu k němu pohled. Okamžik jsem přemýšlel, že bych mu navrhnul, že bych si sjel domů pro věci a vrátil se sem zítra. Tak bych mohl být aspoň okamžik o samotě. Jenže jeho oči mi to nedovolí.
„Zůstat?“
„Myslím tady, u mě.“ Před očima se mi v tu ránu vynoří kresby. Opět mám nutkání utéct. Co když se Bill bude chtít…
„A co mamka?“ Zkusím to ještě. Ale Bill jen mávne rukou. „Co by? Však to nebude poprvé, co jeden z nás přespal u toho druhého v pokoji, ne?“ Má pravdu. Sice si nepamatuji, kdy naposled se to stalo, když vynechám ten týden, co tu nebyla, ale nevím, proč by jí to mělo být divné. Sám sebe se snažím uklidňovat Billovou nezkušeností, co se sexu týče. Nikdy s nikým nic neměl, alespoň si to myslím. Podle mě se dál než k polibku nedostal. Fantazii má sice dost bohatou, to se musí nechat, ale z vlastních zkušeností jistě nečerpal. Je do mě pořád zamilovaný. Kdyby to tak nebylo, netlačil by na mě. Stále mě tedy miluje, ale nevěřím, že by po mně chtěl víc. Viděl bych to jen za držení za ruku, nějaké to objetí a nanejvýš jeden nebo dva polibky. To zvládnu…Bill bude typem člověka, co víc než tělesnou lásku upřednostňuje tu duševní. Zkrátka mu jde spíš o pocit, že jej někdo miluje, než o sex a podobně. Díky bohu, že v tomhle jsme jiní!
„Rád.“ Pokusím se o úsměv a znovu si položím hlavu na jeho hruď. ‚Budeš-li šťastný ty, budu i já.‘ .
autor: Lady Kay
betaread: Janule
Tak v tomto Toma naozaj obdivujem. Niečo také podstúpiť, aby brata nestratil. Však tebe sa názor tiež zmení…
Tome, Tome, ty jsi tomu dal, to bude megaprůšvih…ale myslím, že Bill pozná, že to není upřímné, pokud už to netuší,na druhou stranu si možná Tom po Billovu boku časem uvědomí, že přece jenom cítí něco víc, než bratrskou lásku. V téhle povídce je geniální psychologie, perfektně vylíčené myšlenky a pocity, smekám před autorkou, jak tenhle propletenec emocí a činů dokázala skvěle podat a jít v nich do hloubky…Úžasná povídka ♥♥♥
Tak teď už opavdu netuším, jak to může pokračovat. Ale Tom u mě dost ztratil
Od začatku jsem si myslela že to bude originalní námět ,ale že až tak jsem ntušila je to naprosto dokonalé těším se na každý nový díl 🙂 a Jsem moc ráda za autori jako ty každým novým dílem mi vyrazíš dech moc nekomentuji to je pravda ale když už tak pořadně tenhle díl byl pole mě jeden z nejepších protože se tam konečně aspoň něco vyřešio moc děkuju a už se těším až bude další 🙂
bille miluju te
To je konec. Nechci aby Bylla ranil, až se tohle doví a nechci aby Tom trpěl! T.T
Brej ten Tom xD Chudák jak se přemáhá xD
Ale dobře mu tak! Měl říci hned pravdu a né mu zase jen lhát!
Tom je akorát tak lhář…x/