autor: Tessyna
„Chichichi…“ ozývalo se celým bytem dvojhlasně. Bill s Tomem se po dlouhém objímání rozhodli uvařit večeři a Tomčovi se ne a ne podařit rozbít vajíčko bez toho, aby mu jeho obsah místo do hrníčku nespadl na zem. Takhle se o to pokoušel asi po páté a jeho usměvavé ptáče si málem ucvrklo smíchy, když se mu to chudákovi zase nepovedlo. Proto ho raději pustil k topinkovači, ze kterého každou minutku vyletěla křupavá, zlatavá topinka, zatímco on se chopil vajíček, aby ještě dnes měli onu vysněnou omeletu.
Mezitím ale Billovi zmizel úsměv z tváře. Trápila ho ještě jedna otázka a on se chtě nechtě musel zeptat. Věděl, že tím asi zkazí tuhle chvíli, ale jinak nemohl.
„A co bude teď…?“ zašeptal mezitím, co dával vajíčka na pánvičku.
„Jak to myslíš teď…?“ odpověděl Tom otázkou a jeho tvář také zkameněla. Bill zatím dal na pánvičku na kousky nakrájený tavený sýr a salám.
„Mezi námi, s Kat a s tím miminkem…“ odpověděl na rovinu a dál míchal voňavou pochoutku před sebou.
„Bille, musíš s tím začínat zrovna teď…?“ zamračil se dredáček.
„Promiň, ale musím. Chci vědět, na čem jsem.“
„J-já… já nevím… ještě jsem s Kathrin nemluvil, ale zítra tam zajdu a o všem s ní promluvím. Jen jedno ti můžu slíbit hned teď, a to, že i když to dítě bude moje, tebe nebudu nutit k němu mít jakýkoliv vztah, ano…?“ dokončil svůj proslov, popadl plné talíře a nesl je ke stolu.
„To stejně nepůjde, protože ho budeš vodit sem.“ Namítnul znova a posadil se ke stolu.
Dosud debatovali v naprostém klidu, ale právě teď Tomovi došla trpělivost. Silně bouchnul pěstí do stolu, až všechno nadskočilo. I s Billem.
„A co mám sakra dělat…? Myslíš, že já to takhle chtěl…? Vím, neměl jsem si s ní vůbec nic začínat, ale teď už s tím nic nenadělám. Tak mě nech, prosím tě, alespoň v klidu najíst. Díky.“ Bill ještě něco zapípal, ale to už to neslyšel. Nebo spíš nechtěl slyšet.
Bill vzhlédnul od své knížky, protože slyšel klapnutí dveří. Tom se dnes ráno vypařil jako pára nad hrncem a Bibule ho ještě neviděl. Neměl tušení, kam šel, ale podle toho, co mu včera řekl, se domníval, že šel za těhotnou Kat. Ta představa, že v sobě nosí dítě jeho lásky, mu ještě pořád vháněla slzy do očí. A nebylo se čemu divit, on mu dítě dát nemohl. Koukal ke dveřím a čekal, až do nich vejde Tom. A po chvíli opravdu vešel. Pozdravil ho a dal mu pusu na tvář. Potom se posadil vedle něj na místo, co mu Billí na gauči udělal, a složil hlavu do dlaní. Povzdechl si a zadíval se na svého miláčka vyčkávajícího jakoukoli reakci.
„Je to v háji… na potrat jít nechce a testy DNA jdou udělat prý až po narození dítěte, takže podle všeho se až za 7 měsíců dozvíme, jestli jsem otcem toho prcka nebo ne…“ dokončil svou řeč a čekal, že mu Bill o hlavu rozbije vázu stojící vedle něj. Ale on to neudělal.
„A když ty testy prokážou, že je to tvoje, co bude…?“ zeptal se, jak nejklidněji uměl.
„Nevím, budu mít dítě, budu platit alimenty a občas si ho vezmu k sobě. Budu jeho táta, ona máma a já doufám, že ty budeš pořád můj přítel,“ kouknul se s beznadějí v očích ven, kde právě začínala pořádná bouřka.
Bill zakroutil hlavou s ironickým výrazem ve tváři.
„Říkáš to tak klidně… jak kdyby se nic nedělo… copak nevidíš, jak mě to ničí…? To chceš toho parchanta tahat sem k nám…? Copak nechápeš, jak se budu cítit…?“ začal vzlykat černovlásek a pořád sledoval bezmocného Toma.
„Ne, nebudu ho vodit sem. Najdu si ještě jeden byt a kdykoliv ho budu mít u sebe, budu tam s ním. A když ho bude mít Kat, budu tu s tebou. Jiné východisko nevidím, Bille…!“ Podíval se po něm a ten mu místo odpovědi skočil do náruče. Nesouhlasil s tím, ale už se o tom nechtěl bavit. Alespoň dneska ne. Celý den se neviděli, a když konečně přišel Tom domů nechtěl se s ním hádat, a právě proto tahle reakce.
„Takže souhlasíš…?“ zašeptal mu do ouška Tomi a také ho pevně objal.
„Ne, ale dneska už se o tom bavit nebudeme, ano…?“ odpověděl mu a ukradl mu letmý polibek.
„Jo,“ zašeptal ještě Tom a vpil se do plných rtů svého dvojčete.
„Nikam nechoď,“ zašeptal Bill do ztmavlé ložnice, když cítil, že se Tom zvedá a odchází. Předtím, než usnuli, se krásně milovali, a on mu teď utíká pryč…?
„Neboj, jdu jen na záchod. Za chvilku jsem zpět, slibuju.“ Když se vracel, jeho klubko zase spokojeně oddechovalo, a tak se k němu zezadu přitulil a během chvilky znova usnul.
„Ráááááníííčkoooo!“ křičel neposedný Bill po celé ložnici a odtahoval z oken závěsy. „No tak Tome, vstávej. Dneska jdeme do ZOO!“ křičel Tomovi do ucha a spokojeně skákal po posteli jako malé dítě. Dneska ráno se po dlouhé době vzbudil s dobrou náladou, a tak si ji chtěl náležitě užít. Mimo to mu Tom včera po akci slíbil, že půjdou společně do zoologické. Bill totiž věděl, že když Tomovi doznívá orgasmus a někdo ho ruší, je schopen slíbit cokoli.
Teď se ale jen převalil na druhý bok, aby mu slunce nesvítilo do tváře a chystal se spát dál. Jenže copak to šlo…? Po posteli mu skákalo to šídlo, a ještě ke všemu si prozpěvovalo Komáři se ženili. Nechápal, kde jeho bratr k téhle dětské písničce přišel, a ještě zrovna teď, když se řešil ten průšvih s Kat, ale hlavně že se smál.
Raději vylezl z postele, prohrábnul si nádobíčko a škrábaje se na levé půlce, kráčel do koupelny. Byl celý zpocený, jelikož Bill je hyperaktivní tvor, musel být v posteli hodně výkonný, aby mu stačil. Byl nahý, a proto okamžitě vlezl do sprchy a pustil na sebe ledovou vodu. „ÁáÁá… Grrr…“ ozvalo se ze zavřeného sprcháče, ale studená tekla dál. Venku bylo příšerné horko, a proto mu vůbec chlad těch malých kapek nevadil. Nevadila mu ani husí kůže, která se mu objevila po celém těle, jen dál stál pod proudem té vody a se zavřenýma očima přemýšlel. Vůbec se mu nechtělo někam chodit, natož pak jít obhlížet slony a zebry. Jenže on blbec pitomá mu to slíbil a vzhledem k tomu, že si ho nechtěl ještě víc rozhádat, musel to splnit.
„Ťuky ťuk,“ napodobil Billouš zvuk klepání a vstoupil do místnosti v modrém kabátku. „Tomi, můžu za tebou…?“ položil otázku své lásce, ale na odpověď nečekal. Vlezl si za ním a pak jeho tělo zažilo výpadek. Studená voda zchladila jeho vášeň, se kterou tam vešel, a místo toho začal ječet. Tom se jen zasmál a místo studené naladil příjemně teplou. Stejně teplou jako byli oni dva. Ve sprše se pak ještě chvilku líbali, potom se však navzájem umyli a šli se obléknout. Oba je čekal perný den.
„Ještě chvilku počkej.“ Vyhrkl ze sebe už asi po sedmé Bill a znova vyletěl z auta jako hurikán. Tom jen překulil oči a stisknul volant. Billovi pořád něco chybělo, a proto nemohli vyjet, a tím mu jeho už tak dost pochmurnou náladu nezlepšoval. Počítal s tím, že jestli to udělá ještě jednou, normálně mu drze ujede, a nebo se na to vykašle a zůstanou doma. Naštěstí když Bill nasedal zpět do auta, usmíval se, a proto Tom sešlápl plyn a bylo mu jedno, že křehulka ještě nebyl připoutaný. Ještě by si to rozmyslel a znova by se chtěl pro něco vracet. To už by jej vážně zabil. Ještě ale netušil, jaké potěšení ho čekají na konečné jejich výletu.
autor: Tessyna
betaread: Janule
Teda, kdyby se někdo vyjádřil o mém ditěti jako o parchantovi, rozbila bych mu hubu, a to myslím smrtelně vážně! Být Tomem, tak Billa pošlu do háje,je to hnusný sobec, a Toma si vůbec nezaslouží =(((
[1]: jako ja nevim jak ty ale na jednu stranu Billa chapu ,vis co Tom si za to muze sam ze Billa podved,le stim ditetem stebou plne souhlasim ,tohle bych udelala taky
hrozně moc zajímavá povídka.hádám, že by v dalším dílu mohl Bill otěhotnět. Bylo by to zajímavý:)) honem další díl.:))
[2]: Já jsem to myslela vyloženě ohledně toho dítěte, chápu, že Bill má právo být naštvaný, ale tohle fakt nemusel..
už se těším zase na další dílek…x)