Všechno souvisí se vším 3.

autor: Bejb  

Nevím proč, ale pořád si opakuji, že mám skluz, i když nemám, protože jsem si 4 díly předepsal dopředu. Jsem já to ale zvláštní člověk… =D V tomhle díle se konečně stane nějaká zásadní věc! Ani si neumíte představit, jak je těžké vymyslet Billovy myšlenky. Snažím se, ale stejně mi každý díl připadá nějaký divný. Ještě jsem zapomněl dodat, že dvojčata nemají otce, po rozvodu si Simone nikoho nenašla a je samoživitelka, aby vám nepřipadalo divné, že nikdy neuslyšíte o Gordonovi. No nebudu vás zdržovat kecama, takže hezky čtěte!

Uvědomění  posílí ducha. Ale co když  je to špatně?

Byla sobota a Tom s Billem pořád leželi v posteli se střevní chřipkou. Už tolik nezvraceli jako v prvních pár dnech, ale občas museli na záchod i jindy než jen na malou. Většinou leželi v jedné posteli a dívali se na filmy nebo hráli nějakou hru – slovní fotbal nebo město, jméno, zvíře, věc. Uměli se zabavit a ani k tomu nepotřebovali slova, někdy se na sebe prostě jen dívali a pak se jeden z nich rozesmál, jako by přesně věděl, na co ten druhý myslí. Hodně spali a málo jedli, to jejich matce dělalo starost, bála se, že zase ztratí na váze, vyvařovala jim samé dobroty a každý den byl teplý oběd, dokonce si vzala i volno v práci. Dvojčata z toho měla svátek, konečně se o ně někdo staral, konečně cítili teplo rodinného krbu na správném místě, a konečně tu byl někdo, kdo by jim řekl, že je má rád. Často to neslýchali, říkali si to jen navzájem, ale potřebovali to slyšet i od matky.  

Jako na potvoru svítilo sluníčko a bylo ideální počasí na výlety. Billovi to vůbec nevadilo, alespoň nemuseli jet zítra k babičce. Stačilo mu, když měl vedle sebe bratra a matku. Nepotřeboval ještě babičku s jejími řečmi o chudokrevnosti a častých nachlazeních. Navíc ho hřál pocit, že nebude muset ještě celý příští týden chodit do školy, lékař to nedoporučoval…

Několikrát se převalil v posteli, jak jen mu bylo dovoleno bratrovým tělem, a odfrknul si. Byl v posteli už dlouho, chtěl se projít, jenže Tom spal a on byl u stěny, takže by své dvojče musel přelézt, určitě by ho probudil, a to nechtěl. Natáhl před sebe ruce a díval se na ně. Neměl co dělat a nudil se. Očima těkal po pokoji a hledal něco, čím by se zabavil. Uviděl na stole nějaké papíry a tužku, uvědomil si, že už dlouho nekreslil, natáhl se pro ně. Lehce se otřel o Tomovo tělo, ten se zavrtěl a otočil se k Billovi čelem. Bill hmátnul do vzduchu a podařilo se mu zachytit sešit i tužku. Se svou kořistí se stáhl ke stěně a hledal nějakou inspiraci pro svou kresbu. Podíval se na spícího Toma, ležel klidně, bez známky pohybu. Občas se zamračil, ale všiml by si toho jen dobrý pozorovatel. A tím Bill je. Začal kreslit Tomův obrys obličeje… Když právě dokončoval spící oči a chtěl své dílo porovnat s originálem, nenašel víčka zavřená, ale otevřená. Strašně se lekl a musel se chytit za plíce, trochu se zakuckal a upustil svoji kresbu. Dopadla na postel s tichým vlněním.

„Ukaž!“ Tom pro ni hned hmátl a předlouho zkoumal, co to vlastně má být, než přišel na to, že to má být vlastně on. Bill nemohl vidět žádný obličej, který Tom udělal, protože byl schovaný za papírem a tak se jen nervózně hryzal do rtu. Za chvilku ho to přestalo bavit a hmátl po papíře, málem ho pokrčil.

„Není to hotový!“ brblal omluvně.

„To je jedno, mně se to líbí, dáš mi to? Až to doděláš?“  Bill jen pokýval hlavou, stydlivě klopil oči, Tom o tom neměl vědět. Podíval se z okna a pousmál se, začaly se sbíhat mraky…

„Já to nechápu, jak si mě mohl donutit dívat se na takovou kravinu! Tyhle pitomý scénáře bych mohl psát taky! Uviděj se, zamilujou se do sebe, pak ona zjistí, že má manželku a je mezi nimi konec, a pak se ten chlap rozvede a vezme si tamtu kačenu! Jak tě to může bavit?!“ rozčiloval se Tom a lechtal Billa na břiše, zase se dívali na film, leželi na boku, přitisknutí k sobě.

„Ale mě to nebaví! Vytáhl jsem to jen proto, že to je poslední film, na který jsme se nedívali dvakrát! Navíc to ani není moje nebo tvoje, je to matky. Poslední dobou je ulítlá na takový filmy, je to dost… nereálný.“ Bill si připadal jako lhář. Tohle bylo rozhodně reálné oproti tomu, na co v poslední době myslel on. Nemohl bratra milovat, nešlo to, tedy alespoň zákonně ne.  

„Tak to vypneme! Hele, mamka šla na nákup, ne? Kolik máme času? Jestli šla jen do potravin tak minimálně dvě hodiny, znáš ji, ne? Ještě se staví za fuchtlí a hned potom půjde k Barbaře. Co kdybychom si pustili film, který mi dal kámoš? Je to prý nějaký dobrý porno…“ po slově porno se Tom šíleně rozesmál Billovu vykulenému výrazu, který mu utkvěl na tváři.

„Tome, to ne! Nebudu se dívat na porno! A rozhodně ne s tebou!“ Bill se začal schovávat pod peřinu a tiskl si ruce k očím, opravdu by se Tom chtěl dívat na neslušné věci s ním? Nemohl tomu zabránit, ale byl vzrušený už jen z představy, že bude tak blízko Toma, když se bude uspokojovat. Ne, nevydrží to. Dívat se na Toma a jeho výraz v obličeji, nesmět se ho dotknout, i když bude tak zatraceně blízko! A co teprve, když bude Tom hlučný?! Bill se šíleně lekl, když mu něco začalo hladit stehna a prodírat se jeho vlasy.

„No tak, Bille, já vím, že to chceš. Vidím ti to na očích. Takhle tmavý si je neměl ještě nikdy. Pustím to, nic se nestane, neboj se. Budu mít u sebe ovladač, kdyby něco, tak to vypnu, ano?“ Tom byl dotěrný, špital a úlisným hlasem intrikána, domlouval Billovi ve svůj prospěch. Bill se nemohl vzepřít, nešlo to. Nakonec pokýval poraženě hlavou a Tom šel rozjařeně lovit do batohu ďábelskou krabičku.

„Nevím, co to je, ale asi to bude dobrý, díval se na to Leon a říkal…“ Tom nemohl doříct ani větu, Bill ho přerušil.

„Počkej, Leon, ten Leon? Tak to bude něco opravdu dobrýho. Taková mašina by se nekoukala na slabotu.“ uvažoval Bill nahlas a uznale kýval hlavou.

„Jo.“ Řekl Tom a položil DVD do přehrávače. Vzal ovladač do ruky a lehl si do postele. Billovi se těžce dýchalo, promnul si čelo, když Tom zmáčkl PLAY.  

Vlastně to nebylo nic tak velkého, nic velkého pro Billa. Nemohl sice vědět, co dělá  Tom, ale jeho vzrušení opadalo s každým vzdychem dívky, byla to jen laciná kurva. Mohl ji mít každý. Bill si odfrknul a podíval se na Toma, olizoval si piercing ve rtu a pokrývka se nadzvedávala v pravidelných intervalech přibližně u jeho klína. Dělal si to. Bill se nemohl přestat dívat na bratrův obličej a nadzvedávající se peřinu. Začal si hrát se svým piercingem v jazyku, jak asi Tom líbá? Neuvědomoval si to, ale zajel si rukou do trenek a začal pracovat na svém vlastním vzrušení. Po několika minutách se Tom udělal a Bill to prostě nevydržel a udělal se taky. Odněkud zpod polštáře vytáhl kapesníček a utřel si ruku, jeden podal taky bratrovi, klopil přitom oči a červenal se. Tom se posměšně ušklíbl a zlomyslně bratra popichoval.

„Bylo to dobrý ne?“

„Hm…“ Bill nevěděl, co říct, díval se na flíček u prostěradla a nejradši by se schoval někam do země. Chtěl být sám a přemýšlet. Tom mu to za chvíli umožnil, šel se osprchovat…

Billa nevyděsil fakt, že se mu nelíbí dívky, podvědomě to tušil, ale vyděsilo ho to, že se udělal při pohledu na svého bratra. Na druhou stranu se tím leccos dokazovalo, Billovy myšlenky, chuť dotýkat se Toma více než kdy jindy, sny… Jednoduše, myslel na Toma pořád, ať už byl kdekoliv. Nemohl ho vyhnat z hlavy. Několikrát se udeřil hlavou o stěnu, která byla za ním, a v duchu si nadával.

„Takhle se chovají zamilovaní! Já nemůžu být zamilovaný, ne do svého bratra! Nikdy se to nemělo stát, můžu si za to sám, myslím jen na blbosti, tohle je vskutku dobré pokání! Bůh neexistuje, tohle by přece nedovolil! Jsem zvrhlík, zvrhlík! Zvrácené prase! Tohle nejde, nemůže se mi líbit, Tom mě zavrhne a to mě zničí. Zničil jsem se sám, svými hloupými myšlenkami na nemožné. Proč nemůžu být jako ostatní? Tohle se přece nejde. Jsme dvojčata, nechci Toma ztratit. Ale, proč mi pouštěl to porno? Cítí snad ke mně něco, něco jiného než bratrskou lásku?  

To je nesmysl! Jsme sice napojení na stejnou vlnu, občas máme stejné myšlenky, ale tohle je absurdní! To, že se mi líbí můj bratr, neznamená, že se líbím já jemu! Ty jsi takový debil, Bille! Nalhávat si něco takového! Nemůžu ho milovat! Nemůžu ho milovat jinak než bratrsky, ale to se právě děje a nejde to zastavit. Proč to kruci nejde? Všechno by mělo jít, všechno! Ale tohle… Jsem sám v bludném kruhu, co se to se mnou děje? Je to můj bratr, miluju svého bratra! Možná, že je to přirozené, dvojčata k sobě cítí velkou náklonnost, někdy se to přece stane, že se do sebe zamilují sourozenci. Ale nejde to! Nemůžu cítit to, co cítím pokaždé, když se na mě podívá nebo se mě dotkne. Nejde to, ale já to tak cítím.  

Možná  bude nakonec lepší si přiznat, že to není  neuchopitelné nic, ale pořádně  velký šutr ve tvaru srdce! Mělo by mě to odpuzovat, znechucovat, ale není to tak, přitahuje mě to k němu ještě víc! Jsem magnet, který se otočil na druhou stranu. Jdu proti zákonům, proti proudu řeky, ale proč si to nepřiznat? Třeba to pak zmizí… Dobře, teď se nadechnu a budu vědět, co k Tomovi cítím. Nádech. Asi to bude láska, ne asi, ale určitě! Jsi zamilovaný, tak si to přiznej! Bude to tak lepší. Tom je moje láska…“

Billovi se strašně ulevilo, když si to připustil, na tváři se mu usadil připitomělý  úsměv a spadlý kámen ze srdce se skutálel pod postel. Rozhodně vědění, proč určité věci děláte, vám ulehčí bytí, ale hned co jeden kámen spadl pod postel, Bill už pocítil další, který se mu usadil na plicích a odvážně putoval až k srdci.

„Budu mu to moct někdy říct? Budu to moct říct vůbec někdy někomu?“ tichá otázka na kterou nikdo nezná odpověď. Bill si ztrápeně povzdechl. A je zase tam, kde byl na začátku. Proč je to tak těžké?! Zabořil prsty do vlasů a škubl, proto! Strašně ho to unavilo, je nemocný, měl by spát, alespoň chvíli, než se Tom vrátí…

Když se Tom vrátil, viděl malé smotané klubíčko peřin a černou čupřinu, která vykukovala na polštáři.

„Bill je prostě Bill.“ Pomyslel si Tom a po nasoukání se do pyžama si ke svému bratrovi přilehl. Usnuli ve společném objetí a Bill se mohl alespoň na chvíli přemístit do světa snů, kde bylo všechno možné, i jeho vztah s bratrem…

PS: Já vím, že je to děsně krátký, ale potřeboval jsem, aby si to Bill uvědomil co nejsnadněji, celá kapitola má být jen o tom, že si Bill uvědomí, co vlastně k Tomovi cítí. Prosím nekamenujte mě, je to prostě tak…:-)