autor: Nameless Lady
Nechtěla jsem to udělat, ale jinak se to nedalo… Když jsem psala tenhle díl, spotřebovala jsem celou krabici papírových kapesníčků. Je v něm hodně mých osobních pocitů z nedávné doby… Hope you like it…
Jednoho rána se Tom procházel po pláži. Právě svítalo. Billa nechal v posteli spát, byl unavený, aby ne, po včerejší noci se i Tomovi zavírala víčka, a přesto nemohl spát. Šel podél pobřeží ani nepřemýšlel, kam jde. Nohy ho donesly daleko od jejich hotelu. Nikdy si nevšiml, že tu stojí malé domky. Zvědavě šel k jednomu z nich a zaklepal na dveře. Zaposlouchal se do dívčího smíchu, který se ozýval zevnitř. Zaklepal ještě jednou, silněji. To už asi obyvatelku probralo natolik, aby šla a podívala se, kdo stojí na prahu.
Tomovi se před obličejem rozlétly dveře a on v nich spatřil sympatickou blondýnku přibližně v jeho věku.
„Tom…?“ nevěřícně si ho prohlížela.
„Nadine?“ Tom v dívce poznal hostesku z restaurace. „Co tu děláš?“ vyptával se jí, pořád v šoku.
„Jsem tu na dovolené, ale asi budu požadovat vrácení peněz, nevarovali mě, že se tu potuluje jeden rušivý element.“ A zhnuseně si Toma prohlédla od hlavy až k patě.
„Nechceš zakopat válečnou sekeru?“ navrhl jí a napřáhl k ní ruku.
Nadine si ji chvíli prohlížela, pak se dívala Tomovi do očí, ale nakonec jeho ruku přijala.
„Tak, a když jsme zase přátelé, nešla bys na chvíli ven?“
Nechápavě na něho zírala. „Ty jsi tu sám, Tome?“
„Ne, s Billem, ale potřebuju si trochu pročistit hlavu a s ním to dost dobře nejde.“ Pousmál se a ona přikývla, že rozumí.
„Tak počkej, jen se oblíknu.“ A zabouchla mu dveře před nosem.
Tom jí nelhal. Opravdu potřeboval být chvíli s někým jiným než s Billem. Už ho to trošku unavovalo, i když Billa má nesmírně rád a je mu s ním dobře, chybí mu i holčičí společnost. A tu, jak se zdá, právě našel.
„Wow…“ zamumlal, když Nadine vyšla z domku. Na sobě měla jen vrch bikin a krátké ryflové šortky. Dlouhé blonďaté vlasy jí vlály kolem ramen, byla neskutečně krásná.
„Zavři pusu, Tome Kaulitzi.“ Zazubila se a lehce ho pleskla po tváři, aby se vzpamatoval.
„Tak co, půjdeme se vykoupat?“ navrhla mu. Tom jen nepřítomně kývnul. Vzpomínal, jaký to s Nadine bylo před tím, než se na něho naštvala.
„Tak ale pojď.“ Chytila ho za ruku a táhla ho k pobřeží. Tam si svlékla kraťasy a hupsla do vody. Tom neváhal, shodil ze sebe tričko a pospíchal za ní. Plaval, jak nejrychleji dokázal, aby ji dostihl. Už byl u ní. Chytil ji za ruce a přitáhl ji k sobě. Hleděl jí do očí a najednou si byl naprosto jistý… ona se zasmála a pohladila ho po tváři. Tom už to nemohl vydržet, políbil ji, tak jako tenkrát. Úplně zapomněl na Billa, na to, jak mu včera řekl, že ho miluje a nikdy mu neublíží, bylo mu to jedno, teď tu byl jen on a Nadine. A Tom to chtěl.
„Tome, neměli bychom to dělat.“ Brzdila ho, když ji nesl v náručí na pláž, a přitom ji líbal na krku.
„Ne, to bychom neměli, ale… k čertu s tím.“ Položil ji do písku a rozjel svou hru naplno… …
Bill se probudil a místo Toma vedle sebe našel jen prázdnou postel.
„Tomi?“ zavolal zkusmo do tichého pokoje, ale žádné odpovědi se mu nedostalo.
Rozhodl se, že ho půjde najít, určitě je na pláži. Bill se tedy oblékl a vydal se ven. Spařil stopy v písku. Koho jiného by mohly být, než Tomovy. Řekl si a pokračoval podle nich. Po cestě vzpomínal na všechna ta vyznání, která mu včera Tom řekl. Bylo mu krásně, překrásně, když na něho myslel.
A najednou ho spatřil ležet v písku. Vypadal jako malé spokojené dítě. Sluníčko mu svítilo přímo do obličeje. Bill se k němu rozběhl, chtěl ho obejmout, políbit, chtěl být s ním.
Neuběhl však ani deset metrů a srdce se mu zastavilo. Už neviděl jen Toma, ale i nějakou dívku. Blonďatá hlava jí spočívala na Tomově nahém hrudníku. Měla zavřené oči a Tom ji hladil po tváři, tak jak to vždycky dělal jemu. Billovi se do očí tlačily slzy, ale běžel dál, musel se přesvědčit, že se mu to jen nezdá.
Nezdálo.
„Ne…“ zašeptal, ale Tom ho zaslechl. Otočil hlavu jeho směrem a výraz mu ztuhl.
„Bille… co tu děláš?“ ptal se ho. Teprve teď mu došlo, jak velkou chybu udělal. Nadine se taky podívala a vystrašeně vyjekla.
„No, tak já půjdu.“ Řekla, když viděla naprosto zoufalého Billa. Nedostalo se jí odpovědi, dvojčata si hleděla do očí. Vstala a odešla.
„Jak jsi mi to mohl udělat??“ Bill už své slzy neskrýval, padl na kolena do písku a pořád se díval do Tomovy tváře.
„Já… ani nevím, jak se to stalo… odpusť…“ taky mu bylo do pláče, ze všeho na světě si přál, aby mu Bill odpustil.
„Jak ti mám tohle odpustit, Tome? Po tom, co… co jsme zažili…“ Billa zradil hlas. Schoval si hlavu do dlaní a naplno se rozplakal.
„Bille, já… miluju tě…“ vysoukal ze sebe Tom. Chtěl Billa pohladit, ale on se od něj odvrátil.
„Kdybys mě miloval, neuděláš tohle.“ Šeptnul a pomalu vstával.
„Tohle… byl to úlet… nic to pro mě neznamená… ty jsi ten, se kterým chci být, věř mi, prosím.“ Tom se taky postavil a díval se Billovi přímo do očí. Doufal, že mu Bill uvěří a odpustí mu.
„Ne.“ Řekl Bill téměř neslyšně, odvrátil se od Toma a spěchal k jejich domu. Tom se neodvážil jít za ním.
Právě teď Billa navždy ztratil… udělal by pro něj cokoli na světě, jen aby tohle odčinil. Bill mu věřil a on jeho důvěru takhle zradil. Bylo mu ze sebe špatně…
autor: Nameless Lady
betaread: Janule
Taky tahám kapesníčky 🙁 vim, jak zoufale se Bill musí cítit… sem zvědavá jak to dopadne… aby název povídky nepokračoval "…a zase skončilo"
tome ty seš takovejjjjjjjjjjjjjjj vvvvvvvvvvvvvvvůl….
Klasika, Tom a ženská…To si bude dlouho žehlit! Doufám, že ho Bill aspoň nechá pořádně vydusit xD
jaaaj ale já nechci aby to takhle bylo to je zase povídka … panebože proč nepíšete nějaký .. krásný .. všechny pomalu skončí tragedii … OMG :!:!:!:!
já bych hlasovala pro neodpustit…ale to bychom se nedočkali twc…x)
Jo Tomisku když nemysliš hlavou ale …Tak to takhle dopadne.