Midnight Sun II 4.

autor: Bubbly

Selenia neřekla nic, jenom kolem Toma prošla a zmizela v temnotě chodby. Tom osaměl. Chvíli se díval do míst, kde mu Selenia zmizela z dohledu, a potom se podíval před sebe do prázdné zdi. Kdyby dokázal vnímat pocity tak intenzivně jako dřív a neměl by všechny smysly potlačené kamsi do nitra svojí duše, možná by litoval toho, jak se chová. Ale takhle… Takhle necítil nic, žádnou lítost, ani bolest. Bylo mu jedno, co říká a komu tím ublíží. Pod silou Massenovy magie byl takový, jakého ho chtěl mít jeho pán.

Otočil se k jedněm dveřím. Byly to jediné dveře v chodbě, které nenavštívil od doby, co Bill zmizel, ačkoliv něco uvnitř něho mu říkalo, aby do oněch dveří vstoupil. Vzal za studenou kliku, stiskl a dveře se s tichým vrznutím otevřely. A jakmile se ocitl za prahem, sevřelo se mu hrdlo a v hrudi se mu freneticky rozkmitalo srdce.

Massen stál u velkého svícnu a hleděl do jednoho z plamenů. Po dlouhé voskové svíci stékalo několik kapek roztátého vosku. Plamen se zachvěl s každým novým Massenovým soustředěním na Tomovy myšlenky. Věděl, kde se právě nachází a hodlal mu dopřát tu stejně příjemnou bolest, kterou dopřával jeho bratrovi, když byl ještě jeho malým otrokem. Teď měl na jeho místo nastoupit Tom. Měl se stát jeho novým klenotem, ačkoliv záři Billova vyděšeného obličeje se nikdy nemohl rovnat. Ale pořád to byla část Billovy krve. Přesto, že to Tom ani netušil, po své proměně v sobě nosil část vlastního bratra. A tím, že ho Massen na pár chvil zbaví pout své síly, mu nesmírně ublíží. Pro Toma to bude nejděsivější a nejbolestivější noc v jeho životě, zatímco Massen se bude bavit jeho nářkem a zoufalstvím. A přitom bude vidět za víčky svého maličkého černovlasého vampýra, který je nyní u jiného pána. Pro Massena bylo téměř bolestné se Billa vzdát, ale Tom ho dokáže nahradit. Prozatím…

Tomovi chvíli trvalo, než  si uvědomil, co se děje. Chytil se oběma rukama kolem hrudníku, protože měl dojem, že ho někdo trhá vejpůl. Srdce ho bolelo a tlouklo se tak silně, jako se tluče lapený kolibřík a trhá přitom svá hebounká křídla. Vampýr zalapal po dechu a dopadl na kolena, a pak se jeho myšlenky rozlily jako přílivová vlna a narazily do něho vší silou. Tom si vzpomněl na všechno, na co měl navždycky zapomenout. Jako stále se opakující obrazy viděl ustrašeného bratra, který před ním doslova utíká, viděl Viktora, jak Billa odvádí pryč, viděl Massena a všechno, co mu kdy udělal. Ale nejvíc mu bilo do očí to, jak sám nechal Billa utéct, jak moc mu ublížil. Zlomil mu srdce, a to nikdy nechtěl. Největší zásluhu na tom všem měl Massen.

Sklonil se a hlavou se opřel o chladnou zem. Z očí se mu řinuly dva vodopády slaných slz, ale přesto se neslyšel plakat. Jen jeho oči krvácely. A srdce ho bolelo. Cítil se hrozně, jakmile spatřil všechny ty chyby. Napadla ho jen jediná věc. Nemohl pro sebe, ani pro nikoho jiného udělat víc. Byl si téměř jistý, že mu Bill nikdy neodpustí všechno to zlé a ošklivé, ale musel se o to alespoň pokusit. Byla jeho vina, že nechtěl bojovat s tím rozporem v sobě a raději se mu oddal. A teď neví, zda to Bill pochopí.

Bill seděl s Viktorem na pohovce a oba mlčeli, jen se dívali do prázdna, nebo pátrali v myšlenkách toho druhého. Ani jeden z nich nechtěl narušit to dokonalé ticho, které je obklopovalo. Bill se konečně po nějaké chvíli cítil lépe, když Viktorovi všechno řekl. Ulevilo se jeho mladé duši a na chvíli měl klid od nočních můr. Chtěl se na Viktora znovu podívat a úsměvem mu naznačit, že si moc váží toho, jak se k němu vampýří vládce chová, když v tom na jeho mysl udeřil někdo cizí s velkou silou. Okamžitě postavil kolem svojí mysli pomyslnou zeď a soustředil se jen na to, aby k sobě nikoho nevpustil. Dokonce i Viktor si všiml jeho náhlé strnulosti a zvláštně se na něho podíval.

„Děje se něco, Bille?“ zeptal se potichu, aby nepřerušil chlapcovo soustředění.

Bill se zamračil. „Někdo se mi snaží dostat do mysli. Bolí to,“ zakňoural a zaryl si nehty do dlaní. Nikdy v životě necítil to, co cítil teď. Bylo to nepříjemně bolestivé a jediné, co ho napadlo, bylo to, že to Massen se snaží vloudit do jeho myšlenek a přivolat ho zpátky. Ale jakmile jeho soustředění na zlomek vteřiny povolilo, uvědomil si, že to není Massen, kdo se ho snaží přesvědčit, aby ho pustil do své hlavy. Byl to jeho vlastní bratr.  

Bill zaváhal, ale pak jeho rty vyslovily to jediné jméno: „Tome?“

„Bille, prosím, pusť mě dovnitř. Potřebuju s tebou mluvit,“ zaprosil Tom v Billových myšlenkách.

Černovlasý vampýr stáhl ramena k sobě a zavrtěl hlavou, jako kdyby ho Tom mohl vidět. „Ne, už nikdy tě do svých myšlenek nepustím. Jsi lhář a já ti nevěřím.“

„Bille, prosím, nebyla to moje chyba, vždyť to víš!“ Tom zněl zoufale. „Byla to jeho moc, co mě ovládala!“

„Ale ty ses mu ani nebránil!“ Bill vykřikl v jeho myšlenkách a cítil, jak Toma jeho ostrý hlas zabolel. Přesto mu to nebylo líto. Chtěl mu ublížit stejně, jako Tom ublížil jemu a bez slitování.

Tom vycítil jeho pocity, to Bill věděl, ale netušil, že ho zaskočí to, jak se Tom bude cítit. Poznal tíhu Tomových slz ve svých pocitech a neuvěřitelně  ho to bodlo u srdce. Přesto mu odmítl dát jakoukoliv šanci. Tom s tím nebojoval a Bill ani teď nebude bojovat za jejich lásku. Už nikdy. Nikdy to Tomovi neodpustí. Ani kdyby sám moc chtěl. Tom si jeho soucit nezaslouží.

„Sám jsi mi řekl, že ti nebudu chybět. Tak mě nech být,“ odvětil potichu.

Cítil, jak se Tomovi znovu rozbušilo srdce, jako kdyby to bylo jeho vlastní, a to ho ani nevpustil k sobě do mysli. Tak silně spolu byli propojení.

Bill byl nelítostný. „Je mi to jedno. Už tě nechci nikdy vidět. Ublížil jsi mi, Tome a já ti to nechci odpustit. Strašně moc mě to bolí. Ale je konec. Sám jsi to řekl. Sbohem,“ zašeptal mu Bill a pak znovu opevnil svoje myšlenky tlustou zdí. Ještě chvíli cítil, jak se skrze ni snaží Tom dostat, jak chce k němu dovnitř, jak se mu pokouší všechno vysvětlit, ale marně. A když jeho myšlenky opustily Billovu unavenou hlavu, chlapec se roztřásl, až to bolelo. Viktor si k němu rychle přisedl blíž a pevně ho sevřel ve své velké náruči. Bill jeho objetí ochotně přijal a schoulil se vedle něho do malého třesoucího se klubíčka.

Tom znovu sám sebe sevřel kolem hrudi a tentokrát už opravdu plakal. Trápil se, měl chuť řvát na celé kolo, měl chuť zabít Massena a z jeho kůže si udělat koberec před postel, chtěl mu utrhnout hlavu stejně, jako to kdysi udělal Eternity, jeho vampýří dceři a smrtonošce, když ohrožovala jeho život. Ale to byl ještě člověk. Teď už není. Ani jedna jeho část není lidská.

Nechtěl se vzpamatovat z toho šoku, který utrpěl navzdory Billovým myšlenkám. Chtěl trpět tím, co mu provedl, on si to zasloužil. Ale přesto všechno, chtěl mít svého bratra zpátky u sebe, byť jen na malý okamžik. Tom tušil, že mu Massen všechny tyhle bolestivé pocity zase vezme, ale dokud je má, chce jimi trpět do posledního dechu. Nikdy v životě se necítil tak zlomený jako v tenhle okamžik. Uvnitř sebe najednou nevnímal nic. Žádnou bolest, jen prázdnotu.

Otřel si slzy z očí a z posledních sil vstal. Potřeboval se napít. Neměl krev od chvíle, co skončila oslava a tohle vyčerpání mu neprospívalo. Potřeboval nutně pár kapek čerstvé krve a bylo mu jedno, z čeho nebo z koho se napije. Ale musí to být okamžitě.

Vylezl z pokoje a chodbou šel rovnou k hlavním dveřím, které vedly ven. Ale dřív, než je stihl otevřít, ucítil v sobě cizí sílu, která ho nutila být znovu někým jiným. Bylo to jako past, ze které se nedá uniknout. Tom pevně sevřel oči a snažil se bojovat s tím, co se řítilo proti němu jako nenažraná a krvelačná šelma, ale nešlo to, nebyl dost silný, aby dokázal vzdorovat Massenově moci a během chvíle byl zase někým, kým by se dobrovolně nikdy nestal.

Massen znovu cítil Toma ve své moci a takto ho pustil ven do tmy, aby se nasytil nějakým člověkem. Sám dobře věděl, že ačkoliv se Tom snažil urputně bránit, nedokázal by to. Massen bude vždycky nad ním, bude ho mít v hrsti, bude ho držet v šachu, dokud Tom nezíská dost síly, aby se mu bránil. Ale ani to Massen nedopustí. Tom bude jeho hračkou, dokud on bude chtít.

Vnímal chlapcovy pocity, když  se potichu plížil městem, jako kočka číhající na svou kořist. Tom dnes někoho zabije a čím více bude zabíjet, tím snadnější bude udržet ho pod kontrolou. A až bude jako zvíře, Massen nebude muset použít magii, aby ho ovládl. Tom bude chtít sám být takový.

Massen se pousmál sám nad sebou. Byl tak ukrutně zlý, ale jemu to přišlo nesmírně  krásné. Až se Tom vrátí, vampýří vládce se nasytí z jeho těla. Bude to velice, velice příjemné.

Billovy slzy tentokrát ne a ne oschnout. Plakal a svíjel se v křečích. Jeho drobné tělo sebou bolestivě škubalo, zatímco se ho Viktor snažil uklidnit. Marně vampýrovi sliboval, že Tomovi pomůže, že ho od Massena dostane a vrátí mu jeho vlastní život. Nic z toho nestačilo. Bill neustále plakal a vzlykal.

„Bille,“ zavrněl mu Viktor do ucha tím nejjemnějším hlasem, aby ho uklidnil. „Bille, slibuju ti, že se Tom vrátí.“

Bill zakroutil hlavinkou. „Ne, já už nechci, aby se vrátil,“ zavzlykal. „Chci, aby mu Massen ublížil tak, jako ublížil on mně. Nechci ho vidět zdravého. Chci vidět jeho srdce na kusy a jeho myšlenky tak zničené, že se jen těžko budou dát vrátit zpět.“ Billova slova byla krutá a bolestivá a on si to moc dobře uvědomoval, ale nedokázal to držet v sobě. Tohle všechno Tomovi přál. Chtěl, aby Tom platil. Aby doplatil na to, jako mu ublížil, jak mu řekl, že se mu nebude stýskat. Zatímco přemýšlel takhle, Viktor v jeho myšlenkách vnímal, jak Toma miluje a chce ho zpět. Chce ho sevřít v náruči a chce ho líbat. Ale ať se snažil, jak se snažil, Billa o opaku přesvědčit nedokázal. Vampýr si stál za svými slovy. Potom se zvedl a utekl z místnosti. Už se nechtěl dál trápit vedle Viktora, chtěl se trápit sám…