MußiQ-May & Kattulkaa
Andy: „E-e…“ řeknu potichu, a položím ti hlavu na rameno… Začnu tě líbat na krku…
Bill: Zdá se mi to, nebo v zrcadle je obraz mne a Andyho? Zamrkám. „A… Andy?“
Andy: „Hmm…?“ Dál ti laskám krk.
Bill: „C… Co myslíš, že děláš?“ snažím se vyprostit z tvého sevření.
Andy: Obejmu tě za bříško, a namačkám k sobě… Neodpovídám a polibkama přejíždím z krku na tvář.
Bill: „Andy okamžitě mě pusť,“ rozkážu a škubu sebou.
Andy: Nesouhlasně zakroutím hlavou… Zazvoní… Tím lépe pro mě… Začnu ti rozepínat pásek…
Bill: „Nech mě!“ zakřičím. Nehty ti zaryji do rukou.
Andy: Trochu syknu, ale nepřestávám… Stáhnu ti kalhoty, a pustím se do boxerek…
Bill: „Andreasi, nech mě být,“ kroutím sebou jak můžu.
Andy: Skousnu si ret, a sklopím pohled k tvým boxerkám… stáhnu ti je po kolena, a jednou rukou začnu sundávat kalhoty sobě…
Bill: Začínám křičet. Snažím si obléknout boxerky zpátky.
Andy: Svléknu si kalhoty i boxerky, a přirazím do tebe… zavřu oči, a položím ti hlavu na rameno
Bill: Snažím se vytrhnout, ale nejde to. „Pomooc,“ křičím a po tvářích mi stékají slzy.
Andy: Začnu pořád rychleji přirážet…
Tom: Sedím pořád na chodbě… Čekám, než se Bill uráčí jít do třídy… Po chvilce vejdu do třídy sám, a rozhlídnu se… Není tam ani Andreas… Omluvně se usměju na profesora, a jdu směrem k záchodům…
Bill: „Nech mě,“ křičím mezi vzlyky. Pořád ti do rukou zarývám nehty.
Tom: Zvednu obočí když tě uslyším vzlyknout… Rozběhnu se, a vejdu dovnitř…
Bill: „Andy, co sem ti tak strašného udělal?“ přes slzy už ani nevidím. Bolí mi celý zadeček. Vyčítám si, proč jsem nechtěl jít s Tomem. Nikdy by se to nemuselo stát…
Tom: „Billí?“ Křiknu… Zakroutím hlavou, abych se vzpamatoval z toho, co vidím před sebou…
Bill: Otočím se po známém hlase. Uvidím Toma. Rozpláču se ještě víc, nechci, aby mě takhle viděl.
Tom: Rychle k tobě přijdu a odstrčím od tebe Andrease, a několikrát do něj kopnu. Schoulím si tě k sobě do objetí…
Andy: Zakňučím, když mě Tom začne kopat, a rychle se obleču… Ušklíbnu se na Toma, a radši rychle zdrhnu
Bill: „T… Tomi,“ řeknu a složím se ti v náručí.
Tom: „Ššš… Copak se stalo…?“ šeptnu…
Bill: „T… to si snad viděl sám… J… já si dělal linku pod levým okem a najednou mě někdo chytil kolem boků… myslel jsem, že jsi to byl ty…“ slzy se nechtějí zastavit. Teče mi jich snad pořád víc.
Tom: Začnu tě hladit po vláskách, a utírat slzy… „To bude dobré… Půjdeme radši domů hm? Pár neomluvených hodin nás nezabije…“
Bill: „D… dobře…“ přikývnu. Začnu si natahovat boxerky. Obléknu si i kalhoty a zapínám si pásek. „T… Tome, jak to mohl udělat? Nechápu to…“
Tom: „Nevím…“ zakroutím hlavou… „A Billí? Můžu tě teď vzít na ruce?“
Bill: „J… Jo děkuji… vděčně ti obmotám ruce okolo krku,“ zavřu oči. Snažím se na celý incident zapomenout…
Tom: Vyhoupnu si tě na ruce, a pomalu jdu s tebou ven ze záchodů…
Bill: „J… já, Tomi, omlouvám se,“ vykoktám.
Tom: „Za co?“ Nechápavě zvednu obočí.
Bill: „Že jsem si myslel, že si o Andym myslíš jen to nejhorší… Měl jsi pravdu…“ Hlavu si položím na tvůj hrudník.
Tom: Jenom tě mlčky políbím na čelo…
Bill: „Půjdeš to do třídy vyřídit ty? Já ho nechci vidět…“ přitisknu se k tobě víc.
Tom: Přikývnu, a posadím tě na lavičku před třídou… Zaklepu, a vejdu dovnitř…
Prof: „Pane Kaulitzi, můžete mi vysvětlit, kde jste byl, a kde je váš bratr?“
Tom: „No, já se omlouvám ale… Musím Billa odvést k…“ Skousnu si ret. „Musím bratra odvést k lékaři…“
Prof: „K lékaři?“ zdvihnu obočí. „Kvůli tomu, není váš bratr ve třídě?“
Tom: „A-ano… Billovi se udělalo hodně špatně…“ přikývnu.
Prof: „Dobře. Vemte si své a jeho věci. Ale pokud se chcete jen vyhnout písemce, nepomůže vám to. Oba si ji pěkně napíšete, až přijdete do školy,“ vezmu z katedry papíry a podám je Andreasovi. „Rozdejte to.“
Tom: Přikývnu. „Děkuji…“ pousměju se, a jdu k naší lavici… Vezmu naše věci, a jdu na chodbu… „Naschle…“ Křiknu k učiteli… Vyjdu ven ze třídy…
Bill: Přijdu k tobě, a začnu se sápat po svých věcech.
Tom: „V pohodě, Billí?“ Pousměju se na tebe, a přitáhnu si tě k sobě…
Bill: „Pořád to bolí, ale jinak jsem okey,“ snažím se vytvořit úsměv na rtech. Nechci, aby mě Tom litoval. Stejně si za to můžu sám. Tom mi nabízel, že se mnou půjde.
Tom: „Už tě nezpustím z očí!“ Usměju se, a propletu s tebou prsty… Společně se rozejdeme chodbou…
Bill: „Dobře,“ přikývnu. „Děkuji, že jsi tam přišel.“
Tom: „Měl jsem o tebe strach…“ šeptnu.
Bill: „Já… byl jsem hloupý, když jsem tam chtěl jít sám. Nikdy by mi nenapadlo, že se stane to, co se stalo,“ zakroutím hlavou.
Tom: „Já vím, že ne… A nebyl jsi hloupý! Hm?“ Pousměju se, a prohrábnu ti vlásky…
Bill: „Byl… a nesnaž se mi to vymluvit. Vím to,“ sklopím pohled. „Ale, večer tam půjdeme. Nechci, aby Andy viděl, že mi to ublížilo. Nechci mu přenechat vítězství nade mnou,“ zamumlám do země.
Tom: „Ale co když… Co když zase něco zkusí, Billí?“
Bill: „Budu tam mít tebe…“ usměju se. „Když tam budeš ty, nic si nedovolí.“
Tom: „Snad…“ šeptnu a pousměju se…
Bill: Spokojeně se usměju, „Tome? Máme spoustu času. Potřebuji, jít koupit Georgovi proso. Celé jsi mu ho snědl,“ zasměju se. Snažím se na vše zapomenout. Ale uvnitř, mě to bolí, a ještě hodně dlouho bolet bude. Tohle Andymu neodpustím nikdy.
Tom: „Oh, dobře, a můžeme rovnou koupit nějaké pro mě… Třeba je to dobrý s mlíkem…“ Zasměju se.
Bill: „Tome? Mohu mít divnou otázku?“ zasměju se.
Tom: „Povídej…“ Usměju se.
Bill: „Víš, jak máš ty divné chutě?“
Tom: Zasměju se. „No?“
Bill: „Je to sice nereálný, ale… nejsi těhotnej?“ propuknu v neovladatelný smích.
Tom: Začnu se smát… „No, už to tak bude… Pomůžeš mi s přebalováním? Myslím toho mimina, ne mě…“
Bill: „Neboj se, budoucí maminko, strýček ti pomůže se vším,“ usměju se.
Tom: „Strýček? Já bych řekl že spíš mamča… Neudělal jsem si ho sám… I když…“ Zamyšleně se usměju… „Vlastně naopak jsme ještě…“
Bill: „Co jsme ještě? A já maminka? Aha,“ zasměju se. „Víš, to bych to dítě musel mít v břiše já, ale to je detail.“
Tom: „No právě,“ zasměju se. „Náhodou, já bych chtěl být těhotnej! Bych tě v posteli svým bříškem zamáčkl…“
Bill: „Fuj. Přeci bys nechtěl mít vytahaný břicho a celou noc se nevyspat…“
Tom: „Ale no ták… Měli by jsme pěkné malé mimí…“ zasměju se.
Bill: „Víš dost dobře jako já, že to je absolutní blbost,“ prokroutím oči. Navíc, nedokážu si představit, že bych s Tomem vychovával mimino.
Tom: „No, ale třeba jednou můžeme mít dítě… Třeba klidně adoptované, ale vychovávali bysme ho my, hm?“ usměju se.
Bill: „Nevím, je to hodně důležité rozhodnutí, a ty myslíš, že by nám ho adoptovali? Já si to teda nemyslím. Normálnímu páru by ho adoptovali bez problému, ale nám, asi ne…“
Tom: „Nějak bysme to přece vyřešili…“
Bill: „Ale Tome… Možná… někdy za pár let…“ nechci dítě. Nejsem na něj připraven. Jsem mladý, chci si užívat života.
Tom: „Jo, já vím… A do ničeho tě nenutím…“ Usměju se, a líbnu tě na čelo.
Bill: „Děkuji,“ pohladím tě po tváři.
Tom: Přikývnu… „Hele, Billí… Když ty máš toho ptáka, co kdybych já si taky něco koupil?“
Bill: „Co bys třeba chtěl?“ Líbilo by se mi další zvířátko. Třeba taková maličká opička, by nebyla na škodu…
Tom: „No co třeba…“ zamyšleně se podívám do země… „Třeba… Potkana!“ zasměju se… Ale to asi není moc dobrej nápad…
Bill: „Fuj, zbláznil ses? Nějakou odpornou myš?“ vykulím na tebe nechápavě oči. To by mi ještě scházelo. „Pro mě za mě, si pořiď, co chceš, ale pak, se mě už nebudeš moct dotýkat!“ začnu vyhrožovat.
Tom: „Billí, Tak dobře, třeba… Nějakýho rozkošnýho králíka…“
Bill: „Tome, proč chceš nějaký chlupatý zvíře?“
Tom: Zasměju se. „Tak co by sis představoval?“
Bill: „Třeba si pořiď rybičky“
Tom: „Co bych s nima dělal? Takový králík, by si mě aspoň pamatoval, ale akvarijní rybky mají paměť jen na deset minut… Si s nima ani nepokecám…“
Bill: „Pokecat si můžeš se mnou nebo s Georgem,“ olíznu si rty.
Tom: „Billí… Prosím… Nebo třeba pejska? Kočku?“
Bill: „Kočku ne, sežrala by mi Georga. Takže třeba nějakého malého pejska.“
Tom: „A co ten králíček? Nějaký pěkný malý rozkošný… By mi ťapkal po pokoji…“
Bill: „Ne! Prostě si pořiď psa, pokud něco chceš…“ nebudeme doma chovat nějakýho hlodavce. Buď si koupíš psa, nebo budeš mít smůlu… Navíc nechápu, proč tak najednou chceš nějaký zvíře?!
Tom: „Tsss… Hlavně když já jsem byl proti ptákovi, tak sis ho stejně nakonec koupil… To není fér!“
Bill: „Ty že jsi byl proti ptákovi? Nevím, kdo mu vybíral jméno! Měl to být Tom, nebo Mufík!!! Takže mi přestaň říkat něco o tom, že jsi byl proti němu!!“
Tom: „Ze začátku ano…“ přikývnu. „No ták, Billí… Prosím…“
Bill: „Vždyť jsem ti psa dovolil…“
Tom: „Králíčka…“ šeptnu.
Bill: „Hm… a pak se budeš mazlit jen s ním,“ zavrčím.
Tom: „Ne, budu se mazlit jen s tebou…“ Usměju se, a dám zatáhnu si tě na jednu lavičku u chodníku…
Bill: Spokojeně se usměju. „V tom případě, nepotřebuješ králíka.“
Tom: Zamračím, se… Přitáhnu si tě na klín, a svinu si tě do náruče… „Billí, prosím… Jenom jedno jediný zvířátko…“ šeptnu
Bill: „A co budeš s jedním zvířátkem dělat, až tě omrzí? Hmm?“ zadívám se ti do očí.
Tom: „Neomrzí mě… Přísahám…“ šeptnu…
Bill: „Přísaháš?“ zašeptám. Přiblížím svoji tvář k tvojí. Dělí nás už jen pár centimetrů.
Tom: „Přísahám…“ Pousměju se…
Bill: Spojím naše rty v jedny. Po chvíli se odtáhnu. Opřu se o tvé čelo a přikývnu. „Dobře, pořiď si králíka.“
Tom: Usměju se… „Děkují…“ šeptnu radostně, a dám ti letmou pusu na nos…
Bill: Položím ti hlavu na rameno. Zavřu oči a vdechuji spokojeně tvoji vůni.
Tom: Radostně se usmívám… Zavřu oči… „Jupííí…“ Písknu spokojeně potichu…
Bill: „Musíš se pořád vrtět?“ zdvihnu hlavu.
Tom: Usměju se na tebe… „Já… Promiň… Jsem jenom rád…“
Bill: „Tak se už ale nevrť,“ položím si hlavu zpět na rameno.
Tom: Přikývnu… „Billí? Zkoušel jsi někdy… Drogy?“
MußiQ-May & Kattulkaa
betaread: Janule
Z toho plyne ponaučení, nemaluj se na záchodě xD A taky si teď říkám, jestli to mimi některý z nich fakt nečeká xD
Chudák Bill..:( Já věděla, že ten Andreas je hajzl…:/
Další díleček prosíím..:)
[2]: To SB tam nemělo být…pardon..:)
bože…xD