autor: Disturbed Angel
2.listopad 2009
Přišel jsem domů z klubu. Radši jsem šel, i když mě táta nevyzvedl, protože jsem se bál, co by mi udělal, kdybych nepřišel. K mému překvapení doma nebyl, čekal mě tam někdo úplně jiný. Tři chlápci, kteří mě násilně odvedli do auta. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo sbalit si pár věcí do tašky. Teď sedím v nějaké malé a temné místnosti. Je tu skoro tma, ale ne úplná, tak rychle píšu, protože nevím, co přijde a co mě čeká.
5.listopad 2009
Lidi okolo mě mi nejsou schopni cokoli říct. Pořád se ptám, ale nikdo mi nedokázal pořádně odpovědět. Ptal jsem se na tátu, ale jediná rozumná věta byla: „Tvůj táta je pryč, tak se o něj raději nestarej. My jsme teď tvůj táta.“
Myslím, že je mrtvý, zapletl se se zákonem a takhle to dopadlo. Nebo utekl a mě nechal na pospas těmhle chlápkům. Nevím, co se mnou bude, ale rozhodně se mi to nelíbí. Jsem pořád v jedné a té samé místnosti. Nosí mi jídlo, občas jdu i ven, ale pořád je to vězení. Začínám si všímat víc věcí kolem sebe. Poslouchám a myslím, že jsem u nějakého gangu nebo tak něco. Všichni mluví hrozně rychle, i když anglicky po takové době umím opravdu dobře, někdy nestihnu pochytit, co drmolí. Myslím ale, že jsem se dostal do podsvětí mafie a vůbec se mi to nelíbí.
10.listopad 2009
Ocitl jsem se někde v Indii. Já sám nevím, kde přesně, ale nikomu tu nerozumím ani slovo. Jsem zoufalý. Jsem v domě nějakého Inda nebo jak to nazvat. Rozhodně je Muslim, modlí se nejmíň 10x denně. Umí pár věcí anglicky, ale k tomu, aby do mě strčil svůj penis, nepotřebuje umět nic.
8.prosinec 2009
Začíná se ze mě stávat multikulturní děvka. Je to směšné, ale už umím něco málo, abych se dorozuměl s mým „majitelem“. Jsem v malém státě Indie, který se jmenuje Goa. Je to tu hezké. Když mám jen chvilku volnou, koukám okolo sebe. Je odsud krásný výhled na moře. Bylo by tu jistě krásně, kdybych měl svou vlastní svobodu.
19.prosinec 2009
Něco je špatně. Amir se chová divně. Nechci si stěžovat, že si ode mě už víc než dva týdny nevynutil sex, ale prostě tu něco nehraje. Nutí mě pracovat víc než předtím. Každý den mi ukládá téměř zbytečnou práci. Už mi ani nedává moc jídla. Něco se děje a já to vím.
Tom se protáhl a otevřel oči. Vadilo mu slunce, které mu paprsky nepříjemně lechtalo v obličeji. Vstal a z klína mu vypadl deník. Sehnul se pro něj a odložil ho na pohovku. Už si vzpomíná. Četl dlouho do noci a musel usnout. V kuchyni si nalil hrnek teplé, čerstvě uvařené kávy a šel na terasu, zapálit si. Po pár cigaretách už byl zpátky. Seděl na gauči a dál četl. Vrátila se mu zlost, která ho zřejmě včera dovedla až ke spánku. Vůbec se mu nelíbil ten Amir, ani to, že vlastnil Billa jako nějakou věc. Co ho ale přivedlo k nepříčetnosti, bylo to, jak poslední dobou Billa týral hlady. Zacházel s ním jako se zvířetem a chudák Bill nechápal proč.
4.únor 2010
Před malou chvílí jsem se probral v nějakém autě. Nějací dva muži mi řekli, že se nemusím bát. Mluvili anglicky a řekli mi, že jsem zpátky v Americe. Zpátky? Takže mě znají? Moc jsem to nechápal, ale začaly se mi vybavovat momenty před tím, než jsem se probral. Byl jsem hrozně unavený a slabý. Asi jsem omdlel.
28.říjen 2010
Ano, tak dlouho dobu jsem neměl šanci psát do svého zápisníčku. Po pravdě se divím, že jsem ho měl celou dobu u sebe, že mi ho nikdo nesebral. Jsem rád za to, že ho mám. Vzpomínám na to, co se událo někdy před devíti měsíci.
Když jsme někam dojeli, ptal jsem se, jestli můžu zavolat domů. Všichni byli tak milí. Řekli jen ano, ale musím nejdřív prý na nějaké vyšetření. Jsem prý až příliš slabý. Nějaký doktor zřejmě, měl totiž bílý plášť a okolo krku stetoskop, mi píchl injekci. Po ní jsem začal být malátný. Od té doby to šlo jen podobně. Vždycky, když jsem se probral a začal se ptát na svou rodinu, na to, kdy budu moct zavolat domů a podobné věci, píchli mi něco a já hned usnul.
Když jsem se probouzel s bolestmi, bylo mi to divné. Měl jsem, a vlastně pořád mám, rozpíchané ruce od jehel. Několikrát jsem se probral napojený na kapačku. Objevil jsem si několik jizev. Myslím, že mi odoperovali ledvinu. A tuším i něco z břicha, možná část jater. To já nevím. Několikrát mi násilně brali kostní dřeň z hrudní kosti. Byla to neuvěřitelná bolest. O tom, že mi brali krevní plazmu a krev jako takovou ani nemluvím. Za celou tu dobu jsem byl tak vyčerpaný. Teď jedu v nějaké dodávce. Možná, už ze mě vycucali, co mohli, a teď mě vezou někam zabít a zakopat.
Tom jen udiveně koukal. Četl jsi poslední zápis několikrát, jestli se náhodou neučetl. Jestli to nebyla jen pouhá lež. Ale ne, vše bylo pravdou. Naštvaně zaklapl deník a vstal. Netrvalo mu ani deset minut a už oblečený, s klíči od bytu i auta, šel dolů do garáží, odkud po malé chvíli vyjížděl směrem do své firmy. Jen rychle pozdravil Mariu a hned se zamkl ve své kanceláři. Zapnul svůj počítač a mezitím z kapsy vytáhl mobil a zápisník. Oba položil na stůl před sebe. Povzdychl si a rychle naťukal heslo. Konečně před ním byla pracovní plocha, která hned zmizela, protože přes celé okno vyskočil internetový prohlížeč.
Chlapec s copánky rychle přejížděl bříšky prstů po klávesnici. Až když našel, co potřeboval, tak rychlé pohyby ustaly a on pohyboval jen kurzorem myšky.
autor: Disturbed Angel
betaread: Janule
tohle se mi vůůůůůůůůbec nelíbí!! :(((( chudák Billy, tohle nedopadne dobře…asi to přestanu číst
Mně je z toho uplně špatně…ta představa, že by se něco takového mohlo vážně stát, br. Chudinka malá.
Jezisimarja!!! To je hruza!! On si taky chudak musi prozit uplne vsechno. Ted jeste obchod s organy 🙁
chudak to je hrozne, neviem si predstavit ze by sa take nieco naozaj mohlo stat
Ráda čtu ty povídkové části, ale ta poslední mě odrovnala.. 🙁
Panebože, tak tohle mě opravdu nenapadlo!!!! A přitom už ten název mě na to mohl přivést, "Obchod s lidmi", a to doslova s lidmi…..hrůza!! Z lidského těla se dá použít téměř všechno, včetně rohovek očí…Nejhorší je, že i když Bill přežije, a Tom ho najde, bude z něj nadosmrti mrzák =( A to jsem si myslela, že největší sadistka – autorka je Áďa….I přes ten horor skvělá povídka, originální.
Oh.. Dokonalý.. ALe jako chudák Bill :(.. Honem dál.. úžasná povídka ♥♥
Tak tohle mě srazilo úplně nejvíc…bože ať ho najde a zachrání z něj aspoň to co zbylo:(
to snad není možné! Co mu to dělali? Tome, honem.. x(
proboha.. te´d se mi uplně rozbušilo srdce když jsem četla Billuiv poslední zápis.. tak. obchod s orgány?éO___o bože mam o něj strach!.. prosím ať žije. ať ho Tom najde, prosím prosíím… až se mi chce z toho brečet..
Bože nwm jestli mám dříw zwracet nebo brečet. Tohle je tak moc příšerný. Jen ta předstawa a je mi ještě hůř. Bože jak jen tohle Tom wůbec dokáže číst? Bojím se sama co bude dál w Billowě deníku. Bojím se o Billa. Něco tak strašného to musí být. Taky se bojím toho, že i když Tom Billa najde Bill na tom dobře nebude 🙁
no, nechápu sice, že zrovna obchodování s orgány ho nakoplo, ale jen tak dál 🙂 dobrý psycho to je, to se mi líbí! 🙂
nádherný