Dark Side Of The Sun 28.

autor: Lauinka

Omlouvám se za zpoždění, ale za pár dní mám maturu… Takže se opravdu omlouvám… Ale posílám další dílek, tak si ho užijte, vaše Lauí.

Tom se lehce usmál a pohladil Billa po tváři.

„Je to naše jediná  šance, jak být konečně šťastní.“

„Jistě tohle není jediný způsob.“ Do očí se mu hrnuly slzy.

„Bille, věř mi.“ Vzal jej něžně za ramena. Vpíjel se mu do očí. Tak moc hluboko.

„Mám strach,“ pověsil se mu kolem krku a rozplakal se.

„Pšššt,“ chlácholil jej. Tiskl si jej k sobě a hladil jeho ramena. „Bude to v pořádku.“ Sám měl strach, ale musel to udělat. Nebyla jiná možnost. Nebavilo jej stále před někým utíkat.

„Chci být u tebe.“ Pozvedl uplakané oči Bill k Tomovi.

„To nejde. Ne teďka, tady budeš v bezpečí.“ Setřel slzu z jeho tváře.

„Opět mám čekat? Doufat, že všechno vyjde? Zblázním se.“ Protestoval černovlásek. Nechtěl tu být s Hanzem, co když se o něco pokusí?

„Nebude to trvat dlouho. Jen pár týdnů, maximálně měsíců.“ 

„To nemyslíš vážně, že ne?“ Zasmál se ironicky. „Co když tě nepustím?“ Rukama si jej natiskl k sobě a nehodlal Toma pustit. „Co když tě zabijou?“

„Nenechám se, něco jsem se již naučil.“ Líbal jej něžně do vlasů a uklidňoval i sám sebe.  

Hanz stále všechno bedlivě  sledoval. Možná se i v duchu modlil, aby Toma zastřelili. Aby  mohl na jeho místo po boku Billa nastoupit on sám. Už nemohl vidět dvě těla tulící se k sobě a vešel. Dveře jen nepříjemně zavrzaly a oba chlapci se otočili.

„Nechci rušit,“ zalhal, „ale měl bys jít.“

Tom jen smířlivě kývl. Viděl Billa, a za to byl rád. Proč dělat problémy? Otočil se zpět na svého černovláska. „Ani jsem ti neřekl, jak moc ti to sluší,“ usmál  se, přemáhajíc slzy.

Bill sklopil hlavu a nesouhlasně  jí zakroutil. „Nedělej to, prosím.“ Zvedl uplakaný  pohled.

Tom vzal jeho tvář do své dlaně. Naposledy se jí chtěl dotknout. „Miluju tě.“

„I já tebe. Moc.“ Zaštkal a Toma políbil.

„Vrátím se pro tebe,“ naposledy se usmál a otočil se k odchodu.

„Tome?“

„Ano?“ Otočil se zpět.

„Vezmi si tohle, prosím.“ Sňal si z krku řetízek s drobným přívěskem. „Je to od mámy, Chci, abys to měl.“

Připnul mu jej a naposledy objal dokonalé tělo, políbil hebké polštářky a Tom odešel.

Nebylo to lehké ani pro jednoho z chlapců. Doufali, že po tak dlouhém odloučení tohle nikdy znovu nezažijí. Opak byl ale pravdou.

Tom nastoupil do auta a muž, který jej přivezl, jej opět odvezl. Tentokrát do jeho domu. Tom za sebou rychle zabouchl dveře a padl do postele. Nic se mu nechtělo a jeho nálada byla na bodě mrazu. Stále myslel na Billa a také na to, do čeho se rozhodl pustit. Nejvíc jej ničilo nekonečné odloučení. Prsty něžně hladil přívěsek a koukal někam do prázdna. Neslyšel nebo ani nechtěl slyšet zvonící mobil. Prostě jej ignoroval. Měl zavřené oči a nechal se tichem ukolébat ke spánku. Bohužel nespal tvrdě. Otravný tón jej probral z říše snů. Rozespale hovor přijal.

„Ano?“ Nevěděl, kdo volá, ale bylo mu to jedno.

„Ahoj, Tome,“ ozval se veselý ženský hlas.

„Kdo… Kamilo?“ Zamrkal ztěžka do tmy.

„Už jsme se lekla, že mě nepoznáš.“

Bal tak šťastný, že se po tak dlouhé době ozvala jeho kamarádka.

„No páni,“ vydechl užasle. „Já myslel, že tě chytli a zvřeli.“

„Jo, to jo, ale vysekali mě z toho, znáš mě.“ Zasmála se zvonivým hláskem.

Najednou se Tomovi v hlavě začaly tvořit geniální plány.

„Hele… ty jsi ještě v partě? Jak to tam vůbec teďka vypadá?“

„No… celkem rušno. Prej… někdo odstřelil Andyho.“

„Jo?“ Zahrál udiveného. „A nevíš kdo?“

„Ne, to neví nikdo. Proč tě to tak zajímá?“

„No… jen mi přišlo divný, že se Andy dlouho neozval a tak.“ Vcelku si oddychl. Takže nikdo neví, že jej zabil on. Zaradoval se. Může se tedy vrátit a vzít s to na povel. Stejně není nikdo jiný, kdo by tomu velet dokázal. Také je pravdou, že byl Andyho pravou rukou on. Musel se zasmát, jak všechno mu dokonale vychází.  

„Hele kočko, zavolám ti zítra, rád bych si to vzal na starost. Okey?“

„Jasně, Tome, už jsme o tom s klukama mluvili, že pokud budeš mít zájem, tak… asi to vezmeš a všichni souhlasili.“

„Zase konečně budou prachy.“ Neskrývaně jásal. Už bude za chvíli se svojí láskou. Nemohl se už dočkat.

„Tak zítra?“

„Jasně, dobrou noc, Tome.“

„Dobrou, Kamilo.“  

Tom se stále spokojeně  usmíval, až z toho všeho nějak usnul. Taky na to měl právo, byl již z toho všeho přemýšlení značně unavený.