Život dvojčat – Jak to všechno začalo 11.

autor: Nameless Lady

Bill v slzách doběhl k domu, kde byli ubytovaní. Bylo mu tak zle, jak ještě nikdy. Bolelo ho srdce. Jak mu to Tom mohl udělat? Jak ho jen mohl takhle zradit? Věřil mu, miloval ho, chtěl s ním být napořád… a on to, co řekl nikdy nemyslel vážně.

Bill nejenže právě ztratil lásku, přišel i o bratra… o polovinu svojí duše. Cítil se, jako by mu někdo vyrval půlku srdce a roztrhal ho na kousky.

Ne, už tu nemůže být ani minutu! Už se mu nemůže podívat do očí. Zhluboka se nadechl a vešel do ložnice. Když jeho pohled spočinul na posteli, udělalo se mu mdlo. Musel se chytit stolu, aby sebou nesekl. V uších mu zněla jediná otázka Proč? Jenže na tu se mu asi nikdy nedostane odpovědi.

Začal do tašky balit všechny své věci. Bezmyšlenkovitě je do ní házel a snažil se při tom nevzpomínat na ty chvíle, které s Tomem zažil.

Už měl sbaleno a čekal na pláži, až pro něj přijede loď. Ještě jednou se ohlédl za sebe a spatřil Toma. Ploužil se jako stín, ale když uviděl Billa, rozběhl se k němu.

„Ty… odjíždíš…?“ zeptal se třesoucím se hlasem. Plakal.

Bill jen kývnul a raději se podíval stranou. Kdyby se musel ještě chvíli dívat do Tomovy tváře, nevydržel by to.

„Ale… nemůžeš mě tu nechat… samotného.“

„Vždyť tu nebudeš sám… máš tu ji.“ Bill se zhnuseně podíval směrem, kde se celá katastrofa odehrála.

„Bille, prosím…“ Tomovi stekla po tváři slza.

„Nemůžu být s tebou, bylo by to ještě horší než je teď.“ Šeptnul Bill a pohlédl Tomovi do uslzených očí.

Z dálky se ozval rachot motoru. Člun už byl blízko. Billovi se na jednu stranu podstatně ulevilo, ale nechtěl odsud odjet. Teď věděl, že to Toma vážně mrzí, že toho lituje, ale už je příliš pozdě. Hleděli si do očí. Nemuseli nic říkat, oba cítili tu stejnou bolest. Bolest v srdci, která se nedala vydržet.

„Kam pojedeš?“ zeptal se po chvíli Tom. Bill jen pokrčil rameny.

„Už mě nechceš vidět, viď?“ řekl zase s pláčem na krajíčku. Bill se podíval stranou a kývnul.

„Bille, je mi to tak líto… nechtěl jsem… nechtěl jsem ti ublížit, věř mi.“ Tom k němu přišel blíž a objal ho. Tentokrát už se Bill nebránil. Objal Toma taky a naplno spustil pláč, který tak pracně zadržoval.

Člun přijel až k pobřeží.

„Sbohem,“zašeptal Bill a vydal se jeho směrem. To jedno slovo ho rozplakalo ještě víc. Nastoupil do lodi, ani se neohlédl. Teď, právě v tuto chvíli umřel kousek z něj.

Tom zůstal sám na pláži. Díval se za Billem, dokud se mu loď neztratila z dohledu. Pak se zhroutil do horkého písku a skryl svou hlavu do dlaní. Cítil se tak hrozně osamělý, srdce mu bušilo tak zběsile, až si myslel, že mu exploduje. A nakonec, možná by to tak bylo lepší, už by ho nic netrápilo. Stejně už nemá pro co žít. To nejdůležitější v jeho životě právě odešlo… navždy ztratil člověka nejbližšího své duši, svému srdci. Přišel o bratra. Odmalička byli pořád spolu, a teď je pryč. A nejhorší na tom je, že je to on, kdo ho zahnal na míle daleko od sebe.

Ani nevěděl, jak dlouho na pláži sedí a pláče. Bylo mu to jedno. Když se ale začalo stmívat, zvedl se a šel k domu.

Vešel dovnitř. Všechno zde bylo stejné, jako když ráno odcházel. Všechno až na jedem jediný detail. Chyběla tu ta největší ozdoba. Bill byl pryč. A s ním i všechny jeho věci. Tom se zhroutil na postel a koukal do stropu. Zase ho viděl. Jak se tvářil, když ho Tom u nich v kuchyni poprvé políbil nebo když se dozvěděl o téhle dovolené. Tenkrát byl šťastný. A když byl šťastný Bill, cítil to tak i Tom. Ze všeho nejvíc si přál, aby mohli být pořád spolu…  

Tom se potřeboval nějak odreagovat, proto si zapnul televizi. Nepřítomně přepínal z kanálu na kanál, zastavil se až na německé Vivě. Chvíli jen tak poslouchal tlachání moderátorů, ale pak konečně pustili hudbu. Ale nebyla to jen tak nějaká písnička…

Tomovi se v tu chvíli zastavilo srdce. Viděl sebe a Billa v klipu, který natočili teprve nedávno. Bill se díval do zrcadla, ale místo jeho odrazu se mu vracel obraz Toma. Natahoval k němu ruku a přitom zpíval…

„Ich will da nicht allein sein 
Lass uns gemeinsam 
In die Nacht 
Irgendwann wird es Zeit sein 
Lass uns gemeinsam 
In die Nacht 

In die Nacht… irgendwann…  
In die Nacht… nur mit dir zusamm´“

To už bylo na Toma moc… vypnul televizi a zabořil obličej do polštářů. Z jednoho z nich však ucítil Billovu vůni. Zase se mu zatočila hlava. Všechno, kam se jen podíval, mu ho připomínalo, nemohl to vydržet, prostě se to nedalo.

Vytáhl svoji tašku a začal balit. Musí odsud pryč, musí domů, omluvit se Billovi a zase ho získat zpět…