autor: Undrocrkroll
My nejsme tíž, když nutí přirozennost sklíčená i ducha s tělem trpět.
William Shakespeare
Tom unaveně vyndal poslední kus prádla z pračky a zavřel dveře. Celý večer tvrdě pracoval v prádelně. Kaaren ho tady dole zaměstnávala a Tom si vůbec nestěžoval.
Když už tady musí být, radši bude někde schovaný dole v prádelně, kde ho nikdo nebude moci najít.
Už je to pár dní, co Tom odešel z práce bez rozloučení. Jeho matka ho vyzvedla a on byl po celou cestu zticha. Když dorazili domů, Tom šel hned do svého pokoje a zamknul se tam, třásl se, sám pro sebe si nadával.
Přemýšlel, vážně přemýšlel, jestli trávení tolik času v blázinci dokáže člověka přinutit zešílet.
Tom dokončil vyndávání prádla z pračky a opřel se o ni, masíroval si čelo, které ho tak moc bolelo. Potřeboval cigaretu. Začínala ho svědit kůže a olizoval si patro pusy.
Znovu odmítal.
Nebylo to jen páté patro. Byl to Bill, byly to Tomovy vlastní pocity ohledně Billa. Celé páté patro mohl lehce odmítat; Kaaren pro něj měla dostatek práce po budově, která ho dokázala zaměstnat, ale Billa z mysli dostat nedokázal.
Nemohl dostat z mysli pohled na Billa, připoutaného k posteli, jak se tak těžce snažil osvobodit se; ze své hlavy. Nemohl tomu utéci. A stále Billa slyšel. Slyšel ty výkřiky, ty vzlyky, steny, zoufalé a bolestivé naříkání.
Slyšel Billův smích, viděl Billův úsměv, cítil Billovy rty.
Tom se zamračil a předklonil se, vydechl. Bylo to hrozné. Bill byl nemocný, a Tom byl zvrácený, protože na Billa musel pořád tak moc myslet. Všechno to bylo prostě… narušené.
Přejel prsty po krabičce od cigaret, co měl v kapse, a skousl si ret. Měl dost času na jednu nebo dvě cigarety. Už si chtěl vyndat zapalovač, když se otevřely dveře a do kuchyně vešel Georg.
Jejich oči se potkaly a Tom si ponechal neutrální výraz v obličeji.
„Ahoj,“ řekl Georg nejasně.
Tom jen přikývl, sledoval, jak Georg přešel ke svému batohu a hrabal se v něm. Vyndal ven lahev s vodou a napil se z ní, utřel si pusu předloktím.
„Co se děje?“ zeptal se Georg.
Tom pokrčil rameny. „Dlouho jsme se neviděli.“
„No, mám odpolední, ne?“ řekl krátce. „A ty teď noční.“
„Jo,“ zamumlal Tom. „Asi ano.“
„Jak ses měl?“
„Unaveně,“ odpověděl Tom. „Prostě kurevsky… vyčerpaně.“
„Měl by ses vyspat.“ Položil Georg batoh, ušklíbnul se. „Nebo zkus sex. Jmenuje se Brigitte, že jo?“
„Nemluv o ní,“ řekl Tom ostře.
Georg se zašklebil. „Klídek. Pořád seš kvůli tomu naštvanej.“
Tom si povzdychl. „To není důležité.“
„Hmm.“ Zapnul Georg batoh a dal si lahev s vodou do kapsy. „Jo, máš pravdu. Není. Tak se přes to už přenes.“
Tom cítil, jak se mu v žilách vaří krev a zatnul ruce v pěstě.
„Seš úchyl.“
„Ani ne. Nejsem ten, kterej si tady hraje na kamarády se cvokem.“
„Cože?“ vyvalil Tom oči.
„Och, ano. Gustav mi řekl, jak Billa všude pronásleduješ jako idiot. Hezky, Tome,“ řekl Georg a protočil oči. „To tě nic nenaučili?“
„Drž hubu.“
Geo se zasmál. „No jasně. Hej, jak se mu daří bez panenky?“
Tom zavřel oči a ztěžka polknul. Roztočila se mu hlava a jeho kloubky u rukou se třásly, jak moc chtěl Georga zmlátit. Když znovu otevřel oči, Georg se jen šklebil, ruce založené.
„Fajn,“ procedil Tom skrz zuby.
„Slyšel jsem, že je naprosto v prdeli. Och, kámo, neměl jsem ještě důvod tam nahoru jít, ale až se tam dostanu,“ řekl, culil se. „Kurva. Och. No, budu muset jít.“
Tom pomalu zvedl svou pěst, chtěl už Georga přivést do bezvědomí, ale rozmyslel si to. Nemohl Georga uhodit. Nemohl Georgovi udělat nic, protože Georg na něj něco měl.
A tak Tom sledoval Georga, jak odchází, ramena v křeči a srdce plačící.
**
Tom rozpačitě prošel bezpečnostními dveřmi do pátého patra. Strávil už dost času odmítáním; prostě musel přestat, a jeho mop s kbelíkem na něj čekaly. Na patře bylo skoro ticho, až na obvyklé zvuky – šustění papírů, šoupání bot, kašlání pacientů. Byla tma; Tom už zapomněl, jak to tu vypadalo za světla.
Přešel celou chodbu, aby si vzal svůj mop, ale nešel tou správnou chodbou. Šel povědomou cestou do Billova pokoje. Věděl, že chlapec bude spát, ale chtěl se podívat. Musel vidět, že je Bill konečně v pořádku.
Před jeho pokojem byla malá sešlost. Stálo tam pár sestřiček a zevnitř bylo slyšet tiché vzlykání. Sestřičky vypadaly unaveně, frustrovaně. Tom se zamračil a pokračoval v chůzi.
„..stále odmítá léky, už jsou to dny,“ říkala jedna ze sester.
„Já vím. A nucení si ho je vzít už není možnost. Podepsal revers*, ale bože pomoz, jestli to nechci porušit. Potřebuje své léky,“ další odpověď, zamračení.
Tom se zarazil, podíval se do země a na chvilku se zastavil.
„Pořád brečí,“ řekla další sestřička, oči unavené. „Dny a dny tohohle, přála bych si, aby alespoň spal.“
„Od té doby, co se ztratila ta panenka…“
Tom vydechl a hlavou uhodil do zdi. Slyšel Billa naříkat, jeho přerušované výkřiky. Přál si, aby si Bill své léky vzal, ať už to bylo cokoliv.
„Tome,“ řekla Kaaren tiše, stoupla si za něj a položila mu ruku na paži.
„Och,“ zamručel Tom, provinile se otočil. „Už jsem se chtěl dát do práce.“
„Já vím. Pojď se mnou,“ řekla a ukázala do chodby. „Chci si s tebou promluvit.“
Tom si skousl ret a následoval ji chodbou pryč, stále slyšel Billovy výkřiky, které se vzdáleností slábly. Kaaren zašla do své malé kanceláře a Tom šel za ní. Ukázala na jednu z židlí před svým stolem a Tom se posadil.
„Tak,“ řekl tiše.
Kaaren si povzdychla. „Dělám si starosti.“
„O co?“
„O tvé… připoutání. Ne, přátelství. O tvůj vztah s Billem. Dělám si starosti,“ řekla znovu.
Tomovi se rozhořely tváře a sjel po sedačce níž, zíral do země.
„Já… nechci to nijak ničit. Ne, chci,“ řekla, vypadala bledě. „Já… nemůžu… Bill je velmi speciální. Je velice nemocný, Tome. Chápeš to?“
„Chápu,“ odpověděl Tom tiše.
„A jsi… no, jsi tu jen na krátkou dobu. Vidíš, co se stalo, když ztratil tu panenku? Dělat spojení…“ Kaaren se zastavila. „Bill nemůže mít… dočasné vztahy.“
„Jsem jeho přítel.“
„Nemůžeš být,“ řekla Kaaren okamžitě. „Tome, omlouvám se, ale… Když se Bill k něčemu přiváže, musí to být… napořád. Potřebuje konstantu. Ty jsi jen dočasný. Tohle jsou veřejně prospěšné práce, Tome. Na začátku jsem tě velice jasně žádala, aby ses nedával do kontaktu s pacienty.“
„On si mě našel,“ řekl Tom.
„Já vím, že ano. Něco v tobě viděl a připojil se k tobě. Jako to udělal s tou panenkou. Nechali jsme mu jí, protože jsme si mysleli, že bude stále u něj, ale jak se ukázalo, byl to velice, velice špatný nápad,“ řekla Kaaren unaveně. „Už tu budeš jen pět týdnů.“
„Můžu tu zůstat,“ řekl najednou.
Kaaren zavrtěla hlavou. „Takhle to nefunguje, a já vím, že to by bylo velice špatné. Pro vás oba. Nemyslím si, že víš, jak moc je Bill nemocný.“
„Není nemocný,“ odpověděl Tom rychle.
„Potom, cože?“
„Někdy je v pořádku,“ zamručel Tom.
„Já vím. Ale nenech se tím zmást. Tome, vždycky jsem si myslela, že jsi hodný chlapec, ale prosím, musíš vědět, kdy je čas přestat. Teď přišel ten čas. Prosím, udělej to pro mě.“
Tom se podrážděně posunul na sedačce. „Můžu už jít vytřít?“
Kaaren přikývla. „Přemýšlej o tom… dobře, Tome?“
„Fajn,“ řekl Tom, zvedl se ze židle a odešel. Nepřestal v chůzi, dokud nedošel k bezpečnostním dveřím, co vedly ke schodišti, a pak rychle seběhl dolů do prádelny.
Chvíli stál uprostřed té zamlžené místnosti, jen se rozhlížel. To, co hledal, muselo být tady dole. Cítil to v kostech, a on by tu místnost klidně rozcupoval na kousky, jen aby to našel. Všechny skříňky pootvíral, na čele měl pot, a pak se prohrabal starým prádlem.
Nic.
Pak, když zalapal po dechu, přešel Tom přímo ke Georgovu batohu a zvedl ho, rozepnul. Vypadlo na zem pár lahví vody a pak ostatní věci.
Tady, pod Georgovým zamotaným trikem, byla Billova panenka.
„Ano,“ zašeptal Tom. Pohladil panenčiny zašlé vlasy, málem ji objal. Ta panenka byla malý kousek Billa a on byl moc šťastný, že ji zase vidí. Přitiskl si ji k obličeji a nasál vůni jejích vlasů, voněla jako Bill.
Když se Tom vrátil zpátky do pátého patra, málem běžel, čím blíž se dostával k Billovu pokoji, pevně držel panenku v ruce. Dorazil ke skupince sester a pár se jich na něj otočilo, odmítavě se na něj podívaly.
„Ne,“ řekla jedna z nich a zavrtěla hlavou. „Sem nesmíte.“
Tom zevnitř slyšel Billův pláč a zaúpěl. „Prosím, pusťte mě dovnitř.“
„Ne,“ řekla další přísně. „Kdo jste? Návštěvní hodiny už skončily.“
„Mám něco pro-„
První sestra položila ruku na Tomovo rameno a začala ho odvádět pryč, ale Tom se jí vykroutil a odpochodoval zpátky k Billovu pokoji. Prošel a setkal se tváří v tvář s Kaaren.
„Tome,“ řekla přísně, mračila se.
„Pusťte mě dovnitř,“ řekl Tom zoufale. „Musím Billa vidět.“
„Ne-„
„Ano,“ odpověděl Tom naštvaně. „Vím, co dělám.“
Kaaren si nahlas povzdychla. „Tome…“
Tom se podíval přes Kaaren a uviděl Billa na posteli, jen ležel a koukal před sebe. Ještě jednou se na Kaaren podíval a přešel pomalu k Billově posteli.
„Bille,“ řekl Tom jemně. „Bille, slyšíš mě?“
Bill zíral před sebe.
„Bille, někoho jsem ti přivedl, aby se na tebe podíval,“ pokračoval Tom, držel panenku za zády. „Chceš někoho vidět?“
Bill lehce zavrtěl hlavou, ale jeho oči se spojily s Tomovými a něco v nich se zatřpytilo. Zamrkal a Tom se usmál, udělal krok blíž, a další, a další, dokud nebyl úplně u Billa.
„Myslím, že chceš,“ zašeptal Tom. Zvedl panenku a Bill na ni na moment zíral, nepřítomně.
Tom zadržel dech. Zapomněl na ni snad Bill?
Jak na ni Bill koukal, měl oči zpola zavřené. Nechal svou hlavu padnout na rameno a natáhl se po ní roztřesenými prsty.
„Tomi,“ zamumlal.
Kaaren se postavila vedle Toma a zamračila se na něj. „To tys ji vzal?“
„Ne,“ řekl Tom, oči na Billovi. Dal panenku Billovi do rukou a Bill si ji pomalu přitáhl k hrudníku, zavřel oči a vydechl. Předklonil hlavu, vlasy mu zakryly obličej, a Kaaren se otočila na Toma.
„Tak kde byla?“
„Prádelna.“ Podíval se na ni Tom, a pak se pohledem vrátil k Billovi. Bill hladil panenku po zádech, stále se chvěl, ramena měl nahoru a kolena k sobě. Vypadal jako dítě, zoufale držel panenku.
„Bille,“ řekla Kaaren jemně.
Bill nezvedl pohled, nepohnul se, jako by ani nevěděl, že je Kaaren v místnosti. Kaaren ztěžka vydechla a založila ruce, pokrčila rameny. Tom si skousnul ret a Bill se objal a panenku taky, skoro se do sebe vsákl. Záda měl perfektně prohnutá dopředu a čelo se pomalu dotýkalo matrace.
Kaaren udělala pár kroků vpřed a lehce se dotkla Billových zad. Bill nezareagoval.
„Možná bys měl jít, Tome,“ řekla. „Myslím-„
„Ne,“ ozval se Billův ztišený hlas.
Tom bezmocně koukal na Billovu postavu v klubíčku. „Um.“
„Bille,“ řekla Kaaren znovu. „Slyšíš mě?“
Znovu, Bill neodpovídal. Schoulil se víc, ani jeho obličej ani panenka nebyly vidět. Něco mumlal, mumlal to rychle, tiše. Tom nerozuměl, co říkal, ale věděl, že Bill nemohl slyšet nic z toho, co Kaaren říkala, ani neuslyší.
„Bille,“ zkusil Tom.
Bill sebou cuknul a zvedl pohled, oči se setkaly s Tomovými. Kaaren ztuhla a Tom se na Billa usmál. Bill koukal zpátky, alespoň nějaké spojení. Pevně držel panenčiny vlasy, jako by se bál, že mu ji zase vezmou. Tom se chtěl ujistit, že to se už nikdy nestane.
„Bille,“ řekla Kaaren tiše. „Potřebuju, aby sis vzal svoje léky.“
Bill znovu sklopil hlavu a Kaaren se na Toma bezmocně podívala. Tom pokrčil rameny.
„Možná… se ho zeptej ty,“ řekla. „Nikomu jinému, um, neodpovídá.“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne, radši bych mě jít-„
„Ne,“ ozval se znovu Billův tichý hlásek.
Tom se rozhlédl, kousal si ret. Sestřičky už venku nestály a chodba byla zase temná. Tom a Kaaren byli sami, a Bill znovu neodpovídal.
Tom se sklonil u Billovy postele a snažil se na Billa podívat skrz jeho vlasy. „Bille, slyšíš nás? Myslím, že ano.“
„Tomi,“ zamumlal Bill.
„Jsem tady,“ řekl Tom. „Jsi v pořádku?“
Bill přikývl do peřiny. „Jsem v p-pořádku.“
„Já vím,“ odpověděl Tom.
„Kam jsi odešel?“ otočil Bill hlavu k Tomovi, oči zamlžené a zmatené.
„Jen jsem… na chvíli šel pryč.“
Kaaren si povzdychla. „Musím jet, chůva, kterou jsem najala, má padla… Tome, zůstaň ještě s Billem, ano? Pošlu sem sestřičku-„
„N-ne!“ řekl Bill rozhodně, posadil se a přitiskl si panenku ke krku.
Tom se cítil naštvaně, naštvaně na Kaaren, že Billa rozčílila. Nevěděl, co říct. Postavil se a trošku zacouval, nevěděl, jestli jít nebo odejít.
„Dobře,“ řekla Kaaren unaveně. „Tome, můžu na slovíčko?“
Tom tiše zaúpěl, ale šel s Kaaren na druhý konec pokoje, pryč z Billova doslechu.
„Tohle se mi nelíbí,“ řekla Tomovi. „Nelíbí se mi to, ale teď je to pro Billovo zdraví dobré.“
„Co je dobré?“
„Ty,“ odpověděla Kaaren, mračila se. „On… On nikomu jinému neodpovídá. Už dny ne. Pak ty přijdeš, vrátíš mu jeho miminko… Kdes ho celou dobu schovával?“
„Říkám vám, já to nebyl.“ Řekl Tom podrážděně.
„Tak kdo tedy?“
Tom pomyslel na to, že by Georga naprášil. Tak moc chtěl, ale jen pokrčil rameny. „Nevím. Uviděl jsem ji v prádelně, když jsem pohnul jednou hromadou s povlečením.“
„Nevím, kdo by mohl udělat tak nechutnou věc.“ Kaaren a Tom se podívali na Billa, který sladce švitořil nad svou panenkou. „Nemůžeš být jeho hrdina, Tome.“
„Nesnažím se jím být.“
„Myslím, že ano,“ řekla. „Nevím proč, ale prostě… se mi to nelíbí.“
Tom se zamračil. „Co mám dělat?“
„Teď se od něj držet dál je bezpředmětné.“ Zavrtěla hlavou. „Přeřadit vás také.“
Tom udělal krok, že odejde, ale Kaaren ho chytla za rameno, zastavila ho.
„Jen dnes v noci,“ řekla. „Jen dnes v noci potřebuji, abys s ním na chvíli zůstal.“
„Nemůžu,“ odpověděl Tom.
„Můžeš. Prosím,“ řekla. „Jen s ním mluv. Bav se s ním. Nenech ho zase odejít.“
Tom si nervózně přešlápl. Samozřejmě, že s Billem chtěl zůstat, ale znělo to jako zodpovědnost. Nikdy o Billovi nechtěl takhle přemýšlet. „Já nevím.“
„Tome, já se tě neptám. Jsem tvoje vedoucí, a dnes, je tohle část tvojí práce,“ řekla přísně. „Ano, dobře… no, musím jít.“
„Do prdele,“ zamručel Tom.
„Zítra budu chtít plné hlášení,“ řekla Kaaren. „Rozumíš?“
Tom se na Billa znovu podíval. Opíral se o postel, s panenkou na hrudníku, hladil ji, usmíval se. Tom přiblble přikývnul, neměl slov.
„Dobře. Uvidíme se zítra,“ řekla mu Kaaren, a s tím odešla, zavřela za sebou dveře.
Místnost jako by potemněla, a jediné světlo byl žlutý svit zářivek zpod dveří z haly. Tom Billa opatrně sledoval. Měl na zápěstích a kotnících červené otisky, kde měl pouta. Jeho vlasy byly jako krysí srst a měl kruhy pod očima.
Stále si Tom myslel, že je překrásný, ohromující. Pomalu přešel k Billově posteli, snažil se na něj moc nezírat. Už to byly dny, co naposledy Billa viděl se takhle usmívat. Na stolku byl kalíšek se třemi prášky, a pod ním byl dopis. Pacient Kaulitz,Bill; Měl by si vzít tyhle prášky co nejdříve, ústně. Odmítá své léky už od pondělí.
Byl páteční večer. Tom vydechl a zavrtěl hlavou. Bill byl bez svých léků už skoro pět dní.
„Tomi,“ řekl Bill jemně.
Tom zvedl pohled a donutil se usmát. „Ahoj.“
„Ahoj.“
Tom otevřel pusu, že něco řekne, ale Bill se podíval na panenku a pohladil ji po obličeji. „Děkuju, že jsi mi přivedla Tomiho zpátky,“ pošeptal Bill panence.
Tom si nebyl jistý, jestli mluví k němu nebo k panence, ale přesto šel blíž a posadil se na kraj Billovy postele. Bill zvedl pohled a maličko se usmál.
„Vyděsils mě,“ řekl Tom tiše.
„Když se miminka narodí, nic nevidí,“ zamručel Bill. „A vždycky mají modré oči. Modré. Tahle ale vidí všechno, a má hnědé oči. Překrásné hnědé oči, jako moje. Jako tvoje, Tomi.“
Tom přikývl, nechal Billa mluvit dál.
„Nejsou hloupá. Vědí, co se okolo nich děje… Vědí to,“ pokračoval Bill. „Miminka. A v-věděls, že… miminka nemají slzy, skoro až do čtvrtého měsíce. Je to jen hluk, neznamená ale nic… Pořád pláče a já kvůli tomu nemohl nikdy spát. Kathryn mě nechtěla naštvat. Možná měla jen hlad.“
„Kdo je Kathryn.“
Bill trošku zavrtěl hlavou. „J-jednou jsem ji ignoroval, abych viděl, jak dlouho… A-Ale neměl jsem.“
„Kathryn má hnědé oči?“
„Velké, h-hnědé oči. Měla. T-teď jsou zavřené.“ Podíval se Bill dolů na panenku a dotkl se rozbitého očního víčka. „Ne snad, Tomi? Hnědé oči?“
Tom na Billa zmateně zíral. „Co?“
Bill zavřel oči a dlouze vydechl. Panenka mu vypadl z náručí a dopadla na matraci, obličejem dolů. Billovy prsty se třásly a zaryly se mu do boků, Tom na chvíli zpanikařil. Chystal se Bill znovu zmizet?
Natáhl ruku a dotkl se Billova ramene. Billovy oči se otevřely a jeho obličej se okamžitě uvolnil.
„Tome,“ řekl, usmíval se. „Jsi tady.
Tomovi se stáhl hrudník.
„Ano, jsem,“ řekl něžně, pohladil Billa po tváři, palcem přejel po jizvě.
„Ale nebyls tu…“ došla Billovi slova.
„Ne, musel jsem na chvilku odejít.“
„Proč?“ Bill vypadal zhrzeně a mračil se, oči dokořán. „Proč jsi odešel?“
„Byl jsem hloupý.“
„Ty nejsi hloupý, Tomi,“ řekl Bill slabě.
Tom sklopil pohled a krátce se zasmál. Nikdo kromě jeho matky mu tak nikdy neřekl. „Vždyť to ani nevíš.“
„Nelíbí se mi, když tu nejsi.“
Tom těžce polkl. „Opravdu?“
Bill si promnul oči a zachvěl se. „Ty mě t-tu držíš.“
„Já tě tu držím?“
„Když jsi p-pryč, ta-taky jsem pryč,“ odpověděl Bill. „Možná, abych tě šel najít, já nevím.“
Tom znovu natáhl ruku a pohladil Billovi zjizvenou tvář svými prsty. Bill zavřel oči a naklonil se do dotyku, na obličeji měl spokojený výraz. Tomovy prsty putovaly dolů po Billově čelisti a pak na jeho krk.
„A kam jsi šel?“ zeptal se Tom. „Abys mě našel?“
Bill přikývl. „M-Možná.“
„No, já nikam nejdu, takže ty bys taky neměl.“
Bill se naklonil a dal Tomovi ruce kolem krku. Tom byl zprvu v šoku; obvykle to byl on, kdo dělal první krok, ale pak si Billa přitáhl do náruče a stiskl ho, hladil ho po zádech. Bill se obličejem zabořil Tomovi do krku a Tom si připadal tak horký, zrychleně dýchal.
V Tomově náručí vypadal tak maličký a Tom se nadechl, nadechl Billovu sladkou vůni. Byla uklidňující, a tak si Billa stáhl až skoro úplně do klína. Bill Tomovi visel na ramenou, vydechl, natáhl se pro jednu z Tomových rukou a propletl jejich prsty.
Tom cítil Billovo kostnaté, hubené tělo a druhou rukou ho hladil po boku. Bill se odtáhl a zadíval se na něj, zamrkal, naklonil hlavu na stranu.
„Nikam neodejdeš?“ zeptal se.
„Dokud neodejdeš ty,“ řekl Tom upřímně.
Bill se trochu usmál a položil ruku na Tomův obličej. Tom natočil hlavu a políbil jeho prsty. „Neodejdu,“ zašeptal Bill.
Tom se podíval na hodiny. Jeho směna byla už skoro u konce, a on věděl, že doma nebude včas. Ale s Billem ve svém náručí, mazlení se s ním, potřebou být s ním, mu to bylo jedno. Tuhle Billovu blízkost potřeboval už dny. Připadal si nestálý, jeho spánek byl k ničemu, jeho rty stále nesly chuť těch Billových.
Stáhl si Billa do klína a ten nohama sevřel jeho pas, přitiskl se k němu blíž. Jejich vzájemná tělesná teplota jako by stoupala a Bill roztřeseně vydechl. Houpali se spolu, prsty propojené, výdechy těžké. Tom pustil Billovy ruce a prsty přejel po jeho zádech, hrál si s okrajem jeho trička. Hladil tu horkou kůži, co měl pod ním a dlaněmi zajel pod něj, hladil jeho nahá záda, a Bill tiše zavrněl.
Pod Tomovými hrubými prsty byla Billova kůže hebká, něžně na ni tlačil, cítil, jak se Bill v zádech prohýbá. Tom se na něj podíval, vypadal tak dobře, tak křehce v jeho náručí. Přitiskl se obličejem k Billovu hrudníku a Bill pohladil jeho dredy-
„Tomi,“ zašeptal a podíval se na něj dolů.
„Co?“
Bill chytil Tomův obličej a políbil ho, Tom se do polibku usmál. To zoufalé propojení mezi nimi bylo tak silné, skoro hmatatelné, a Toma z toho rozbolelo srdce tím nejsladším způsobem.
Zavřel oči a všechno to nadechl, vzdal se.
*zproštění lékařského personálu odpovědnosti při přerušení léčby
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
KOuzelné…♥
awwww nádhera….miluju to….
Takstrašně ráda, bych napsala, jak jsme z té povídky nadšená, okouzlená a všechno možné, ale nemám dostatek slov na vyjádření tohoto. <3 Miluju to
co víc říct…budu se opakovat ♥ DOKONALOST ♥
Oh skvěle, ještě, že Tom našel tu panenku. Ten Georg je ale parchant, doufám, že se na to příjde tak či tak a bude náležitě potrestán, protože, aby z toho jen tak vyvázl… to by bylo nespravedlivé. A Bill, jak se teď zafixoval na Toma…doufám, že už je od sebe Kaaren nebude chtít držet dál. Každopádně jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
Milá Undrockroll já si osobně tisknu povidky které miluju a to jsou zatím jen povidky od Janule protože jsu naprosto dookonalé a jen časoprostor ale ty jsi další nejužasnější autorka tahle povidka je dokonalá a bude další co nebude chybět v mém tisklem povidkovém shanonu je to dokonalé a já se těším na každý díl vždycky když vidím commited tak zpozorníma hned se mi rozzáří obličej je to prostě dokonalé děkuju že existují autoři jako ty .. 🙂
My goodness.I cry. I'm very glad that Tom had found the doll. His connection with Bill is so beautiful. Seriously it makes me cry. But I have little fear of Kaaren. I understand why she doesn't want to be like Bill and Tom came into contact but it bothers me. For Bill, it's good after all. And for Tom, too obviously. I'm afraid that Tom should translate to somewhere or something like that. I can't imagine that suddenly couldn't see him. That would be hard to Bill about returning. I was thrilled out of this story. It's the best story I ever read.
Nemůžu si pomoct, u téhle dokonalé povídky musím číst každe slovo dvakrát, protože je mi líto, když se dostanu na konec. Miluju tuhle povídku, víc než cokoliv co jsem kdy četla. ♥ Strašně moc a ní děkuju! P.S. Samozřejmě i LilKatie za nejlepší překlad:)
oh bože naprosto perfektní, našla se <3333 panenkaaaa :))))
Já umírám, ničí mě Billův osud, ničí mě Tomova bezmocnost, ničí mě beznaděj, kterou cítím, protože mám pocit, že Bill se nikdy neuzdraví..Překrásná povídka, překrásná, ale svým způsobem velice krutá. Obdivuju autorku, která tenhle klenot dokázala napsat ♥
LilKatie, opět děkuju za překlad =)
Oh můj bože… *musí si vzpomenout, jak se dýchá* Tohle bylo naprosto úžasné, myslím, že nejlepší díl za celou tu dobu. Konečně se našla panenka a byl slíbil, že už nebude nikam chodit *__* Oh můj bože, dokonalé, dokonalé, dokonalé. Asi do soboty umřu, ještě, že je tu Break the ice, jinak nevím, jak bych to čekání zvládla <3
Děkuji ó Lil.Katie za dokonalý překlad
ja se z toho normalne klepu xD
Ten konec mi vyrazil dech.. Je to vážně nádherný. Snad nejlepší, co jsem kdy četla.
páni neviem čo dadot, toto je perfektný diel a konečne sa ta babuka načla nastastie.
nádherný
Vždycky musím napsat komentář až na druhý den jelikož ve chvíli kdyt tenhle svost přečtu nejsem ničeho schopná. Sotva popadám dech….¨
Už mi dokonce docházejí slova jak bych tohle mohla okomentovat. Nádherný si myslím, že je možná ještě aj slabý slovo. Je to moje závislost a droga <3
Miluju vztah, kter tady Bill&Tom mají. Je to tak moc dojemné, krásné ae taky smutné a deprimující…
Doufám, že k sobě brzy najdou cestu aby spolu mohli zůstan napořád. Bill pořebuje Toma a Tom zase jeho.
Oh bože chce se mi brečet…
Dokonalost <3
Já nemám jako vždy slov. Vždycky je mi tak nějak smutno když je konec další části. Tahle povídka je něco úžasného, kouzelného prostě je totálně dokonalá. Miluju tu tajemnost, jemnost, bezmoc, strach a lásku. Jsou v ní zahrnuty všelijaké pocity…užasné…
Opravdu autorka i překladatelka mají můj obdiv…děkuju Vám oběma moc.
OMG,OMG,OMG!!!!!! DOKONALOST!!! NÁDHERNÉ..,jak Tom našel tu panenku a když pak Tom měl odejít,tak jak řekl Bill,že ne. A a a pak ten polibek..NÁDHERA!!!
A ještě taky moc děkuju za překlad =D
Ano, ať se vzdá, stejně to má marné.
Přiznám se, když jsem četla tu pasáž, kdy Tom našel Billovu panenku a rozběhl se s ní za Billem, musela jsem se usmívat. To bylo prostě strašně nádherné… Utvrdilo mě to v tom, co jsem si myslela už dávno. Tom je pro Billa hrdinou, jediným opravdovým člověkem, kterému důvěřuje a kterého má rád. A ač tohle ze začátku vůbec nebyl Tomův záměr, líbí se mi, jak mu na Billovi teď záleží. Je to úžasné, že on jako jediný dokáže s Billem promluvit, aniž by Bill plakal, nebo by byl nejistý.
Ten vztah je, jak už tady někteří zmiňovali, udělaný v této povídce strašně zvláštním způsobem. A právě proto se mi tahle povídka líbí!!! Těším se na další díl, moc moc… Teď, když má Bill u sebe panenku a svého ochránce, je v pořádku, tím jsem si jistá:-)
Nejkrásnější, nejdokonalejší, prostě Luxusní povídka!! Pokaždé se nemůžu dočkat další soboty, kdy si přečtu pokračování… A překlad je taky úžasnej!! Úplně profesionální =)
já si myslim že ta panenka by měla navždy zustat tomi xD to jí sluší nejvíc…
This was so…delicate, tender, full of pure love… I enjoyed it so well. They simply belong to each other, it is absolutely clear now. Thanks for this beautiful experience♥
nemám slov, překrásné….připadám si jako bych byla v tom ústavu a dívala se na ně a vše viděla…
Vzdal sa… Bože, to je tak nádherné, že ani nemám slov 🙂 konečne Tom našiel Billovu bábiku, ja by som Georga asi zabila… Ale to ako ju Bill pustil a "vrátil" sa k Tomovi bolo prekrásne 🙂 Tom Billovi naozaj pomáha… Ten ich vzťah je taký zvláštny a taký krásny zároveň 🙂 tento príbeh ma dokáže tak roznežniť, nechápem ako takúto krásu môže niekto napísať 🙂