autor: RosePhantom
Bill si unaveně sedl na kraj pohovky, zíval a přehazoval si klíčky od auta z jedné ruky do druhé. Podíval se na hodiny a zamračil se. Jestli si Tom nepospíší, přijedou pozdě a zaparkovat bude téměř nemožné. A co mu vůbec trvá tak dlouho?
Vzhlédl, když na schodech uslyšel kroky a zasténal, když to byla jen jeho matka.
„Bille, ty jsi pořád tady?“ zašeptala.
„Čekám na Toma.“
„Oh.“ Simone došla k pohovce a zapnula si náušnice. „Miláčku, Tom je nemocný. Dneska do školy nepůjde.“
Billovo srdce se zastavilo. „Nemocný? Jak?“
„Může to být jen rýma, ale nechci to podcenit. Jsme uprostřed chřipkové epidemie.“
Bill sledoval, jak si matka oblékla kabát a z poličky vzala své klíčky. „A kam potom teda jdeš? Nezůstaneš s ním doma?“
„Už jsem si naplánovala dovolenou na Vánoce,“ povzdechla si. „Tom je velkej kluk, zvládne to. Stejně pravděpodobně bude celý den spát. Budu ho kontrolovat po telefonu.“
Bill poklesl a upustil klíče na zem. Tohle mu nestačilo. Hlavní dveře se otevřely a jeho matka se hlasitě otřásla.
„Skvělý, zase sněží,“ zamumlala a natočila hlavu od větru. „Buď opatrný na cestě do školy, Bille. Krásný den!“
Dveře se s hlasitým bouchnutím zavřely a Bill dosedl nevrle na pohovku. Měl by se zvednout a jet do školy. Pokud vyrazí hned, mohl by to stihnout akorát před začátkem první hodiny. Mohl by dodržet svou perfektní docházku, pokud by hned nastartoval auto.
Ale chce? Ani ne.
Líbila se mu myšlenka na volný den; zaslouží si to po vší té práci, kterou odvedl. Cítil se trochu provinile, že to neřekl matce, ale byl si jistý, že by to pochopila. Navíc Bill věděl, že jednou za čas sama ráda předstírá nemoc. Každý si zaslouží pauzu, a prázdný tichý dům byl pro jednu takovou perfektní. Chtěl tady dnes být pro Toma, pokud by cokoliv potřeboval.
Proklouznul kolem Tomových pootevřených dveří a vešel do svého pokoje. Nejdříve ze všeho se chtěl dostat ze svého oblečení. Upnuté kalhoty s řetězy nebyly zrovna ideální pro relax. Bill vyklouznul ze svých kalhot a natáhnul si pár čistých tepláků, vydechl úlevou. Odkopl boty a ponožky stranou a s úsměvem zapohyboval prsty. Tohle by měl dělat častěji.
Skousnul si ret, jak nakukoval do Tomova pokoje. Tom byl sotva vidět pod hromadou přikrývek. Jediné, co Bill mohl vidět, byly jeho oči a nos, a pár dredů rozprostřených kolem něj. K Billovým uším se doneslo Kazimírovo vrnění a Bill se zamračil na kocoura, hovícího si na Tomově polštáři.
„Kazimíre, vypadni,“ zašeptal Bill přísně. Kocour mu naprosto nevěnoval pozornost a pokračoval ve snažení dostat se blíže k Tomovi. Bill naštvaně zahučel a po špičkách došel k posteli, kde z polštáře Kazimíra sebral. Hromada přikrývek se zavrtěla a Tom pootevřel oči.
„Was?“ zachraptěl. Bill bojoval s kocourem, aby ho udržel proti své hrudi, ale nakonec jej nechal skočit na zem, když se na něj Tom podíval.
„Promiň,“ zašeptal. „Otravoval tě.“
„Okay,“ přikývnul Tom a zněl až příliš unaveně na to, aby se otravoval mluvením v angličtině. Opět zavřel oči a s měkkým povzdechem se zavrtal hlouběji do přikrývek. Bill si dřepnul a přitáhl si kolena k sobě a nahnul se k Tomovi. Zadržel dech, když opatrně přejel hřbetem ruky přes jeho čelo, zalapal po dechu, když cítil horké kapky potu pokrývající jeho kůži.
„Oh Tomi.“ Bill stáhnul ruku, když Tom stiskl víčka bolestí a silně se rozkašlal. „Potřebuješ něco?“
„Proč nejsi ve škole?“ Tom bolestivě pootevřel jedno oko. Bill mu z obličeje stáhnul pár dredů.
„Jsem tu pro tebe,“ zašeptal s úsměvem. „A škola je stejně nudná.“
Tom se slabě zaculil, odstrčil stranou peřiny a pokusil se posadit, když ho zastavila Billova ruka na rameni.
„Co to děláš? Lehni si zpátky, seš nemocnej!“
„Musím na záchod.“
„To máš blbý, zůstáváš. Lehni si.“
„Bille…“ Bill se zamračil a s povzdechem se vzdal.
„Okay, ale já pomáhám,“ trval na svém.
„S čím?“
„Dojít do koupelny.“ Bill omotal ruku kolem Tomova pasu a pod jeho paži, a přenesl na sebe jeho váhu, jak mu pomáhal vstát. Nakrčil nos, když mu konečně došel význam Tomovy otázky. „Eh, Tome. Myslím, že jsi dost zdravý na to, abys tohle udělal sám.“
Tom si odfrknul a položil si hlavu na Billovo rameno. „Musel jsem se ujistit.“
Došli ke koupelně a Bill čekal venku. Zahlédl Kazimíra vyběhnout zpět po schodech a věnoval mu tvrdý pohled. Kocour vypadal, že ho naprosto nezajímá a za vrcení ocasu zmizel v Tomově pokoji. Bill protočil oči a v duchu se rozhodl, že ho vykopne ven, hned jak bude Tom hotový.
Slyšel spláchnutí a tekoucí vodu. Tom otevřel dveře a okamžitě se natáhl po Billovi s lehkým stenem.
„Nepotřebuješ něco? Pití? Vodu, džus?“ Bill chlácholivě hladil Toma po zádech, když mu hned neodpovídal.
„…Postel,“ zamumlal. Bill poslechl a prakticky ho odnesl do pokoje. Odehnal Kazimíra z Tomova polštáře a posadil ho. Sledoval, jak chvíli nehybně sedí.
„Je ti horko?“ zeptal se Bill a okamžitě věděl, že je to blbá otázka; nikdy to neuměl s nemocnými lidmi. Tom strnule přikývl, ale neudělal nic, aby problém vyřešil. Bill chytil lem jeho obrovského trička a začal ho tahat nahoru, poručil Tomovi, aby zvedl ruce. „Moc o tomhle nepřemýšlej, prosím.“
Tom zavrtěl hlavou a chytil Billa za ruku poté, co upustil kus oblečení. Slabě jej stiskl. „Děkuju ti,“ zamumlal s úsměvem.
Bill si přikleknul a políbil ho na rozpálené čelo. „Počůral by ses do postele, kdybych tu nebyl.“
„Nebojíš se, že onemocníš?“
„Ne-e.“ Bill pomohl Tomovi si zpět lehnout. „Já nikdy neonemocním.“
Tom se krátce zasmál, než se zachumlal zpět do své pokrývkové kukly. Bill se natáhl na stranu blíže ke stěně a po Tomově boku. Postel byl teplá a lákavá, vzhledem k Tomově horečce a nespočtu pokrývek. Billovy svaly se okamžitě uvolnily, zapadnul více do matrace a téměř mohl cítit horko z Tomových zad.
———————
První věc, kterou si Bill uvědomil, když se vzbudil, bylo, jak neuvěřitelně zpocený a horký byl. Zalapal po vzduchu, když se konečně odtáhl od Toma a shodil pokrývku z hlavy. Nerozuměl tomu, jak Tom mohl mít horečku a pohodlně spát, když to vypadalo, že se musí zadusit pod tlustými peřinami.
Neuvědomil si, jak unavený byl, když si lehal. Pohled na elektrické hodiny ho přesvědčil o tom, že to bylo mnohem déle, než plánoval. Slyšel jemný rachot z kuchyně, který jej postupně probouzel. V domě by teď neměl být nikdo, kromě něj a Toma…
Posadil se a opatrně se přetáhl přes Toma (který vypadal naprosto odpadnutě), aby se dostal ke schodům. Pomalu přešel do kuchyně a zamrzl na místě, když viděl matku, která vzhlédla od sporáku. Zachytil její pohled a zadržel dech v očekávání toho nejhoršího.
„Ahoj,“ řekla bezvýrazně. Bill pozvedl obočí, když vrátila pohled k vařící vodě.
„Um, ahoj.“ Zůstal stát mezi dveřmi a pohupoval za sebou plaše nohou. „Co děláš doma?“
„Byla jsem na obědě, tak jsem se rozhodla zajít podívat na Toma. Polévka by mu mohla pomoct snížit teplotu, hádám, že to nakonec nebude jen rýma.“
„Jak jsi zjistila, že má horečku?“ zeptal se Bill a nemohl si vybavit, že by slyšel někdy zvonit telefon.
Simone si přiložila k puse vařečku a ochutnala polévku. „Říkala jsem ti; byla jsem se na něj podívat.“
Bill cítil, jak všechno uvnitř něj zalil chlad. „Oh ne, mami…“
Jeho matka odstavila hrnec a sevřela kraj kuchyňské linky, ať už pro podporu nebo pro dramatický efekt. „Byl jsi v jeho posteli, Bille; viděla jsem tě. Nechceš mi to vysvětlit?“
„Je nemocný,“ zamumlal Bill. „Potřeboval někoho, kdo by se o něj postaral, a tys byla pryč. Udělal jsem, co jsem považoval za správné.“
„Takže jsi s ním spal?“ Simone chvíli bojovala, aby našla slova. „Bille, já… kde mám začít? Co třeba tím, že je nemocný. I ten nejnepatrnější kontakt s nemocným může přenést virus; budeš nemocný.“
„Neonemocním.“ Čekal, jestli jeho matka bude pokračovat, ale zůstala potichu. „Je tohle to, proč jsi naštvaná? Že můžu dostat chřipku?“
„Nejsem naštvaná.“ Bill byl stále nervózní a zdálo se, že nálada jeho matky se obrátila o 180°. „Dělal jsi… něco s Tomem?“
„Um…“
„Oh bože. Dělal, že jo?“
„Ne, mami. Poslouchej; slyšíš mě?“ Přešel k Simone a chytil ji za ruce, najednou si uvědomil, že se lehce třesou. Cítil, jak se mu stáhla hruď. „Dělali jsme… jisté věci, ale nebylo to nic zásadního, přísahám.“
„Jsi gay?“ zeptala se okamžitě.
„Proč to vždycky skončí u tohohle,“ zašeptal Bill zraněně.
„Jsi?“
„Bože, záleží na tom? Tom-„
„Bille!“ O krok ustoupil pod jejím nátlakem a pustil matčiny ruce. Stál sám, cítil se tak sám, když na něj matka zírala s rozšířenýma očima, čekajíc na odpověď. Přitáhl si triko těsněji kolem sebe a potáhl.
„Jo.“
Simone se trhavě nadechla a zkřížila si ruce na prsou; vypadalo to spíše jen pro rovnováhu, než ze vzteku nebo frustrace. Bill stál klidně a tahal za své tričko, jak čekal na její nesouhlas nebo alespoň nějakou reakci. Ale i přes strach z matčiny (a brzy i otcovy) reakce na jeho sexualitu, se cítil opravdu dobře. Dokonce lépe, když jedna holka souhlasila, že si s ním vyjde, nebo když dostal své první auto. Dávalo to až neuvěřitelný smysl, když tyhle speciální pocity byly jen pro něj; bylo to mnohem víc, než jen váha sebraná z jeho ramen.
„A přemýšlel jsi o tom?“ zeptala se. Bill se na ni podíval.
„Nemyslím si, že to bylo něco, o čem bych musel přemýšlet,“ zamumlal. Nepatrně se pousmál, když si vzpomněl na matčina slova. „Tak nějak se to prostě stalo.“
Simone si položila ruku na srdce.
„Oh zlatíčko…“ Bill cítil, jak se mu do tváří nalila barva, odkašlal si a nebyl schopný smazat šťastný úsměv ze rtů. Krátce se zasmála a přikývla. „Dobře. Okay, Billy, promiň. Neměla jsem-„
„To je v pohodě,“ řekl Bill a zasmál se společně s matkou. Přisunul se blíž k ní s rozpaženýma rukama a nabízel objetí.
„Ne, zapomeň!“ Zastavila ho s rukou před sebou. „Tobě je možná jedno, že můžeš onemocnět, ale mně ne. Nedotýkej se mě.“
Bill si odfrknul a protočil oči. „No jasně.“
Ozvalo se zavrzání schodu a Bill nakouknul přes dveře a zalapal po dechu, když viděl Toma, jak pomalu sestupuje na další schod. Rychle k němu doběhl.
„Tome, okamžitě se vrať do postele!“ Tom se zaculil a pokračoval ve své cestě.
„Cítil jsem jídlo,“ řekl. „A mám hlad.“
„Mohl jsem ti to donést nahoru,“ našpulil Bill rty. Omotal paži kolem Toma jako už dřív a pomohl mu sejít ze schodů. Tom zasténal a posadil se na měkký polštář na gauči. „Hned tě obsloužím. Zůstaň tady, donesu ti oběd sem.“
Simone odstoupila od sporáku a sledovala svého syna, jak připravuje lehký oběd, zaměřený na nejdrobnější detaily své práce. Hodně přemýšlel o tom, kolik polévky Tom sní, a nakonec odhadované množství nalil do misky. Plátek topinky umístil na ubrousek, vytáhnul krabici s džusem a opouštěl kuchyni s plným tácem.
Opřela se o futra a sledovala Billa, jak se stará a pečuje o Toma, a vypadá šťastnější než kdy v uplynulých měsících. Usmála se sama pro sebe, pro Toma i pro Billa. Tohle byla opravdová symbióza, která vznikla díky ní a Gordonovi. Kdyby je nenapadl výměnný program, nikdy by neviděla Billa nosit na tváři úsměv častěji než kdy dřív.
Vzala si své klíče a rozhodla se vrátit zpět do práce. Zaculila se, když zaslechla Billa, jak Tomovi vysvětluje, že mu už klesá teplota.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
krásné…..nádhera….miluju to!!!xD
naprosto dokonaly, tady wazne neni co wytknout♥
Krasa. Moc se mi to libi. Mam tuhle povidku strasne rada. Dekuji za preklad!!
Nádherný dílek..
To je krásný jak se Bill stará o Billa..:)
Zbožňuju to!!! Bill, starající se o Toma, je naprosto famózní ♥ A bála jsem se, co Simone řekne na to, že Bill a Tom… ale zase na druhou stranu mi přišlo už v minulých dílech, že by se ani na Billa nezlobila, kdyby byl gay. Nebo to tak bylo od ní alespoň naznačovaná. Každopádně jsem šťastná, že Tomovi opadává teplota 😀 A těším se, jak malá, na další díl! Už aby byl čtvrtek. Byla jsem úplně nedočkavá dneska ♥
Noo, krásně se nám to začíná rozjíždět. Sice je mi líto chudáka nemocného Toma, ale mít takového asistenta jako Bill… to bych si pískala:-D
Je to díl od dílu hezčí a hezčí, kluci k sobě mají pořád blíž a blíž. Obávala jsem se okamžiku, až se Simone dozví o jejich vztahu, ale nakonec to tak špatně nedopadlo. Teď ještě aby to vzal dobře Gordon… 🙂 Těším se na další díl♥
WoooooooooooW!!!! Skvělé!Úžasné! A mě se to mooooc líbí xDDDDD opravdu skvělá povídka =D
Skvěej překlad,jako vždy =D ..děkujííí =DDD
užasnýýý ♥♥♥
Chci hned další díl !!!!:-D
Naozaj prekrásne. Konečne si Bill uvedomil, že na svete asi nie je sám a tá jeho náhla starosť o Toma. Nechcem až to zle viznie, ale tá choroba asi prišla vhod a hlavne pre ich vzťah.
Je roztomilý, dyž se tak stará o Toma a a´t se Tomi bleskurychle uzdravíí! 😉
juuuu to je tak sladký. Bill pečovatel nemá chybu :o)
Naprosto skvělé!!! Taky bych se hned ulila z práce xD Tohle je ideální situace, nemohoucí Tom a horlivý ošetřovatel Bill, ale že mu to ošetřování šlo parádně..jak kolem Toma poskakoval v tom obýváku =) A musím říct, že Bill má perfektní mámu, i když myslím, že už to trošku tušila.. U téhle povídky se mi nejvíce líbí, jak se kluci k sobě polehoučku, ale o to vytrvaleji přibližují ♥♥♥ Skvělé ♥♥♥
Nesmím zapomenout na DENI, díky ♥
krasna poviedka, mam ju fakt rada a som zvedava, ako to bude pokracovat.
Tak snad Bill neonemocní 😀 To by byl dobrý poděl 😀 Miluju tadytoho Toma, je tááák úžasný 🙂 A jak ho Bill opečovává.. Tohle bylo dokonalé 🙂
Super
bozinku ja tuhletu povidku miluju
Simone to vzala nádherne, ale mne sa na začiatku zdalo, že práve toto plánovali, keď pozvali Toma, Možno sa mýlim, nebolo to celkom jasné, len som mala taký dojem. A som rada, že svoju orientáciu Bill prijal a priznal.