autor: B-kay
Bill se dlouze zadíval do Tomovy tváře, tápal v jeho utrápených očích a snažil se najít odpověď na svou jedinou otázku, proč se k nim neustále choval tak hezky? Říkal hodně vážné věci s takovou lehkostí, že to Billovi někdy vyráželo dech. Lásku mu vyznal dokonce s úsměvem na tváři a neskutečnou radostí v očích. Ani na chvilku nezaváhal. Byl si jist vším, co řekl, a pro ty, které miloval, by dokázal udělat cokoliv na světě.
I Bill chtěl být takhle silný. Chtěl být také tak odvážný a sebejistý. I kdyby to mělo být jenom na malou chviličku. Tak rád by Chantelle dokázal, že i on za něco stojí, ale ve chvílích, kdy se na něj zadívá pohledem plným opovržení, ztrácí i ty poslední zbytky své jistoty.
Pohledem sklouzl k oknu a s něhou ukrytou hluboce v očích se díval, jak drobné sněhové vločky, pomalu poletují sem a tam. Miloval zimu.
Netušil proč, ale byla pro něj tím nejkrásnějším z ročních období. Ne, že by se mu ostatní nelíbili, ale zimu měl prostě ze všech nejradši. Už jako malý kluk sedával u okna a fascinovaně sledoval sněhové vločky, vznášející se v nočním větru. Tehdy si myslel, že vločky padají z bílých obláčků cukrové vaty. Jednou dokonce sníh i chutnal, aby dokázal Chantelle, že má pravdu, ale jediné, čeho se dočkal, byl její výsměch, když zklamaně stiskl rty a uvědomil si, že vůbec nechutná sladce… Bylo mu tehdy sotva pět let. Byl malý, věřil svým kouzlům a představám, ale Chantelle mu pokaždé přistřihla jeho křídla do světa dětské fantazie a on postupem času přestával na něco takového jako zázraky a kouzla věřit…
Jenomže teď už bylo všechno úplně jinak. Jeden veliký zázrak ležel vedle něj, tváří se otíral o jeho holé bříško a nosem zhluboka nasával Billovu vůni…
Bill cítil, jak Tom proti jeho kůži slabě vzlykl, smutně se díval na jeho třesoucí se ramena. Byl si jist, že pláče. Bolest ze ztráty blízké osoby je pokaždé moc veliká a on mu v tomhle směru nedokázal pomoct. Jediné, co pro něj mohl udělat, bylo objímat jej a nenechat jej v těchhle chvílích samotného.
„Tome,“ opatrně se nadzvedl na loktech, konečky prstů se dotkl Tomovy tváře a v tu chvíli Tom odvrátil tvář a rychle si setřel slzy, které mu stékaly po tváři.
„Za své slzy se přeci stydět nemusíš,“ Bill se k Tomovi přisunul ještě blíž. Potřeboval rozeznat alespoň obrysy jeho tváře. Neviděl jej celý týden, a to byla pro zamilovanou osobu přímo neskutečná doba. „A přede mnou už vůbec ne. Tys mě viděl plakat přeci mnohokrát,“ zlehka se otřel o jeho pootevřené rty těmi svými a vzápětí ucítil slanou příchuť Tomových slz.
„Tvůj pláč mě pokaždé ničil, Bille. Strašně to bolelo a já tě té bolesti nechci vystavovat. Neprospělo by to ani tobě, ani miminku.“ Bill se na něj smutně pousmál. Ani tobě, ani miminku…
Pokaždé, když Tom řekl něco takového, si víc a víc uvědomoval, že v něm roste další život. Pomalu si zvykal na ten pocit, mít jej v sobě, a už by se jej nedokázal vzdát.
Ve chvíli, kdy chtěl něco odpovědět, z hromady polštářků na jeho posteli náhle vykoukla Samova střapatá hlavička. Nejdřív se nejistě rozhlédl tmou všude kolem sebe, skrčil se do malého klubíčka a smutnýma očkama prolétl prázdné místo vedle sebe.
„Billi,“ zašeptal tiše, i když si byl jist, že jeho strýček v pokoji není. Bill se na Toma vesele usmál, vstal a pomalu popošel zpět ke své posteli. Moc dobře věděl, že se Sami bojí tmy, dokonce ani on sám neměl tmu rád.
„Tady jsem,“ posadil se vedle něj a vzal si jeho křehké tělíčko do náruče.
„Zdál se mi ošklivý sen,“ Sami se k Billovi přitulil vší silou. Teplo, které z Billa vycházelo, jej příjemně hřálo a dodávalo mu pocit bezpečí. Na své ošklivé sny téměř okamžitě zapomněl.
„Mám pro tebe překvapení,“ Bill jej láskyplně políbil do vlasů, a poté se na něj měkce pousmál.
„Zavři očka,“ zašeptal, a když Sami poslechl a rychle stiskl svá drobná víčka, natáhl se ke stolní lampě a rozsvítil ji. Opatrně vzal Samyho do náruče a pomalu s ním kráčel směrem k Tomovi.
Ve chvíli, kdy spatřil jeho tvář, se však zasekl a zastavil. Bylo to poprvé od doby, co od něj odešel, a zdál se mu snad ještě krásnější než předtím. Tom se na něj díval úplně stejným pohledem. Nerozuměl tomu, co se s Billem během těch několika dní stalo, ale při pohledu do jeho tváře zapomínal dýchat. Díval se na něj s pusou dokořán. Očima klouzal po Billově bledé tváři, nechával se unášet jeho něžným pohledem a klidem, který z něj vyzařoval. Nejkrásnější však bylo jeho bříško, které zlehka vykukovalo zpod Billova tílka.
Když se na něj díval, necítil bolest, ani prázdnotu.
„Už se můžeš podívat, Sami,“ Bill jejich naléhavý oční kontakt přerušil jako první, šťastně se na svého synovce pousmál a položil jej na postel.
„Tomi,“ Sam téměř přestal dýchat, když spatřil Tomovu tvář. Kulil na něj svoje kukadla, díval se na něj s pusinkou dokořán a nemohl uvěřit, že byl zase s nima. Tom na své utrápené tváři dokázal vykouzlit milý úsměv a překvapeně vydechl, jakmile mu Sami skočil kolem krku, a pevně jej objímal. Bill se posadil vedle nich, spokojeně se opřel hlavou o Tomovo rameno a dlaní si zlehka přecházel po bříšku.
Bál se těšit a radovat z toho, že byli opět všichni spolu. Štěstí v jeho životě bylo většinou vrtkavé a on se moc bál, že ztratí Toma, nebo to maličké.
„Sami, máme pro tebe ještě jedno překvápko,“ Bill překvapeně zvedl tvář k Tomovi, který jej hluboce políbil, a poté jej pohladil po čelisti. Sami se na ně díval veselým pohledem, měl rád chvilky, kdy byli všichni tři spolu.
„Za pár měsíců už nebudeš sám. Budeš mít tady malinkýho kamaráda,“ Billovy rty se zvlnily v zářivém úsměvu, Sami se však tvářil zamyšleně.
„Dostanu pejska?“ špitl nakonec a klouzal očkama z jednoho na druhého.
„Pejsek to sice nebude, ale bude to něco mnohem lepšího,“ Bill si skousl rty a zhluboka se nadechl. Vzal Samyho malou ručku mezi své a položil si ji na břicho.
„Tady mi roste malinké děťátko,“ zašeptal, a když na něj Sami vyvalil očka, vesele se na něj usmál.
„Dítě jako jsem já?“ ukázal prstem proti svému hrudníku, na tváři se mu však usazovalo nadšení. Nerozuměl sice, jak se takové dítě dostalo do Billova bříška, ale moc se těšil, že už nebude sám. Jenom si přál, aby to byl kluk a mohli si spolu hrát…
autor: B-kay
betaread: Janule
Jejda, jen aby to Sami zase hned všem nevybreptal 🙂
Mám jen jediný výraz … NÁDHERA ♥♥♥
Nerozuměl sice, jak se takové dítě dostalo do Billova bříška…:-D To mě dostalo úplně nejvíc:-)♥
Nádhera, krása, nemám slov!!! Je to čím dál úžasnější, nemůžu se dočkat, až budou čtyři. Jenom aby se Billovi a miminku do té doby nic nestalo… budu se modlit a doufat:-) Opravdu nádherné!!!♥♥♥♥
tak to neni jedinej kdo tomu nerozumí xD ae to newa xD nádhera
Nádherný díl, nádherné shledání, myslím, že i Tomova bolest se trochu zmírnila, když byl znovu s lidmi, kteří ho mají rádi ♥♥♥ Jsem ráda, že jsou zase všichni tři šťastní…jak málo stačí ke štěstí, nebo je to naopak hodně..? Krásná povídka ♥♥♥
krásný