autor: Bubbly
Bylo jenom jedno místo, kde se mohl Bill trápit a kde mohl nechat svoje srdce trhat na kousky, a přitom se cítit v bezpečí. A to místo nebylo nikde na straně Půlnočního slunce. Bylo to tam, kde se cítil šťastný. Šťastný s Tomem. Bylo to tam, kde měli s Tomem společný domov. A přesně na to místo se vydal. Možná v duchu doufal, že se tímhle útěkem něco změní.
Nebe protínaly pavučinky jasných blesků, po kterých následovaly ohlušující hromy. Déšť se snášel z nebe a vítr ohýbal větve stromů téměř až k zemi. Kapky vody bodaly Billa do tváří a vítr si neposlušně pohrával s jeho mokrými vlasy. Vampýr přesto běžel bez ohledu na to, jak ho pálí v krku a bodá v hrudníku, dokud nestanul tam, kde stanout chtěl.
Zůstal se dívat na vlastní domov. Někde uvnitř ho příjemně zahřál pocit, že je opravdu doma a že už se nemá čeho bát. Přesto se nemohl zbavit toho tísnivého pocitu, že tady bude sám a opuštěný.
Bill donutil nohy znovu k pohybu a pomalu došel ke dveřím. Vzal za kliku a cítil, jak se jeho tělo mírně třese nejistotou. Jako kdyby za dveřmi čekalo nějaké nebezpečí. Už chtěl vstoupit dovnitř, když za sebou zaslechl cizí kroky. Ani se neohlédl a vklouzl do stínu, aby se skryl před svitem pouliční lampy a před přicházejícím neznámým.
Ten dotyčný zas až tak neznámý nebyl. A hlavně nebyl sám. Tom vedl k domu nejistě kráčející drobnou slečnu. Kdyby to bylo z její vůle, rozhodně by s ním dobrovolně nešla. A Bill si nemohl nevšimnout drobných ranek na jejím krku. Omráčil ji, aby se nebránila! Černovlasé stvoření zděšeně zalapalo po dechu. Z Toma se pomalu ale jistě stává krvelačná bestie. A on ho musí zastavit, než bude pozdě. Ano, řekl mu, že ho nechce už nikdy vidět, ale bylo by horší tušit, že Tom se stává něčím, čím by nechtěl být nikdo.
Vylezl ze svého úkrytu a postavil se před bratra. Tom překvapeně zamrkal, když spatřil mladšího bratra, ale vzápětí se jeho oči zaleskly a spolu s úsměvem vycenil špičáky. Déšť mu omýval obličej a kapičky vody stékaly po koženém kabátu na mrtvou zem.
„Můj ctěný bratr,“ ušklíbl se na Billa. „Čemu vděčím za tvou návštěvu?“ zeptal se.
Bill ukázal na dívku. „Pusť ji.“
Tom zakroutil hlavou a prohlédl si svou oběť. „V žádném případě. Trvalo mi, než jsem ji dovlekl až sem. Nenechám si přece utéct večeři.“
Bill zamrkal a zůstal na Toma zděšeně zírat.
„Slyšíš, co říkáš? Stává se z tebe lovec, Tome. Smrtonoš. A to přece nechceš!“ Nechápal, proč se snaží Tomovi pomáhat, když mu ublížil a dělá to dál, ale nemohl očekávat, že okamžitě zapomene a bude jako kus ledu. Toma pořád miloval, a ať to bylo sebevíc bolestivé, byl to pořád jeho bratr.
„Co ty víš o tom, co já chci,“ zavrčel na něho Tom.
„Kdyby ses bránil, věděl bys to samé, co vím já,“ odvětil Bill polohlasem. „A pusť tu dívku. Nedovolím ti ji zabít. Leda přes moji mrtvolu,“ vycenil zuby.
Tom se znovu ušklíbl a Bill nemusel být ani jasnovidec, aby věděl, na co myslí. Pustil svou oběť, která s měkkým žuchnutím dopadla na mokrý trávník a zůstala ležet s tichým dechem. Zlaté vlasy se jí rozprostřely po zeleni jako závoj. Alespoň byla mimo nebezpečí. Prozatím.
Tom volným krokem vyrazil proti Billovi.
„Beru tě za slovo, Bille. Dnes v noci se napiju. Z tebe,“ usmál se pokřiveně, zatímco Bill pomalu couval ke dveřím domu. Tušil, že nejspíš nebude dost silný, aby měl nad Tomem převahu, ale nehodlal se nechat jenom tak kousnout a nic nedělat. Za Massena to bylo jiné, ale teď – teď má na to, aby se ubránil.
Vrazil zády do dveří. Okamžitě chmátl po klice a otevřel je. Nechtěl se dostat do blízkosti Tomových rukou. Mokré vlasy se mu lepily na obličej a bránily mu tak ve výhledu. Ale jakmile vstoupili do útrob domu, odhrnul si je z obličeje. A pak se to stalo.
Tom vyrazil jediným skokem a vrhnul se na Billa. Bill se v jeho sevření skácel na záda na podlahu, ale v poslední chvíli zapřel Tomovi koleno do břicha a odkopl ho ze sebe. Jakmile necítil jeho váhu, prudce se postavil, nahrbil se a zavrčel, co mu síla hlasu dovolila. Přesto nebyl dost rychlý. Tomův další pohyb zaregistroval jen jako rozmazanou šmouhu. Až když silou narazil zády do zdi a ruce měl přimknuté Tomovými pažemi nad hlavou, uvědomil si, že jednal příliš pozdě. Měl si uvědomit, že tohle prostě nemohl dokázat. Tom má cizí sílu. Má víc, než měl kdy Bill.
„Nebylo od tebe hezké, že ses bránil,“ zavrčel mu Tom do ucha.
Chlapec na bratra upřel obrovské fialové a vyděšené oči, které se pomalu zalily slzami. Nevzpomínal si, kdy se mohl Tomovi dívat takhle zblízka do obličeje. Ale teď se bál. Rty se mu roztřásly. Chtěl něco říct, ale jeho sevřené hrdlo mu nedovolilo vydat ani hlásku.
„Snad nemáš strach, Bille?“
„Nech mě jít, prosím,“ ozval se Billův hlas, který se blízce podobal mňoukání ztraceného koťátka. Kolena se mu podlamovala a nebýt Toma, který ho pevně sevřel kolem pasu, upadl by.
„Myslel jsem si, že budeš silnější,“ odfrknul si nespokojeně Tom. Ani omylem se mu nechtělo takhle lehce zvítězit nad Billem. Chtěl boj, chtěl krev, chtěl kuráž, ale místo toho se mu tady bratr hroutí a sotva se udrží na nohou. Znovu ho opřel o stěnu a Bill k němu zvedl uslzené oči.
„Vzpomínáš, jak jsme tady byli šťastní?“ zeptal se Bill najednou. „Až do doby, než jsme se začali tak hnusně hádat? Copak nebylo všechno jednodušší, když pro nás existoval jenom jeden svět?“
Tom překvapeně zamrkal a zůstal Billa sledovat. Střídavě shlížel na jeho mluvící rty a jeho uplakané oči. Bylo to jako dívat se na malé bezbranné ptáče, které se ztratilo a vzpomíná na domov. To koťátko, které se tak urputně snažilo být tygrem, bylo natolik zranitelné, že i obyčejná kapka deště mu mohla ublížit. Tom vzal pramen jeho mokrých vlasů a dal mu ho za ucho. Bill se na něho podíval a jen těžce dýchal.
Jejich obličeje se přiblížily k sobě na vzdálenost několika centimetrů. V místnosti nastalo ledové ticho. Tomova ruka vklouzla do Billových vlasů a přitáhla si jeho hlavu téměř k sobě. Když promluvil, jeho rty se otřely o ty Billovy.
„Ničí mě ti takhle ubližovat, ale já prostě musím,“ zavrněl, a aniž by Bill vycítil jeho jediný záměr, se zahryzl chlapcovi do laního krku s kůží tak sametově bílou, až připomínala alabastr.
Billa zachvátil známý pocit bolesti, kterou už tolikrát prožil. Zapřel se do Toma v zoufalé snaze ho od sebe odstrčit, ale tím jen podnítil Tomovu touhu po jeho krvi. Ten si ho více přitiskl na své tělo a jeho zuby se zaryly hlouběji. Bill zalapal po dechu. Nevzmohl se ani na výkřik. Cítil, jak Tom okusil jeho krev a jeho bolest ustala. Místo ní se přes jeho tělo převalil pocit slasti a vzrušení, jaké Bill už dlouho nepoznal. Najednou se k Tomovi tiskl sám a sám mu nabízel svůj krk.
Tom přestal pít a přitiskl si ke rtům Billův obličej. Líbal ho s nezkrotnou vášní, které Bill nedokázal odolávat. Jediné, co se mu příčilo, Billa krev na Tomových rtech, která chutnala jako měď. Kovová příchuť jeho vlastní krve mu byla nepříjemná. Tom ho přitiskl zpět na chladnou stěnu a otřel se svým silným tělem o Billovi křehké linie. Vpíjel se do jeho polibků a jazykem se otřel o jeho zuby.
Ve stejný okamžik se Tom od Billa odtáhl, ačkoliv ne z vlastní vůle. Byl mrštěn přes celý pokoj a vrazil do protější stěny. Bill vyjekl a po zdi se svezl na podlahu. Ruce si dal před obličej a vyjekl. Bál se, že si pro něho znovu přišel Massen, ta scéna mu byla tak povědomá. Jaké však bylo jeho překvapení, když se o silnou bariéru jeho mysli otřela tichá slova Viktora. Chlapec otevřel oči a uviděl nad sebou vampýřího vládce. Za jeho zády stála Isis, nakrčená, se staženým obočím sledovala Toma, který se pomalu zvedal ze země.
„Jsi v pořádku, Bille?“ zvedal ho Viktor a starostlivě si chlapce prohlížel. Bill se dotkl poraněného místa na svém krku a přikývl. Jeho oči sklouzly směrem k Tomovi, který stál naštvaně proti Isis a cenil zuby, připravený ke skoku.
„Tome, nech jí!“ zvýšil Bill hlas, aby ho Tom slyšel přes hlasité vrčení. Podíval se na něj, ale vrčet nepřestal. Potom se prostě rozběhl a zmizel za dveřmi venku v dešti. Isis po jeho zmizení uvolnila postoj a postavila se vedle Viktora.
Bill se podíval na vampýra a jeho dhampýrku. Oba se na něj vyčítavě dívali. Sklopil svoje velké oči a vydechl. Znovu cítil ten zničující pocit, který cítil hned potom, co ho Tom zklamal. Najednou se mu oči zase zalily slzami a jeho tělo se otřáslo.
Viktor ho objal kolem ramen. „To nic, už jsi v bezpečí,“ hladil ho po vlasech. Ale Bill cítil, že v bezpečí není. A dokonce už ani tady ne. A nikdy nebude, dokud se k němu Tom nevrátí. Navždycky.
Tom se vrátil k Massenovi, jako kdyby se nic nestalo. Ale jeho vládce poznal, kde byl. Cítil z něho Billovu omamnou a nezaměnitelnou vůni, což podnítilo jeho smysly. Bylo to, jako kdyby měl svůj poklad zase zpátky.
„Napil ses dnes v noci?“ zeptal se ho.
Tom přikývl. „Měl jsem tu nejchutnější krev, která existuje.“
„Krev tvého bratra je úžasná, že?“ podotkl Massen a Tom přikývl. Nemělo smysl zapírat, nebo být překvapený. Massen by tušil cokoliv, i když by to byla pravda jen z poloviny. Tomovy myšlenky teď patří jemu. Je mnohem jednodušší vědět, na co myslí.
Bill se ani ve Viktorově přítomnosti necítil lépe, ačkoliv Viktor dělal všechno proto, aby jeho špatné pocity odehnal. Bill jeho pomoc odmítal, přesto se Viktor snažil. Chlapec seděl na židli, díval se do holé zdi a jeho oči vypadaly temnější, než když jindy. Myšlenkami byl někde mimo realitu. Vzpomínal na Tomův polibek. Byl to tak silný, a přitom tak bolestivý zážitek. Bill by ho nejradši vymazal ze své paměti. Prsty si opatrně přejel po místě, kde ho Tom kousl. Viktor mu nabídl vyléčení, ale Bill ho odmítl. Tohle bylo jediné, co mu zbylo po několika vteřinách strávených s Tomem…
autor: Bubbly
betaread: Janule
Tahle povídkami přijde naprosto krásná a úžasná. Sice je to nereálné, ale přesto dost dobrý nápad. 🙂 Doufám, že všechno dobře dopadne, protože špatný konec bych asi nepřežila…
Jsem v opojení z každého slova. Tohle je dokonalá, skvostná, výborná povídka. Opravdu kouzelná a výjimečná. ♥
Úžasný díl, aspoň na malou chvilku si Tom vzpomněl…Billa je mi strašně líto, jestli to tak půjde dál, tak se utrápí =( Perfektní, a moc se mi líbí postava Viktora =)
Wow…páni miluju tyhle wampire powídky x) A obzwlášt tuto!! Je wážně skwostá..Ne to se prostě nedá popsat slowy…xD fakt nej co sem kdy četla!
To bylo oprawdu newhodné přerušit takowou wášniwou chwilku mezi dwojčátkama xD…No..i když…bůh wí co by se dělo dál 😀 :/…
No nemůžu se dočkat dalšího dílku…x) 🙂
Fakt nemám slow, ÚŽASNÁ POWÍDKA! KNÍŽKU SI Z TOHO UDĚLEJ KOUPIM SI JÍ JAKO PRWNÍ I KDYBY STÁLA MILIÓÓÓÓN xD ;)!!
pěkný, konečně nějaká akce.. už ne moc nebavilo, jak se Bill furt utápí v depreších dokola a dokola..:D
a lulu pokud miluješ vapiárny, přečti si Bratrství..:) krásná povídka.:)
Ahojky pěkný blog koukneš pls na můj? =)Můžeš zanechat i koment!! =) díík=)
Proboha to je čímdál lepší a lepší…..to snad ani není možnýýýý awwww <3
[4]:Taky mě napadlo to někam poslat a nechat to vydat… A pak by se to dostalo dál a Kaulitzovi by mě zažalovali… xDD xDD AA sešla bych se s nima u soudu… A nebo by se jim to líbilo a Twincest by byl opravdu na světěě xDD
Jé já cu tagi knížku! A s wěnowánim! Pjosím.