Otravná ozdravovna? Ne, něco víc! 22.

autor: Kiki

„Gusťo, nepůjdeme k nám?“ optal se Bill prosebně, když procházeli bránou školy. Nechtělo se mu někde trajdat, když určitá místa mu budou připomínat Toma.  
„Když chceš. A dej mi ten baťoh.“ Pokrčil rameny a stáhl mu ho ze zad.  
„Proč? Je lehkej.“ Zaprotestoval Bill, ale k ničemu mu to nebylo, protože Gustav si ho stejně vzal a přehodil přes rameno.  
„Je jako pírko.“ Pronesl ironicky. „Ne, vážně, Bille, měl by ses šetřit. Škola, děcka… nechceš na mateřskou?“ zkoušel to Gustav.  
„Jak jsi na to přišel, prosím tě?“ udivil se.  
„No… Vždyť tě vidím, Bille. Ty sebou jednou sekneš.“ 
„Ne, neseknu.“ 
„Ale jo. A měl bys víc jíst. Jsi jako párátko.“ 
„Nejsem.“ 
„Jasně, že jsi. Jen se na sebe podívej.“  
„Moment.“ Zastavil se Bill. „Neříkal ti tohle náhodou Tom?“ 
Gustav se zastavil taky. „Ne, neříkal.“ Zakroutil hlavou. Nikdo mu to neříkal. Myslel si to sám.  

„Na žádnou mateřskou nepůjdu. Nechci, aby někdo ze školy věděl, že mám děti. Ale ty to samozřejmě víš.“  
„Jasně, že vím. Půjdeme se pak s nimi někam projít, hm?“ navrhoval Gustav. 
„Jo. Rád. Sám s nimi nikam nechodím. Raději.“ 

„Bille, ale takhle to nejde. Musíš se mu někdy už postavit. Je stejně starý jako ty, a ještě k tomu ty jsi vyšší.“ 
„Ale on má někdy u sebe ty svoje kamarády. Někdy… pokaždé. Kromě toho nádraží, kde jsem byl s Tomem a teďka.“ 
„Řekni mi, co budeš dělat, až ti dva vyrostou.“  
„Ještě je čas.“ Povzdechl si Bill. Nechtěl se bavit o tomhle. Ne teď.  
„Dobře, máš pravdu, ale přemýšlej o tom.“ Pořád mu vtloukal do hlavy.  
„Jasný, jasný.“

Bill strávil celý den s Gustavem. Chvíli si hráli s Chrisem a Sebem, potom se šli projít na procházku, skočili si na jídlo, kecali, řešili, jak co bude a už byl večer. Čas se rozloučit. 

„Takže zítra, jo?“  
„Jasně, Bille. Stavím se pro tebe, hm?“  
„Dobře. Budu tě čekat.“ Přikývl. 
„Tak se zatím měj!“ zamával mu Gustav. 
„Ty taky.“ Odpověděl Bill a už za ním zavíral dveře. Byl s klukama doma sám, máma měla noční. Takže to znamenalo, že se o ně bude muset postarat. Poprvé úplně sám. Povzdechl si.  

Proč tady teď nemá  Toma, aby ho podpořil? Potřeboval ho. Jeho nálada zase klesla. Kočárek postavil do rohu předsíně, vyzul se, Seba si vzal do náruče a nesl si ho k sobě do pokoje. Christian si to spokojeně spinkal v kočárku. Když vešel do pokoje, položil Sebastiana na postel a vytáhl všechny věci, co potřeboval. Podložku roztáhl hned vedle a položil ho na ni. Začal ho opatrně svlíkat, a když byl svlečený, šel s ním do koupelny, kde vodu nastavil tak, aby nebyla ani příliš teplá a ani studená. Opatrně ho do ní položil, hlavičku mu přidržoval a začal ho umývat. Po několika minutách usoudil, že by to stačilo. Přebalil ho a oblíknul do pyžamka. Potom si ho vzal do náruče a začal mu potichounku zpívat. Účinek byl dobrý. Za chvíli usnul. Ještě chvíli se s ním pohoupával, ale to by se ze zdola nemohl ozvat dětský pláč. Bill si povzdychl. Opět. Opatrně položil Seba do postele a seběhl schody dolů. Vzal si Christiana do náruče, utěšoval ho a po chvíli se mu to povedlo. Udělal s ním to, co s jeho bratrem. Když byl všude klid a mrňata chrněla, oddechl si a svalil se na židli.

Když už si myslel, že dneska bude mít klid, začal mu zvonit mobil. Rychle po něm skočil, aby je náhodou neprobudil. Hovor přijal. 

„Ano?“ vydechl unaveně. 
„Ahoj, Bille.“ Ozval se příjemný hlas. 
„Je, ahoj, Tome.“ Usmál se Bill. 
„Jak se máš?“ 
„No, mohlo bejt líp. Co ty?“ 
„Jde to. Jak to? Stalo se něco?“ 
„Ne, vše je v pohodě, jen máma má dneska noční a já se musel postarat o ty dva sám. Myslím, že příště už to nezvládnu…“ položil si hlavu na stůl a zavřel oči. 
„Ale určitě to zvládneš. Zvládl jsi to jednou, dokážeš to i podruhé.“ 
„Jo, jenže to jeden z nich spal, ale co když budou oba vzhůru?“ 
„Ty si poradíš, lásko.“ 
„Taky tě miluju.“ Usmál se Bill, ale Tom to vidět nemohl.  
„Já tebe taky. Jsi unavený?“ 
„Celkem jo.“ Přiznal Bill a zívl si.  
„Tak už jdi spinkat.“  
„Když voláš ty?“ 
„Jasně, proč ne?“ 
„Protože zavoláš taky jednou za sto let, tak je to vzácnost.“ 
„Proč nezavoláš někdy ty?“  
„Protože nemám čas.“ 
„Ani na mě si ho neuděláš?“ 
„Moc rád bych, ale mám na starosti ty dva prcky, jsem na ně sám a taky jsem někdy s Gustavem venku.“ 
„Takže, ty jsi raději s Gustavem?“ 
„Když ty se mnou nejsi? A já nevím, jestli nebudu rušit.“ 
„Ty? Rušit? Nikdy! Běž spát, Bille, zavoláme si třeba zítra, hm?“ 
„Ok, to by šlo. Tak zatím.“ 
„Ahoj a krásně se vyspi. Posílám pusu.“ Zasmál se do telefonu Tom. 
„Jo, mám ji. Taky posílám.“ Usmál se Bill. „Ty taky, tak ahoj.“ 
„Miluju tě.“ 
„Já tebe taky.“ Sevřel v ruce náhrdelník.

Bill si ještě skočil do sprchy, kde se rychle opláchl a hodil na sebe noční boxerky a opět Tomovo tričko. Skvěle se v něm spalo. Už jen kvůli tomu, že jej před tím nosil on. Zalehl do postele, zavřel oči a vydal se do říše snů.

O měsíc později

Bill přihlásil svoje dva miláčky do jeslí, protože by je neměl kdo hlídat. Máma byla v práci a on ve škole. Takhle mu to vyhovovalo. Vždycky, když šel ze školy, si je i s Gustavem vyzvedl. Každý vzal jednu autosedačku. Byl moc rád, že má takového kamaráda. Kdykoliv potřeboval, byl tu pro něj a pomohl mu. S Tomem si volali každý den. To potom byly účty za telefony.

Večer, když Bill přišel z procházky, šel sám, bez dětí i Gustava, jen tak si provětrat hlavu, Sim nemohla uvěřit svým očím. Bill byl celý rozmazaný, oči celé červené a po rukou, co byly vidět, protože měl Bill krátký rukáv, měl šrámy. 

„Bože, Bille, co se ti stalo?“ okamžitě k němu přiběhla. 
„Nic, mami, nechej to být.“ Pokusil se o úsměv Bill, ale moc mu to nešlo, protože z očí se mu pořád kutálely slané perly. 
„Ne, Bille, nenechám to tak. Řekni mi, co se ti stalo. Všimla jsem si těch modřin už i dřív. Já nejsem slepá.“ 
„Vážně se mi nic nestalo. Jen jsem spadl… někde.“  
„Bille, prosím, řekni mi…“ Simone zněla zoufale. 
Bill se složil na židli. „Já… potřebuju Toma… sám… to nezvládnu…“ popotáhl. 
Billovu mámu něco napadlo. „Bille, všechno bude v pohodě, ano?“ objala ho zezadu. „Zítra pro ty dva nechoď, hm? Já je vyzvednu. Ale odveď je tam, protože já ráno nebudu doma.“  
Bill přikývl. 
„A teďka se jdi umýt, nachystám ti večeři a pak půjdeš spát, jo?“ 
Bill opět přikývl a vstal od stolu.  

Když Billa vzbudil budík, pomalu se vyškrábal z postele a šel udělat hygienu. Potom na sebe něco navlíkl. Už mu bylo jedno co. Vlasy si upravil tak, aby je měl do všech světových stran a potom šel oblíknout Chrise a Seba, kteří už se taky hlásili o pozornost. V sedm hodin vyšli z domu…