autor: Rachel
Hustý závoj dlouhých řas se mírně zamihotal a černé řasy se zachvěly v příjemném letním vánku. Pevně semknutá víčka jen ospale zamrkala a poodhalila dvě oříškově hnědé oči, stále ještě okouzlené a zahalené závojem snů a sladkého spánku.
Tomovo tělo se pod bílou peřinou jen nepatrně zavrtělo a Tom si, stále ještě ospale, tak našel vhodnou polohu, spokojeně oddechujíc. Ospale zamžoural před sebe a rozhlédnul se po místnosti kolem.
Celý jeho pokoj naplňovala jitřní záře právě vycházejícího slunce a pootevřeným oknem vál dovnitř příjemně chladný ranní vzduch, který se s každým dalším Tomovým nádechem dostával do každičké buňky v jeho těle. První sluneční paprsky pronikaly skrze průhledné sklo dovnitř a odrážely se na světlých stěnách, vytvářejíc tak barevnou mozaiku a příjemně teplý nádech.
Tomovy oči se zastavily na nebesky modré obloze venku a Tom se podvědomě pousmál, přivírajíc víčka. Miloval svůj pokoj, to teplo, které jej tu obklopovalo vždy, každé ráno, když se probouzel. Každé ráno bylo téměř totožné s tím předchozím – stejně jako i to dnešní. Všechno bylo stejné jako obvykle… až s jedním, malým rozdílem…
Tomovy oči několikrát zamrkaly do slunečního svitu a jejich pohled pomalu sklouznul k bílé, chvějící se peřině. V jeho náruči leželo spící černovlasé stvoření a s hlavou položenou na jeho hrudi se oddávalo kouzlu spánku a říši snů. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom pomalu odtrhl pohled od krátkých, uhlově černých vlasů, které jej příjemně zašimraly na nahé hrudi, a rozhlédnul se po svém pokoji. Všude kolem byly poházeny kousky jejich oblečení, které ze sebe včera tak naléhavě svlékali. Kdyby teď někdo neznámý přišel do Tomova pokoje, nejspíš by netušil, co se tu včera v noci stalo.
Přes Tomovy rty přelétnul lehký úsměv a v jeho mysli se vynořil obraz Billovy nádherné tváře, jeho polibky a dotyky, kterými včera pokrýval jeho nahé tělo. On moc dobře věděl, co se tu včerejší noc odehrávalo… a právě to mu na rtech vyvolávalo ten šťastný, uvolněný úsměv. Pousmál se a bříšky prstů lehce spočinul na jemných, uhlově černých vlasech spícího stvoření…
Srdce se mu rozbušilo a dech zatajil, když si ve své mysli začal zpětně uvědomovat a vybavovat skutečnost několika dní, posledních dvou týdnů. Bylo to neuvěřitelné, přesto však jednotlivé skutečnosti v Tomově mysli zapadaly do sebe jako kousky puzzle a vytvářely tak jeho očím jeden velký film.
Jeho život se změnil o sto osmdesát stupňů právě ve chvíli, kdy by to Tom nejméně očekával. Ve chvíli, kdy se co nejvíce uzavřel sám do sebe a jeho mysl opouštěly poslední zbytky sil a naděje, přišlo do jeho domu to kouzelné stvoření. Přes Tomovy rty přelétnul jemný úsměv a Tom přivřel víčka, vybavujíc si to prosluněné nedělní odpoledne… a černovlasého, neznámého chlapce.
Stále jej viděl stát mezi dveřmi, tak překrásného a tajemného, s kouzelným úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech. Tenkrát by jej ani ve snu nenapadlo, že by čistě pracovní vztah mezi nimi mohl přejít v něco víc. A teď… Ležel ve své posteli a v jeho náruči mu dřímal právě ten překrásný černovlasý chlapec. Tiše a nerušeně spal v jeho blízkosti, aniž by vnímal Tomovy jemné, láskyplné doteky, kterými pokrýval každý, byť sebemenší pramínek jeho vlasů…
Jeho pohled spočinul nejdříve na spícím stvoření ve své náruči a až potom se upřel k fotce na jeho nočním stolku. Tom očima prolétl svou usmívající se tvář a nato se zadíval na stejně, zářivě se usmívající dívku po jeho boku.
Až teď, když měl Billa, si uvědomoval, jak moc byl jeho vztah s Ann umělý a předstíraný. Jediné, co je dva drželo pohromadě, byla Hailie. A ačkoli si to Tom nikdy nechtěl přiznat, teď už lhát sám sobě nedokázal. Od doby, co Bill nečekaně vstoupil do jeho života, konečně poznal, co to znamená žít. Bill mu vrátil tu dlouho ztracenou radost a chuť do života, dal mu novou, silnou naději na lepší zítřky, které jej čekají. Dokázal vejít do Tomova uzavřeného, temného světa, najít jeho zraněné, ztrápené srdce a zaplnit prázdno, které Toma po celý jeho život pronásledovalo. A to bylo právě to, co Ann nikdy nedokázala.
A Tom to moc dobře věděl. Ještě nikdy nezažil to, co v několika posledních dnech, nikdy nedoufal, a ani neměl sebemenší naději, že by se něco takového mohlo stát právě jemu. Dnes to byl právě týden od Hailiiny školní besídky, týden od okamžiku, kdy Billa poprvé políbil a řekl mu o svých citech k němu. Těch několik dní, co byli spolu, mu však připadalo jako celá věčnost. Připadalo mu, jako by znal Billa celá léta a ne jen dva týdny, přesto si však oba stále měli o čem povídat.
A právě proto teď Tomovu tvář rozjasnil milý úsměv. S Billem za ten týden prožil víc, než s Ann za celý jejich společný život.
Konečně cítil ten nádherný, nadlehčující pocit, ve který už ani nedoufal. Nedoufal, že právě pro něj vůbec existuje, teď jej však cítil víc, mnohem víc než kdy jindy a o to víc si jej užíval. Jako by právě konečně procitl z toho sužujícího, zlého temna, mohl se svobodně nadechnout a žít svůj život tak, jak si jej přál. Celé dlouhé týdny, měsíce a roky žil jenom svou prací, nic kolem něj jej nezajímalo a nebylo důležité. A teď…
Konečně se dokázal uvolnit a odpočinout si, dokázal se zbavit toho stresu, který jej tolik unavoval. Všechny své starosti a problémy s prací nechával za dveřmi své kanceláře a s úsměvem na tváři se vracel ne do ztichlého a ponurého domu, za svou smutnou a zakřiknutou dcerkou. Vracel se do krásného, velkého domu, naplněného příjemným hřejivým teplem a vůní, kterou nacházel jen tady, a která v jeho nitru pokaždé vyvolala pocit opravdového štěstí. Byla to vůně domova, jeho domova. Vůně, která mu připomínala, že i on má svůj domov, že i on někam patří.
A Tom věděl kam. Jeho místo bylo tady, v tomto domě, po boku jeho krásného Billa a malé Hailie, kterou miloval víc, než svůj život. Nedokázal vypovědět a ani popsat pocit, který jeho nitro zasáhl, když poprvé, po tak dlouhé době uslyšel její zvonivý smích a jeho očím se naskytla Hailiina rozzářená tvář. Doteď tomu nemohl uvěřit. Jediné, co si doopravdy přál, bylo, aby byla Hailie šťastná, žil jen pro ni a miloval ji víc než kohokoli jiného. Okamžik, kdy ji poprvé spatřil rozesmátou, s jiskřičkami v rozzářených dětských očích, se mu nesmazatelně vryl do paměti a Tom si jej neustále se slzami v očích vybavoval. A za to všechno vděčil jen jemu…
Přivřel víčka, zatímco si první slza našla cestu zpod jeho řas. Možná konečně našel to, co celé roky hledal. Někoho, kdo by s ním kráčel bok po boku a udělal ho šťastným. A Tom se cítil šťastný. Každou minutu, kdy byl s Billem…
Otevřel oči a pomalu je pozvedl k modrému nebi za oknem. Věřil tomu, ať už byl naivní nebo ne. Bill byl darem z nebes, který mu Ann poslala… a on jí byl za to neskonale vděčný.
Tiše vydechl a natočil hlavu na stranu. Od doby, co se probudil, uběhla necelá půlhodina, kterou strávil tichým přemýšlením. Neklidně se zavrtěl a zašustil tak bílou peřinou. Dnes ještě nevykonal svou potřebu, která se začínala pomalounku dostavovat.
Tom tiše vytáhnul ruce zpod peřiny a zhluboka se nadechl. Opatrně, velmi opatrně vyklouzl z postele a rozhlédl se po podlaze, kde se povalovaly kousky jejich oblečení. Rychle sáhnul po svých bílých boxerkách vedle postele a bleskem si je oblékl, jakoby se bál, že jej někdo pozoruje, opak však byl pravdou.
Tomovy oči stočily svůj pohled zpátky k posteli a Tom se nad ní jen tiše sehnul. Pousmál se, vzal do rukou lem peřiny a láskyplně přikryl stále spící, černovlasé stvoření. Jeho úsměv se ještě rozšířil, když zaznamenal, že se právě začíná probouzet.
„Kam jdeš?“ Billovo tiché, tázavé zašeptání se vylinulo z jeho rtů a Bill jen tiše vydechl. Věděl, že to, co jej právě hřeje svým teplem, není Tomova hřejivá náruč, avšak pouhá látka peřiny, cítil však, že je mu stále nablízku, jeho ztěžklá víčka však ještě neměla tolik síly, aby se dokázala, byť jen malinko pootevřít. Přes Tomovu tvář přelétnul úsměv a Tom se k Billovi pomalu sklonil.
„Jdu jen na záchod, hned se vrátím. Klidně spi,“ zašeptal co nejtišeji, aby jej ještě více neprobudil a vtiskl malý, něžný polibek na Billův spánek, rychle vyklouzávajíc pootevřenými dveřmi ven.
Billovo tělo se v peřinách jen líně přetočilo a Bill se zachvěl nad chladným ranním vánkem, který mu ovanul tvář. Pootevřel rozespalé oči a rozhlédnul se kolem sebe. Stačil jen jediný pohled na velký, luxusní pokoj před sebou a Billova ospalá mysl se začínala probouzet. Věděl, že tuto noc určitě nestrávil ve své posteli, ale někde úplně jinde… s někým úplně jiným…
S úsměvem si přitáhl peřinu blíž ke svému, téměř nahému tělu a tázavě upřel pohled zvědavých očí před sebe. Pootevřenými dveřmi se sem z koupelny linulo něco, v čem Bill po několika vteřinách poznal zvuky Tomovy činnosti. Se smíchem zabořil hlavu do polštáře a přivřel víčka, tiše vdechujíc známou, podmanivou vůni.
Jeho tichý smích přerušily až tiché kroky, vedoucí z chodby do pokoje. Billovy oči několikrát zamrkaly a Bill se s úsměvem zadíval na dveře, ve kterých stál objekt veškerých jeho tajných snů a tužeb. Podepřel si hlavu o loket a neklidně se pod peřinou ošil, zatímco si skousl rty, prohlížejíc si jeho téměř nahé tělo pohledem, plným obdivu.
Tiše vydechl. Tom vypadal naprosto úchvatně i přesto, že bylo teprve devět hodin ráno. Takhle brzy po ránu vypadal snad ještě líp než kdy jindy. Jeho nahé, vypracované tělo nezahalovalo nic, jen uplé bílé boxerky, po kterých teď sjel Billův chtivý pohled. Ano, i tam byl více než dokonalý. Mnohem víc, než by si Bill mohl myslet.
„Pojď ke mně,“ zaprosil s nevinným úsměvem a prosebně vztáhnul ruce. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a on se konečně odlepil od prahu dveří. Popošel o několik kroků a položil se do vyhřáté, měkké postele, tulíc si Billa k sobě.
Černovlásek se přetočil k Tomovi, pohodlně se uvelebil na jeho hrudi, a konečně se sehnul k jeho rtům. Otřel se o ně těmi svými a dlouze jej políbil na dobré ráno. Pomalu se od Toma odpojil a zadíval se do jeho oříškových očí, cítíc, jak si Tomovy prsty pohrávají s pramínky jeho vlasů.
„Jak ses vyspal?“ Tomův tichý šepot protrhl ticho mezi nimi a Tom se zadíval do Billových očí, které se nad jeho otázkou rozzářily.
„Krásně,“ zašeptal popravdě a rty sjel na Tomův krk a odhalenou mužnou hruď. Tomova víčka se přivřela blahem a Tom tiše vydechl. To, co s ním dokázalo udělat pár Billových polibků, s ním nedokázalo udělat nic jiného. Pousmál se a dlaní spočinul na Billových vlasech. Věděl, že právě tohle je ta pravá chvíle.
„Bille, já… potřebuju ti něco říct,“ začal opatrně a nedokázal potlačit úsměv, který se začínal vkrádat na jeho rty, když se setkal s pohledem dvou zvědavých očí. Pousmál se a něžně zastrčil pramínek uhlově černých vlasů za Billovo ucho.
„Chtěl bych ti poděkovat za včerejší noc, tohle jsem od tebe vůbec nečekal. Nečekal jsem, že… že by se něco takového vůbec mohlo stát. Byl to opravdu krásný večer, ten nejkrásnější proto, že jsem mohl být s tebou. Už dlouho jsem se necítil tak uvolněně a příjemně jako včera. Chci, abys to věděl, Bille. Děkuju, lásko,“ zašeptal vděčně a vtiskl malý polibek na Billovu křehkou, bílou ručku, kterou právě svíral v té své.
Billovy oči zamrkaly a Bill se zadíval na Toma s neskrývaným úžasem a dojetím. Tohle neočekával ani v nejmenším, o to víc jej však Tom překvapil. A nejen tím, že včerejší noc považoval za dosud nejkrásnější mezi nimi. Tak jako teď jej ještě nikdy neoslovil.
Tiše vydechl a pomalu vzhlédl k těm nádherným oříškovým očím. Stačil jediný pohled do nich a on viděl nejen vděk, ale také lásku, opravdovou lásku. Lásku, která rostla v Tomově srdci… a kterou teď cítil i Bill sám. Všude kolem sebe.
Dlaní spočinul na jeho tváři a něžně jej pohladil, utápějíc se v hloubce jeho čokoládových očí.
„Jsi úžasný, víš to?“ zašeptal a rty se jen lehce otíral o ty jeho, dokud je Tom nespojil v hlubokém polibku…
Na Billových rtech se usídlil úsměv, když se od sebe po několika dlouhých minutách odpojili a Bill se rozhlédnul po sluncem ozářeném pokoji. Až teď si všiml kousků jejich oblečení, rozházených po zemi.
„Měli bychom to tu uklidit, hm?“ navrhnul Tomovi a na jeho souhlas opět vyhledal jeho rty, zmocňujíc se jich těmi svými.
autor: Rachel
betaread: Janule
Nadhera!!! A vubec mi nevadi, ze se cela noc jaksi preskocila 😀
Krásný… Opravdu nádherný díl 🙂 .. Už se moc těším na další 🙂 ♥
Kouzelné :o)
Krásné probuzení…takový budíček v podobě sexy Tomiho…krásně napsané, čtení si pokáždé opravdu užívám ♥♥♥
Nádherné 🙂
povídka je krásná vždycky ji přečtu jedním dechem jen mi tam trošičku vadí jak Billa furt autorka nazívá stvořením to mi tam nějak nejde spíš se mi víc líbí černovlásek nebo prostě Bill ale stvoření mi přijde takový divný no ale jinak krása
je to krasna povidka ,ja nechapu jak nekdo muze mit tak nadhernej stil psani,ja nevim jak co citi jini ale Rachel je vazne uzasna…..krasny dilek jako kterykoliv z jeji zbyrky