Láska 44.

autor: B-kay

Simone pomalu kráčela po schodech, ve tváři měla přímo zničený výraz a už teď se bála chvíle, kdy bude muset pohlédnout do tváře svého syna. Od té chvíle, co od nich Tom odešel, se Bill ani jednou neusmál. V očích měl opět stejnou prázdnotu, výraz jeho tváře byl smutný a bezmocný. Celý týden směla jeho bolesti jenom nečinně přihlížet, a i když by mu dokázala snést modré z nebe, druh téhle bolesti nedokázala vyléčit žádným dárkem nebo překvapením.  
I když se na Toma zčásti zlobila, nemohla jej odsuzovat. Netušila, jaký byl důvod jeho odchodu, a raději nad tím nepřemýšlela. Už takhle měla svých starostí až přespříliš.  
V předsíni si opatrně popravila svůj župan a neposlušné vlasy si svázala do culíku.

Zhluboka se nadechla a na krátkou chvíli přivřela víčka. Lhala by sama sobě, kdyby řekla, že jí  Tom nechyběl. Nemohla s tím nic udělat.

Zvykla si na toho chlapce, měla jej ráda a věřila mu. A od chvíle, co viděla jejich láskyplné mazlení u piána, byla nesmírně hrdá na to, že jsou ti dva spolu. Popravdě si po boku svého syna nedovedla představit lepšího člověka. Bill byl křehký a nevinný, a Tom jej neustále přede vším chránil. Když byl s ním, věděla, že se mu nemůže nic stát…  

Otevřela oči a zadívala se kolem sebe. Bylo jí do pláče. To ticho ji děsilo a pocit, že se její syn pomalu žene do záhuby, ji ničil. Kdyby měla Tomovo číslo, byla by schopna poprosit jej, aby se vrátil. Potřebovala spatřit Billův úsměv, potřebovala cítit, že je její syn opět šťastný a spokojený. Nic si nepřála víc, než vidět Billa s úsměvem na tváři. To bylo dokonce jediným dárkem, který si na Vánoce opravdu přála. Nic pro ni nebylo tak důležité, jako štěstí jejího dítěte.  
Dlouze si povzdechla a zavrtěla hlavou. Smělým krokem vykročila ke kuchyni, zůstala však stát mezi dveřma a přímo šokovaně hleděla před sebe…  

Trvalo jí několik vteřin, než si uvědomila tu skutečnost. Její tvář byla poznačena dojetím, z očí jí dokonce stékalo několik drobných slz. Díky obrazu, který se jí naskytl, jí myslí prolétla vzpomínka na tu noc, kdy je našla líbat se u piána. Tahle jí však přišla mnohem krásnější, protože jim oběma viděla do tváří. 

Bill seděl Tomovi na klíně, jemně jej líbal a užíval si každé drobné pusinky, která mu byla obětována. Soustředěně se vpíjel do Tomových rtů, užíval si jejich hořkosti a touhy, kterou v něm vyvolávaly. Jednu Tomovu dlaň cítil vzadu na zádech, zatímco tou druhou jej pod tričkem hladil na bříšku. Jejich miminko bylo už teď nesmírně důležitou částí života obou, a Tom se Billova bříška dotýkal tak často, jak jenom mohl.  

Jejich líbání nebylo vůbec vášnivé, jako by se jenom zlehka třeli o rty toho druhého. Jejich tváře zářily v bílém třpytu sněhových vloček, které se vznášely za okny. Simone se na ně nemohla vynadívat. Kdykoliv se na sebe krátce zadívali, zamilovaně se na sebe usmáli a dál pokračovali v pomalém líbání. Bylo to vlastně úplně poprvé, co je spatřila skutečně se líbat. Možná proto, jí to přišlo tak kouzelné. Nebyli spolu jenom sedm dní a oni se k sobě tulili tak, jako by se neviděli roky. Otírali se o sebe tvářemi, vzájemně se hravě tahali za rty a pod stolem spolu proplétali prsty, dokud jejich dlaně netvořily pevný uzel.  

„Miluju tě,“ Bill se svým čelem opřel o to Tomovo, konečky prstů jej hladil po zčervenalých rtech, zatímco svými rty líbal Tomova omámeně přivřená víčka. Srdce obou chtěla přímo vyskočit z hrudi.  
„Já tě taky miluju, Bille. Miluju vás oba,“ vesele se na něj usmál a opět jej krátce pohladil po bříšku. Právě v té chvíli Simone zamrzl úsměv na rtech. Byla zmatená, a ačkoliv se zamýšlela nad Tomovými slovy jak chtěla, nerozuměla jim. Že by miloval Billa i Chantelle najednou? Nebo myslel tím množným číslem Billa a Samyho? 
„Podívej se na mě. Jsem teprve na konci prvního měsíce a už přibírám. Za chvilku budu tlustej. Budeš mě milovat, i když budu vypadat jako kulička?“ Bill se na Toma vesele usmál a Tom jeho hravý úsměv opětoval. To, zdali bude Billa milovat i pak, byla úplně zbytečná otázka.  

„Náhodou ti to bříško moc sluší,“ oba sklouzli pohledy dolů a zadívali se na bledou kůži, vykukující zpod Billova tílka. Pocit, že pod ní roste jejich miminko, a možná právě v té chvíli vnímalo jejich rozhovor, je krásně hřál u srdce. Rty obou se nevědomky zvlnily do měkkých úsměvů. Tom k ní přímo nábožně přiložil svou dlaň a zlehka ji pohladil.  
„Myslíš, že to cítí?“ krátce pohlédl Billovi do očí a poté opět sklouzl k jeho bříšku. Konečky prstů se dotýkal bledé kůže, zlehka ji hladil a vnímal teplo, které z ní sálalo. Chtěl k ní přiložit své rty, mazlit se s ní a už nikdy Billa nepustit ze svého sevření. Láska, kterou k němu cítil, byla přímo neskutečná. Miloval jej víc než cokoliv jiného na světě. Snesl by mu k nohám i modré z nebe, kdyby tím vykouzlil úsměv na Billově tváři.  
„Jsem si jistý, že to cítí. Jsi přeci jeho táta,“ Bill se k Tomovi přitulil ještě blíž a drobnými polibky mu pokrýval zkřehlá víčka.  
„Jeho táta?“ Bill ve vlasech ucítil hravé pohlazení těsně před tím, než jej Tom dlouze políbil.  
„Myslím, že to bude kluk. Nevím proč, ale cítím to,“ nesměle pokrčil rameny a nevinně se usmál…  

„I kdyby to měla být holčička, nic by se nezměnilo. To miminko pro mě už navždy zůstane, tím nejkrásnějším zázrakem,“ stichl, pohledem utkvěl hluboko v Billových očích. Kdyby měl popsat, co cítil ve chvílích, kdy se na něj směl svobodně dívat, nedokázal by to. Kde byly ty časy, kdy tajně toužil po jediném jeho pohledu?! Kam se poděla všechna ta bolest, kterou cítil pokaždé, když před ním Bill utekl?! Pořád v něm byla. Pořád to bylo součástí obou, ale už jenom jako pouhá vzpomínka. Vzpomínka, na kterou už oba téměř zapomněli. To, co bylo předtím, už nebylo důležité.  
„Prvním takovým zázrakem jsi byl pro mě ty a já nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem tě poprvé spatřil, Bille,“ Tom se prsty dotýkal Billových rtů, hladil je, jako by byly z křehkého porcelánu a vnímal jejich hladkou strukturu. Ty rty miloval od první chvíle. Stačila jediná drobná pusa a věděl, že ten černovlasý kluk, o kterém tolik snil, mu změní celý život. A nemýlil se…  

Život, který žil předtím, se s tím dnešním nedal porovnat. Jako by se kdysi jenom prodíral tmou a prázdnem, a teď byl každý den náhle ozářen Billovým nesmělým úsměvem a třpytem jeho čokoládových očí.  
„Děkuju, že jsi to se mnou i přes všechno to odmítání vydržel. Byl jsem hloupý. Tak hloupý,“ Bill smutně sklonil tvář. Pokaždé, když si na to vzpomněl, se za své chování moc styděl. Tehdy prostě nedokázal pochopit, že s ním Tom jenom tak promluvil. Nebyl zvyklý na tak měkké zacházení, něha, kterou poznával v Tomových očích, jej ze začátku malinko děsila. Bál se jí uvěřit. Nechtěl se zbytečně zklamat a hloupě naletět. Teď už bylo ale všechno úplně jiné. O Tomově lásce nemohl pochybovat jedinou vteřinu. Stál při něm, staral se o malého Samyho, jako by byl jeho vlastní synem, a Bill si byl více než jist, že z Toma bude skvělý táta, pro jejich maličké.  

„Dobré ráno,“  Simone to už nemohla déle vydržet a vstoupila dovnitř.  
Vůbec ji nepřekvapovalo, že sebou oba chlapci nečekaně trhli, co jí však přišlo moc krásné, byl fakt, že se od sebe neodsunuli a pořád zůstávali ve vzájemném objetí. To, co si před chvilkou poslechla, jí způsobovalo husí kůži po celém těle. Kdyby bylo skutečně pravdou to, o čem mluvili, pak v bříšku jejího syna právě rostlo její další vnouče.  
Nedokázala však uvěřit tomu, že by to mělo být skutečně pravdou. Bill přeci nemohl čekat dítě. To přeci nebylo možné. Nikdy o něčem takovém neslyšela a byla si jistá, že jejich rozhovor jenom špatně pochopila. I když byla jejich slova jasná, hloupě si nalhávala něco jiného, a snažila se uklidnit náhlý výbuch emocí, který se v ní odehrával. V hloubi duše však po něčem takovém toužila. Vždycky chtěla mít kopu vnoučat, a pokud by to maličké mělo být plodem jejich veliké lásky, nedokázala by proti tomu nijak zakročit. A v podstatě ani nechtěla…  

„Dobré ráno mami,“  Billovo popřání bylo doprovázeno tím Tomovým. Tom k Simone vzhlížel provinilým pohledem. Věděl, že selhal. Nesplnil slib, který jí dal. Odešel od něj a Bill kvůli němu celý týden trpěl. Čekal, že se na něj bude zlobit a její starostlivý výraz mu připomněl výraz jeho maminky. Přesně tím pohledem se na něj dívala pokaždé, když jako malý kluk udělal něco, co mohlo ohrozit jeho zdraví. Ten pohled jí zůstával s každým dnem, co Tom dospíval. Někdy mu přišlo, že se o něj bála až příliš, teď by však dal cokoliv za to, aby se na něj mohla zadívat tím pohledem ještě jednou. Naposled…  
Ztratil ji stejně tak rychle, jako ztratil i svého dědečka…  
Sklonil tvář a ze všech sil se snažil potlačit slzy, které jej v očích přímo pálily. Chytil Billovu ruku pod stolem ještě pevněji a zhluboka dýchal. Kdyby měl ztratit ještě jednu milovanou osobu, nepřežil by to. Už takhle toho bylo na něj přespříliš.  

Simone při pohledu na ty dva, došla slova. Všechno to, co se jim chystala říct, se jako zázrakem rozplynulo, a ona se nevzmohla na nic jiného, než na měkký úsměv, který jim věnovala. Bill stiskl Tomovu ruku ještě pevněji a pomohl mu vstát. Stačil jediný pohled do těch hlubokých očí, aby pochopil, co se v tu chvíli v Tomovi odehrávalo. Smutně pohlédl na svou mámu a pohledem ji přímo prosil, aby to udělala. Simone stačil jediný pohled na Billovo bříško, které skutečně vykukovalo zpod látky jeho trička, aby uvěřila jejich krásné pohádce. Udělala několik opatrných kroků a přímo naléhavě k sobě přitulila oba najednou. Jejich objetí vyzařovalo neskutečné množství lásky a potřeby, být spolu…  

„Samí, utíkej,“  Bill vesele křičel na svého malého synovce a než se nadál, ve tváři mu přistála další sněhová koule. Pobaveně vydechl a opatrně si setřel studený sníh, jenž mu ulpěl na rtech. Stačil mu jediný pohled do Tomovy veselé tváře a hned věděl, že jej ta hra začala bavit. Naoko uraženě ohrnul nos, popravil si svou pletenou čepici s bambuí a sklonil se k zemi. Během několika vteřin držel v dlaních hned dvě sněhové koule, se kterými se přímo nadšeně rozběhl ke své lásce, a Sami za nima. Všichni tři už byli promoklí na kost, přesto se jim ještě nechtělo jít dovnitř. Vlhké oblečení je sice studilo a tváře všech byly mrazem zčervenalé, přesto jim to nevadilo. Do Vánoc scházely dva dny a oni si první svátky prožité společně hodlali užít.  
„No počkej,“ ukázal na Toma a rozpřáhl se. Místo toho, aby trefil Toma sněhovou koulí, však uklouzl na právě napadlém sněhu a dopadl hezky na zadek. Sami se svalil vedle něj, a společně se začali smát.  
Toma pohled na ty dva pobavil natolik, že se svalil do sněhu vedle Billa a pevně jej k sobě přitulil.  
„Jsem těhotný, mohl jsi mě nechat vyhrát,“ Bill naoko smutně našpulil rty a zadíval se na Toma očima malého pejska.  
„Slibuju, že tě příště vyhrát nechám,“ Tom se na něj láskyplně usmál před tím, než jej dlouze políbil, a poté mu pomohl vstát. Samyho vzal do náruče, a jelikož nedokázal odolat jeho nevinným očím a smutným prosíkům, postavil mu ještě jednoho sněhuláka…  

betaread: Janule