autor: Viollett Shadow
Ahoj =) jsem tu se svou první povídkou, chtěla jsem už dýl sem napsat něco, ale odvaha nebyla. Ale teď už jo, Tahle povídka mě napadla, když jsem poslouchala jednu píseň, kousek textu z ní je v povídce, možná ji někdo znáte, je to píseň Bráška od Julay. Mě osobně se ta píseň strašně líbí. Doufám, že se vám bude povídka líbit, budu ráda za komentáře všeho druhu. Děkuju moc ^^ a hezké čtení vaše LízatQo.
Černovlasý chlapec seděl, jako pomalu každý den, na posteli, a slzy mu tekly po jeho hebké sametové tváři. Měl červené opuchlé oči, ještě před nedávnem orámované černou tužkou se stíny a řasenkou, jež byly rozmázlé po tvářích. Chlapci to bylo jedno, protože v tuhle chvíli viděl jen fotku, kterou držel ve svých rozklepaných prstech. Byl to ultrazvuk, kde bylo vidět, že tam jsou dvě miminka, na jedné straně byl on, náš černovlasý chlapec jménem Bill. Na druhé straně byl jeho bratr Tom. Bill brečel a díval se takhle už poslední rok, od té doby, co věděl, že měl mít dvojče bratra. Bill vyrůstal 17 let s domněním, že je jedináček, ano byl, ale věděl, že na začátku nebyl. Na začátku měl bratra, a ten tu není. Tohle ho nejvíce trápilo. To, že nemohl ani říct, jak ho miluje. Věděl, že na něho kouká z nebe, a musí mu to dokázat. Týden uběhl a chlapec odmítal chodit do školy či někam jinam, psal text, text písně pro jeho bratra. Věděl, že to zvládne, a také že zvládnul.
* Po týdnu*
Po týdnu minimálního spánku a poctivé práce měl doděláno. Věděl, že u textu neskončí, chce ho nazpívat, a tak se s textem a melodií vydal za svým dobrým kamarádem Andreasem. Když došel, tak zazvonil a nečekal dlouho a ve dveřích se objevil ve stejném věku blonďáček ve stylu emo a usmál se.
„Bille, ahoj,“ ihned černovláska objal v přátelském objetí a pozval ho dovnitř, což Bill přijal a vešel. „Co potřebuješ, Bille?“ zeptal se jej a sednul si na svou postel. Bill se slabě pousmál a sednul si také na postel.
„No… maličkost,“ uculil se andělsky a blonďáček se zasmál.
„Tak spusť,“ vyzval jej, aby mluvil. Bil se zhluboka nadechl a ukázal text.
„Chtěl bych to nazpívat, a ty máš na to prostředky,“ vypustil ze sebe černovlásek.
Andreas si pečlivě přečetl text, pak se podíval na Billa.
„Dobře, pomůžu ti,“ odpověděl a kývl. Bill se děkovně usmál a čekal, co řekne Andreas dál. „Kdy to chceš uskutečnit?“ zeptal se jej a Bill zvedl ramena.
„Nevím, co nejdříve.“ Odpověděl na Andreasovu otázku.
„Dobře, tak můžem to zkusit klidně dneska.“ Odpověděl a černovlásek se zářivě usmál.
Zvedli se oba a společně se vydali do Anreasova nahrávacího studia. Ano, Andy měl bohaté rodiče, a tak si to mohl dovolit. Když tam po půlhodině dojeli, hned přemýšlel, jak to udělají. Vymysleli krásnou, ale i smutnou melodii, a nakonec Andy poslal Billa do místnosti na nahrávání a Bill si ochotně vzal sluchátka a připravil se. Text znal nazpaměť. Andy dal povel a spustil Billovi do uší hudbu a Bill začal zpívat.
…Proč ti nedali šanci podívat se na tenhle svět,
pro tebe pár mých slov a pár mých vět,
proč nemůžu ukázat ti tenhle svět,
koukám nahoru do nebe na hvězdy,
která z nich jsi ty,
dej mi ňáký znamení, jsme omámení,
kde můj osud pramení,
čekám na den, kdy se potkáme,
ruce si podáme,
kdy dám ti pusu a pohladím tě po tváři,
uvidím, jak tvůj úsměv zazáří…
Takhle Bill odzpíval celou píseň, Andy jen nevěřícně zíral, jak to Bill s láskou, ale i smutkem odzpíval. Bylo to dokonalé. Když skončili, tak to Andy vypnul a čekal, až Bill přijde, aby mu to přehrál.
Bill byl uchvácen, jak krásně to nazpíval, a tak kývnul a čekal, až to Andy vypálí. Byl spokojen se svým výkonem. Když to nahrál, tak si jednu nechal Andy a druhou Bill.
„Děkuju, Andy, jsi zlato fakt,“ usmál se a objal blonďáčka, pak zamával a vydal se domů.
*Po Týdnu*
Byl to týden, co Bill nazpíval tu píseň, nedokázal ji neposlouchat, byla dokonalá, bylo o něm, o tom, koho miluje, a přesto mu to nemohl nikdy říct. Bill si ulevil, že to nazpíval, ale pořád věděl, že nedokáže bez něho být. Už dlouho nad tím přemýšlel, a teď si byl jistý. Jeho touha ho hnala k němu, chtěl za ním za jakýchkoliv možností, chtěl ho vidět, chtěl ho pohladit, chtěl ho mít u sebe a obejmout ho. Byl rozhodnutý, teď to udělá opravdu.
Stejně, matka o něho nejeví zájem, jen na něho řve, aby si vybila vztek, Andy to pochopí, a zbytek ho nesnáší, takže nikomu nebude stesk. Vzal tedy dva papíry a začal psát mamce, co se s ním dělo, co viděl, a proč to udělal, pak napsal pro Andrease, pak papír přeložil na tři části, a tak i ten druhý, a do dvou obálek je dal. Na jednu napsal ‚Maminka‘ a na druhou obálku ‚Andreas‘ a položil to k sobě do pokoje.
Pak se vydal do koupelny, chtěl si být jistý, že se to nezkazí, že ten plán vyjde, a tak si byl jistý, že musí udělat víc věcí. Nejdřív si připravil prášky na spaní, které působí velmi rychle. Pak se zamknul, a šel si sednout do rohu, položil fotku s ultrazvukem na zem. Vzal si ostrou, ale lesklou žiletku do ruky, a udělal pár slabých řezů do své kůže. Tím se mu začaly tvořit malinké, červené kapičky. Položil ten lesklý kov a stíral kapičky a s nimi začal vedle ultrazvuku psát: ‚Už brzy s tebou‘.
Lehnul si a vzal znovu do ruky ten kov, dal ho k zápěstí, a poté silně zatlačil, bylo to uvolnění, ale i bolest. Žiletku položil na zem a díval se na fotku. Cítil takové uvolnění. Tak krásné. Víčka mu začala těžknout a on je zavřel. Pak už jen viděl bílo před sebou a na konci brášku, byl krásný, jeho fantazie mu ukázala brášku tak, jak chtěl. Krásného, se špinavým blondem. Přesně takovou měl i Bill pravou barvu. Slyšel, jak ho volá a rád za ním šel. Byl teď šťastný. Konečně našel to štěstí života.
autor: Viollett Shadow
betaread: Janule
booože to je….nedokážu to posat….krása
…mocky krásný…určitě piš dál, jde ti to skvěle…=o)
Je to krásné….opravdu se ti to moc povedlo. Smutné, ale krásné!
Takto by som svoje šťastie nechcela hľadať, ale Billovi to prajem. Prekrásne.
bohužel nepatřím k místním patolízalům, kteří považují za skvostné dílo kdejakou slátaninu, takže raději kritizuji než chválím … ale ve tvém případě udělám vyjímku, tady není co vytknout, nápad dobrý, výborně do textu zapadá i ta písnička (občas se mi zdá v některých dílech, že jsou úryvky písní jen pro prodloužení textu, v tomto případě ne), zpracování dobré, napsané s citem, líbí se mi to, jen tak dál 🙂
Teda blizo…ty zas depkaris… Ale krásný… Jak kdybys psala o mě 😉
Docela depresivní..ale krásné. Jenom si myslím, že Bill musel mít už dlouho předtím nějaké psychické problémy, jeho řešení bylo přece jenom až příliš drastické…
Nooo a je to tu. Byla jsem zvědavá co jsi to teda vytvořila 🙂 Já tak nemám ráda špatný konce u jednodílek 😀 Pokud teda nejsem sama jejich autorem 😀 Ale musim říct, že se mi to líbilo. Možná mi trochu vadilo, že věty začínali vesměs stejně. Často se tam opakovalo pak,pak,pak. Ale to je detail, kterej určitě vychytáš, když budeš v psaní pokračovat. Já sama s tím mám občas problém, takže tak 😀
Uričtě napiš další povídky (doufám že veselejší) Líbilo se mi to 🙂
Zlatooo.. 🙂 to je kráásný 🙂 a já na to klikla a potom až vidím LízatQo a hned sem se do toho uplně zabrala 🙂 Je to originální napasd a užasně napsaný prostě skvost 🙂
smutnoucky ale upe nadherny,takovi odcela depresivni
Jééé děkuju moc, já nečekala že tu bude tolik krásných komentářů… je to moc krásné, normalně děkuju moc.. Jsem ráda že mé povídky se vám líbí…
Samozřejmě že budu psát další, přemýšlela jsem dneska a něco mě napadlo, dokonce teď jak píšu tenhle vzkaz tak další ^^ jen to nějak smyslet… Nebojte co nejdřív začnu psát další 😉 ♥
Štěstí života najít až po smrti? :') To má něco do sebe. 🙂 Povídka je to moc pěkná, zajímalo by mě, jaké by to bylo jako vícedílovka. Fakt pěkné!
Myslím že jako vícedílovka by mě možná napadlo. ale jindy 😉 … Musím uznat že přemýšlím o další, chci udělat vícedílovku aby jste měli co číst.. a asi udělám 😉
dokonalost…*stírá si slzy z očí* bože měla si ěm upozornit že to bude smitné já ted na nic nevidim
Sorry ale podle me je to strasne :-/ To neni ani pribeh toje proste…..straaasna nuda !!! Nerikam ze bych ja neco takoveho sama dokazala napsat to rozhodne ne ale priste bys mohla udelat neco vic smysluplnejsiho a ne jenom psat smrti :(((