autor: Doris
Tom seděl v přiopilé náladě v křesle Gustavova obýváku a přihlouple se usmíval nad historkou, kterou ze sebe právě potil Georg. Jazyk se mu motal a tak pod návalem maximálního soustředění na každou hlásku vypadal velice vážně. Možná poprvé za svůj dosavadní život vypadal vážně. Bylo maximálně uvolňující sedět tu v přiopilém stavu a ničím se nezatěžovat. Pro Toma bylo důležité, že tu je hlavně Gustav s Georgem. Ti druzí dva kluci ho moc nezajímali. Navíc ten blonďák… Andreas… mu nějak nepadl do noty. Na Tomův vkus byl až moc sebevědomý a v podstatě neměl zrovna moc důvodů. Tom si v rukách přendával prázdnou sklenici. Ani nějak nepočítal, kolikátou vlastně měl.
„Ne, už ne, Gustave. Budu muset jít.“ Zakroutil hlavou a cuknul rukama z Gustavova dosahu, když se mu snažil nalít.
„Do prdele.“ Zabrblal přiopile Gustav, když obsah flašky neskončil v Tomově sklenici, ale v jeho klíně. „Teď jsem se kvůli tobě polil.“ Zamračil se a zbrklými pohyby rukou otíral mokré místo.
„Hovno kvůli mně. Jsi prostě lemra.“ Zasmál se Tom a pobaveně kroutil hlavou nad Gustavovým počínáním. Vypadalo to vcelku komicky.
„Voe… teď už se ale neutíráš, teď už se dráždíš, ne?“ ozval se Andreas sedící naproti nim. Z nich všech byl opilý asi nejmíň. Nebo to na něm bylo aspoň nejmíň vidět. Gustav se zakřenil a ustal ve svých pohybech.
„Nabízíš se, že to uděláš za mě?“ střelil po Andym vážný pohled a kolena nechal významně od sebe. Tom překvapeně zamrkal, když se Andreas zvednul ze svého místa a usadil se na zemi mezi Gustavovými koleny. Možná, že byli všichni opilí, ale snad ne tolik, aby tu mezi sebou něco zkoušeli. Ovšem Andymu to očividně nedělalo velký problém, vzhledem k tomu, že vzal do úst látku Gustavových kalhot a mocně z ní sál onu alkoholickou tekutinu, co se do látky vpila. Zároveň ale Tom vypadal jediný tak šokovaný. Georg se jen zasmál a pobaveně zakroutil hlavou, než se znovu napil z jedné lahve, a Gustav tomu nahrál ještě o to víc, když Andyho čapnul za vlasy.
„Ty jsi hovado, Andreasi. Umíš se taky projevit jinak než jako kurva?“ odstrčil ho od sebe se smíchem a zády zapadl do opěradla gauče. Andy se jen ušklíbl a zůstal ležet na zemi zapřený o lokty.
Tom si teď připadal trochu mimo. A upřímně, vzhledem k jeho orientaci i dost nejistě.
„No a? Nemůžu za to, že vy čekáte na tu slavnou patnáctku, abyste si mohli vrznout. Tak teď mi to nezáviď.“ Zasmál se Andreas. I jemu bylo čtrnáct. Jako všem klukům tady. Byl to jejich spolužák. Ale zrovna on nehodlal vyčkávat, až mu zákon milostivě dovolí mít sexuální život. Zkrátka už ho měl.
„Co ty, Thomasi? Ty taky čekáš na ten správnej věk?“ stočil svůj pohled na Toma. V jiném případě by téma sex bylo Tomovi asi vcelku nepříjemné, ale pod vlivem alkoholu si připadal uvolněnější a zrovna tak jeho mysl a zábrany.
„Počkám si klidně i do dvaceti, když to pak bude stát za to.“ Pokrčil rameny a Andy se jen ušklíbl.
„To znělo jak z nějakýho romanťáku… Oh, ano, miláčku, počkám na tebe, jak dlouho budeš chtít.“ Nahodil ironicky vysoký hlas a ruku si při tom významně položil na srdce. Ostatní kluci vyprskli smíchy, ale Tomovi to až tak vtipné nepřišlo. Na těchto frázích mu nepřišlo vůbec nic špatného. Nechápal lidi, co se do sexuálního života pouštěli jen proto, aby byli tak říkajíc in. Asi tak jako v Andyho případě. Jen cuknul koutkem úst na znamení úsměvu. Střelil očima směrem k hodinám a povzdychl si. Byl čas, aby šel. Simone by ho asi přizabila, kdyby se neozval.
Odložil sklenici na stůl a zvedl se z pohovky. Trochu zavrávoral, než chytil stabilitu. Hlava se mu trochu motala, ale měl by dojít celkem v pohodě. Třeba se na vzduchu probere. Větší obavu měl spíš o obsah svého žaludku.
„Tak se na to, Tome, vyser a zůstaň tu.“ Mávnul rukou Georg, ale Tom jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Kdyžtak příště. Teď fakt musim.“ Omluvně kouknul na všechny kluky, včetně toho čtvrtého, co už spal, a zamířil k předsíni.
„Hej… a pusu na rozloučenou nedostanu?“ Tom se zarazil v polovině kroku, když zaznamenal Andyho hlas. Ten kluk snad fakt není normální. Nejspíš to bylo chybná domněnka, že je z nich všech opilý nejmíň. Trhnul sebou a zaraženě se na něj podíval.
„Cože to?“ vypadlo z Toma a přemýšlel, jestli si blonďák dělá srandu, nebo to myslí vážně.
„Typickej Andreas.“ Zakroutil hlavou Gerog. „Vždycky sbírá pusy. Od všech.“ Kouknul na Toma pohledem, že to Andy opravdu myslí vážně, a že to u něj není nic neobvyklého. Tom chvíli váhal, ale nakonec rezignovaně protočil oči.
„No jo. Ok.“ Vrátil se k Andymu a kleknul si vedle něj na zem. Andy se jen uculil, chytil Toma za krkem a přitáhl si ho k sobě. Tom se tak tak stihl zapřít rukama o podlahu, aby se na něj nezřítil. Jen dětsky přitiskl svoje rty na jeho a chtěl se odtáhnout, ale Andy mu to neumožnil. Nepustil ho a přitiskl své rty k jeho pevněji.
„Ehm…“ Zahučel Tom v lehké nechápavosti. Jeho povolení rtů ale Andreas náležitě využil a bez pardonu mu vklouzl jazykem do úst. Tom zůstal v takovém šoku, že se ani nebránil, ba dokonce se přistihl, že určitou chvíli spolupracuje. Andy se pousmál a po pár dalších vteřinách Toma pustil.
„Tak se měj.“ Zazubil se na něj, jako by se právě ani nic nestalo. Tom jen přikývl a naprosto vyvedený z míry co nejrychleji opustil Gustavův dům. Byl tak zaujatý přemýšlením, co to vlastně bylo, že si ani neuvědomil, že jde na opačnou stranu než by měl. Uvědomil si to, až když se ocitl na konci parku, přes který ani vůbec jít neměl. Plácnul se do čela a dosedl na lavičku. Než se vrátí, tak si zapálí. Vložil cigaretu do úst a škrtnul zapalovačem. Natáhl nikotin a zadíval se do tmy. Za střízliva by tu asi takhle sám sedět nechtěl, ale teď to nějak nevnímal.
Tedy do chvíle než kousek od sebe zaznamenal pohybl. Na okamžik zkoprněl i s cigaretou v puse a probral se, až když ho začalo pálit oko od kouře. Usykl, cigaretu z úst vyndal a oko si okamžitě promnul. Otočil hlavu tím směrem a snažil se zaostřit onu postavu. Byla skoro jedna ráno, jak má v té tmě poznat, kdo to je a jestli na něj kouká. Odpověď na jeho otázky ale na sebe nenechala dlouho čekat. Bill. Kus od něj stál Bill. Jeho čtyřnohý miláček pobíhal kolem něj a poslušně mu nosil větev, kterou mu Bill házel do prostoru parku. Očividně o Tomovi nevěděl. Nebo to alespoň nijak nedával znát. Byl zaujatý hrou se svým miláčkem. Tom ho fascinovaně pozoroval, až z toho zapomněl kouřit a polovina cigarety mu vyhořela jen tak naprázdno. Najednou snad zapomněl na všechno kolem sebe a napětí kolem něj by se dalo krájet. Slyšel svůj vlastní dech a tlukot srdce. Nechápal to. Nechápal, proč ho Bill tak fascinuje. Několikrát mu zatepalo v tepně na krku, když se Billova štíhlá postava začala vzdalovat. Tom se nejistě kousnul do rtu, ale zvědavost mu nedala.
Zvednul se z lavičky a šel za ním. Dost daleko za ním, ale tak, aby ho neztrácel z dohledu. Působil tak mysticky. Opět ho vidí jen ve tmě. Opět vidí jen rysy jeho těla. Bill se zastavil v chůzi a zalovil ve svojí kabelce. Chvíli něco žmoulal v prstech, než se na okamžik rozžhnul plamen jeho zapalovače. On kouřil. Tom se pousmál. Ani nevěděl proč. Bill se dal znovu do pohybu se Scottym poslušně u nohy. Další důkaz pro Toma, že Scotty zkrátka nemohl být nevychovaný pes. Toma to k Billovi tak mocně táhlo, že i on se dal do pohybu, ale pořád ne do směru, kde byl jeho domov. Stále za Billem. Snad jak zhypnotizovaný tím žhnoucím světýlkem z Billovy cigarety, kterou držel mezi štíhlými prsty. Každou chvíli se v chůzi zastavoval, aby se opět mohl dát do pohybu. A zrovna tak i Tom. Nepočítal minuty, jak dlouho takhle za ním šel, ale očividně se blížili do cíle. Bill opět zalovil v kabelce a o pár vteřin později už mu v rukách chrastily klíče. Tom se několikrát trhaně nadechl, když se Billova postava zastavila před jedním domem a chvíli zůstala bez pohybu. Scotty zatím běžel k domovním dveřím, před kterými se usadil a čekal na svého pána.
„Hodláš mě sledovat až ke mně do ložnice?“ ozval se Billův, poměrně chladný, hlas a vzápětí na to se jeho hubené tělo otočilo. Znovu se tak Tom setkal s jeho pohledem.
autor: Doris
betaread: Janule
…uah…konečně se začíná něco dít…i když, Bill by mohl být trochu milejší…a náhodou by bylo super kdyby Toma pozval k sobě do ložnice…xDxDxD…no jo, zase moje úchylný představy…se radši klidnim…moc super povídka rychle další dílek…
[1]: hele ae on je považovanej za uchyla. já bych v jeho případě taky nerozdávala usměvy……a kdyby si tam pozval toma a nekdo je viděl tak by ho ukamenovali….a toma zavřeli do ustavu pac by si mysleli že ho to muselo děsně šokovat a tak
ohhh dočkala jsem se!! dokonalé, perfektní, úžasný! sem úplně napnutá, co udělá tom a co se bude dít!! tak rychle piš další 😀
Skvělý díl, tohle je úžasná povídka!!! Tomova nezkušenost, nevinnost a probouzející se sexualita je vystavena až příliš silnému pokušení a možná tak trochu i touze ochutnat zakázané a nebezpečné…hrozně se mi to líbí a nedočkavě budu čekat na další díl =)
to je hrozně napínavý… už chci další díl!!!
Já chci ať se dají aspoň trošku do řeči, když už nic jiného!!! Prosím, prosím, v příštím díle!! 🙂
tak to mě poser to jsem fakt nečekala:-Dale jináč moc fajn povídka:-)