autor: undrockroll
„Blázním, jenom když fouká od severozápadu. Když vane jižní vítr, rozeznám tele od slepice.“
-William Shakespeare
„Kousek jsi vynechal.“
Tom zvedl pohled a zanaříkal, protočil oči. Bill se na něj ze země zazubil, objímal si kolena.
„Tak s tím něco udělej,“ odpověděl Tom, ušklíbl se. Dal mop do kbelíku a opřel se o zeď, utřel si čelo. Byla horká letní noc, a on byl kontrolovaný při mytí podlahy.
„Dobře… Dej mi ten mop,“ řekl Bill.
„Jo, jasně. Ty bys to s mopem nezvládl,“ popíchl ho Tom.
Bill se zamračil. „Ani bych nechtěl.“
Tom se zasmál, sjel po stěně dolů, dokud neseděl na zemi vedle Billa. Bill se na něj podíval s uličnickým výrazem v obličeji.
„Co je?“ zeptal se Tom. „Co tak koukáš?“
Bill si zabořil obličej do panenčina bříška a vydal tichý zvuk. Tom se usmál a píchnul ho do boku, čímž Billa přinutil vykvíknout. Bylo pozdě, skoro půl dvanácté, a Tom bude za půl hodiny muset odejít.
Už nechtěl, aby čas ubíhal taky rychle; teď si přál, aby se táhl co nejpomaleji.
„Hej, pojďme na naše místo,“ řekl Bill, zvedl pohled. „Musím ti něco říct.“
Tom nakrčil, oboří. ‚Jejich místo‘ byla část chodeb blízko přístěnku, kde skoro nikdo nechodil. Tom a Bill tam trávili spoustu času, povídali si a dotýkali se a trávili spolu čas, pryč od všech ostatních.
„Co mi musíš říct?“
Bill se nervózně zavrtěl. „Musíš už brzo jít, že jo?“
Tom nakrčil nos a podíval se na hodinky. „Kurva, jo, můj nevlastní táta pro mě přijede…“
„No, tak pojď,“ řekl Bill, zatahal Toma za ruku a postavil se. Jeho volné kalhoty od pyžama mu sjely až dolů na boky a Tom zahlédl naprosto celé jeho tetování ve tvaru hvězdičky. Chvilku se na to koukal, v břiše cítil příjemné teplo. „Tome…“
„Och, och, jo,“ řekl Tom, zvedl se na nohy. Nechal se Billem za ruku odvést do tmavé prázdné chodby. Tom už si nedělal starosti o porušování pravidel nebo o to, že by je někdo načapal. V tuhle hodinu nikdo nebyl vzhůru, až na pár sestřiček.
Noci náležely Tomovi s Billem.
Bill měl v jedné ruce panenku a v druhé pevně držel Tomovu dlaň. Tom už panenku ani neregistroval; byla to část Billa, něco výstředního, co k němu patřilo.
Tom se těžce zamiloval do každé části Billa.
Bill se ohlédl přes rameno a brilantně se usmál. „Jsi tak pomalý.“
„Ty jsi moc rychlý,“ zaprotestoval Tom.
„Ani náhodou,“ odpověděl, zatahal Toma víc. Brzo zašli za roh a zastavili se v tmavém výklenku, jejich místo. Bill znovu Toma stáhl na zem, schovali se za vozíčkem s čisticími prostředky.
Obličeje měli blízko u sebe, a i když byl venku pařák, Tom se nedokázal dostat dostatečně blízko k Billovi, pořád toužil po jeho tělesném teple víc a víc. Bill si dal panenku do klína a pohladil ji po vlasech, Tom položil dlaň na jeho koleno.
„Dobře,“ zašeptal Bill.
„Proč šeptáme?“
„Ššš,“ varoval ho Bill. Oči se mu ve tmě zaleskly a on se naklonil blíž, jemně Toma políbil. Tom málem zalapal po dechu překvapením, ale polibek přijal, rty přitiskl opětovně na chlapcovy a zmáčkl jeho koleno.
„Copak?“ zeptal se Tom, když se odtáhli. „Tohle jsi mi chtěl říct?“
„Mm, ne,“ odpověděl Bill. „To bylo jen… něco, o čem jsem celý den přemýšlel.“
„Och.“ Tomovi se rozhořely uši. „Opravdu?“
„Včera v noci se mi o tobě zdálo,“ řekl Bill tiše.
„Já o tobě sním skoro každou noc.“
Bill se usmál. „Nevím, jestli máš sny jako já…“
„Jaké máš sny?“ zeptal se Tom.
Bill si znovu schoval obličej do panenky. Tom se tiše zasmál, přitulil se k němu blíž a pohladil ho po vlasech.
„Jsou to hezké sny?“
„Ano,“ zašeptal Bill, zvedl pohled. Tváře měl naprosto rudé. „Moc hezké sny.“
„Tak to potom ano,“ řekl Tom. „Máme stejné sny.“
Bill stydlivě sklonil hlavu. „Ty samé?“
„Nejspíš ano.“
„Och.“ Přitáhl si Bill kolena k hrudníku a pevně si je objal. „Neodcházej. Dneska ne.“
„Musím,“ odpověděl Tom tiše. „Gordon mě vyzvedne.“
„A kdo vyzvedne mě?“
„Já bych tě vyzvedl, kdybych mohl,“ řekl Tom. „Vzal bych tě odsud pryč a…“
„A?“
Tom pokrčil ramenem. „Zítra se vrátím. Jak jen brzo to půjde. Víš, že od tebe nechci odejít.“
Bill přikývnul. „Já chci odejít.“
„Opravdu?“
Objímaje panenku, se Bill malinko usmál. Podíval se na její špinavý obličej a povzdychl si. „Jo, chci odejít. Doopravdy odejít.“
Tom pohladil panenčiny zašlé vlasy, prsty překryl Billovy. „Můžeš? Myslíš?“
„Už si ani nepamatuji, jaké to venku je.“
„Hezké,“ řekl Tom. „Velké. Teplé,“ dodal, zamračil se.
„Viděl bys mě ještě, kdybych odešel?“ zeptal se Bill tiše.
„A viděl bys ty mě?“ odpověděl Tom, usmívajíc se.
Bill se naklonil dopředu, položil panenku do svého klína a dal ruce kolem Tomova krku. Tom se opřel o zeď a chytl ho za pas, přitáhl si ho do svého klína a držel si ho tam. Cítil, jak mu cuká v rozkroku a zaúpěl. Nemohl si teď dovolit erekci, ne tady. Dokázal to překonávat, ale s Billem ve svém klíně, vrtícím se, ruce na něm, tomu Tom prostě nemohl poručit.
Bill byl atraktivní, štíhlý, hebký a sametově jemný. V Tomově náručí byl tak dokonalý. Fakt, že to je chlapec, možnost, o které by Tom nikdy předtím ani neuvažoval, mu taky nevadil. Bill byl všechno; byl překrásný, malý, lehký. Krásně voněl, a byl to ten pravý.
Tom stiskl jeho boky a přitiskl si obličej na jeho hrudník, zavřel oči a tiše vydechl. To horko mezi nimi bylo k nevydržení, o moc horší, než to horko, co panovalo venku.
Tom přejel prsty přes Billův obličej a Bill vzal Tomovy tváře do svých dlaní, přitiskl se mu čelem na čelo.
„S-Samozřejmě, že bych tě chtěl vidět,“ zamručel Bill. „C-Copak to nechápeš?“
Tom se přitulil k Billově ruce. „Možná.“
Bill se usmál a tvrdě Toma políbil, vystrčil trošku jazýček. Tom rty otevřel a nechal Billa vklouznout dovnitř, dlaněmi jezdil nahoru a dolů pod jeho tričkem, cítil tu rozžhavenou pokožku. Vyhrnul mu tričko tak moc, že mu ho přetáhl přes hlavu a sundal ho.
Odtáhli se a Tom se zadíval na Billovo jemné tělo. Měl na ramenou jizvy, na jeho hrudníku a na břiše také. Tom se jich opatrně dotknul, mračil se. „Bolí to?“ zeptal se.
„B-Bolelo…“ položil Bill ruku na Tomovu, jel si s ní dolů po hrudníku. „Ale u-už ne. Tyhle ne.“
Tom přikývl, druhou rukou se dotkl tmavé jizvy na Billově čele, kde měl obvykle vlasy. „Tady?“
„Ne… to už ani necítím.“
Panenka spadla a dopadla tvrdě na zem, hlasitě, ale Bill si toho nevšímal. Tom si ho přitáhl blíž, rukama jezdil po jeho holých ramenou a zádech a krku a hrudníku.
„Chybí ti tvůj život?“ zeptal se Tom tiše.
Bill ztichl, nechal se Tomem držet. Pomalu zamrkal, sklopil pohled. „Jo. Je to všechno pryč. Já si h-ho zkazil.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nezkazil.“
Bill se trochu usmál. „Už jsem se s tím životem rozloučil. Myslím, že on se mnou taky. Je to v pořádku.“
„Co budeš dělat, až se odtud dostaneš?“
„Nikdy se odsud nedostanu,“ řekl Bill sklesle. „Takže by ses se mnou nejspíš taky měl rozloučit.“
„Ne,“ bylo jediné, co Tom řekl. Přesvědčivě Billa políbil, přitiskl si ho k sobě tak, že už mezi nimi žádný prostor nebyl a Bill se zavrtěl, trošku zanaříkal a hladil Tomovo temeno hlavy.
Tom to zoufale chtěl Billovi dokázat. Zoufale mu chtěl dát vědět, že to myslí vážně, že ho neopustí, a že nechce. Zoufale chtěl dokázat, a taky sám sobě, že tahle věc, co mezi nimi je, nekončí za zdmi blázince.
Rukama mu sjel po zádech dolů a Bill krásně zažadonil, přitiskl se na něj. Tom vydechl a podíval se na hodiny na zdi. Za dvě minuty bude muset jít.
„Sakra,“ zamumlal, přitiskl dlaně na Billova bedra. „Musím jít.“
Bill se odtáhl a zamračil se, naklonil hlavu. „Ne,“ řekl jemně.
„Musím, Gordon mě zabije, jestli zase přijdu pozdě.“
„N-Nemůžeš mě tu nechat.“
„Bille…“ promnul Tom boky černovlasého chlapce, podíval se na jeho bříško. „Víš, že se vrátím.“
„Ale co když ne?“ zeptal se Bill.
„Není možná.“
Bill se lehce chvěl, třásl a klepal. Tom vzal jeho triko a pomohl mu se zase obléknout. Bill se mu do očí nepodíval. Stále se díval dolů.
„No tak,“ zašeptal Tom. „Neodcházej, jsem přímo tady.“
„Já vím,“ zavrtěl Bill hlavou, zamrkal. „Já vím, vím to.“
„Tady,“ řekl Tom, zvedl panenku a dal mu ji k hrudníku. „Drž si jí u sebe, ano?“
„Tomi,“ zamumlal.
Tom přikývl, políbil ho na čelist. Bill panenku pevně nedržel, oči roztěkané.
„Chceš tu zůstat?“ zeptal se Tom. „Chceš se vrátit zpátky do-„
„Ne. N-ne.“
Bill byl v klubíčku, objímal panenku, kolébal se dopředu a dozadu. Tom si skousl ret; takhle Billa už pár dní neviděl. Každý den, který přešel, si Tom všímal Billova pokroku, ale pak se vrátil zpátky ke svým starým návykům, a to ho děsilo.
„Bille,“ řekl Tom jemně. „Vrátím se. Zítra, slibuji.“
Od Billa nevyšla žádná odpověď.
„Prosím,“ řekl Tom. Jen se na mě podívej, dej mi nějaké znamení, že jsi v pořádku.“
Bill se víc schoulil, schoval se za panenku, třásl se. „Jdi pryč.“
„Bille?“
„Jdi pryč!“ zakřičel Bill hlasitě, zvedl pohled, v očích zlost. Tom udělal pár kroků zpátky, mračil se.
„Bille, co-„
„Jdi ode mě kurva pryč.“
Tom na Billa zmateně zíral. „Dobře. Uvidíme se zítra.“
„Jdi do prdele.“
Tom svraštil obočí k sobě a naježil se. „Jak chceš.“
Zavrtěl hlavou a odešel pryč. Někdy nemělo cenu se s Billem hádat, ale Tom si o něj dělal starosti. Bill si vedl tak dobře. Tak dlouho byl sladký, normální, v pořádku.
Tom si už na chvilku myslel, že je pro Billa dobrý.
**
Telefon zvonil celou noc. Simone Tomovi všechny vzkazy dala, slyšel hlasovou schránku, textové zprávy, emaily. Už nemohl Brigitte dál odmítat.
Nebyl na ni naštvaný, nebo že by ho obtěžovala. Pokud k ní vůbec něco cítil, zvedl by jí telefon, nebo by jí napsal.
Ale on k Brigitte nic necítil. Už ne.
Stalo se to pomalu. První týden měl pocit viny, přemýšlel, proč si nechce se svou přítelkyní vycházet nebo s ní mluvit celé hodiny, jak to vždycky dělávali. Okolo druhého týdne začínal zapomínat na ni myslet. Vina mizela a mizela pokaždé, když mu napsala, zajímalo ji, co s ním je.
Byla to dobrá holka. Zasloužila si víc, než jí Tom dokázal nabídnout.
Tom si povzdychl, složil se na židli a zíral na svůj mobil. Svítil, přeplněný vzkazy a nezodpovězenými zprávami, dokonce i nepřečtenými. Dotkl se displeje, skousl si ret.
Měl sílu jí zavolat, aby jí řekl, co jí chtěl říct? Nechybíš mi. Nezajímá mě, co děláš. Přeju ti šťastný a spokojený život.
Položil telefon a opřel se. Dnes ne, ne dnes večer.
**
Georg ho sledoval. Tom to cítil, když dodělal poslední praní. Georg seděl v kuchyni, zíral na něj skrz malé okýnko ve dveřích.
Tom se snažil, jak to šlo, aby to ignoroval. Věděl, že ho Georg jen provokuje, že se snaží dostat z něj reakci. To mu Tom nedovolí; jeho trpělivost byla krátká, ale jen jednou se nechal vyprovokovat, aby to prokázal.
Tahle záležitost s Georgem na něm pořád visela. Mohl by zařídit Georgovi vyhazov z práce hnutím prstu, a Georg mohl hnutím prstu dostat Toma do vězení. Tom nevěděl, co dělat jiného, než staršího chlapce ignorovat.
Vyndal poslední kus prádla ze sušičky do koše. Z druhé strany pokoje se ozvalo malé písknutí, písknutí, které vydávaly dveře. Tom tiše zasténal. Slyšel za sebou kroky.
„Čau, Tome,“ řekl Georg, ušklíbl se a založil ruce na prsou. V puse měl zapálenou cigaretu.
Tom zvedl pohled, výraz neutrální.
„Co je?“
Georg naklonil hlavu na stranu, vydechl kouř koutkem úst. „Jen tě zdravím.“
„Fajn,“ zamumlal Tom, začal tlačit koš pryč.
„Jak se má Bill?“
Tom se zarazil, zastavil se ve své cestě. „Nevím. Jak bych to měl vědět?“
„Vymrdáváš s ním po okolí, ne?“
„Ne…“
„To je v pohodě,“ řekl Georg lehce. „Je to slaďoušek. Vážně sladký.“
„Drž hubu.“
„Představuješ si ho nahého?“
„Drž hubu!“ řekl Tom nahlas, zlost jím jen projížděla. Probodl pohledem Georga, otřásajícího se smíchem.
„Představuješ, ty zvrácenej čůráku,“ řekl Georg, ruku v bok, cigaretu mezi prsty. „Ne, to je v pohodě. Myslím, že je to hezké.“
Tom znovu začal odcházet.
„Vážně hezké,“ pokračoval Georg. „Víš, že je to kluk, že jo? Nemá píču. Ne, že bych to věděl. Nebudu ti lhát, ale už jsem o tom přemýšlel.“
„Jdi do prdele.“ Zaskřípal Tom zuby, kloubky skoro bílé, jak moc pevně mačkal držadla u koše s prádlem.
„Klídek,“ řekl Georg lehce, šel přímo za Toma a vydechl mu kouř do obličeje. Odhodil oharek od cigarety do koše s prádlem a Tom ztuhnul, zíral na popel na čistém prádle.
„Co chceš?“ zeptal se Tom. „Co ode mě chceš?“
Georg pokrčil rameny. „Myslím, že to budeš muset znovu vyprat, vypadá to, že si něco vynechal. Kaaren nebude šťastná. Vlastně, je spousta věcí, z kterých by Kaaren nebyla šťastná-„
„Fajn,“ řekl Tom rychle.
„Takže mír?“ položil Georg ruku na Tomovo rameno a Tom ji sundal.
„Ne.“
„To je moc zlé.“
Tom sledoval, jak Georg pomalu odešel pryč, pískal si, ruce v kapsách. Cítil, jak se v něm zvedá horko a odnesl koš zpátky ke strojům, zavrtěl pomalu hlavou. Tom si musel ponechat svou integritu, musel to s Georgem přežít. Ještě chvíli.
Ještě chvíli a bude odsud nadobro pryč.
**
Tom se unaveně protlačil zabezpečenými dveřmi do pátého patra. To bylo poprvé, co tam byl celý večer, a byl to skoro konec jeho směny. Odmítal se sem vrátit; odmítal Billa.
Poprvé neumíral touhou druhého chlapce vidět. Připadal si obezřetný. Připadal si špinavý, špatný.
S troškou štěstí by Bill mohl rychle usnout.
Tom se šoural chodbami, šel jinou cestou do přístěnku. Jeho normální cestou by totiž šel okolo Billova pokoje. Tentokrát šel druhou cestou, rozhlížel se, jestli ho nikde neuvidí, cítil, jak se mu žaludek kroutí.
Tom už nemohl zvládnout další negativní Billův výbuch. Nemohl ho zvládnout znovu vidět se rozsypat, a už vůbec nemohl vidět Billův obličej po tom, co řekl Georg. Bylo to už celkem víc, než byl schopný Tom přežít. Moc mu na Billovi záleželo, myslel na něj pořád, ale potřeboval pauzu. Potřeboval trochu prostoru.
Zastavil se uvnitř svého přístěnku s nářadím a zhluboka se nadechl, opřel se čelem o stěnu. Ty věci, co Georg říkal… samozřejmě. Tom o těchto věcech přemýšlel. Dotýkal se sebe a myslel při tom na mentálně narušeného člověka.
Tom se otřásl. Nedělalo to z něj špatného člověka, nic to neznamenalo. Nemohl přeci zabránit tomu, kdo ho přitahoval. Nemohl tomu odolat, když byl Bill sladký, překrásný, štíhlý, hebký, a tak dobře voněl…
„Kurva, kurva,“ zanadával Tom, odstrčil se od zdi a opustil přístěnek. Rychle šel chodbou dál, zpátky po své staré cestě. Rukama přejížděl po zdech a běžel prázdnými, skleslými chodbami, a jeho kroky se rozléhaly.
Cítil prázdnotu chodby a byla těžká, jako by se mu chodidla po linoleu vláčela. Vzduch byl horký, zkažený a Tomovi se špatně dýchalo.
Najednou cítil naprosté zoufalství, jak moc se chtěl k Billovi dostat.
Zahnul za roh a uviděl jeho pokoj. Dveře byly zavřené, žádné světlo zpod nich nevycházelo. To Toma vystrašilo; vůbec nebylo pozdě.
Tom se zastavil, než vešel dovnitř. Položil ruku na dveře, přemýšlel, jestli zaťukat. Ruce se mu trochu třásly a dech se mu zadrhával v krku. Musel se dostat dovnitř.
Nebyl si jistý, co uvnitř najde, když dveře otevřel. Myslel, že možná najde Billa schouleného na posteli spát. Myslel, že možná najde Billa sedět v židli, koukat do zdi.
To, co nečekal, že uvidí, byl Bill, plně oblečený v riflích a tričku, vypadající krásněji než kdy předtím. Panenka byla položená v posteli, a Bill otevíral okno, koukal dolů.
„Bille,“ zamumlal Tom.
Bill rychle zavrtěl hlavou, neohlížel se.
„Ne-nemůžu.“
Vylezl na parapet a stoupl si do otevřeného okna, vítr mu rozháněl vlasy. Naklonil se dopředu a pustil se rámu okna.
Tomovo srdce se zastavilo.
autor: Undrockroll
translate: LilKatie
betaread: Janule
PANEBOŽE!!!!:-o Takhle… to ukončit? A já teď musím 7 dní čekat na další díl? To mě položí… mám zkroucený žaludek, srdce mi buší jak splašený a ty pocity, co se ve mě odehrávají jsou neskutečný. Doufám, že se Billovi nic nestane, protože jestli jo, tak se asi zbláznim i já a taky se půjdu léčit… je to překrásný, jako každý díl a naprosto mě fascinují ty cítáty, který jsou hned na začátku. Od W.S., citáty zbožňuju ♥
Bože toto nie je možné! To nemôže Bill urobiť! To by zabilo aj Toma. Ja z tejto poviedky dostanem celoživotnú traumu!
Bože.! 🙁 Ne..! Tuhle povídku čtu vždycky jednim dechem a nakonci se mi naprosto zastavil. Obdivuji autorku i překladatelku, jak takovej skvost, takovou dokonalost dokázali vytvořit.. Smekám.!:)
Panebože, tohle mi nemůžete udělat! Jak mam teď celý týden přežít? Ukoušu se nervozitou, jak ten Billův skok dopadl! :((
Bože ne hlavně ať neskáče hlavně at se mu nic nestane..
Nedávám to.. 😀 dokonalost ♥ Ale jako… Nevydržím to do příštího týdne… Nevydrží, když nevim, jak to bude dál… U tutý povídku opravdu nelituju slz… Paří mezi skvost, kterej budu ráda pořád číst ♥♥
nádherný
mco hezky ,ale jako to si ze me delate prdel nn ,jakto ze Bill vyskocil z okna ,ale stejne si myslim ze pri Billove stesti se mu to stejne nepovede a akorat ho zavrou nekom kam se Tom nebude moct dostat…hlavne aby to prezil ,to je tet hlavni
pane bozte on nemoze skosit Tom mu tonesmie dovolit , neviem sa doskat dalcieho dielu.
ne… ne… to není pravda, řekněte mi, že neskočil! Tom to nepřežije a já taky ne, kdyby se mu mělo něco stát, vím, že chce ryč, ale takhle? Prosím jen to ne… je to samozřejmě tak krásně napsané, až mi to vehnalo slzy do očí… nádhera ♥
*pryč
To snad ne! Nemůže!
Panebože, já umřu! Těch sedm dní… nevydržím to T____T Můj mozek nechce akceptovat, že už zbývá tak málo dílků, je mi to pláče 🙁
ten Georg je ale hajzl! Bože….nemohu se dočkat dalšího dííííluuuu, užasný jako vždycky……
Do prdele. Já se omlouvám že to píšu zase česky, ale anglicky to ještě teď smolit fakt nemůžu. Mám nervy na pochodu. Musim říct z jejich mazlící scény na jejich místě jsem měla motýlky v břiše 🙂 To bylo něco úžasnýho. Tak procítěný. Ale tenhle konec. Co to do Billa vjelo? Myslim, že chce prostě ven. Opustit to místo kde je zavřený. Možná i proto aby mohl být s Tomem jak se tam o tom bavili. Jen si neuvědomuje co dělá. Nebo já nevím. Možná jen fantazíruju ale já prostě musim 🙂 Doufám že se nic nestane. Nesmí. Jinak to aboslutně nepřežiju. Už teď jsem polomrtvá. Do příští soboty absolutně nevydržim. Nemám šanci.
To si děláte srandu? Bill nemůže umřít, nemůže vyskočit z okna z 5. patra prostě ne, zabije sebe, Toma, tuto povídku a mě!! Prostě NE! Prosím, ať se stane zázrak.
Ne! :'(…To snad…
Jediný štěstí, že jsem poslední díl četla v angličtině a vím, jak to dopadne, jinak bych totok nepřežila ://.
Každopádně nemůžu napsat víc, než jen DOKONALOST, jako každej díl 🙂
Omg. Tohle nelze zvládnout. Nejen Tomovi ale i mě se v tu chvíli zastavilo srdce. Oh bože co přeci Bill nemůže udělat. Ano možná si to neuvědomuje co dělá ale tohle prostě nejde. Tohle do příští soboty nemůžu vydržet. To dříve zkolabuju.
Každopádne to jak byly spolu na svém místě bylo tak moc sladké. Tajil se mi přitom dech. Jen mě pak mírně rozhodilo Billovo chování. A hlavně taky Georg mě neskutečně štve. Prevít jeden!
Každopádně miluju tohle. Hltám každý slovo téhle povídky a jen doufám, že Bill bude v pořádku a nic se mu nestane. Nesmí. To bych nevydržela a ani Tom ne. Oh bože ať už je tady další díl…
Je to mmoje droga <3
Tyjo!!! Tak to je ten nejhůř useknutý díl, který jsem kdy viděla!!! To vážně nevím, jak to vydržím do příštího týdne… achjo:-/
Ta první část, jak byli spolu na svém místě se mi moc líbila, byla to taková ta nejkrásnější chvilka mezi nimi v téhle povídce. Ovšem do té doby, než se Bill ztratil…
Doufám a budu se modlit, aby se mu nic nestalo, to by byl úplný konec. Myslím, že ho Tom zachrání, takhle to celé nemůže skončit. Bill určitě byl v tom svém "světě", nevěděl co dělá… Je to krásné, ale pořád strašně složité…♥
Né! Tohle se nesmí stát ;-( Je to tak nádherné jak se oba milují a potřebují se…
Georg mě tam parádně rozčiluje, to je takovej vůl!!! Hlavně ať si ho Tom nevšímá a nenechá se k něčemu vyprovokovat. Už to, že způsobil, že má Tom výčitky z toho, jak rád má Billa se mi nelíbí. Jako kdyby to dost nekomplikovala Billova nemoc a fakt, že Tom tam za chvíli skončí, musí se do toho ještě motat nějakej blbeček navíc. 🙁
Děláte si srandu.?! Doufám, že se Billovi nic nestane..
Tahle povídka je dokonalá, já jí úplně žiju, celý týden přemýšlím, co se asi stane v dalším díle, pak si ho přečtu a jsem překvapená a je mi do pláče.. nádhera ♥
Panebože!!!proč ?!at se mu nic nestane!!!Sakra!!nikdy jsem nebyla tak zažraná do jakékoliv povídka..ale tahle je naprostá DOKONALOST!!!!!
nééé!!! dalšššíí!! je to perfektní!!!
Tomowo srdce, ae co moje! To by to taky jako nemuselo přežít!
A ten Georg je pěkná swině!
Tahle povídka je strašně krásná, ale čím víc pokračuje její děj, tak ve mně vzbuzuje pocity naprosté beznaděje…beznaděje pro Billovo uzdravení, beznaděje pro jejich lásku…dneska mě to opravdu dohnalo k slzám, Billův úděl v téhle povídce je více než krutý…Přiznávám, že i já jsem si povídku dočetla v originále, protože jsem prostě MUSELA VĚDĚT, a právě proto ještě nedočkavěji očekávám každý přeložený díl…
Dnešní něžnosti mezi nima byly nádherné, ale myslím, že se Bill na Toma strašně moc upnul a tak nějak nedokáže pochopit, že to, že Tom musí odejít neznamená, že ho nemá rád, nemůžu se zbavit pocitu, že to, co chce udělat, dělá proto, že si myslí, že Toma ztratí…Je to překrásná povídka, jedna z nejnádhernějších, ale i nejsmutnějších ♥♥♥
LilKatie, obdivuju tě za překlad téhle povídky, protože i když jsem ji četla v originále, v podstatě jsem pořádně nepochopila, jak vlastně dopadne….
Neeeeee!! oh kurva…Sakra ne! prosím… Ať se mu nic nestane. proč to udělal? 🙁 🙁 Bojím se 🙁
Může mi tu někdo sakra vysvětlit co je to tady Georg za dementa? o co mu sakra jde? Že on Billovi něco udělal nebo tak něco? Že by ho milovat?
Neee…moc otázek…a týden před nama 🙁 Ajajaj…Pomoooooc…ať to dopadne dobře a Bill s Tomem jsou spolu a mají klid… 🙁
Oh, it looked like Bill is getting better and his illness is sort of…invisible… The "caress scene" was so beautiful, i was feeling berserk butterflies flying in my stomach^^ So much desperate love. So passionate. So urgent. And then… Bill suddenly changed and Tom was awared again that this was so bad and so necessary at the same time. But he just can't run away, it is so much deep. And the ending… I can't describe all my feeling very well. It hurts so much, I felt like Tom at that moment. Very thrilling. (P.S. Thank you, LilKatie, I wouldn't know what to do without you, your translation is perfect)
ach bože, to snad neeee!!!! TAk krásný díl jsem už dlouho nečetla…a celý týden čekání, to prostě nevydržím…já prostě věřím na happy end!!!
kurva! ne proste! T-T
Čože? Nie! Prečo? Ja tomu nerozumiem. Som z toho úplne v prdeli… Prosím povedzte mi niekto, že Bill práve nevyskočil z okna… Oh bože, ono to už vyzeralo tak dobre, vyzeralo to, že Bill je úplne v pohode, keď bol s Tomom dokonca si nevšímal ani tú bábiku a potom? Ách čo sa stalo?… Bože, ja to neprežijem, musím ísť rýchlo na ďalší diel… Inak ten Georg je pekný kokot, nechápem o čo mu ide.