Láska 45.

autor: B-kay

Co vlastně dělá  Vánoce tak kouzelnými? 
Díky čemu, se stává i ta nejdrobnější sněhová vločka tak krásnou, že v člověku dokáže vyvolat chvění? Proč byly většinou na světě věci jenom krásné nebo špatné? Proč neexistovalo něco uprostřed, co by kdysi alespoň malinko uklidnilo Billovu bolavou dušičku? 
Vždy si myslel, že byl špatným člověkem. Myslel si, že něčím lidi odpuzuje. Neměl skoro žádné přátele, nikdy nenašel pochopení a lásku, dokonce ani u své sestry. Nevěřil, že by jej mohl někdo milovat. Uzavíral se do sebe a dovolil, aby jeho život postrádal ty krásné chvilky, které většinou dělají lidi šťastnými. Před několika měsíci byste na jeho tváři jenom stěží nalezli stopy po úsměvu. Záře v jeho očích a ruměnec ve tváři, se zjevily společně s Tomem. Předtím nic takového nepoznal.  

Až s odstupem času si uvědomoval, o co všechno přicházel. Jako by byl kdysi jenom křehkou ledovou sochou, která pod náporem Chantelle pomalu tála. Tom se zjevil tak nečekaně… jako poslední semínko naděje, které v Billovi ještě zůstávalo. Ukázal mu i tu druhou stranu života, tu, o kterou vždycky přicházel, a on se náhle cítil jako v pohádce…  
Víčka měl zkřehlá, každou chvilku se mu unaveně přivírala, když si však lehl do postele, nemohl usnout. Za okny hustě sněžilo a jeho ten obraz fascinoval. Vždycky býval z těchhle svátků okouzlený a teď, když je konečně mohl prožít s osobou, pro kterou by i dýchal, je miloval snad ještě víc. Očima krátce sklouzl ke své posteli a něžně se usmál. Tom byl zamotán v teplé přikrývce, tiše oddechoval a Billovi v tu chvíli připomínal malého kluka. 

Vlastně mu jej připomínal dost často. I když to byl pevný a rozhodný kluk, v některých chvílích v něm Bill poznával malého chlapce. Stačilo jen pohlédnout do jeho očí a věděl, že Tom by nikdy nikomu nedokázal ublížit… Jak se tak na něj díval, uvědomil si, že pro něj ještě nemá žádný dáreček k Vánocům. Jenomže co bylo ještě horší, neměl tolik peněz, aby mu mohl koupit něco drahého, a když tak nad tím přemýšlel, vlastně vůbec netušil, co se při takové příležitosti dává 
někomu, na kom vám velmi záleží…  

Moc dobře si pamatoval, že Chantelle dostávala od svých kluků vždycky ty nejdražší šperky, různé voňavky a podobné věci, ale Billovi přišlo hloupé kupovat Tomovy řetízek nebo nějakou voňavku. Ani on sám si nikdy na takové věci nepotrpěl a výslovně Tomovi zakázal, aby mu nějaké dárky kupoval.  
Nikdy žádné dárky od nikoho nedostával, dokonce ani ty, které mu darovala Simone, nechtěl přijmout. Byly časy, kdy byla jejich finanční situace opravdu špatná a on se cítil nepříjemně, když si jeho mamka dělala zbytečné starosti. V tomhle směru byl, na rozdíl od své sestry, velice skromný. Nepotřeboval drahé dárky, dokázal žít i bez nich. Nepotřeboval nejnovější a nejmodernější věci, úplně mu stačily ty, které měl. Pro něj bylo nejkrásnějším dárkem už jenom to, když mohl Vánoce oslavit se svou maminkou a synovcem. Nic víc nepotřeboval.  
Na tyhle Vánoce se však těšil mnohem víc než na jakékoliv předešlé. Do jejich rodiny přibyl další člen. No, vlastně dva.  

Bill si šťastně skousl rty a dlaní sklouzl ke svému bříšku. Ten pocit prázdnoty, který jej sžíral tak dlouhou dobu, najednou neznal. Už  nebyl sám. Nosil v sobě Tomovo miminko a to vědomí z něj dělalo nejšťastnějšího člověka pod sluncem. On svůj dárek od Toma již dávno dostal. Vlastně byl každý den, který mohli prožít společně, krásným dárkem pro jeho zamilované srdce. Srdce, které tlouklo díky lásce jedné jediné osoby…  

„Billi,“ Bill se malinko polekal, jakmile ucítil jemné zatahání za lem tepláků. Sklonil hlavu a zadíval se do rozespalé tváře, svého malinkého synovce. Sami se otíral hlavičkou o Billova stehna a chtěl, aby si jej vzal do náruče. Natahoval po něm drobné dlaně, a když si jej Bill skutečně vysadil na klín, spokojeně se k němu přitulil, vzápětí se však od něj poplašeně odsunul a vyvalil na něj svoje dětsky nevinné kukadla.  
„Sami, co se stalo?“ Bill se snažil mluvit téměř neslyšně. Nechtěl Toma vzbudit. Večer se mu udělalo špatně a Tom neusnul dřív, než Billa všechny bolesti v oblasti podbřišku přešly.  
„Nebolí ho to?“ Sami jedním prstíkem ukázal na Billovo bříško a Bill se musel nad jeho roztomilostí pousmát. Zároveň jej však zaplavil pocit neskutečné lítosti vůči tomu malému chlapci. Byly mu pouhé čtyři roky. Byl v období, kdy nejvíc ze všeho potřeboval lásku a blízkost svých rodičů a on neměl ani jedno, ani druhé.  

„Nebolí,“ vydechl tiše a přivinul si k sobě Samyho drobné tělíčko ještě blíž. Zhluboka nasál dětskou vůni jeho pyžámka a smutně stiskl víčka. Udělal by pro něj cokoliv na světě, ale lásku rodičů, mu zřejmě vynahradit nikdy úplně nedokázal.

„I já chci být tvůj,“ Sami se smutně stulil do Billova trička a tiše vydechl.  
„Ale ty přeci jsi můj. Jsi moje zlatíčko, Sami, a to se nikdy nezmění,“ Bill jej láskyplně hladil po střapatých vláskách a marně se jej snažil utěšit, když i jemu samotnému bylo do pláče. Nedokázal snášet bolest toho dítěte. Na chvilku se opět zadíval na sněhové vločky, a přitom Samyho houpal ve svém náručí.  
„Budeš mě mít rád, i když tady bude to miminko?“ Samimu po tváři stékaly dvě veliké slzy, jak smutně špulil rtíky a čekal na Billovu odpověď. Billa tahle otázka vůbec nepřekvapila. Bylo to u malých dětí úplně běžné, že se bály nového přírůstku do rodiny. Sami se však strachoval úplně zbytečně. Bill se na něj vesele usmál, dlaní mu otřel obě líčka a poté pomalu vstal.  
„Budu tě mít pořád stejně rád, a to se nikdy nezmění,“ zašeptal, pohladil jej po smutné tváři a pomalu s ním kráčel ke své posteli. Položil jej vedle Toma a sám si lehl vedle něj.  

„Dobrou noc, Billí,“ na tváři mu přistál vlhký polibek předtím, než se k němu Sami přitulil.  
„Dobrou noc, Sami,“ ještě jednou jej lehce pohladil po vlasech, a poté se uložil do pohodlnější polohy. Do dlaní vzal malý polštář, položil si jej na břicho a přikryl se. Pohledem klouzal po kulaté vypuklině, kterou polštář na jeho břiše vytvořil a nevědomky se něžně usmíval. Věděl, že nebude trvat dlouho a polštář bude nahrazený jeho skutečným bříškem. Pořád v něm dřímal neskutečný strach o to maličké. Byl si téměř jist, že když se o tom dozví Chantelle, udělá cokoliv, aby jim ublížila.  
„Chci, aby ses narodilo zdravé. A udělám proto úplně všechno, miminko moje,“ polštář zase vrátil zpátky a s rukou položenou na břiše klidně přivřel víčka…  

Bill pomalu procital ze svého snu, na tváři cítil drobné polibky a doteky něžných prstů. Nechtěl otevřít oči, bylo mu až příliš krásně. Rty se mu zvlnily do měkkého úsměvu, jakmile na svém břiše ucítil Tomovy dlaně.

„Veselé Vánoce, Bille,“ zašeptal proti jeho rtům a nádherně se na něj usmál. Melodie jeho hlasu a něha, která se v něm ukrývala, jej donutila otevřít oči. Dívali se na sebe několik dlouhých vteřin, očima se vpíjeli jeden do druhého.  
„Tobě taky,“ zněla Billova tichounká odpověď, jak si k sobě Toma rychle přitáhl a omotal mu své paže kolem krku. V tu chvíli byl neskutečně šťastný. Nechával se unášet Tomovou vůni, pootevřenými rty mu bloudil po bledé kůži klíčních kostí a užíval si každičké vteřinky, kterou mohl strávit v Tomově náručí.  
„Jak se cítíš?“ u ucha ucítil horkost, sálající z Tomových rtů. Pootočil tvář a zlehka je vsál mezi své.  
„Je mi fajn. A cítím se moc hezky, jsou přeci Vánoce,“ vesele se zasmál a opětoval Tomův láskyplný polibek.  
„A co maličké?“ Tom se na chvilku zatvářil ustaraně. Bill jej však uklidnil veselým našpulením rtů a několika hravými polibky. Jakmile se však přisál k jeho rtům, už nedokázal přistat. Dychtivě vplul mezi Tomovy pootevřené rty svým jazykem a přímo naléhavě vyhledal ten jeho. Nevědomky se na něj pomalu pokládal a s každým dalším polibkem zvyšoval intenzitu líbání. Netušil, kde se to v něm vzalo, nikdy takový přeci nebýval, ale to těhotenství na něj mělo zřejmě větší vliv, než si vůbec myslel. Byli to už skoro dva týdny, co se milovali naposled a jeho přepadla přímo nezkrotná touha patřit mu.  

Sjížděl svými rty pomalounku dolů, zlehka rozepínal knoflíčky na Tomově tričku a každý  nově odkrytý milimetr jeho holé kůže láskyplně políbil. Tom se omámeně díval na to překrásné stvoření, jež mu leželo v náručí, a děkoval Bohu za to, že mohl být s ním. Netušil, čím si tak křehkou bytost vlastně zasloužil, ale nikdy nepřestal být vděčný za to, že jej potkal. S Billem mu všechno přišlo mnohem krásnější. V jeho blízkosti si užíval věcí, které do té doby nikdy neznal. I teď, když na něm bylo jasně vidět, po čem touží, to na sobě nedal znát. Postupoval pomalu a opatrně, nikdy se nenechal zlákat divokou touhou, a to se na něm Tomovi moc líbilo. Ta jeho něha a neskutečná oddanost jej okouzlily hned v první den, co jej potkal.  

„Řekni, že mě  miluješ. Prosím,“ Bill ze sebe opatrně svlékl své  tričko a hodil jej vedle toho Tomova.  
„Miluju tě. Strašně moc tě miluju, Bille,“ oba se do polibků spokojeně usmáli a ve chvíli, kdy Bill něžně vklouzl pod lem Tomových kalhot na spaní, se na dveře ozvalo silné bušení.  
„Kluci, Sami by chtěl jít zdobit stromeček,“ Simone na ně raději taktně zakřičela.  
Oba si zničeně povzdechli a Bill se zhluboka nadechl, aby byl vůbec schopný odpovědět.  
„Hned jsme tam,“ odpověděl malinko tichým hlasem a smutně se opřel o Tomův hrudník. Tehdy jej však napadl ten správný dárek pro Toma k Vánocům…