MußiQ-May & Kattulkaa
Tom: Poplašně zamrkám… „M-mě…? C-co je s Billem?“
Doktor2: „Krev od dárce mu nesedla. Potřebujeme někoho z rodiny se stejnou krevní skupinou…“
Tom: Zase zamrkám… Vůbec těmto věcem nerozumím… „J-já… Jsem… S Billem jsme dvojčata…“
Doktor2: „Jednovaječná?“
Tom: „A-ano.“
Doktor2: „Tak fajn, máte na 100% stejnou krevní skupinu. Víte, jakou máte?“
Tom: „B+… Jako Bill.“
Doktor2: „A netrpíte nějakou nemocí? Nejste HIV pozitivní nebo neměl jste žloutenku?“
Tom: Nesouhlasně zakroutím hlavou.
Doktor2: „A krev jste někdy daroval?“
Tom: Zase nesouhlasně zakroutím hlavou…
Doktor2: „Je to sice hodně riskantní bez předchozích testů, ale nyní musíme postupovat rychle. Daroval byste pro Billa krev?“
Tom: Přikývnu.
Doktor2: „Jděte tady se sestrou.“
Tom: Přikývnu, a jdu za tou sestřičkou…
Sestřička: „Pojďte,“ ukážu s úsměvem na ambulanci.
Tom: Jenom pořád přikyvuji.
Sestřička: „Posaďte se,“ vezmu si škrtidlo a stojánek, který je ve všech ambulancích. „Asi máte brášku hodně rád…“ dám do stojánku pytlík na krev.
Tom: „Hodně…“ Pousměju se… Posadím se…
Sestřička: „Z jaké ruky se obvykle necháváte odebírat?“
Tom: Pokrčím rameny…
Sestřička: „Tak mi jednu ukažte.“
Tom: Natáhnu pravou ruku…
Sestřička: Obmotám okolo ruky škrtidlo. „Zacvičte si rukou.“
Tom: Dělám to, co mi říká… Pořád myslím na to, že je to vlastně moje vina… Teda myslím… Vlastně si ten večer ani moc nepamatuji…
Sestřička: „Teď to píchne,“ napíchnu chlapci žílu.
Tom: Skousnu si ret…
Sestřička: Když je pytlík skoro plný, vyměním ho rychle, ale přesto opatrně za druhý.
Tom: Pořád mám skousnutý ret… Zavřu oči, a pevně semknu víčka… Co se tam vlastně stalo?
Sestřička: „Hotovo,“ usměju se a vytáhnu z ruky jehlu. Zalepím to.
Tom: Skousnu si ret. „C-co teď?“
Sestřička: „Teď tu krev dáme bratrovi, poté se uvidí.“
Tom: Přikývnu a zamrkám „Můžu už jít?“
Sestřička: „Ano, již vás nepotřebujeme,“ otevřu dveře.
Tom: Přikývnu, a vstanu. Vyjdu ven na chodbu. Nechci jít domů, když jsi teď tady… Posadím se na lavičku.
Máma: Volali mi z nemocnice. Okamžitě tam jedu. Vidím Toma sedět na lavičce. „Tome, co se stalo?“ vyhrknu.
Tom: Mám sklopenou hlavu a z očí mi tečou slzy… Otočím se na mamku. „Mami?“ pípnu.
Máma: „Tome? Co se stalo přesně? Doktoři mi toho moc neřekli…“ skloním se k Tomovi a obejmu ho.
Tom: Vzlyknu. „Musím o tom teď mluvit?“
Máma: „Pokud nechceš, nemusíš,“ pohladím Toma po zádech.
Tom: „B-Bill,“ vzlyknu.
Máma: „Tome, vím to, volali mi, ale proč?“ také se rozbrečím…
Tom: „B-Bill…“ zopakuji to a vzlyknu, „prostě…“
Máma: „Řekneš mi to, až budeš připravený, ano?“
Tom: Přikývnu a zase vzlyknu.
Máma: „Nechceš jít raději domů? Tady Billovi stejně nepomůžeš…“
Tom: „J-já…“ šeptnu, „dobře.“
Máma: „Tak pojď,“ zvednu se.
Tom: Taky se pomalu zvednu.
**
Andy: Měl bych se jít Billovi omluvit… Takhle jsem to nechtěl… Doufám, že tam nebude i Tom… Dojdu ke dveřím jejich baráku. Zazvoním.
Tom: Ležím na posteli a pozoruji toho králíka, jak mi hupká po pokoji. Uslyším zvonek. Vstanu z postele a jdu otevřít. Mám na sobě jen boxerky a tepláky.
Andy: „Eh… je doma Bill?“ znejistím, když ve dveřích vidím Toma.
Tom: „Eh, není!!“ zamračím se na Andrease. „Co tu chceš?“
Andy: „Já… chtěl jsem se mu omluvit…“ přešlápnu na místě.
Tom: „Prostě… Bill tady není, a opovaž se k němu ještě přiblížit, jasný?“ zvýším hlas.
Andy: „A… kdy se Bill vrátí?“
Tom: „To tě už nemusí zajímat.“
Andy: „Ale může. Potřebuji s ním prostě mluvit,“ začnu se hrnout do dveří.
Tom: „Ale já tě k němu prostě nepustím… Už se k němu ani nepřiblížíš, Andreasi.“
Andy: „Tome, nech mě s ním si promluvit… Potřebuji s ním mluvit o pátku!“
Tom: „Andreasi, vypadni!“ Křiknu.
Tom: „Prosím!“ vydechnu.
Tom: „Ne!“
Andy: „Tome, pusť mě k němu na minutu… nic mu neudělám… Slibuji.“
Tom: „Chápeš, že Bill tady díky tobě není, hm?“ křiknu, a do očí se mi začnou drát slzy…
Andy: „Cože? Díky… díky mně? Co… co se mu stalo?“ znejistím.
Tom: „Do toho ti prostě nic není… o Billa už se nestarej, jasný? Radši se od něho drž dál…“ řeknu sklesle…
Andy: „Tome, co se mu stalo? Kde je? Já… já jsem to večer nechtěl udělat…“ sklopím pohled.
Tom: Skousnu si ret, a po tváři mi sjede první slza… Nenávidím tě, Andreasi! Strašně moc…! Za to, co kvůli tobě udělal… „Už vypadni!“ zašeptám.
Andy: „Tome, tak mu za mě řekni, že se mu za to, co se stalo v klubu, omlouvám, že jsem to udělat nechtěl… Děkuji…“ otočím se, a chci odejít…
Tom: „Nebudu mu za tebe nic říkat! Neměl jsi na něj vůbec sahat! Za všechno můžeš ty, chápeš to?“
Andy: „Já? Kdyby se neoblíkal a nelíčil jak děvka, nic se mu nestane…“ řeknu skrz zuby. „Chtěl jsem se jen omluvit…“
Tom: Přitáhnu si ho k sobě za loket. „Takhle teda o něm mluvit nebudeš!“ Křiknu.
Andy: „A jak mam o něm asi mluvit? Vypadá tak… Takže si za to vlastně může sám…“ vyprostím se.
Tom: Udeřím ho pěstí do obličeje.
Andy: Zvednu se ze země. „Tohle ti Kaulitzi nedaruju,“ zasyčím ti nenávistně u ucha a kopnu tě do holeně.
Tom: Syknu, a kopnu tě kolenem do břicha. „Andreasi, okamžitě vypadni!“ křiknu.
Andy: Svalím se na zem.
Máma: „Tome, co se tady děje?“ vyběhnu ze dveří.
Tom: Zakroutím hlavou, a jdu dovnitř…
Máma: „Tome, co se stalo?“
Andy: Pomalu se zvednu a odcházím…
Tom: „Nic…“ šeptnu, a jdu do Billova pokoje.
Máma: Jdu za tebou. „Tak proč Andy tak zkrouceně ležel?“
Tom: Lehnu si na jeho postel, a jenom zakroutím hlavou… Zabořím hlavou do polštáře.
Máma: Dojdu k tobě a pohladím tě po hlavě. „Neboj, Bill bude v pořádku.“
Tom: Skousnu si ret, a potichu vzlyknu… Zavřu oči.
Máma: „Neboj,“ usměju se.
Tom: Vdechnu, a přitáhnu si k sobě tvoji deku… Mačkám ji k sobě…
Máma: „Tome? V nemocnici mam nějaký známý… Možná, že by nám toho o Billovi řekli víc…“ posadím se k tobě.
Tom: Zvednu k mamce hlavu… mám asi trošku zaslzenou tvář… Skousnu si ret „Vážně?“ šeptnu.
Máma: „Jo… Takže… můžeme to vyzkoušet…“
Tom: Pousměju se. „D-dobře…“ přikývnu.
Máma: „Tak se běž připravit. Zajedeme tam…“
Tom: Přikývnu, a pomalu vstanu z tvojí postele… Začnu se okolo sebe rozhlížet…
MußiQ-May & Kattulkaa
betaread: Janule
Snad se z toho Bill co nejdřív dostane…
A ten Andreas mi leze krkem čím dál víc..:D jako napřed mu udělá takovou hnusárnu a teď se mu chce omlouvat..? jenomže jak znám Billa, tak by mu to beztak odpustil…
Tak doufám, že tu co nejdřív bude další dílek..:)
Ten Adreas je neskutečný hajzl!!!! Tom mu měl pořádně zmalovat ciferník a ne ho jen tak polechtat…mám strach o Billa, hlavně kvůli jeho pošramocené psychice..