Život dvojčat – Jak to všechno začalo 14.

autor: Nameless Lady

Už je to týden, co je Bill u rodičů. Za tu dobu mu nejmíň třikrát volal manažer, aby se ujistil, že Bill přijede na další koncert, který měl být už zítra v Hamburgu. Taky se vyptával, co se vlastně mezi dvojčaty přihodilo, jenže se nic konkrétního nedozvěděl. Bill mu vždycky řekl, že nemá sílu o tom mluvit a zavěsil. A když se ho na totéž zeptala máma nebo Gordon, taky jim nic neřekl. Celé dny byl zavřený v pokoji a topil se v depresích, skoro přestal jíst a pláč se stal doslova jeho stálým společníkem. Matka si o něho dělala veliké starosti. Ani starší syn jí na klidu nepřidal, zkoušela mu volat, aby vypátrala alespoň něco, co se stalo, ale nikdy jí telefon nezvedl.

„Bille, přijedeš na ten koncert, že ano?“ zbytek kapely se přijel podívat, jak se daří jejich frontmanovi.

„A on tam bude?“ ptal se Bill. Zapřísáhl se, že už nikdy nevysloví to jméno.

„Tom? To opravdu nevíme, poslední dobou je úplně mimo, když s ním mluvím, mám pocit, jako by mě vůbec neposlouchal.“ Krčil rameny Georg.

Takže on to nese takhle zle? Billovi ho bylo docela líto, ale hned si lítost zakázal, přece si to zaslouží, neměl to dělat!

„Kluci, radši to vystoupení zrušte, já bych stejně asi nepřijel.“ Tohle řekl Bill poprvé ve svém životě. Ještě nikdy jen tak nezrušil koncert, když pomineme jeho nemoc.

„Dobře.“ Kývli hlavou oba a Gustav objal Billa kolem ramen.

„Bille, on je na tom opravdu dost špatně, nechceš mu aspoň zavolat?“ zkoušel to znova.

„Ne, to teda nechci!“ zavrčel Bill. Už nějakou dobu se v něm praly dva hlasy. Jeden mu pořád našeptával, aby Tomovi zavolal, promluvil si s ním, třeba by mu mohl i odpustit, ale ten druhý zase tvrdě křičel, že žádné odpouštění nebude, přikazoval Billovi, že už Toma nikdy neuvidí, že na něj zapomene, bude dělat, jako by byl jeho bratr mrtvý. A Bill nevěděl, ke které straně se přiklonit, každou chvíli totiž převažovala jiná.

„Dobře, jen jsem to zkusil.“ Rezignoval Gustav, a pak se oba začali sbírat k odchodu. Billovi se ulevilo. Nemohl se na kluky dívat. Připomínali mu tu dobu štěstí. Připomínali mu Toma. A v tom si uvědomil jednu skutečnost.

Tohle je konec kapely. Konec Tokio Hotel, jeho života. Už nemůže pracovat s těmi stejnými lidmi, tohle prostě nedokáže. Znova ho přepadl pláč. Jeho život po kouscích ztrácí svůj smysl. Lehl si do postele, plakal a plakal, dokud ho nepřemohl spánek.

„To jste vy?“ prohodil Tom zklamaně ve dveřích, když otevíral Georgovi s Gustavem, pořád čekal a ve skrytu duše doufal, že když otevře dveře, spatří za nimi stát Billa.

„Můžeme dál?“ ptal se Gustav a nakukoval Tomovi za záda. Ten jen kývnul a pustil je dovnitř. Šli za ním do obýváku a posadili se na gauč.

„Právě jedeme od Billa.“ Řekl mu Georg. Tom, když slyšel to jméno, sebou trhl a upřel pohled na své kolegy.

„Ptal se na tebe.“ Gustav se na Georga podíval pohledem, který říkal Nelži mu. I Tom si toho všiml a zase posmutněl.

„A na ten zítřejší koncert nepřijede.“ Pokýval Gustav smutně hlavou.

„To se dalo přece čekat, ne? Už nikdy mě nechce vidět, jsem pro něj mrtvý.“ Řekl Tom zoufalým a rozechvělým hlasem.

„Měl bys mu zavolat.“ Ozval se znova Gustav, který se za každou cenu snažil dát kluky zase dohromady. Tušil totiž, že kdyby se to nepovedlo, kapela se rozpadne a tohle on nechtěl.

„Nebudu se doprošovat, já se mu už omluvil, kdyby se mnou chtěl mluvit, ozve se sám.“ Prohlásil Tom tvrdě a pak zamrkal, aby zahnal slzy.

„Kámo, s tím musíme něco udělat.“ Otočil se Gustav na Georga, jakmile Tom zabouchl dveře.

„A co s tímhle chceš dělat?“ krčil bezradně rameny.

„Nevím, musíme je nějak přimět, aby se zase usmířili, sice nevíme, co si udělali, ale bude to asi vážný, když se Bill odstěhoval…“

„To jo, a všiml sis, jak oba vypadají strašně? Je mi jich líto. Ale slyšel jsi Billa, ten Tomovi rozhodně nezavolá, a Tom se nebude doprošovat, na to je moc hrdý.“ Přemýšlel Georg nahlas a měl naprostou pravdu.

„Je mi jasný, že Billa rozhodně neukecáme, ale s Tomem by se nám to nakonec podařit mohlo. Bez Billa to nikdy dlouho nevydržel, ještě rád se mu omluví znova.“

„Jo, ale přesvědčovat ho budeš sám, nerad bych od něho dostal ránu, z toho kick-boxu si ještě přece jen něco pamatuje.“ Georg si vzpomněl, jak si z něj Tom jednou na turné udělal boxovací pytel.

„No, to se mi snad zdá! Tobě asi ještě, kolego, nedošlo, co se stane, když se ti dva neusmíří, co?“ Gustav se zastavil uprostřed kroku a pohlédl na Georga. Ten jen pokrčil rameny.

„Jestli mi nepomůžeš, tak už se začni ohlížet po kapele, která hledá basáka, s Tokio Hotel bude totiž nadobro konec, pokud teda nezvládneš k té svojí kytaře ještě Tomovu elektriku a taky zpěv.“

Teď teprve Georgovi došlo, co všechno je v sázce, když se dvojčata neusmíří.

„Fajn, tak jaký je plán?“ otočil se na Gustava, který spokojeně pokýval hlavou.

„Prostě musíme Toma nějakým způsobem dokopat k tomu, aby se Billovi ozval a dal všechno do pořádku, něco mi totiž říká, že tohle všechno je jeho vina.“ Georg jen přikyvoval a už přemýšlel o argumentech, které by na Toma mohli použít.