autor: Kattulkaa
Čaulitz úchyláčci <3 Tato povídka vznikla z nudy u babči, když jsem u ní trávila víkend 😀 Budu ráda za každý komentář 😀 Katt <3
„Bille,“ ozval se pronikavý hlas z obýváku. Bill seděl ve svém pokoji u počítače. Prohlížel si své fotky a u toho mu hučela z bedýnek hudba. Matčin hlas neslyšel. Byl natolik zahloubán do své činnosti, že i kdyby před domem vybouchla atomovka, tak by ji neslyšel.
„No tak, Bille.“ Došla Simone k Billovu pokoji. Bez zaklepání do něj vešla a zacloumala s ním. Nelíbilo se jí, že ji jediný syn ignoruje.
„Hm?“ černovlásek zdvihl znuděně pohled od obrazovky počítače. Netušil, co po něm máma zase bude chtít. Přemýšlel, na co se vymluví, aby nemusel zadanou činnost splnit. Mozek mu pracoval na plné obrátky, ale ne a ne na něco přijít.
„Večer jdeme k Ivet. Jsme pozvaní na house party.“ Postavila to před Billa jako hotovou věc. Nezajímalo ji, zda chce, či nechce jít. Černovlásek jen vyvalil oči, a zakroutil rozhodně hlavou. Nebude chodit spolu se zbytkem rodiny k jejich kamarádům, na nějaké jejich nudné house party. Neměl na to ani chuť, ale ani náladu. Představa, že stráví celý večer v přítomnosti rodičů, a jejich kamarádů, se mu opravdu nelíbila.
„Nikam nejdu.“ Odvětil, a usmál se. Záležitost považoval za vyřízenou. Otočil hlavu zpět k počítači.
„Bille, na nic jsem se tě neptala. Večer tam všichni jdeme a tečka. V šest ať jsi nachystaný, a už nechci slyšet ani slovo.“ Simone se otočila na patě, a vyšla z pokoje. Zavřela za sebou dveře a černovlásek naštvaně třískl do stolu. Nikam se mu nechtělo, ale co má dělat? Odporovat Simone, je stejné, jako hrát si s tygrem. Podíval se tedy na čas. Má ještě tři hodiny na přípravu. S povzdechem vstal od počítače a přesunul se ke skříni. Vytáhl si černé tričko a džíny. Oblékl se, a i se svou kosmetickou taškou a žehličkou na vlasy se přesunul do koupelny.
„Bille, kde jsi? Už jsme měli dávno jít.“ Ozval se matčin hlas z chodby. Byly teprve čtyři hodiny, ale usmyslela si, že už je nejvyšší čas odejít. Ona i Gordon byli již obuti, ale Bill nikde.
„Kde asi. V koupelně.“ Zahuhlal. Dožehloval si poslední prameny svých dlouhých havraních vlasů. U toho si pobrukoval nějakou melodii. Miloval hudbu.
„Tak si pohni. Jdeme!“ pronesla Simone netrpělivým hlasem a opřela se o botník. Usmívala se na Gordona, který vyřizoval po telefonu nějakou pracovní zakázku.
Bill v koupelně zavrčel. Spálil si o rozžhavenou plochu žehličky prst. Odložil ji na poličku a pod proudem studené vody usykával bolestí.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tu tak dlouho děláš?“ Simone se opřela o futra koupelny, a černovlásek začínal rudnout vzteky. Bylo teprve půl páté, ale máma ho uháněla, jako kdyby bylo už šest.
„Už nic.“ Zavrčel. Vytáhl zpod studené vody popálený prst, vypnul žehličku a odstrčil Simone ze dveří koupelny. V chodbě si obul botasky, a rozběhl se ze schodů. Na zbytek rodiny počkal dole.
„Bille, neboj. Nudit se tam určitě nebudeš. Má tam být nějaký kluk, který je stejně starý jako ty. Určitě se budete dobře bavit. Uvidíš.“ Usmála se na Billa. Ten zakroutil hlavou. Nechtěl se dobře bavit s nějakým klukem. Chtěl být doma.
Všichni tři šli celou cestu vedle sebe mlčky. Černovlásek nakopával kamínky před sebou a Simone šla zavěšená do Gordona. Vešli do slepé uličky, ve které byly naproti sobě dvě řady domů.
„Bille, jsme tady.“ Drobná žena se zastavila hned u druhého domečku. Bill jen tázavě zvednul obočí. Nebyla tu žádná zahrada. Byla tu jen garážová vrata a vchod do domu. Simone zazvonila na zvonek a ze dveří se vyřítila paní, která byla ve věku černovláskových rodičů.
„Pojďte dál. Čekáme už jen na vás.“ Usmála se na ně, a otevřela více dveře. Vešli dovnitř a následovali ji poslušně v řadě za sebou jako husy. Prošli spodní patro domku a octli se v zadní části zahrady.
Černovlásek zamručel něco, co měl být pozdrav. Sjížděl si pohledem všechny okolo sebe. Zastavil se u kluka v hoperském oblečení. O hip hopu si myslel svoje a o vyznavatelích této „hudby“ také. Jestli to měl být ten kluk, se kterým měl najít společnou řeč, tak ho máma moc dobře neznala…
Bill vyhledával očima volnou židli. Chtěl si hlavně sednout co nejdál od toho hopera. Raději se bude celý večer nudit, než aby se bavil s ním.
Po pár minutách našel volnou židli v rohu zahrady. Zajásal si sám pro sebe a vydal se tam. Byla tam stará rozviklaná židle a dřevěná lavička. S ohledem na své zdraví zvolil raději lavičku. Rozvalil se na ní, a sledoval dění okolo sebe. Všiml si, jak se zvedá dredatý chlapec a jde k němu. Bill se modlil, aby se mu vyhnul. Aby šel jen okolo, ale černovláskovy prosby nebyly vyslyšeny.
„Čau.“ Rozvalil se hoper vedle černovláska. Nevěděl, jak se jmenuje, a to se mu ani trochu nelíbilo. Měl rád okolo sebe absolutní pořádek, chtěl vědět o všech, kdo se okolo něj pohybuje. Užírala ho myšlenka, že by na černovlasého chlapce alespoň něco nezkusil. Postelí mu prošla již spousta lidí. Bylo mu jedno, zda to je dívka či chlapec. To neřešil… Důležité bylo, že si užije, a to mohl se všema…
„Ahoj.“ Odvětil chlapec s černými vlasy. Nevěnoval mu žádnou pozornost. Sledoval menší děti, jak si hrají na pískovišti.
„Jak se jmenuješ?“ Hoper se nevzdával. Přišoupl se ještě blíže k Billovi a vyzvídal. Svým bokem se téměř dotýkal černovláskova. Ten při takovém bližším kontaktu znejistěl. Nebylo mu to ani příjemné, ale ani nepříjemné… Měl smíšené pocity.
„Bill. Ty?“ Přidal jeden ze svých zářivých úsměvů. Při úsměvu poodhalil horní řadu zářivě bílých zubů.
„Tom.“ Zazubil se dred. Natáhl k němu ruku. Černovlásek ji nesměle stiskl. Zdálo se mu to směšné. Je jim sedmnáct a seznamují se jako nějací staříci. Byl to ale jen mylný dojem. Hoper si stáhl Billa za ruku na sebe a vpil se mu do rtů. Billa dostane a tečka. Nečekal ale jeho reakci. Každý se mu vždy podřídil, černovlásek byl ale jiný. Kousl ho surově do rtu a odtáhl se. Přišlo mu to nechutné – vždyť oba jsou kluci, ale i šíleně rychlé. Posadil se do bezpečné vzdálenosti a pohledem těkal po celé zahradě.
Dred se ale nevzdával. Zvedl se a šel do domu. Z lednice vytáhl vodku a plechovku s Red Bullem. Vzal ze skříňky dvě sklenice a do každé nalil polovinu plechovky. Obsah sklenic doplnil vodkou. Vzal do každé ruky jednu sklenici a štrádoval si cestu za Billem do rohu zahrady. Jednu sklenici mu podal.
„Co to je?“ Nakrčil nos černovlásek. Neměl v plánu se toho napít. Bůhví, co mu do toho nasypal… Po incidentu, co se stal před chvílí, se mu bál důvěřovat.
„Vodka s Red Bullem.“ Usmál se hoper. Přiložil svou sklenici k ústům a napil se. Bylo mu divné, že Bill sklenici jen váhavě třímá v ruce a nepije.
„Ty jsi abstinent?“ Zasmál se Tom. Nebylo přeci normální, aby někdo sklenici jen držel v ruce a nepil…
„Ne.“ Zakroutil hlavou černovlásek. Nepil často, ale abstinent rozhodně nebyl…
„Jen…“ větu nedokončil. Tom mu z ruky vytrhl sklenici a sám se napil.
„Neboj se. Nic jsem ti do toho nenasypal.“ Zasmál se. Podal skleničku zpátky Billovi, který ji přijal a také se napil.
„Díky.“ Opožděně poděkoval a usmál se na něj.
Oba vedle sebe seděli a jen mlčky upíjeli. Sledovali dění okolo sebe.
O pár hodin později
Uběhlo pár hodin. Všichni se dobře bavili, dokonce i Bill s Tomem. Chlapci stále seděli v rohu zahrady, ale nikdo si jich nevšímal. Každý se staral sám o sebe. Jeden rozdíl tu ale byl. Bill neseděl vedle Toma, nýbrž obkročmo na něm. Zpracovával svými ústy Tomův krk. Ten jen zakláněl hlavu a vzdychal. Byl si dost dobře vědom toho, že to Bill dělá pod náporem alkoholu. Neřešil to… Jedna věc byla jasná. Vyhrál. Billa dneska dostane. Zatímco Bill vytvářel dredovi na krku malou skvrnku, dred prohraboval prameny dlouhých vlasů.
„Bille.“ Zavzdychal Tom, když se o něj černovlásek nebezpečně otřel. „Měli bychom jít jinam.“ Snažil se černovláska ze sebe sundat. Jinak by se na něj vrhnul už tady, před zrakem všech.
Černovlásek naposledy skousnul Tomovi kůži na krku a slezl z něj. Posadil se vedle, a hlavu si opřel o jeho rameno.
„Bille, pojď. Měli bychom jít alespoň na chvíli za ostatníma.“ Usmál se dred na černovláska.
„Ne. Chci tu být s tebou sám.“ Odpověděl chlapec s havraními vlasy a dredovi se vpil do rtů. Ten mu polibky nadšeně opětoval a vyhoupl si ho zpět na klín, aby měl k němu lepší přístup. Vjel mu do úst jazykem. Proplétal svůj jazyk s Billovým a dlaně zasunul pod jeho obtáhlé tričko. Hladil ho po zádech. Odměnou mu byly neslyšné vzdechy do jeho úst.
Polibky se stávaly dravějšími, těla obou chlapců se o sebe navzájem otírala.
„Chci tě.“ Zašeptal černovlásek proti Tomovým rtům. Skousl mu ret a otřel se o něj. Tom se usmál. Vyhrál, a byl si toho náležitě vědom. Povedlo se. Dosáhne toho, čeho chce. Neřeší, že si Bill nebude ráno nic pamatovat. Možná to tak bude i lepší…
„Tak pojď.“ Vstal i s ním. Propletli spolu prsty a Tom Billa táhl do svého pokoje. Na zahradě si jich nikdo nevšiml. Každý byl zahloubán sám do sebe.
„Milenci se milujou…“ ozval se dětský pisklavý hlásek ze schodů verandy. Stála tam Tomova malá sestřička v bělostné noční košilce s kočičkami.
„Railie, pšt.“ Snažil se Tom umlčet malé dítko. Nemělo to ale žádný smysl. Holčička zakroutila hlavou, a tak, jak byla oblečená v noční košili a v bačkůrkách, běžela na zahradu za maminkou.
„Pojď.“ Vtáhl Tom Billa do baráku. Nechtěl, aby je kdokoliv zpozoroval. Railie se určitě běžela pochlubit se svým novým objevem.
„Copak potřebuješ zlatíčko?“ Usmála se Ivet na Railie. Neslyšela její pisklavý hlásek na verandě. Myslela si, že dávno spí.
„Tom a ta černovlasá paní šli spolu do Tomova pokoje.“ Proneslo dítko na jeden nádech. Nevěděla, že Bill není paní. Maloval se a malují se přeci jen paní… Railii to nedávalo smysl.
„Jaká černovlasá paní?“ Usmála se Ivet smířlivě na Railii. Jediný černovlasý člověk tady na zahradě byl Bill. Railie si nechápavě poklepala na čelo.
„No přeci ta, která seděla tam vzadu celý večer s Tomem.“ Děvčátko kývlo hlavičkou směrem k lavičce. Ivet se usmála. Musel to být Bill…
„Railie, pojď. Půjdeme spinkat, ano?“ Tom chtěl Billovi určitě ukázat jen svůj pokoj.“ Usmála se žena na děvčátko. Pomalu se zvedla ze své židle a Railii nabídla ruku. Ta jen zakroutila hlavou.
„Ne ne. Drželi se za ruku.“ Slovo ´ruku´ pořádně zdůraznila. Byla pyšná na svůj objev.
Ivet znejistěla. Nevěděla doopravdy o tom, jaký Tom byl. Od svých patnácti let se jí přestával svěřovat. Ivet to nikdy neřešila. Tomovi dávala volnost – věřila mu.
„To se ti, Railie, určitě jen něco zdálo.“ Pohladila děvčátko po blonďatých lokýnkách. Je to přeci jen dítě. Má bujnou fantazii. Pomyslela si…
„Nezdálo. Na lavičce se dokonce i pusinkovali.“ Oznámila Railie. Ivet zneklidněla. Mohla si vymyslet cokoliv, ale toto nespíš ne. Stiskla Railii ruku a zrychlila krok. Uložila ji do postýlky.
„Dobrou.“ Šeptla a líbla ji do vlásků.
„Dobrou, maminko.“ Opětovalo děvčátko přání dobré noci. Otočila se ke zdi a v mžiku usnula. Ivet ji pohladila po tvářičce. Musela pořád přemýšlet nad tím, co jí holčička na zahradě sdělila. Nešlo to jen tak vypustit z hlavy… Představa byla až moc živá.
Vydala se k synovu pokoji, aby si vše vyjasnila. Potřebovala vědět, jak to doopravdy je. Zastavila se u dveří pokoje a natáhla ruku, aby zaklepala a následovně otevřela dveře. Zastavila ji rána do dveří.
„Bille.“ Zasténal Tom a narazil Billa na dveře. Znovu se mu vpil do rtů. Rukama si navzájem zkoumali svá těla. Tomovy dlaně se zastavily u Billova uplého trička. Přetáhl mu ho přes hlavu. Hltal očima Billovo nevyspělé, skoro ještě dětské tělo. Hladil ho po bocích a ústy dráždil bradavku. Odpovědí mu byl táhlý sten. Pomalu se přesouvali k Tomově posteli.
Ivet bylo vše jasné. Už si byla vědoma toho, co chlapci uvnitř dělají. Lomcovala s klikou, ale nebylo to k ničemu platné. Dveře byly zamčené. Vydala se dolů, a snažila se tvářit, jako by se nic nedělo. Nechtěla, aby to věděli i ostatní. Tomovi to sama vytmaví dostatečně…
Chlapci dopadli do postele a nepřestávali se líbat. Nemohli se sami sebe nabažit. Polibky byly chtivé…
Dredovo tričko mělo stejný osud jako to černovláskovo. Skončilo neznámo kde.
„Můžu?“ Zašeptal Tom proti Billovým rtům, když se dotkl spony jeho opasku. Bill přikývl. Tak moc chtěl Toma cítit uvnitř sebe…
Navzájem se vysvlékli. Bill dráždil tělo Toma a naopak. Tom se po pár minutách odtáhl. Přehraboval se v šuplíku, dokud nevytáhl tubičku, kterou hledal. Pomazal svůj penis lubrikačním gelem a stejně tak Billův vstup.
„Kdyby ti bylo cokoliv nepříjemné, tak se ozvi.“ Řekl dred a opatrně do Billa přirazil. Zastavil se, a nechal ho, ať si zvykne. Nemohl si nevšimnout černovláskovy bolestné grimasy. Když si myslel, že je už vše v pohodě, rozpohyboval se.
Černovlásek mezi prsty tiskl peřinu. Bolelo ho to, ale nechtěl to na sobě dát znát.
„Bolí tě to?“ Tom utnul své přírazy. Chtěl, aby to bylo příjemné oběma. Nechtěl si užít jen on… Navíc, když viděl Billův ztrápený výraz, nic z toho neměl.
„P-Pokračuj.“ Zašeptal černovlasý chlapec. Byl si jist, že počáteční bolest ustane. Tom přikývl a znovu se v Billovi rozpohyboval.
Ruku přesunul na Billův penis. Obemknul okolo něj prsty a zapohyboval. Na Billa se usmál. Už neměl ve tváři počáteční bolestný výraz. Zářil jako sluníčko… Ruku znovu uvedl do pohybu a přirazil. Z Billových úst vyšel hlasitý sten. Už ho nic nebolelo – zvykl si. Užíval si ten příjemný pocit stejně jako Tom. Sám se na něj přirazil.
„Aaaaaah…“ vyšlo z Tomových úst. Nečekal takovou spolupráci.
„Tohle mi už, Bille, nedělej.“ Usmál se a tvrdě přirazil. Zároveň zapohyboval rukou.
„Pročpak?“ Ušklíbnul se Bill a škodolibě to zopakoval. Byl si jist, že se to Tomovi líbí. Odpovědí mu byl slastný sten vycházející z Tomových úst. Sten následoval tvrdý příraz.
„Protože se jinak hned udělám.“ Zasmál se mezi steny dred. Rukou pohyboval v rytmu přírazů. Oba hlasitě sténali. Tom cítil ve svém penisu známé škubání. Věděl, že už za chvíli bude. Přírazy se začaly zkracovat, rukou ale stále pohyboval. S hlasitým výkřikem se udělal a zároveň v ruce ucítil teplou tekutinu. Spadl na Billa a oba prudce dýchali. Tom přes oba přetáhl svoji peřinu a svalil se vedle Billa. Políbil ho.
„Dobrou.“ Zašeptal a zavřel oči. Potřeboval přemýšlet… Jak Billovi ráno vysvětlí, že tu s ním spal? Jistojistě si nic pamatovat nebude… Černovlásek se zvedal. Chtěl odejít…
„Musím jít, Tome.“ Omluvně se usmál a posadil se. Dred zakroutil hlavou a zpátky Billa položil na postel. Obmotal okolo něj ruku, aby nemohl utéct.
„Nikam nepůjdeš.“ Usmál se a vpil se černovláskovi do rtů, aby nemohl nic namítat. Ten mu polibky ochotně vracel. Vychutnávali si navzájem chuť rtů toho druhého. Polibky byly něžné, nikoliv dravé jako na začátku…
Ráno si Bill nic nepamatoval. Toma to mrzelo, ale zároveň byl i rád… Ivet věděla vše, nikomu však nic neřekla.
Po vydatné snídani se všichni rozloučili. Tom s Billem se ještě párkrát viděli. Nebylo to ale jako poprvé… Pozdravili se, maximálně prohodili pár slov. K ničemu jinému už ale nikdy nedošlo.
autor: Kattulkaa
betaread: Janule
jaaaj, moje oblíbená hláška z reklamy na Kofolu!!! škoda, že už si nic většího a dalšího nezažili, ale tak nemůžou všechny povídky končit jako z růžové knihovničky… krásná povídka!
Vážně zajímavej a pěkně udělanej nápad.. 🙂
Woow, je to hezký :)) ♥♥
…ach jo…to je blbý, že spolu už potom nebyli…ale jinak mocky super povidka…=o)
Nevím, začátek perfektní, ale je mi líto, že Tom chtěl vlastně Billa jenom využít, a ono se mu to povedlo..=(
bylo to hezky,skoda ze Bill potom uz nic nepamatoval…jinak se mi to vazne libilo
Tohle bylo uplne něco jiného… Ten konec byl vážně moc hezkýý…celá povídka byla velmi pěknáá!!:-)
Děkuju všem za komentáře. Moc mě to potěšilo:)) <3
Hezké, hezké…:) ale mrzí mě, že si to nepomatuje.:( I když by ho to možná napadlo, kdyby ho ráno bolel zadek 😀