autor: Mykerina
(Tom)
Byl jsem na Gordona celkem naštvaný. Sakra, proč se musel zmiňovat o těch holkách? Dám krk na to, že Billa znova znejistil. Cupital jsem za svým miláčkem a ani nedutal. Chci mu nechat čas, aby si to… já nevím… promyslel? Smířil se s tím? Nevím, sice říkal, že je mu to jedno, ale nevěřím mu to, určitě se ho to dotklo. Určitě si myslí, že je jen další v pořadí.
„Billy?“ zatahám jej za ruku.
„Copak?“ otočí se na mě s úsměvem, ale je falešný. Poznám to na něm.
„Nechci, abys myslel na minulost. Nejsi jen další. Jsi pro mě jediný, ok? Věříš mi?“ je pro mě jediný.
„Tome, já… já nevím…“ sklopí hlavu. Sakra.
„Bille, Bille, podívej se na mě.“ Zvednu mu hlavu. Zadívá se mi do očí.
„Já potřebuju, abys mi věřil. Nemáš důvod mi nevěřit. To byla minulost. Ne přítomnost. Minulost, ok?“ zoufale se mu vpíjím do očí.
„Opravdu?“ zoufalost z jeho očí přímo čiší.
„Opravdu, prosím, důvěřuj mi konečně.“ Opřu se čelem o to jeho.
„Ok.“ Špitne nakonec a lehce se ode mě nechá políbit.
„Pojď už konečně dovnitř.“ Odtáhne mě od sebe. Cvrknu jej do nosu a nechám se vést do útrob domu, kde je příjemný chládek. Uvolněně se svalím do postele a natáhnu se po Billovi. Laškovně se pousměju.
„No tak, broučku.“ Zamrkám na něj prosebně. Smutně se na mě podívá.
„Tobě to pořád vrtá hlavou, že?“ stáhnu ruce zpět k sobě. Očividně jsem ho nepřesvědčil. Sedne si na kraj postele a povzdechne si.
„Já… vždycky, když ti začnu věřit, objeví se něco, co ve mně vzbudí pochybnosti. Já nevím, co s tím mám dělat, jak s tím naložit.“ Složí hlavu do dlaní. Sednu si vedle něj, lehce jej berouc kolem ramen.
„Nemám pěknou minulost. Nebudu ti lhát, nejsem žádný svatoušek, ani co se týče holek nebo nějakých lumpáren. Prostě jsem čertovo kvítko. Občas prostě vyleze na povrch minulost, kterou bych chtěl nejraději zahrabat někam pod kytky, ale… nejde to.“ Povzdychnu si.
„Takže mám čekat, že na mě vyleze nějaká zajímavá kostra ze skříně?“ podívá se na mě.
„Já… já nevím… prostě… prosím, nech to plavat. Nekažme si vztah minulostí.“ Koukám na něj s nadějí v očích.
„Tak dobře.“ Souhlasí a já mám chuť skočit mu kolem krku. Znova si uvolněně lehnu a Bill ke mně. Přitáhnu si jej na hruď a lehce se mu probírám vlasy.
„Cítím se s tebou spokojeně, tak šťastně. Víš, Bille, já nejsem zvyklý na ty věci. Na hlazení a tak. Nikdy jsem neměl žádný vztah… vždycky to bylo jen o sexu, ale s tebou… s tebou je to poprvé jiný. Už od první chvíle, kdy jsem tě uviděl. Nebudu ti tvrdit, že s tebou nechci… nic provozovat…“ Snažím se správně volit slova. Nechci říct zase nějakou blbost, kterou si ho oddálím.
„Chci s tebou dělat všechno… ale… jak jsem řekl, počkám, až budeš sám chtít… až si sám rozhodneš, že se něco stane.“ Dokončím svůj dlouhý monolog. Bill se mi zvedne z hrudi a usměje se.
„Děkuju.“ Špitne a položí se zpátky. Tak moc jsem se bál, že mě pošle s mojí touhou po něm do háje. Pohledem zavadím o hodiny. To už jsou fakt čtyři odpoledne? Bože, to jsme tak dlouho byli na pláži? Máma určitě udělala oběd a čeká na nás.
„Billy? Pojď se najíst.“ Pohladím ho po linii páteře a sjedu až na zadeček.
„Tome!“ sykne výhružně. Položím dlaň výš a nechám ji ležet těsně nad bedry. Bill jen spokojeně zavrní.
„Pojď, broučku.“ Pomalu se začnu zvedat a tím donutím vstávat i Billa. Brblá si pod vousy. Taky se mi nikam nechce, ale žaludek se začíná hlásit a já jsem… jak to říct… mírně nenažraný. Vyhrabeme se z pokoje a ruku v ruce vstoupíme do kuchyně. Máma stojí u linky a opravdu vaří. Táta sedí za stolem a zamračeným pohledem sjede naše spojené dlaně. Bill se mě chce okamžitě pustit, ale nedovolím mu to. Jak jsem řekl. Zamiloval jsem a hodlám si jej bránit. Nikdo a nic mi ho nevezme.
„Oh, kluci, jídlo bude za chvilku.“ Otočí se máma s vařečkou v ruce. Trošku se zasekne, když vidí Billa, jak se mi snaží schovat za záda. Dám krk na to, že jí Gordon řekl, co se stalo na pláži.
„Ehm… kluci, asi bychom si měli promluvit o…“
„Sakra, mami, tady není o čem mluvit. Nechápu, o co vám neustále jde. Jsem zamilovaný, šťastný, tak proč mi to nedopřejete?“ vybouchnu. Cítím, jak se mi Bill krčí za zády.
„Promluvit o zítřejším výletu.“ Dokončí větu máma. Vykulím na ni oči.
„Co… cože?“ nechápavě se na ni podívám. Já myslel, že chtějí mluvit o mém vztahu s Billem. Pěkně jsem se seknul a asi i ztrapnil. Křečovitě se na ni usměju. Bill se mi začne smát do dredů.
„Už jsi se, Tome, uklidnil?“ ozve se táta.
„Ehm… jo…“ sklopím oči.
„Sedněte si.“ Poručí máma. Poslušně se usadím na židli s Billem po boku.
„Takže, pokud Tom nemá v plánu mě přerušovat. Dostala bych se k zítřejšímu programu, který jsme vymysleli.“
„Už mlčím.“
„Takže… na zítřejší odpoledne jsme zamluvili rafty. Tedy, sjíždění divoké řeky a…“
„Cože?“ vyjekne Bill. Lehce si promnu ucho. Au, tohle zabolelo.
„Bille, klídek… bude to celkem sranda. Bude se ti to líbit. Trochu vzrušení.“ Gordon se na něj divně usměje. Ten pohled se mi nelíbí. Je zvláštní. Ježíš, Tome, klídek. Nic za tím nehledej.
„Já… já nechci, bojím se sjíždět vodu.“ Chytne mě Bill za ruku. Všimnu si Gordonova pohledu. Zase ve mně zahlodá červíček pochybností a podezření.
„Neboj, broučku, budu s tebou.“ Povzbudivě jej stisknu. Ozve se odfrknutí. A dost.
„Co ti, sakra, vadí?“ vyštěknu směrem k otci.
„Uvědom si, s kým mluvíš, ty malej parchante.“ Vykřikne na mě zpátky.
„Gordone?!“ ozve se máma. Zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Bill nás nechápavě pozoruje. Těká pohledem po všech přítomných.
„Nemám hlad.“ Zvedne se otec a odejde z místnosti.
„Tome, co to mělo znamenat?“ zeptá se mě mamka smutně.
„Omlouvám se, mami.“ Položím hlavu na stůl. Je mi z toho všeho nějak divně. Nikdy jsme se s otcem nehádali. Jo, občas tu byly drobné spory, ale nikdy to nedošlo tak daleko.
„Budu podávat jídlo.“ Ozve se znovu máma. Unaveně zvednu hlavu a přistane přede mnou talíř špaget. Nějak nemám hlad, ale mamka se s tím tak dlouho trápila.
„Dobrou chuť.“ Popřeje nám Bill. Ach bože, co bych dělal, kdybych ho neměl? Povzdechnu si a začnu se v tom nimrat.
„Tobě nechutná?“ zeptá se mě ten můj černovlasý anděl.
„Jo, chutná… jen jsem asi přetažený.“ Zalžu. Ozve se povzdych z druhé strany stolu.
„Promiň, mami.“ Odsunu talíř a odejdu pryč.
(Bill)
Omluvně se na Simone usměju a odejdu za Tomem do pokoje.
„Tommy?“ vklouznu za dveře a pečlivě zavřu. Tom se na mě otočí. Pomalu přijdu až k němu a obejmu jej.
„Co se to tam dělo?“ zeptám se ho, ale jako by ho píchnul sršeň.
„Neřeš to.“
„Tome, no tak.“ Nenechám se odbýt. Jen se na mě smutně podívá.
„Pověz mi to, uleví se ti a já pochopím.“ Naléhám na něj.
„Já… asi jsem se zbláznil nebo já nevím… ale Gordon se na tebe tak divně díval, že…“
„Co to povídáš?“ nějak mi to nedochází.
„Bille, prosím… on se na tebe díval jako na kořist.“ Špitne.
„Zbláznil ses?“ vyjedu.
„NE! Ne… Bille, poslouchej mě… musíš mi věřit… já, já nevím, co to mělo znamenat, ale… vůbec se mi to nelíbí… musíš mi věřit!“ dlaněmi mi drží hlavu a nutí mě se mu dívat do očí. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet.
„Tome, to bude určitě nedorozumění. Zbytečně to hrotíš.“ Snažím se ho uklidnit.
„Nic nehrotím, copak tys neviděl, jak se na tebe díval? Neviděls to?“ zoufale zvyšuje hlas.
„Proboha, Tome, posloucháš se?! To, co tu říkáš, je pěkná hovadina!“ Bože, on se opravdu zbláznil.
„Bille, Bille, prosím, musíš mi věřit.“ Zoufale se natáhne po mých rtech. Uhnu. Tohle se musí vyřešit.
„Půjdu si s ním promluvit.“ Navrhnu, ale asi to byla chyba.
„NE! Nikdy nedovolím, abys s ním byl sám.“ Chytne mě za ramena.
„To bolí.“ Špitnu.
„Bille, slib mi, že za ním nepůjdeš, že s ním nebudeš sám!“ drtí mi ramena.
„Au, Tome, pusť.“
„Slib mi to.“ Naléhá na mě.
„Dobře, dobře, slibuju.“ V ten moment mě pustí a přitiskne k sobě.
„Bojím se o tebe.“ Špitá mi do ucha a začne mě na něj líbat. Sjede rty na krk. Jeho polibky jsou plné zoufalství. Cítím to z celého jeho těla.
„Tommy, Tome, uklidni se. Nic se mi nestane.“ Uklidňuju ho. Zoufale se mi přitiskne na rty. Jazykem se dobývá dovnitř. Nechávám se hladově líbat. Jemně jej hladím po zádech a čekám, až se uklidní. Po chvilce se opravdu uvolní a zjemní.
„Promiň… omlouvám se.“ Špitá a dává mi pusinky na celý obličej. Rty přiloží na pohmožděná ramena, kde mám vytisknuté jeho prsty.
„Šššš… je to v pořádku.“ Zadívám se mu do očí.
„Lehni si, ok? Večer půjdeme ven, někam do baru.“ Navrhnu. Tom zhluboka vydechne a nakonec kývne. Uložím ho na postel a pohladím po ustarané tváři.
„Donesu ti oběd.“ Zvednu se, ale zachytí mě Tomova ruka.
„Nebudu s ním mluvit.“ Ujistím jej. Tom povolí stisk a hlavu položí uvolněně na polštář. Vyklouznu z pokoje a potichu přijdu ke kuchyni. Zaslechnu hlasy.
„….vždyť ani není můj syn.“ Uslyším Gordona.
„Je jako tvůj syn. Vychováváš ho od mala. Nechápu, co ti tak přeskočilo. Je to Billem? Tím, že jsou spolu?“
„Nevím, asi…“ zbytek věty už neslyším, ale to, co jsem se dozvěděl, mi vyrazilo dech. Udělám pár tichých kroků a třísknu dvěma od koupelny, abych na sebe upozornil.
„Ehm… jdu Tomovi pro jídlo.“ Špitnu nervózně a nevím, kam s očima. Všimnu si Gordonova pohledu. Opravdu mě sjel od hlavy až k patě? To snad ne. Popadnu talíř a vypadnu pryč. Ví Tom, že Gordon není jeho pravý otec? Opravdu ve mně vidí kořist? Co bude dál? Tohle je moc otázek najednou.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Ohh, tyjo, to se rozjíždí zajímavě..:)) to jsem zvědavá, o co Gordonovi jde…O.o
Něco mě napadlo.. ale raději nebudu říkat to, co si o Gordonovi myslím..
…tyjo…asi to nevidržim do příštího dílu…naprosto dokonalá povídka….miluju…<3
Já nechci vývoj tímhle směrem, nechci, aby byl z Gordona úchylák…snad to tak nebude =)
jsem zvědavá co bude dál xD
hm…..zacina se to zajimave vyvyjet
to je ina sila ty vole!! :O to uz aby bolo pokracko bo sa postim 😀
omg :O kks….pome pokracovanie….lebo ma asi slahne 😀
Ty jo, já chci honem další dílek :(( ♥
chcem dalsiu cast……prosim prosim….pridat dalsiu cast 🙁
[10]: SNAŽÍM SE
bomba!!! moc dobré 🙂 jen se teď asi bát, že dlouho spolu ještě nebudou, jak to tak vypadá, Gordon si možná bude brousit zoubky a má se tam objevit i Dave!!!!! néééééééééé, jen ať je biilouš s tomem, a to stačíííííííí :D:D krásně to píšeš 🙂