autor: Áďa
Bill sebou cuknul, když mu Andy zastrčil za ucho pramínek ofiny, která se mu uvolnila z natupírovaného culíku. Jak byl ztracený ve svých myšlenkách, tak dočista zapomněl na to, že je s ním v místnosti ještě někdo. Poplašeně zamrkal a zadíval se na Andyho.
„Co… cože?“ zakoktal se a maličko zrudnul rozpaky. „Já… já jsem teď nevnímal, promiň…“
Andreas se chápavě pousmál. Věděl, že zrovna není ta nejvhodnější chvíle na to, aby předhazoval svatební návrh, ale přitom mu bylo jasné, že později už by k tomuhle tématu jen těžko sbíral odvahu. Už ji sbíral velmi dlouho, ale teprve teď se konečně rozhoupal k tomu, aby to řekl nahlas.
„Billí, já vím, že teď… že k tomu není zrovna vhodná příležitost… Ale… napadlo mě… jestli si mě nechceš vzít,“ šeptnul a trošku zčervenal. „Samozřejmě až po tom všem… až se Tom uzdraví a všechno bude zase v pořádku…“
Bill na něj chvilku zmateně koukal.
„A ty bys mě… chtěl? Jako až takhle?“
Andreas zamrkal.
„No samozřejmě! Vždyť já… já tě miluju! Ale jestli nechceš… nemusíme s tím spěchat. Nechci tě do toho tlačit, vím, že je teď toho na tebe hodně…“
Bill zavrtěl hlavou. Chvíli nepřítomně koukal do plamínku svíčky, načež postupně upřel na Andyho oči.
„Jestli… jestli mi dáš čas do doby, než to všechno trochu… trochu poleví… tak ano,“ šeptnul svou odpověď a tázavě se na blonďáka zadíval.
„To si piš, že dám,“ věnoval mu Andy milý úsměv a odměnou mu byl Billův pohled plný vděčnosti, dojetí a lásky. Viděl ho však jen chvíli, dokud mu pohled nezmizel v záplavě černých vlasů, jak mu Bill padnul kolem krku.
„Děkuju… děkuju ti za to, že tě mám… že tu jsi se mnou… bez tebe bych to nezvládnul,“ šeptal mu vděčně do ucha, bříšky prstů mu jemně mnul kůži za krkem a na tvář mu sázel drobné polibky, asi jako když se rozradostněné štěňátko snaží zavděčit svému pánovi. A tohle přirovnání zase nebylo tak moc daleko od pravdy. Bill totiž skutečně cítil k Andymu gigantický příliv vděku a lásky. I přesto, že jeho duše dlela u Toma, tak jako jeho smutné myšlenky, část jeho srdíčka zaplesala, když slyšel ta krásná slova. Neřešil, že to Andreas řekl údajně v nevhodnou dobu. Naopak, řekl to v tu nejlepší možnou chvíli. Dal mu totiž jasně najevo, že při něm bude stát vždycky, ať se bude dít cokoliv. A Bill, když dneska viděl, jak je Tom bezbranný, tak měl pocit, že na to všechno trápení a truchlení bude sám, ať se stane cokoliv, i kdyby se o opak snažil sebevíc. A ono tomu tak nebylo, Andreas se dobrovolně nabídl, že s ním bude trávit všechny možné minuty, šťastné i hořké, a bude s ním prožívat všechno, co život přináší…
„No no, ať mě neumačkáš,“ zazubil se Andy a jemně Billa nasměroval k jeho nedojedenému talíři. „Papkej, moc jsi toho nesnědl a potřebuješ sílu, abys ji pak zítra mohl svou přítomností předat Tomovi.“
Bill přikývl a poslušně se dal do jídla. Už maličko chladlo, ale pořád to bylo výborné. Oceňoval na tom hlavně to, že přestože Andreas byl milovník steaků a masných pokrmů, tak kdykoliv byli spolu sami, tak pamatoval na to, že Bill má radši vegetariánskou stravu a podle toho objednával jídla. A když nebyli zrovna na hotelu nebo v restauraci, nedělalo mu problém nějaký ten, jak by řekl, „enormně zdravej kentus pro králíky“ uvařit a to tak, že se to nejenže dalo jíst, ba dokonce to bylo i výborné, ale uměl ta jídla i obměňovat, takže to nebyly pořád jen zapečené brambory nebo tak nějak. Prostě v jeho osobě se k Billovi snesl shůry anděl a Bill byl za to neskonale vděčný. Vždycky tolik snil o tom, že taky jednou zažije ty krásné chvíle prvotní zamilovanosti jako obyčejní smrtelníci, ale bylo mu jasné, že tohle mu díky splnění jeho dětského hvězdného snu nebude nikdy souzené. A přitom jenom stačilo, aby trošku prozřel, a nejen, že se mu to najednou téměř samo od sebe splnilo, ale zároveň se před ním rýsovala i příjemně vypadající budoucnost.
Že se nemýlil, v tom ho Andreas ujistil tím, že hned po jídle mu ovinul ruce kolem pasu, po chvíli laskání ho zvednul do náručí a opatrně ho odnesl do koupelny. Začal ho svlékat, přitom však jako vždycky neopomíjel pomazlit každičký kousek nově odhalené kůže. Bavilo ho to, miloval, když se o Billa mohl starat téměř jako o malé dítě. Byl tak křehký, tak zranitelný a tak vytížený.
To potvrdilo i to, že během pár vteřin se zpěvákovi rozezvučel mobil, který měl v zadní kapse zpola rozepnutých džínů a vyklubal se z toho asi desetiminutový hovor, při němž volající David uložil na Billova bedra oznámit na zítřejší nečekané tiskové konferenci veřejnosti, že se turné okamžitě přerušuje na dobu zatím neurčitou, a z jakého důvodu. Bodejť by to na něj nehodil, sám měl starosti s tím, aby sehnal bezpečné a příhodné místo pro tuto akci v tak krátké době, aby odpískal všech zbývajících dvacet jedna koncertů, a navíc, rozhodně se mu Tomovo zranění neříkalo snadno ani zástupcům koncerty pořádajících organizací. Musel využít v tomhle případě Billovy výřečnosti, i když to dělal nerad, připadal si tím tak trošku jako zrádce, jako ten, co nechal zpěváka ve štychu, místo aby mu s tím oznámením více pomohl. Na stranu druhou, řada let spolupráce s těmihle čtyřmi neobyčejnými mladíky ho naučila, že je v těchto případech lepší držet hubu a krok a být víc v pozadí, jako zářný příklad sloužila tiskovka, kterou vedl pro změnu Tom, když Bill musel odletět ke specialistovi, aby mu odhalil cystu na hlasivkách. Snažil se to Tomovi a Géčkám usnadnit, jak jenom mohl, ale když se chudák snažil něco o Billově nemoci říct, Tom mu okamžitě vytrhnul mikrofon z ruky a tehdejší vražedný pohled byl jenom slabým odvarem Kaulitzova zuřivého monologu, kterým ho počastoval v backstage.
Proto se teď rozhodl, že krom zajištění nezbytných okolnostních podmínek to nechá celé na Billovi, i když mu to bylo tak trochu líto, protože zpěváka musela tragédie zasáhnout ze všech členů teamu nejvíc.
Bill jenom s povzdechem souhlasil, po dokončení hovoru však mobil odložil na okraj umyvadla a zdrceně se zhroutil Andreasovi kolem krku. Kdesi v nitru tušil, že ho podobná akce, jako ta zítřejší, o níž ho informoval David, zřejmě nemine. Ale byla moc brzy, pořád to pro něj všechno bylo příliš čerstvé a příliš bolestivé, než aby o tom byl schopný bez problémů mluvit před hafo lidmi.
„Andy,“ šeptnul podezřele chraplavým hlasem. „Já… já to nedokážu… nedokážu jim to říct…. sám to ještě nedokážu plně pochopit, plně si to uvědomit… teda dokážu, ale… ale…“
„Ale nedokážeš jim to říct, viď?“ dokončil za něj Andreas a smutně se pousmál. „Pojď sem…“
Jemně k sobě to chvějící se klubíčko přivinul a pomohl mu do sprchového koutu. Sám se rychle svléknul, zapnul příjemně teplou vodu a jal se něžně masírovat Billova záda a krk a pečlivě mu přitom houbičkou s voňavou pěnou čistit kůži. Důkladně se opečovávání jeho těla věnoval tak dlouho, dokud se zpěvák zcela neuvolnil. Teprve pak k němu začal tiše promlouvat.
„Billí, lásko… vím, že je to teď pro tebe těžký… stalo se toho tolik, s takovými následky…“
Bill tiše vzlyknul, ale stále mu naslouchal. I když to pro něj bylo stále příliš čerstvé, Andreasův hlas ho i přes bolestná slova dokázal uklidňovat.
„…tak jedno vím určitě. Sice to zítra bude pro tebe náročný… ale kdo jiný by to měl lidem říct než ty?“
Bill k němu zvednul oči.
„Ty si teď sice asi myslíš, že to tak není. Stalo se to v příliš krátký době na to, aby ses s tím ještě stihnul vyrovnat,“ pokračoval Andreas. „Možná se cítíš v tuhle chvíli slabý a pod tlakem. Jenže tady,“ dotknul se jemně míst, kde tepalo Billovo srdce. „Tady je něco jinýho. Pod maskou křehkého drobečka se schovává ten nejsilnější člověk, kterýho znám. Ne fyzicky, protože to bych tě v tom případě v našich pošťuchovačkách nikdy nepřepral,“ pousmál se a i Billovi téměř neznatelně zacukalo v koutcích. „Ale psychicky. Věř mi, že jenom málokdo má v sobě takovou rozhodnost, duševní sílu, energii a odhodlání jít dál, tak jako ty. Plno lidí by tenhle nátlak nevydrželo, ale ty jsi v tomhle směru výjimečný. A dokázal jsi to už tolikrát… a zítra to dokážeš znovu!“ zamrkal na něj povzbudivě. „Dokážeš to. Já ti věřím… a znovu tím všem ukážeš, jak se umíš vzepřít osudu s hrdostí tobě vlastní!“
Bill si posmutněle vzdychnul a sklopil hlavu.
„Vážně si myslíš, že na to mám? Že bych to měl zítra zvládnout?“
Andreas se pousmál.
„Já si to nemyslím… já to vím,“ opravil Billa.
Jeho další případné protesty umlčel něžným povzbudivým polibkem. Chvilku ještě Billa omýval, dokud už se párou z horké vody koupelna nenaplnila natolik, že už jim trochu dělalo problémy normálně dýchat. Vzal ručník, a zatímco sebe jen tradičně bleskurychle osušil, Billa zabalil do velké osušky jako miminko a jemně mu krouživými pohyby zvlhlou kůži vysušoval. Snažil se přitom zpěváka tichými slůvky ukonejšit ke spánku, chtěl, aby usnul co nejdřív, aby se na zítřejší náročnou tiskovku co nejvíce vyspal. A dařilo se mu to úspěšně. Strasti, které Bill toho dne zažil, jeho nervy na pochodu a do toho horká sprcha spojená s masáží, způsobily to, že se Bill už jen stěží držel na nohou, jak se mu klížila víčka, a když ho Andy vzal do náruče a odnášel k posteli, okamžitě usnul hlubokým spánkem beze snů. Ani necítil, jak ho Andreas vybalil z osušky a jak ho naopak pečlivě zachumlal do peřiny.
Zhasnul a přitulil si pod peřinou křehké tělíčko k sobě. Ochranitelsky Billa objal a vyzývavě se zamračil do temnoty kolem nich. Ze všeho nejradši by všemohoucímu osudu pořádně vyhuboval. Jo, zloba vůči Tomovi, nehledě na to, co Billovi slíbil, pořád přetrvávala. Ale poté, co se dozvěděl, co se mu stalo, zloba nečekaně vyprchala a opět se vrátil pocit přátelství, který měl až do posledních minut před Tomovou lží. Najednou se o svého kamaráda opět bál, a celé to umocnilo, když viděl, jak je z toho Bill špatný. Chápal to a částečně i cítil jakýsi nepříjemný pocit viny. Avšak všechno, co cítil a vnímal, bylo přebíjeno smutkem a utrpením, které zastiňovalo donedávna tak typický třpyt Billových očí. To bylo pro něj to nejhorší, co mohl zažít. Viděl totiž, jak moc Bill trpí, a přitom mu nemohl vůbec nijak pomoci. Bože, to si osud nemohl malinko poupravit scénář na poněkud mírnější verzi? Evidentně nemohl a Andreas jen nazlobeně zavrčel, na chvíli zavřel oči, ač se mu vůbec nechtělo spát a přitulil si zpěváka ještě víc k sobě, aby ho mohl přede všemi a přede vším chránit, aby mu dodal pocit bezpečí, který teď černovlásek tolik potřeboval.
Konejšivě zamlaskal, když se Bill ze spaní neklidně zavrtěl a zničeně zaskučel. Začal ho hladit v havraních vlasech, v těch dlouhých i na roztomilém ježečkovi po stranách hlavy a mazlivé doteky Billa skutečně po chvíli uklidnily, když se s posledním nešťastným zakňučením vysápal Andymu na hruď a podvědomě si schoval hlavu pod jeho bradu.
To Andreasovi nedalo a musel se nad svým miláčkem pousmát. Už od počátku jejich vztahu mu přišlo vtipné, jak se Bill, který byl pořád o něco vyšší, než on, vždycky dokázal zkroutit tak, aby měl Andy položenou bradu na jeho vlasech. Vždycky to odůvodňoval tím, že mu je příjemné funění do vlasů a to, jak ho tam dech hřeje, ale ve skutečnosti Andy moc dobře věděl, že když ho v tom momentu ještě navíc pevně obejme, tak dá Billovi pocit bezpečí a toho, že se mu nemůže nic stát, že je chráněný před celým světem. Pousmál se, pevně ho objal, zabořil mu nos do vlasů, aby tam funěl tak, jak se to Billovi vždycky líbí, a konečně se i jeho začal zmocňovat spánek…
autor: Áďa
betaread: Janule
Teda, mám pocit, že se mě z nich asi rozbolej zuby, jak je to sladký. 😀 Ne, sranda, je hezký, že se mají rádi a že za Billem Andreas stojí. Už ale ať vylejzaj z tý postele a běžej do nemocnice, ať tam Tomík není tak sám v tý svý tmě. :-/
Tak teď zase nabývám pocitu, že si chudák Andy opravdu nezaslouží, aby dal Bill přednost Tomovi, vypadá to, že ho upřímně miluje….no, jsem docela zvědavá, jak to celé bude dál, a jestli si Tom na něco vzpomene. =)
ah jo.. ja se tak tesila ze Andreas s Billem nebude.. shit… xD no uvidim dal doufam ze Andreas s Billem nezustane xD ja vim, ze jsem svine xD ale ja jsem na Tomovo strane xD
Tak tohle teda už nevydýchám, NE!!!!!!!! Tak jsem se totálně rozzlobila na ty dva blbečky a v tuhle chvíli nedokážu dál číst.
Prý by to Bill bez Andrease nezvládl?! Se prober, Bille! Nebýt peroxiďáka, k takové tragédii by nedošlo a Tommy by viděl, ty chytráku. Tak se nepotentuj z toho svého snoubence! A ty mu ještě vše odsouhlasíš. A řekneš "ano"… Je mi z tebe, Bille, zle! Ne, v tuhle chvíli nepobírám, co děláš, jak uvažuješ! Takže si dám pauzu a varuji tě, pokud v takovém duchu budeš jednat i nadále – jako ano, jsi po boku bratra, ale Andy je bůh, tak to bude zlé. Já budu vždy na straně Tommyho a tohle mě naprosto psychicky ničí, zabíjí, trýzní. Ne, tohle je kruté.
Uf, koukám, že je povídka zřejmě nad mé síly.