autor: Rachel
„Děkuju za večeři, Billi, byla senzační,“ Hailie si ještě narychlo uzobla ze svého talíře a nato jej podala usmívajícímu se Billovi. Vzala svého plyšového méďu do náruče a jen v dlouhé, noční košilce odcupitala ke svému tatínkovi.
„Dobrou noc, tatínku,“ špitla a vtiskla na Tomovu tvář pusu na dobrou noc. Tom se na židli pootočil a naposled si malé děvčátko přivinul k sobě.
„Dobrou noc, poklade můj. Ať se ti zdá něco moc pěkného,“ pousmál se a lehce ji políbil na čelo, sledujíc, jak se od něj odpojila. Její kroky automaticky zamířily k černovlasému chlapci u kuchyňské linky, který se na její tichou prosbu mile usmál. Odložil špinavé talíře a nechal Hailiinu dětskou ručku vklouznout do té své, stále se usmívajíc. Společně přešli ke schodům do horního patra a ruku v ruce stoupali k dětskému pokoji, tiše si povídajíc a smějíc. Ani jeden z nich však nezaznamenal pohled dvou oříškových očí, vznášející se za nimi…
Tom pomalu vstal od stolu a odložil prázdný talíř od večeře na kuchyňskou linku. Zhasnul všechna světla v kuchyni a rozsvítil jen malá v obýváku. Uvelebil se na pohodlný gauč a vzhlédnul ke schodům, ze kterých se stále ještě ozývalo Hailiino tiché šeptání. Podvědomě se pousmál, když ve večerním šeru, které v domě panovalo, rozeznal na schodech dvě postavy – jednu vyšší, štíhlou a jednu menší, dětskou, s plyšákem v náruči.
Tiše se za nimi díval a v duchu přemýšlel, a i kdyby stokrát chtěl, svůj pohled by od dvou, pro něj nejdůležitějších osob na světě, odtrhnout nedokázal. A on ani nechtěl. To, co viděl, když se dnes navečer vrátil z práce domů, mu dokonale vyrazilo dech a stále ještě plně ovládalo Tomovu mysl. Stále měl před očima to něžné, láskyplné objetí, stále slyšel v uších Hailiin dětský hlásek, který Tomovi potvrdil to, co si myslel už dávno. A čím více se na Billa a Hailii díval a pozoroval jejich vzájemné chování, tím více se mu jeho myšlenka potvrzovala.
A to bylo to nejkrásnější překvapení. Na nic jiného dnes Tom v práci nemyslel a na nic jiného se celý den netěšil. A bylo mu úplně jedno, že zatímco jeho mysl ovládal krásný, černovlasý mladík, na jeho pracovním stole mu stála hromada práce. To bylo to poslední, na čem mu teď záleželo. Život už pro něj neznamenal jen práci. Jeho životem teď byla jeho dcerka a černovlasý chlapec, do kterého se tak bláznivě zamiloval. A vůbec mu nevadilo, že ještě před dvěma týdny byl pro něj pouhou výpomocí v jeho domě. Nikdy ani na okamžik nezalitoval dne, kdy Bill poprvé vstoupil do jejich domu. Byl darem přímo z nebes, zázrakem, ve který Tom ani nedoufal. A o to víc si jej vážil.
Z jeho tichého, klidného přemýšlení jej vytrhly až krůčky, nesoucí se ze schodů… a nádherný, sametově jemný hlas, linoucí se k jeho uším.
„Tak, Hailii jsem uložil, za chviličku by měla usnout. Ještě jsem zapomněl uklidit nádobí a kuchyň,“ Bill očima zamrkal na Toma, slabě se pousmál a rychle kolem něj proběhl… stalo se však něco, co ani v nejmenším neočekával.
Tomovy oči odtrhly svůj pohled od proskleného stolku a Tom poplašeně zamrkal. Vztáhnul paže a rychle, přesto však jemně, chytl jednu Billovu dlaň, něžně ji svírajíc v té své. Opatrně vzhlédnul a setkal se s pohledem dvou čokoládových očí. Tolik jej teď potřeboval cítit u sebe. Toužil po jeho nádherné blízkosti, po jeho vůni, kterou mu nemohlo nahradit nic sebekrásnějšího. Ty maličkosti, které z Billa dělaly to nejkrásnější stvoření, mu nemohlo nahradit nic na světě.
„Bille, počkej,“ zašeptal tiše a prosebně vzhlédnul k tomu hlubokému moři čokolády, které se na něj upíralo.
„Pojď ke mně,“ zaprosil a něžně tisknouc Billovu dlaň v té své, jemně si jej stáhnul na svůj klín. Láskyplně jej pohladil po uhlově černých vlasech a zadíval se do jeho mandlových, podmanivých očí. Bill se na něj díval pohledem, který na něm Tom nejvíce miloval. Ten pohled dokázal totiž říct více než tisíce slov, aniž by Bill jen trošku promluvil. Tom dokázal z jeho pohledů vycítit, co si myslí – stejně, jako teď. Byl zvědavý, velmi zvědavý a tázavě se vpíjel do Tomových očí těmi svými. A Tom to poznal moc dobře.
Tiše, nehnutě seděl a nechal se unášet hloubkou čokolády, ve které se dobrovolně topil… a stvořením, sedícím na svém klíně. Dnes vypadal krásněji, mnohem krásněji než kdy jindy. Na sobě měl jen tepláky a volné, domácí tričko, vlasy měl v nedbalé vlně jen volně pohozené dozadu a jeho tvář nenesla žádné stopy po make-upu nebo líčení, stejně, jako se na jeho řasách či očích nenacházela ani troška řasenky nebo kouřových stínů.
Ty oči… To bylo to, co na něm Toma zaujalo jako první. Billa už od začátku shledával jako okouzlujícího, dokonalého kluka, do jeho očí se však zamiloval na první pohled i přesto, že si to tak dlouho nechtěl připustit. A vůbec nezáleželo na tom, jestli je zdobí stíny s linkami a řasenkou nebo ne. Stále to byly ty nádherné, podmanivé oči, které mu učarovaly tím nejkrásnějším kouzlem, a do kterých se teď vpíjel pohled těch Tomových. Pousmál se a pocítil příjemný, hřejivý pocit štěstí, rozlévající se jeho nitrem. Měl tak krásného přítele…
Odpoutal se od svých snů a vzhlédnul k Billově tváři. Teď byla ta pravá chvíle k tomu, nad čím už několik dní přemýšlel. A on už nechtěl déle čekat. Pomalu vzal Billovu dlaň do té své a něžně ji stisknul, vzhlížejíc ke dvěma čokoládám.
„Chtěl jsem ti poděkovat, Bille. Za to všechno, co pro mě děláš. A nejenom pro mě, ale také pro Hailii. Je to nádherný pocit, vidět ji po tom všem tak veselou a šťastnou. Když Ann zemřela, nevěřil jsem, že ji ještě někdy uvidím se smát. Ale ty, Bille, ty jsi jí ten úsměv opět vrátil. A nejenom to. Udělal jsi pro ni mnohem víc než já nebo kdokoli jiný. Stačí se jen podívat a já vidím, jak moc ti na ní záleží, Bille. Myslel jsem si to, a teď už to vím. Vím, že ji máš opravdu rád a ona má ráda tebe,“ zašeptal a stále se dívajíc do Billových očí, s úsměvem si vybavil to nejkrásnější, co dnes viděl i slyšel – stejně jako Bill.
„Ty jsi nás slyšel?“ zašeptal a vzhlédl k Tomově tváři. Jediný milý úsměv mu odpověděl na jeho otázku a zbavil jej všech pochybností. Opatrně vztáhl dlaň a něžně jí spočinul na Tomově tváři.
„Nemáš mi za co děkovat, Tome,“ zavrtěl hlavou, Tomova odpověď však byla zcela jiná, než jakou ji očekával.
„Mám, Bille, a moc dobře vím za co,“ odvětil tiše a bříšky prstů lehce přejížděl po Billově jemné ruce.
„Nebýt tebe, nikdy bych nepoznal, co to znamená žít a jak může být život krásný. Nikdy bych nepoznal, jaké to je být šťastný. Jaké to je se zamilovat. Ty jsi mi to ukázal – už jen tím, že jsi k nám přišel. Ty jsi mi dal vůli znovu žít,“ zašeptal tiše a stále hleděl do Billových potemnělých očí. Nemluvil on – nýbrž jeho srdce.
„A za to ti nikdy nepřestanu být vděčný. Děkuju za to, že jsi. A děkuju Bohu za to, že mi tě poslal. Jsi moje malé světélko, které prozářilo tu černou tmu, ve které jsem až doteď žil. A já si jej nikdy nenechám nikým a ničím vzít. Dokázalo mi, že i já můžu lásku dávat a nejenom ji brát. Naučilo mě ji vnímat, cítit a vážit si jí. Dokázalo mi, že i já jsem schopen lásky,“ zašeptal a tiše vydechl. Cítil, jak mu z jeho slov naskakuje husí kůže, přesto však věděl, že jeho city k tomu černovlasému stvoření jsou více než jen pouhá slova. Cítil a věděl, že jsou opravdové… stejně jako to, co chtěl právě říct.
„Billi,“ zašeptal to krásné oslovení a lehce se bříšky prstů dotknul Billovy sklopené tváře, něžně si ji natáčejíc do úrovně té své. Zadíval se do nádherných, mandlových očí, které k němu vzhlédly, a tiše vydechl, zatímco bříška jeho prstů něžně pohladila tu porcelánově jemnou a křehkou tvář.
„Já tě miluju,“ šeptl tiše a stisknul Billovy chvějící se dlaně v těch svých, své oči však z jeho tváře nespustil. Díval se na něj, utápěl se v hloubce jeho očí a cítil ten nádherný, hřejivý pocit, rozlévající se jeho nitrem víc a víc. Jeho oči už dávno nebyly prázdné. Zračila se v nich něha, upřímnost a neskonalá láska, všechny jeho city, celé jeho srdce, které právě složil k nohám černovlasého chlapce. To nejvzácnější, co měl, chtěl dát právě jemu.
V jeho očích zářila nekonečná záře a jeho rty začínal rozjasňovat jemný, zamilovaný úsměv… stejně, jako na rtech černovlasého chlapce. Jeho oči zářily a zároveň se v nich leskly slzy, přesto se však na Toma usmíval tím nejkrásnějším úsměvem, jakého byl schopen. Nemohl tomu uvěřit. Bylo to všechno až moc krásné na to, aby to byla pravda.
„Tome,“ vydechl tiše a dlaní spočinul na Tomově tváři. Něžně ji pohladil a zadíval se do upřímných, oříškových očí. Nepotřeboval žádné další důkazy Tomovy lásky. Cítil ji všude kolem sebe a viděl v hloubce Tomových očí, do kterých se vpíjel těmi svými.
Jeho tvář rozjasnil úsměv, když se stulil do Tomovy náruče a pocítil jeho příjemné, hřejivé teplo. Vyhledal jeho rty a vpil se do nich těmi svými. Netušil, jak dlouho jej líbal, jedno však věděl jistě. Do toho polibku dal všechno, co k Tomovi cítil.
Pomalu se odpojil od jeho rtů a opřel si čelo o to Tomovo, utápějíc se v hloubce jeho očí. Pousmál se a nevědomky tak pošimral Tomovu tvář pramínky svých vlasů.
„Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo,“ špitl do polibku a spojil jejich rty v dalším, procítěném líbání.
autor: Rachel
betaread: Janule
Samozřejmě opět nádhera, jako vždy. Ani nevím, co jiného bych k tomu ještě mohla napsat…
Absolutně souhlasím se Zuzu =) Úžasná povídka ♥♥♥ Ono je vážně čím dál těžší komentovat, a neopakovat se, a tak se budu prostě opakovat =) Nádhera ♥♥♥
Děkuju za komentáře 🙂 A i za to, že teda aspoň klikáte xD
Ježiši, to bolo zase tak nádherné. Kapitola plná vyznaní 🙂 Najprv vyznanie lásky od Hailie Billovi a Billove vyznanie jej a potom to Tomove. Z toho by sa každý roztopil, také bolo krásne. Len Bill mu na to neodpovedal slovíčkami. Ale aspoň bozkom áno. Mám trochu strach, že Bill má nejaký problém s láskou, alebo je len tak strašne vyplašený a hanblivý?