Únos, bordel a láska 23.

autor: Kiki

„Doma je doma…“ vydechl Bill, když se vpajdal do domu. „Děsně mi to tu chybělo.“ Opatrně si sedl v obýváku na gauč.  
„Jo, to jo. I ty si mi tu chyběl.“ Posadil se vedle něj Tom a objal ho kolem ramen. 
„Kecko. Byl jsi celou dobu se mnou.“ Naklonil se k němu a dožadoval se polibku. Tom mu jej s radostí dal. „Jak to teďka budem zvládat?“  
„Jak zvládat?“ optal se nechápavě Tom. 
„Ten dům a skupinu, když… mám zlomenou nohu.“ Zašeptal provinile, jako by to byla jeho vina.  
„Prosím tě. V pohodě. Budeš jen hezky odpočívat a noha ti zase rychle sroste. Všechno bude v pohodě.“ Usmál se na něj.  
„Ale co když si mě zase najde?“ 
„Nenajde.“ Vypadlo z něj rozhodně. 
„Jak to můžeš tak jistě vědět?“ 
„Protože budu celou dobu s tebou, a taky potom budeme mít ochranku.“ 
„Tome, třeba to vůbec, ale vůbec nevyjde, a my se jen ztrapníme.“  
„Ztrapníme proč?“  
„Jen si vzpomeň, jaké jsme měli problémy s naším vzhledem na základce. Třeba ho ostatní taky nepřijmou.“

„Bille, o tohle se vůbec nebojím. Musíme teďka být při sobě, a hlavně si věřit, hm?“ 
„Dobře.“  
„A už se o nic nestarej… jen… chce to koupit nábytek, takže…“ Nedokončil větu a Billovy oči se okamžitě rozzářily. 
„Vážně to necháš na mně?“ 
„Jo. Plně ti věřím.“ Vzal si jej do náruče. „Tak jdem na to, co říkáš?“ 
„Až mě pustíš, půjdeme. Jsem s tou sádrou jistě těžký.“  
„Přestaň. Ty víš, že seš děsně lehkej.“ Zamračil se. 
„Nemrač se. Úsměv ti sluší víc… A stejně mám pravdu.“ Dodal si spíš pro sebe. Tom raději dělal, že to neslyšel. Nemělo cenu se s ním hádat. Bill je paličatý, neustoupí. Vždycky si stojí za svým, i když třeba pravdu nemá.  

„Prosím, slečno.“ Položil jej s úsměvem Tom na postel.  
„Já ti dám takovou slečnu!“ ohnal se po něm Bill rukou. Tom ale stihl zareagovat dřív, takže stačil uhnout a začal se smát.  
„Nechej toho… nemám tě rád.“ Zamračil se pro změnu Bill. Nesnášel, když mu někdo řekl, že je holka.  
„Ale no ták… přece by ses nezlobil.“ Chtěl jej políbit, ale on uhnul. 
„Přestaň. Snažím se trucovat.“ Založil ruce na prsou.  
„Tak snažíš, jo? A daří se ti?“ 
„Zatím moc ne, ale neboj se.“ 
„Tak když se ti nedaří, tak se ani nesnaž.“ Položil se na něj celou váhou, takže jej přinutil si lehnout.  

„Co zas blbneš?“  
„Nic.“ Odpověděl. „Jen se snažím, aby ses nesnažil trucovat.“ Začal jej líbat. 
„Tak se přestaň snažit, protože já už taky přestal.“  
„Dobře, ale to moje snažení mi vyhovuje.“ Zaculil se a dál jej líbal.  
„Asi ti to moc chybělo, co?“ opětoval polibky Bill. Rukou mu zajel do dredů. 
„Ani si neumíš představit jak moc.“ Vydechl.  
„Umím, protože mi to taky chybělo. Nechtělo se mi hlídat, kdy tam někdo vletí.“ 
„To mně taky ne.“ Naposledy jej políbil a slezl z něj. „Už jsem tě přesvědčil. Máš odpočívat.“usmál se na něj a pohladil jej po vlasech.  
Bill pořád zůstával ležet. Nechtělo se mu si sedat. „Víš, že já u toho odpočívání nikdy nevydržím.“ 
„Tak to budeš muset, bráško. Nic jinýho ti nezbude. Si tě hezky ohlídám.“ Ušklíbl se na něj. 
„Tomi…“ zaskučel a snažil se posadit. To se mu ale moc nedařilo, protože… 
„Ne, ne.“ Hezky budeš odpočívat.“ Položil ho zpátky. 
„Ale-“ 
„Ne. Počkáš tady a já zatím něco… uvařím.“ 
„Chceš říct objednáš.“ Opravil ho Bill a vzdal se. 
„No, to je možnost… nejpravděpodobnější…“ zvedl se a zmizel dolů.