A Beautiful Disaster 19. (1/2)

autor: bmccray

Billův pohled

S Tomem jsme akorát přijeli zpět z Hemptnu. Vešel jsem do domu a rovnou do koupelny. Opravdu jsem to nutně potřeboval. Když jsem skončil, opláchl jsem si ruce a podíval se na sebe do zrcadla. Odrůstají mi kořínky. Povzdechl jsem si, protože si vlasy obarvit nemůžu. Vyplázl jsem na svůj odraz jazyk a vrátil se zpět do obývacího pokoje. Všiml jsem si, že na záznamníku blikají 3 zprávy.

První zpráva: Dobrý den, pane Kaulitz, tady doktor Michaels z kliniky Svaté Marie. Volám, abych potvrdil vaší kontrolu, desátého. A také prohlídku nemocnice na ten samý den. Pokud máte nějaké otázky, prosím, zavolejte mi. Přeji pěkný den. Nashledanou.

Dobře, tak tohle si musím někam napsat.

Dál.

Druhá zpráva: Hej, Bille, drahoušku! Tady Celia! Musíme se sejít čtvrtého října. Vím, že jsi na mateřské, ale musí to být! Takže přiveď toho tvého nádherného muže a dech beroucího andílka. Oblečte se krásně!! Zavolej mi zpátky! Pusinky!

Pro mě za mě, půjdu.

Další.

Třetí zpráva: Tome? Tady Lorraine. Musím s tebou hned mluvit. Jde o Serenity. Zavolej mi hned zpátky, prosím!

Oh sakra.

Musím najít Toma. Seděl v jídelně a ladil si svou kytaru.

„Zavolej Lorraine.“ Přestal hrát a podíval se na mě. Podal jsem mu telefon.

„Proč?“ Nevěnoval mi naprosto žádnou pozornost. Dal jsem si ruce v bok.

„Jde o Serenity.“  Řekl jsem přímo. Jeho prsty začaly okamžitě vyťukávat číslo. Nějakou chvíli spolu mluvili a pak zavěsil.

„Jdeme, Bille. Jedeme si pro Serenity.“ Zvedl se a mířil ven. Byl jsem zmatený. Vzal jsem si tašku s věcmi a šel za ním zpět do auta.

______________

Tomův pohled

Nemůžu tomu uvěřit! Nutí  mě projít soudním řízením a dělá, jak chce být lepší matkou. A teď? Nedokáže zvládnout pětiletou. Dojel jsem k jejímu domu a vřítil se dovnitř. Lorraine seděla na pohovce se spící Serenity v klíně. Veškerý vztek mě opustil a byl nahrazen zájmem a soucitem.

Posadil jsem se na pohovku a prohlédl si ji. Lorraine vypadala totálně a kompletně mimo. Vlasy měla sčesané do rozcuchaného drdolu a její hnědé oči byly podlité krví. Byl jsem víc, než jen šokován slzami, které jí volně stékaly.

„Lorraine? Jedeš na něčem?“ zeptal jsem se tiše.

Upevnila svůj stisk kolem Ren a přikývla. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. Vztek se pomalu vracel zpět.

„Tome, podívej. Já miluji svojí dceru, ale nezvládnu se o ni postarat při práci, kterou dělám. A navíc od doby, co sem přišla, se nepřestala ptát na Billa. Nevím, jak jsem si vůbec mohla myslet, že na to mám právo. Řekla jsem právníkovi, aby vytiskl papíry a soudce je podepsal. Jediné, co potřebujeme, je tvůj podpis,“ řekla a popotáhla.

Neváhal jsem s podpisem. Tohle je to, co jsem chtěl, ne? Tak proč se cítím… špatně? Dokončil jsem podepisování a podíval se na ni. Zase brečela.

„Vždycky se takhle cítím, když ji opouštím. I když to neukazuju. Ona je to jediné, co mi po Miguelovi zbylo,“ řekla a silně ji objala.

Vstal jsem a objal ji. Nejlepší přítelkyně, jak jsem ji znal, se vrací zpět.

„To je v pohodě. Můžeš ji vidět kdykoliv. A až se usadíš, budu rád, když ji budeme vychovávat spolu. Vím, že tě potřebuje. Ale mezitím mi nech ti pomoct. Věříš mi?“ zeptal jsem se tiše. Přikývla a vstala. Natáhl jsem se pro Ren, a jakmile jsem ji držel, zavrtěla se a pootevřela jedno oko.

„Ahoj… tatí…“ zamumlala a položila si hlavu zpět na moje rameno. Lorraine nás s pomocí jejího přítele vyprovodila ven. Políbila Ren do vlasů.

„Sbohem, srdíčko. Maminka tě miluje a vždycky bude.“ Odtáhla se zpět a podívala se na Billa v autě.

„To je Bill?“ zeptala se a pohodila hlavou k autu. Přikývl jsem a nepatrný úsměv se mi usadil na rtech.

„Je nádherný, Tome.“ 

Nemohl jsem víc souhlasit. Uložil jsem Ren do její autosedačky.

„Zastav se, dobře? Potřebuje svou matku, Lorraine.“ Ustoupila o krok dozadu a přikývla. Nick ji objal do svého náručí.   

„Postarej se o ni, Tome… dokud toho nebudu schopná já…“ řekla mi.

Vzhlédl jsem.

„Ty víš, že budu. Měj se dobře. Když ne kvůli mně, tak kvůli ní.“

„Budu. Slibuju.“ Objal jsem ji, nasedl do auta a zamával jim.

______________

**4. ŘÍJNA**

Billův pohled

Pobíhal jsem po pokoji a hledal své boty. O chvilku později s nimi Tom vyšel ze šatníku.

„Zlato, uklidni se. Nepřijdeme pozdě,“ řekl a před zrcadlem si upravil rozhozené dredy. Vklouzl jsem do bot a šel zkontrolovat Serenity. Právě si oblékala své černé punčochy. Usmál jsem se a vešel do pokoje.

„Nepotřebuješ pomoc?“ zeptal jsem se a sundal z ramínka její šaty od Diora.

Přikývla a zvedla ruce. Přetáhl jsem jí šaty přes hlavu a uhladil je. Vypadala nádherně. Husté vlnité vlasy měla v poloculíku. Byly na ní vidět její latino-americko-německé kořeny.

Poděkovala mi, nasadila si boty a odskákala dolů, kde čekal Tom. Podíval jsem se do zrcadla. Myslím, že vypadám v pohodě. Pokrčil jsem rameny a odešel dolů. Poprvé v životě jsem se nestaral o to, jak vypadám. Tom nás vzal za ruce a společně jsme se vydali na setkání.

______________

Když jsme tam dojeli, Celia stála mezi dveřmi v jejích, opravdu krátkých červených šatech od Armaniho. Potřásli jsme jí rukou.   

„Tome, dnes večer vypadáš úžasně. Bille, líbí se mi ta bunda. Je od nového návrháře Phi, že? Oh, Serenity, líbí se mi tvé šaty, kdo je navrhoval?“ 

„John Galliano. Je to z jeho jarní kolekce 09,“ odpověděla Serenity a předvedla se.

„Já vím. Vypadá to na tobě dobře, děvče. Oh, tady, mám pro tebe překvapení.“

Vytáhla svou kabelku a podala jí malou, černou krabičku. Serenity ji otevřela a usmála se. S Tomem jsme se podívali dolů, byly to půlkarátové náušnice a řetízek.  

„Děkuju, Celio!“ Nadšeně ji objala.

„Za málo, srdíčko. Vše nejlepší k narozeninám.“  

Objal jsem ji a společně  jsme šli dovnitř.

______________

Po lehké večeři se Celia postavila, aby učinila prohlášení.

„Pozornost, prosím!“ řekla a lehce ťukala na svou sklenici. „Chtěla bych vám všem poděkovat, že jste dnes přišli. Hodně to pro mě znamená. Tak, byly to hodně divoké roky pro „New Trends“, takže bych chtěla poděkovat všem, kteří v tom jedou od začátku, až po ty, kteří nastoupili na začátku letošního roku. Odvedli jste úžasnou práci, lidi. Nicméně, dobré věci se blíží ke konci.“ Zarazila se.

Byl jsem zmatený. 

„Celio, pro všechno na světě, o čem to mluvíš?“ zeptal se Micah a usrkával svého vína.

„No, to, co říkám je, že odcházím.“ Všichni jsme zalapali po dechu. Zaskočil mi doušek vody, takže mě Monika plácala po zádech, zatímco Tom držel mou ruku.

„COŽE?!“ zeptal jsem se pobouřeně.

„Mám teď naprosto úžasné místo. Takže „New Trends“ projdou kompletní renovací. Nové návrhy a vzhled a podobně,“ řekla a dívala se na mě. Rozhlédl jsem se, všichni se na mě dívali a Tom se usmíval, jako by věděl nějaké úžasné tajemství.

Uniká mi tu něco?

„Všichni jsme se shodli, že Bill bude nejvíce kvalifikovaný,“ oznámila a pozvedla svou sklenici s vínem.  

Všichni ji následovali.

„Bille, přijímáš?“ zeptala se. Podíval jsem se na Toma, který se zeširoka usmíval. Stiskl jsem jeho dlaň.

„Tipuju, že nemám jinou možnost,“ řekl jsem a usmál se. Pomalu jsem se postavil a objal ji. „Děkuju, Celio.“ Usmála se a pošimrala mě na tváři.

„Zasloužil sis to. Od praktikanta, přes módního návrháře a editora, až k hlavnímu řediteli celosvětové módní koncese. Ukázal ses ve správných barvách a zůstal jsi klidným, když se věci pokazily. Jsem víc než hrdá, že ti tohle mohu předat. Udělej mě pyšnou, Bille.“ Řekla a podala mi zatraceně tlustý spis. „Pozorně si to přečti, Bille, všechno se změní, až se miminko narodí. Jsi připravený?“ zašeptala.

Pravdivě jsem přikývl. Ale byl jsem trochu vyděšený. Monika mě chytla za ruku a Natálie kolem pasu.

„Jsme tu pro tebe, Bille. Žádný strach,“ usmála se na mě Monika.

„Připijme si na Billa,“  řekl Micah a všichni pozvedli svou skleničku s vínem. Jediné, na co jsem mohl myslet, bylo, co jsem právě dostal.

______________

**10 ŘÍJNA**

Jsem tak naštvaný. Tom musel na několik hodin mimo město. Zrovna v den mé poslední návštěvy u lékaře a prohlídky nemocnice. Na poslední chvíli jsem zavolal Andymu, aby mě odvezl. Serenity prostě MUSELA jít taky. Vzal jsem Ren za ruku a vešel na kliniku. Měli jsme zpoždění, protože Andreas musel uklidňovat Moniku. Nehodlal jsem si stěžovat, vím přesně, jak špatně snáší své ranní nevolnosti.

Vyšli jsme z výtahu, stáhl jsem si brýle a šel se zapsat. Serenity se dívala v televizi na pohádky a Andy si psal s Monikou. Byl jsem trochu zklamaný, že mi Tom ještě nezavolal. Povzdechl jsem si a ucítil kopnutí.

Doktor Michaels nás zavolal dovnitř a Serenity dostala lízátko.

„Dobře, Bille. Gratuluji k vaší svatbě, před dvěma týdny.“ Usmál jsem se a poděkoval, zatímco on se podíval do karty. „Škoda, že už je to vaše poslední prohlídka. Jak se cítíte?“

„Nafouklý víc, než normálně,“ odpověděl jsem přímo. Andy se zachichoval. Zpražil jsem ho pohledem, a tak se odvrátil stranou.

„Dobře, Bille. Postavte se na váhu a pak si lehněte.“ Udělal jsem to a doktor vydal neidentifikovatelný zvuk.

Vzhlédl jsem.

„Omlouvám se, že jsem upřímný, ale od poslední prohlídky jste přibral 7 a půl kilo.“ Zmateně jsem zamrkal. Doktor vypadal stejně zmateně, jako já. Naopak Andy vypadal zaujatě.

„Jdeme udělat sonogram,“  řekl rychle a natřel mi břicho gelem. Přejížděl mi po břiše a najednou zalapal po dechu.

„CO?!“ zeptali jsme se s Andym najednou.

Doktor Michaels si povzdechl a natočil obrazovku směrem k nám. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl.

„DVOJČATA!!!!!!“ vykřikla Serenity a pištěla. Podívali jsme se na sebe s Andym, oba bledí v obličeji.

„DVOJČATA?!?!?!?!“ vykřikli jsme oba najednou.

„Dvojčata holky. Vidíte?“  řekl doktor a ukazoval nám pohlaví.

„Jak… já… myslel jsem, že tam je jedna!“ křikl jsem na doktora.

„Jop, dvě holčičky. Tipuji, že druhá byla schovaná. Konečně se dostala ven, občas se to stává. Nemohu uvěřit, že jsem to přehlédl. Za 18 let praxe se mi ještě nestalo, abych přehlédl znaky dvojčat. Hrozně se omlouvám, Bille.“

Bylo mi zle. Tak proto jsem byl tak zatraceně obrovskej, a to dvojité kopání. Podíval jsem se znovu na obrazovku a jen zíral na mé miminko… miminka. Musím vymyslet další jméno. Ale ještě důležitější věc, musí se to dozvědět Tom.

______________

Jako další jsem šel na prohlídku nemocnice. Andy se nemohl zúčastnit, protože ho Monika potřebovala. A tak jsme šli se Serenity sami. Sešli jsme se s hlavní doktorkou mateřského oddělení. Jmenovala se Konová. Byla to mile vypadající starší dáma. Řekla nám, že během porodu bude přítomný i doktor Michaels, jelikož je to můj hlavní lékař.

Procházeli jsme se a nahlíželi do pokojů. Vybral jsem si soukromou místnost s jednou postelí navíc, takže mé návštěvy budou moci zůstat přes noc. O chvíli později jsme se sešli s porodní asistentkou, Sandrou Hopkinsovou. Byla to světově známá porodní asistentka, která už pomohla porodit miminka dvěma mužům. Byl jsem rád, že byla u porodu Kira a Yu minulý rok.

Stanovil jsem si datum císařského řezu. 23. října, méně než dva týdny. Jsem tak zatraceně nervózní! Doktorka Konová nám vysvětlila, jak to bude probíhat. Přísahám, že se mi chtělo zvracet, zatímco se Serenity místo mě ptala na všechny otázky.

„Takže oni rozříznou mého Billyho, aby dostali miminka ven?“ zeptala se se zvědavýma očima.

Doktorka Konová se usmála a přikývla.

„Bude tam krev?“

„Trochu.“

„Bude v pořádku? Nechci, aby umřel!“ řekla téměř v slzách.

„Zvládne to, neboj se, srdíčko,“ řekla mile.

Objal jsem Ren. Dokončili jsme prohlídku a já poděkoval doktorce. Nemohl jsem uvěřit, že to jsou dvojčata. Uvědomil jsem si, že potřebuji více dětských věcí. Společně s Ren jsme jeli do Babyshopu. Objednal jsem další třešňovou postýlku, komodu a přebalovací pult. Když jsme byli hotovi, uvedl jsem to jako pohotovostní objednávku. Slíbili, že nábytek přivezou dnes kolem sedmé večer, a postýlku speciálně doručí co nejdříve.

______________

Když jsme se vrátili, Tom už byl doma společně s květinami a večeří z mé oblíbené špagetové restaurace.

„Omlouvám se, že jsem přišel o tvou poslední prohlídku a prohlídku nemocnice,“ řekl a posadil se vedle mě s jídlem.

„To je v pořádku, Tomi,“ řekl jsem a políbil ho na tvář. Serenity si sedla mezi nás s dvěma snímky z ultrazvuku a podala je Tomovi. S úsměvem se na něj zadíval.

„Bille?! Dvojčata?! Holky?!“ zeptal se šťastně.

„Neštěstí, co? Co budeme dělat se dvěma dětmi?“ zašeptal jsem potichu a vzal si špagety, které mi dávala Ren. Tom mi pozvedl bradu a zavrtěl hlavou.

„Ne. Nádherné neštěstí, Bille. To nejlepší vůbec! Vychováme je a budeme je milovat!“ Musel jsem se na něj usmát.

„Miluju tě, Tomi,“  řekl jsem, když mi jemně masíroval nohy.

„Taky tě miluju,“ usmál se a otočil se na Serenity. „A tebe taky, velká sestro,“ políbil ji na čelo.

______________

**15 ŘÍJNA**

Tomův pohled

S Billem jsme se rozhodli, že vezmeme Serenity a její přátele do „Discovery Zone“ na její dnešní narozeniny. Nemůžu uvěřit, že mojí malé holčičce už je vážně pět. Připadá mi to, jako bych ji teprve nedávno držel poprvé. Povzdechl jsem si a Bill mě chytil za ruku, když mě z mého denního snu vytrhla Serenity, která vytrvale tahala za mé triko.

„Oh bože! Tatí! Potřebuju víc žetonů!“ řekla dramaticky.

Zasmál jsem se a dal jí  20 dolarů. Odběhla k přístroji a hodila je tam, vrátilo se jí to zpět. Stoupla si na špičky a zkusila to znovu. Zase to nešlo. Musel jsem se smát, věděl jsem, že výbuch bude každou chvíli. Zkusila to ještě jednou, a pořád to nefungovalo.

„TATÍ!!!“

Doopravdy jsem se zasmál a vstal jsem. Vzal jsem si od ní peníze a nepatrně je narovnal a zasunul do přístroje, fungovalo to. Nafoukla rty. Věděl jsem, že musím zakročit.

„Hej, zastrč tu pusu zpátky a buď vděčná. Nebo si ty žetony vezmu a dám je jiným dětem.“ 

„Okay, tatí. Omlouvám se. Můžu je teď dostat?“

„Jak se říká?“

Povzdechla si. „Prosím?“

Usmál jsem se a podal jí  žetony, které si okamžitě vzala a odběhla za Gabem. Vrátil jsem se ke stolu a posadil se vedle Billa, který jedl svůj salát a bavil se s manželkami Géček. Georg byl hrát ski-ball se svou nevlastní dcerou Zoë a Alexem, zatímco Gustav choval svého novorozeného syna, Spencera.  

„Kdy přijde Lorraine s Nickem?“ zeptal se Gustav.

„Říkala, že brzy. Doufám, že přijde,“ odpověděl jsem mu a hledal své dítě a její přátele.

O chvíli později ke mně  přišla Serenity společně s přáteli, Lorraine a Nickem.

„Ahoj, Tome, ahoj lidi,“ řekla Lorraine, když si sedala.

Dala mi do rukou dárky a já  je položil na tu velkou horu dárků. Serenity vylezla Lorraine do klína a objala ji před tím, než seskočila a utíkala pryč s Gabem.

„Mezi nimi je opravdové pouto, že?“ zeptala se Lorraine.

„Jo. Připomíná mi nás. Vzpomínáš?“

„Samozřejmě. Jak bych mohla zapomenout, jak jsi mě vždycky pronásledoval.“

Smáli jsme se a Bill se s ní bavil o módě. Něco, co mě nezajímá. Nicméně, nemohl jsem si pomoci, tak jsem poslouchal.

„Hey, chceš být na obálce „New Trends America“?“

„Jo, ráda bych a zajímalo by mě, jestli bych mohla dělat shoot se Serenity. Chci mít něco s ní.“

„Samozřejmě.“

Usmál jsem se, protože jsem byl rád, že spolu konečně vycházíme. Všichni mluvili do té doby, než přinesli narozeninový dort.

„Serenity?“ řekl jsem hledajíc ji.

Šel jsem kolem okna a viděl jsem je, jak mluví s nějakým mužem za plotem. Spěchal jsem, abych je odtud dostal.

„Hey?! Vraťte se hned zpátky.“

Serenity a Abdullah se vrátily dovnitř, ale Gabe ne. I když si myslím, že chtěl…

„To je jeho nevlastní táta, tatí,“ zašeptala mi Serenity.

„Není tak hodný. Jeho pravý táta je hodnější,“ řekla Abdullah.

Podíval jsem se na tu scénu a všechno mi to došlo. Gabe přistoupil blíž ke mně, ale jeho nevlastní  otec se rozzlobil. Spěchal jsem dovnitř se třemi dětmi. Gabe plakal, tak jsem ho zvedl a řekl děvčatům, ať se vrátí zpět ke stolu. Šel jsem do koupelny a otřel mu slzy.

„Hele, kámo, teď nebreč. Chceš, abych zavolal mámě?“ Řekl jsem pomalu, aby mi s jeho naslouchátky rozuměl.

Zavrtěl hlavou, že ne.

„Tátovi?“

Zavrtěl hlavou, že ano.

„Ok, jaké je jeho číslo?“ zeptal jsem se a hledal svůj telefon.

„245-6120,“ ukázal mi na prstech.

Ukázal jsem mu číslo, než  jsem stiskl tlačítko volat. Přikývl a já zavolal. Chvíli to vyzvánělo, než muž odpověděl.

„Haló?“

„Dobrý den, tady je Tom Trümper a váš syn je u mé dcery na narozeninové party, tady v „Discovery Zone“ ve východním Manhattanu. Napadlo mě, jestli by vám nevadilo dorazit sem.“

„Je tam nějaký problém? Je v pořádku?“

„On je v pořádku, ale opravdu vás chce vidět.“

„Ok. Budu tam nejrychleji, jak se dostanu z práce.“

„V kolik hodin by to bylo?“

„Kolem sedmé.“

„No, v té době bychom měli být už doma.“

„A mohl bych přijet tam?“

„Jo, klidně.“

„Nebude to vadit? Nerad bych otravoval.“

„Nebudete. Přijeďte.“

Dal jsem mu naši adresu.

„Ok, pokud to nestihnu tam, tak ho přijedu vyzvednout k vám. Mimochodem, děkuji vám.“

„Není zač.“

Zavěsili jsme, zvedl jsem Gaba a postavil ho na podlahu. Umyl jsem mu tvář a on mi poděkoval.

„Dobře, a teď jdeme na dort.“

Zatleskal a vzal mě za ruku. Šli jsme zpátky ke stolu a on si sedl vedle Serenity. Zpívali jsme „Happy Birthday“ a Lorraine mi pomohla nakrájet dort. Otevřeli jsme dárky a děti si pak hrály, dokud jsme je od her a hracího koutku s balonky nemuseli doslova odtrhnout.

Jak jsme šli k autu, Serenity objala mě a Billa.

„Děkuju, že jste mě sem vzali, tatí a Billy.“

„Nemáš zač, holčičko,“ řekl jsem.

Bill ji objal a ona šla za svou matkou, aby jí dala pusu na tvář.

„Uvidíme se v sobotu. Buď hodná na tatínka a Billyho. Ano?“

„Vždycky jsem, mamí. Miluju tě. Ahoj Nicku.“

Zamávali a Gabe jí chytl za ruku, Abdullah chytla její druhou ruku a všichni jsme vlezli do auta a jeli domů.

______________

**POZDĚJI VEČER**

Abdullah jsme vysadili u ní  doma a pokračovali domů. Když jsme dorazili, Bill vyndal děti ven a já vzal všechny dárky a dort. Šli jsme dovnitř a děti se utekly koukat na televizi.

„Moment. Vím, že máte domácí úkoly. Slečna Woodsová mi to řekla.“

„Tatí! Jsou to moje narozeniny.“

„A? Domácí úkoly, teď.“

Vstali a přišli do kuchyně. Sklidil jsem ze stolu Billovy knížky o dětech a Gabe se posadil a bez problému začal pracovat na svém úkolu. Serenity se dívala do prázdna.

„Serenity!“

„Hm, tatí?“

„Úkoly, teď, prosím?“

Vzdychla a začala s tím. Bylo ticho, dokud nezazvonil zvonek. Šel jsem tam, ale Bill mě předběhl. Otevřel dveře a přivítal muže, který vypadal jako Gabe, jenom starší. Bill zašeptal do mého ucha, že vypadá hezky. Podíval jsem se na něj a potom zpátky na Gabova otce. Odkašlal jsem si a podal mu ruku.

„Dobrý den. Tohle je Bill, můj manžel a já jsem Tom.“

„Rád vás oba poznávám. Já jsem Rueben,“ představil se, zatímco mi třásl s rukou.

Bill řekl, že jde dokončit úklid obýváku. Rueben a já jsme šli do kuchyně. Serenity a Gabe vzhlédli, Gabe seskočil a šel obejmout svého tátu. Odtáhl se a začal rychle hýbat prsty ve znakové řeči. 

  ‚Tatí, chyběl jsi mi! Tohle je moje nejlepší kamarádka, Serenity! A její táta, pan Tom. A už  jsi viděl jejího druhého tátu, pana Billa. On je tak krásný a cool.´

„Opravdu? To je úžasné, Gabe. Jak se máš? Jak se má tvá máma?“

Gabe se zamračil.

‚Je nemocná, ale v pohodě. Chci bydlet s tebou, tatí. Prosím? Nemám rád bydlení s Robem. Je na nás zlý, tatí.‘

Rueben vypadal zaskočeně. Přikývl a podíval se na mě. Řekl Gabovi, ať si vezme své věci.

„Děkuji, Tome.“

„Není zač. Kdykoliv bude chtít přijít, je tu vítán. Bill a Serenity ho milují.“

„On je velmi přátelský.“

Gabe shromáždil své  věci a oblékl si bundu, kterou mu koupil Bill.

„Děkuju… pane… Trümpere,“ řekl rozlámaně.

„Není zač, Gabe,“ naznačil jsem mu.

Usmál se a odešel najít Serenity a Billa. Šel jsem s Ruebenem ke dveřím.

„Ještě jednou moc děkuji. Gabe, jdeme.“

Gabe běžel ke dveřím se Serenity v patách.

„Ahoj, Gabe. Ahoj, pane Santiago,“ řekla a mávala jim.

Gabe chytl svého tátu za ruku a otočil se. Udělal znak, který jsem neznal a Serenity ho udělala zpátky.

„Co to znamenalo?“ zeptal jsem se, když jsem zavíral dveře.

„Tajný znak, tatí. To nemůžeš vědět.“

„Nemůžu? Řekni to, nebo ti naplácám.“

Hihňala se a já ji houpal. Posadil jsem ji zpátky na její ‚židli pro domácí úkoly‘ a pomohl jsem jí to dokončit.