pokračování
**17 ŘÍJNA**
Pohled Madelyn
Není tu vůbec místo. Moje sestra má nohy na mých zádech a vrtí se… HODNĚ. Chceme se dostat ven a pozdravit tatínka. Vždycky nám zpívá. A náš druhý tatínek taky. Hraje nám nějakou muziku. Uklidňuje to Grace, aby nekopala. To by mohlo být z kořeněných jídel, které tatínek jí. Speciálně od včerejší noci. Grace říká, že to tady má ráda, a že se cítí v bezpečí. Nicméně, chtěla by se seznámit s tatínkem.
Cítily jsme nějaký tlak a Grace se bojí. Cítily jsme tatínkovo srdíčko tlouct zrychleně. Grace se začala opět hýbat, hledala mě. Nemohla jsem jí nahmatat, protože jsem vypadla ze své pozice.
„To je v pořádku, Gracie. Velká ségra je tady.“ Dala jsem jí na vědomí. Slyšely jsme tatínka vzdechnout a opět jsme se přesunuly. Myslím, že je čas a my nemůžeme být více nedočkavé.
______________
Tomův pohled
Byl jsem probuzen hlasitým zvukem. Bill divně sténal. Podíval jsem se na něj a viděl jeho bolestný pohled a jak se potí.
„Oh můj bože! Tome, moje záda zatraceně bolí,“ brečel.
Rozšířily se mi oči, vstal jsem a pomalu ho vytáhl nahoru. Pevně mě stiskl.
„To je v pořádku, zlato. Dýchej zhluboka… to je ono.“ Odešel jsem pro jeho bundu a boty. Oblékl jsem mu to. „Bille, jak často máš kontrakce?“ zeptal jsem se ho, když jsem se nad ním skláněl.
„Nevím…žádné nejsou,“ vydechl. „Moje záda zasraně bolí.“ Rozčiloval se.
„Dobře, dýchej, zlato.“
„NASER SI S DÝCHÁNÍM! MÁM PORODNÍ BOLESTI, TOME! MUSÍME JÍT, HNED!“ křičel, jak ho zasáhla další bolest.
Cítil jsem, jak se jeho tělo třese a vzal jsem dětskou a jeho tašku. Balili jsme je v pondělí. Pomáhal jsem Billovi do auta a šel zpátky dovnitř pro spící Ren. Dal jsem ji dovnitř a zavolal mým rodičům a Billovu otci. Řekli, že se tam s námi sejdou. Bill psal Gustavovi, Monice, Andreasovi, Natalii a Georgovi, ať přijedou za námi. Zavolal jsem rychle Dr. Michaelsovi. Řekl, že tam bude, jak nejdříve to bude možné. Řídil jsem trochu rychleji, Bill byl mírně vyplašený.
„Zpomal, Tome, prosím!“ řekl Bill rozrušeně, mezitím co svíral držátko na dveřích.
V tuto chvíli jsem mu nevěnoval žádnou pozornost. Jel jsem po I-67 do nemocnice. Vše, na co jsem myslel, bylo dostat ho tam a ujistit se, že dvojčátka jsou v pořádku.
______________
Když jsme dorazili, moje máma už tam čekala. Gordon vzal Serenity a zabalil ji do deky. Šli jsme dovnitř a zapsali se.
Třel jsem Billa dole na zádech. Jeho ruce těsně sevřely mé tričko.
„Tome, to bolí,“ brečel mi do trička. Jeho slzy ho promočily, ale bylo mi to jedno. Cítil jsem se tak neužitečný. Nemohl jsem tu bolest zastavit. Všechno, co jsem mohl, bylo ho uklidňovat.
„Já vím, zlato. Dělej tu dýchací techniku.“
„Nemůžu! Hrozně moc to bolí, Tomi!“ hádal se.
Omotal jsem kolem něj ruce a pohupoval s ním dopředu a dozadu, jak brečel víc a víc do mého trika na spaní.
Doktorka Konová přišla do čekárny.
„Bille, jste tu dříve. Porodní bolesti?“
„A… Ano… To… bolí,“ zašeptal, potom otočil svou hlavu do mého trika.
Přišla blíž a prohmatala mu břicho.
„No, tak pojďte, dostaneme vás do vašeho pokoje.“
Vzala nás do Billova osobního pokoje. Sestry ho převlékly do nemocničního županu a pomohly mu do postele a napojili ho na srdeční monitor, aby mohli sledovat tlukot srdce a dvojčátek a IV.
„Co budeme teď dělat?“ zeptal jsem se doktorky Konové.
„Stále čekáme, dokud plně neklesnou a dokud nepřijde dr. Michaels,“ řekla.
Podala nám pytlík s ledem a nějaké porodní magazíny.
Přikývl jsem a ona odešla. Bill pevně sevřel mou ruku.
„Tomi… bojím se… “ zašeptal. Políbil jsem ho na čelo.
„Já taky, Billy. Ale bude to stát za to. Za pár hodin budeme mít 2 krásné holčičky.“
„Kde jsou léky?“ zeptal se, stále svírajíc mou ruku, když přicházela další kontrakce. Musel jsem ucuknout, protože to bolelo jako svině.
„Doktorka Konová řekla, že ještě ne. Plus doktor Michaels tu má být, když je dostaneš,“ řekl jsem a udělal krok zpět. Věděl jsem, že je vyděšený. Jeho oči se zvětšily a srdeční tep se podle monitoru zvedl.
„Bille, uklidni se-„
„CO?! POTŘEBUJU JE! TO ZASRANĚ BOLÍ A JÁ MÁM ČEKAT?! SERU NA TO! NEMŮŽU UVĚŘIT, ŽE MUSÍM ČEKAT! JÁ, BILL KAULITZ, ČEKÁM?! VÍŠ CO?! NESAHEJ NA MĚ, JESTLI NEDOSTANU TEN ZASRANEJ EPIDURAL!“
„Bille… uklidni se, prosím,“ řekl jeho otec, když ho hladil po vlasech.
„UŽ NIKDY MĚ NEOPLODNÍ. BUDU ZNOVU PANIC, AŽ SE TYHLE DĚTI NARODÍ. ŽÁDNÝ SEX PRO TOMA! NIKDYYYY!“ zakřičel poslední část zmítán bolestí.
„Bille, prosím… uklidni se. Kvůli miminkům?“ prosil jsem ho.
Když se uklidnil, vzal jsem ho opět za ruku… i když trochu bojácně. Nechtěl jsem vyšilovat. Měl jsem toho dost dopředu na celý život. Chvíli jsme mluvili s našimi rodiči a přáteli a on začal usínat. Držel jsem ho za ruku, a nakonec jsem i já usnul s hlavou, položenou na ruce.
______________
**NAD RÁNEM**
O tři hodiny později vešel dovnitř doktor Michaels v plné porodní výbavě.
„Bille, gratuluji! Zvládli jsme to! Slyšel jsem, že jste měl hrozné bolesti zad. Dobře! To jsou první znaky mužského porodu. Je to jako kontrakce, ale v zádech. Jdu zkontrolovat pozici miminek,“ řekl, přitlačil a něco si zamumlal.
„Tak, je čas! Jsou nízko. To je dobré. Porodní asistentka Sandra vám dá epidural, aby vás znecitlivěl od pasu dolů, a mezitím, co vás budu sledovat, si projdu nějaké dokumenty. Takže pojďme vás přetočit na bok.“
„Ok, Bille, na tři začnete dýchat zhluboka. Je to jasné?“ Bill přikývl. „Jedna… dvě… tři.“ Sestra počítala, Bill dýchal a porodní asistentka zastrčila jehlu do spodní části jeho zad. Bill sebou trhl a já jsem ho pohladil po vlasech. Anestetika začala účinkovat a Bill se pomalu dostával pod jejich účinek.
„Počítejte od 50 do 1,“ řekla mu sestra a Bill to začal počítat a začínal být lehce ospalý, ale stále se držel vzhůru.
Trvalo to asi 15 minut, než byl Bill úplně otupělý. Přetočili ho na bok, a já se musel jít převléknout do nemocničního oblečení. Poté, co jsem tak učinil, jsme projeli kolem našich rodin. Serenity políbila Billa na tvář.
„Miluju tě, tatínku,“ zamumlala ospale. Bill se na ni unaveně usmál.
Mamka ho pohladila po vlasech. Gordon se na nás oba usmíval, jak si posouval Ren ve svém náručí a Jorg mu dal pusu na čelo.
„Budeme tu, až bude po všem, nemůžeme se dočkat, až uvidíme ty nádherné holčičky.“ Bill se trochu usmál.
Sestra ho odvezla na porodní sál. Bill byl připojen na další IV a srdeční monitor. Jeden z nich připevnili kolem jeho břicha, kvůli srdečním ozvům děťátek. Doktor Michaels celou dobu na Billa mluvil a seznamoval ho s každým krokem porodu.
______________
Billův pohled
Cítil jsem se na hovno. No, cítil bych se tak, kdybych nebyl od pasu dolů necitlivý. Podíval jsem se na Toma a on na mě a otřel mi slzy. O 35 minut později, tuším, jsem slyšel pláč. Hlasitý pláč.
„Oh, Bille…“ zašeptal Tom. Doktor Michaels po něm chtěl, aby přestřihl pupeční šňůru. Udělal to a sestra mojí holčičku očistila a zabalila do deky. Tom ji vzal a ukázal mi ji, jemně jsem se dotkl její drobounké ručičky.
„Ahoj, Madelyn…“ zašeptal jsem a políbil její růžovou čepičku. Tom ji dal sestře, která vyplnila rodný list. Madelyn Kaulitz-Trümper, 3,4 kg, 4 oz. 18. října, 2008. 3:11.
O 15 minut později jsem slyšel další pláč. Tentokrát tišší.
O 15 minut později jsem slyšel další pláč. Tentokrát tišší.
„Tady je miminko číslo dvě,“ řekl doktor. Tom opět přestřihl šňůru. Sestra ji očistila a podala ji Tomovi. Tom mi ji ukázal. Konečně jsem věděl perfektní jméno pro ni.
„Ahoj, Grace…“ řekl jsem tiše. Políbil jsem ji na žlutou čepičku. Sestra napsala na rodný list: Grace Kaulitz-Trümper. 2,75 kg, 5 oz. 18. října, 2008, 3:26.
Viděl jsem, jak sestra odváží moje děti pryč, zatímco doktor Michael vyndal placentu a zašil mě. Odvezli mě zpátky do mého soukromého pokoje a já cítil, jak sedativa pomalu odeznívají. Zakňučel jsem, když jsem přišel zpět k sobě.
„Bille, zvládl jsi to! Máme dvě zdravé holčičky,“ řekl Tom a políbil mě na čelo. Sotva jsem klimbal. Chtěl jsem léky!
„Tome, chci víc prášků na spaní. Můžu dostat léky a spát?“ zeptal jsem se. Cítil jsem, jak mi klesají oční víčka. Pohladil mě po vlasech.
„Ano, zlato. Budu se Sandrou a doktorem Michaelsem. Potom budu venku s našima.“
Pustil jsem jeho ruku. O 5 minut později jsem na mé přání dostal léky a usnul.
______________
Tomův pohled
Všichni jsme šli k prosklené místnosti v porodnici. Porodní asistentka mě viděla a udělala kruh s dvojitým kočárkem s mými malými holčičkami. Madelyn měla znaménko krásy na tváři jako já. Byla stočená kolem Grace, v ochranitelském objetí. Podíval jsem se na Grace a zajímalo mě, kde Bill přišel na jméno pro ni.
„Jsou krásné,“ usmála se mamka utírajíc si slzy. Zvedl jsem Ren. Podívala se dolů a usmála se.
„Teď jsem velká ségra, že, tatí?“ zeptala se. Přikývl jsem. Všiml jsem si, že Jorgenovi tečou po tvářích slzy, poplácal jsem ho po zádech.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se.
Podíval se na Grace. Usmál se na ni.
„Tak se jmenovala jeho matka. Grace. Zemřela, když bylo Billovi 16. Byli si velmi blízcí, blízcí než on a já.“ Odmlčel se. „Ona byla první, kdo věděl, že Bill je gay. Řekl jí to, když mu bylo 14.“ Škytl. „Když umřela, byl na dně. Zmáhaly ho silné deprese. Pak se objevil Tyler. Ale to je zase jiný příběh. Jsem tak zaskočený a šťastný zároveň, že se rozhodl jí dát tohle jméno,“ dokončil.
Napjatě jsem ho poslouchal. Bill mi o tom nikdy neřekl. Přikývl jsem a otočil se zpátky k oknu. Nemohl jsem být víc šťastný, mám dvě krásné zdravé novorozené holčičky.
______________
Billův pohled
Když jsem se probudil, zjistil jsem, že ta bolest není zase tak hrozná. Rozhlédl jsem se a viděl Toma a Serenity spící na přidané posteli. Začal jsem se vrtět a pomalu vstávat, ale neúspěšně. Tom se zavrtěl a podíval se na mě. Položil Ren na postel a přišel ke mně.
„Zlato, jsi vzhůru. Jak se cítíš?“ zeptal se. Věnoval jsem mu unavený úsměv.
„Jako kdybych měl řez nožem přes celé břicho.“ Zasmál se a dal pryč vlasy z mého obličeje. „Můžu je vidět?“ zeptal jsem se tiše.
„Samozřejmě,“ řekl a zavolal sestru.
O chvíli později přivezla malou plastovou postýlku. Přísahal bych, že jsem přestal dýchat. Byly tady. Moje holčičky. Sestra se usmála, podala Tomovi dvě flaštičky s mlékem a opustila místnost. Tom mi podal Grace. Byla tak malinká. Byla jako replika mojí mámy a mě. Pohladil jsem ji po jejích světle hnědých vláscích.
„Ahoj, Grace. Ahoj, holčičko,“ řekl jsem tiše. Zavrtěla se, aby se uvelebila. Políbil jsem ji na čelíčko. Pohlédl jsem na Toma, který si sedl vedle mě na prostorné lůžko. Držel Madelyn. Vypadala přesně jako on. Podle očí, nosu a pusy. Natáhl jsem ruku a pohladil ji po její malé tvářičce. Ona byla trošku větší. Oba jsme vzhlédli a viděli Serenity, jak se protahuje.
„Ren, pojď sem,“ řekl Tom tiše. Přišla a sedla si na postel mezi nás. Podívala se na dvojčátka.
„Můžu si jednu pochovat? Trénovala jsem to se svojí panenkou,“ řekla hrdě.
Opatrně jsem jí položil Grace do náručí a držel jí hlavičku. Serenity se usmála a položila prst do její malé dlaně. Madelyn se začala hodně vrtět. Grace poskočila u Serenity v náručí, schoulila se a začala plakat. Vzal jsem ji a pohladil po zádech. Tom požádal o malé lahvičky. Jednu jsem mu dal a nakrmili jsme je. Ren se dotkla Madeleiny nohy a ta jí odkopla pryč. Usmál jsem se a nechal Serenity držet lahvičku.
Tom se snažil, aby si Maddie říhla. Chvíli jí poklepával po zádíčkách a ona si krkla, ale ne bez malého uplivnutí. Grace nebyla daleko za ní. Tom vstal a dal je zpátky do plastových vozíků. Sestra, která vešla společně s doktorem, převezla děti ke stěně a doktor Michaels nás přišel pozdravit.
„Jak se má naše nově rozrostlá rodinka?“ zeptal se.
„Dobře. Chceme vám za všechno poděkovat.“ Řekl Tom a potřásl mu rukou. Doktor Michaels se usmál a přešel k dvojčatům, podíval se dolů a usmál se.
„Není vůbec za co. Jsem doopravdy rád, že jsem mohl pracovat s tak úžasnými lidmi.“ Řekl, když přicházel ke mně a vytáhl mi košili.
Začal prohmatávat mé břicho. Trhl jsem sebou, když se dostal blízko k jizvě, ale to bylo všechno. Dal na to nějaký gel a shrnul mi košili zpátky.
„Budete jejich pediatr?“ Zeptal jsem se trochu ospale, když sestra zvýšila mou dávku léků proti bolesti. Doktor Michaels zavrtěl hlavou.
„Bohužel ne. Já jsem pouze těhotenský lékař. Ale na klinice máme vysoce kvalifikované pediatry.“ Řekl. Pomalu jsem kývl hlavou. Vysvětlil nám, jak se uzdravovat po císařském řezu.
„Ok, takže zítra se na vás ještě přijdu podívat.“ Skončil a potřásl Tomovi rukou ještě jednou a odešel. Tom přišel ke mně a řekl, že odveze Serenity k Lorraine a večer se vrátí zpátky. Přikývl jsem a políbil ho. Serenity mě objala a byli pryč. Sestry byly z dětí vyřízené. Nemohl jsem se dočkat, až budu doma. Otočil jsem se nejlépe, jak jsem mohl, a usnul.
______________
**DRUHÝ DEN RÁNO**
S Tomovou pomocí jsem se oblékl. Oblékli jsme dvojčátka do příslušného oblečení a položili jsme je do jejich sedaček. Táta vzal mou tašku a sestry mi pomohly do vozíčku. Tom a Gordon vzali sedačky a šli ven. Jakmile jsme rozrazili dveře, byli všude fotografové. Bylo dobře, že dvojčata měla přes sebe přehozené deky. Nasadil jsem si sluneční brýle a sestra mi pomohla do auta. Pomohl jsem jim dovnitř a Tom a jeho otec připoutali dvojčata. Tom pomalu couval. Pořád jsem se ohlížel, abych se ujistil, že jsou dvojčata v pořádku. Tom jel pomaleji, než obvykle.
„Tome, můžeš jet trochu rychleji. Je to v pohodě.“ Řekl jsem, dívajíc se na něj, a on zatřásl hlavou.
„Ne Bille. Pojedu pomalu. Opatrnost nade vše.“ Řekl. Domů to trvalo 45 minut. Když jsme dorazili, Simone mi pomohla do domu.
„Bille, zlato. Přichystala jsem pro tebe obývák. Vím, že pro tebe teď bude těžké chodit nahoru do schodů,“ řekla, když mi pomáhala dovnitř. Poděkoval jsem jí.
Tom a Gordon donesli sedačky a postavili je na konferenční stolek. Odtáhl jsem přikrývky a viděl jsem, že Maddie stále spinká, ale Grace měla trošku pootevřené oči. Simone vyndala Maddie a položila ji do postýlky.
Odepnul jsem Grace a přitiskl si ji k sobě. Dívala se na mě, těma svýma světle hnědýma očima. Vypadala přesně jako moje matka. Usmál jsem se a přehodil jsem si její přikrývku přes rameno a lehce ji poplácal. Chtěl jsem, aby byly na tom ty dvě malé stejně. Jakmile jsem věděl, že spí, podal jsem jí Simone.
„Bille, proč si neodpočineš? My je za tebe pohlídáme.“ Bylo to lákavé, tak jsem přikývl, zatímco Tom zvedl Maddie a Simone Grace z postýlek. Táta mi podal láhev s vodou a léky.
„No, chlapče, vítej do svých dalších 18ti let svého života.“ Lehce se ušklíbl. To bylo to poslední, na co jsem při téhle bláznivé jízdě myslel. Usmál jsem se a propadl do lehkého spánku.
______________
Později v noci byla dvojčata v plné síle, co se pláče týče. Nemohl jsem je zastavit. Zkoušel jsem je nakrmit, přebalit je, houpat je a zpívat jim. Zvedl jsem Maddie, byl jsem si jistý, že je to ona, díky znaménku krásy na levé tváři. Usadil jsem si ji v náručí a zkoušel jsem ji znova nakrmit. Nepomáhalo to, zkoušel jsem to s Grace. Trochu to pomohlo, ale začala znova plakat.
Obě jsem je položil dolů na gauč a zavolal Toma. Musel jsem volat hlasitěji, protože přes jejich pláč nebylo slyšet
„TOME!“
Trvalo to asi minutu, než Tom přišel dolů, jen v boxerkách.
„Co je, Bille?“ Řekl, když si protíral oči.
„Když já nemůžu spát, tak TY taky ne. Potřebuju pomoc, Tomi. Nechtějí přestat brečet. Co mám dělat?“
Povzdechl si a sedl si vedle mě s nataženýma rukama. Dal jsem mu Maddie a ona okamžitě přestala, jak ji houpal.
„Ok, to není fér.“ Smál jsem se a podával mu Grace.
Lísala se svým obličejem na můj hrudník. Podíval jsem se na ni a Tom dostal nápad.
„Vyhrň si tričko.“
„Proč?“
„Prostě to udělej, Bille.“
„Ale já pod tím nic nemám.“
„Bille, udělej to, prosím, když JE uspíme, tak MY můžeme jít taky spát.“
Povzdechl jsem si, ale udělal jsem, co chtěl. On se natáhl a dal mou bradavku do její pusy. Začala sát a já jsem sebou trhl.
„Oh můj bože, teď jsem víc než zrůda. Můžu je kojit.“
„Vypadáš zatraceně dobře, zlato.“
„Drž hubu. Mám nadváhu, žádný make-up, k tomu ta jizva a to nejlepší je, že můžu kojit.“
„A?“
Nevymyslel jsem žádnou odpověď, tak jsem ho plácnul.
Dokončil jsem krmení Grace a teď byla řada na Maddie. Grace začala brečet a Tom zkusil flaštičku. Ona ráda přijala. Když byla Maddie hotová, Tom mi podal zpátky Grace. Říhla si a já jí položil zpátky do postýlky. Tom pomohl říhnout Maddie a také ji položil do postýlky.
„Myslím, že je můžeme krmit z flaštičky i kojit.“
„Cokoliv budeš chtít, Bille. Teď jdeme spát.“ Zívl si.
Tom si lehl a přitulil se ke mně blíže. Dával pozor na mou jizvu, a upadli jsme do lehkého spánku, protože jsme věděli, že může být brzo přerušen.
autor: bmccray
translate: Deni & Katie
betaread: Janule
Miluju tuhle povídku 🙂 Moc děkuju za super překlad 🙂
to je tak sladké a kouzelné. Moc děkuji za překlad. Je to úžasné.
yummiii 🙂 to je sladký! Díky moc za překlad 🙂 Konečně je to tady!
tak slaďoučký:)) já sem si myslela,že to budou dvojčata:D prosím další díl.jsem nedočkavá-je to jako droga,tahle povídka:D
Dvojčátka byla jasná od začátku xD!!! U čtení jsem ani nedýchala, aby se náhodou něco zlého nestalo, a jsem ráda, že Bill i holčičky jsou v pořádku. A Bill, jak vyšiluje, to nemá chybu, prý "Žádný sex pro Toma, už nikdy" xD nebo
"Když já nemůžu spát, tak TY taky ne" xDDDD, to nemělo chybu xD No, jsem dost zvědavá, jak ty tři děti zvládnou a moc se na to těším, skvělá povídka ♥♥♥
Moc děkuju oběma překladatelkám, obzvláště tedy Katii ♥
Ještě chci poznamenat, že se mi strašně líbilo vyprávění z pohledu Madelyn, bylo to rozkošné, jak mluvila o svých tatíncích a jak uklidňovala svoji malou sestřičku postojem velké sestry ochranitelky =)
Zhltla jsem to na jeden nádech. Věděla jsem, že to teď příjde. Co jsem předvídala byla dvojčata, ale co jsem nečekala a co mi naprosto vyrazilo dech bylo to, že to jsou vážně dvojčátka! A rovnou holčičky ♥ Slzičky tekly, když se Billův otec zmínil o jeho matce, ale Tom mu neumožňuje jistě myslet na zlé věci. ♥
Děkuju holky za to, že nad tím sedíte hodiny jen abyste mohly tenhle skvost přeložit ♥.
Teda to by mě zajímako jak dlouho mu to prohlášení o sexu wydrží XD
Ps.: taky moc děkuju 🙂
Já jsem si myslela, že to budou dvojčata 😀 Lol, nemohla jsem z :"UŽ NIKDY MĚ NEOPLODNÍ. BUDU ZNOVU PANIC, AŽ SE TYHLE DĚTI NARODÍ. ŽÁDNÝ SEX PRO TOMA! NIKDYYYY!" To mě mega rozsekalo 😀 Děkujeme za překlad <3
♥♥♥♥♥♥♥♥