autor: Majestrix
Radosti mateř(otcov)ství
Byly skoro čtyři hodiny ráno, když se Bill zvedl z polštáře a všiml si, že Tomova dlaň není na jeho prsu. Vylezl z postele a po tom, co zkontroloval Zoe, odešel dolů, aby se podíval na svého bratra. Televize byla stále zapnutá a Tom byl rozvalený na gauči, jednu dlouhou hubenou nohu dole na zemi a rukou si podpíral hlavu.
Bill se lehce se podrbal na jizvě a klekl si vedle svého bratra, prstem mu utřel slinu, která mu unikala. Zašklebil se a utřel si to do Tomova trička, pak ho jemně políbil. Tom se pohnul a upadl na zem. Slepě vyskočil na nohy a zarazil se, když uviděl Billa, který měl ruku na puse a snažil se nesmát.
„Kolik je hodin?“ zeptal se a zazíval, takže neslyšel Billovu odpověď. „Cože?“
„Skoro čtyři. Přišel jsem si pro tebe.“ Podíval se Bill na televizi, nekoukal se na svého bratra. Tom se zamračil.
„Proč?“
„Protože mi chybíš,“ řekl jednoduše. „Protože jsem trošku šílený a omlouvám se, že to nemám všechno v hlavě tak pohromadě jako ty.“
„Ty si myslíš, že já to pohromadě mám?“ zasmál se Tom chraplavě a podrbal se na hlavě.
Natáhnul se pro ovladač a zahalil místnost do temnoty; pronikalo sem jen slabé světlo skrz záclony z pouličních lamp. „Nemám to v hlavě pohromadě, Bille. Jen vím, že jeden z nás musí předstírat, že ano, nebo se z domu nedostaneme. Jen bychom seděli u Zoeniny postýlky a plnili každé její přání.“
Bill otevřel pusu, aby to popřel, ale uvědomil si, že má Tom pravdu. „Tak, jak se s tím vypořádáváš?“
„Upřímně?“ usmál se Tom a pokrčil jedním ramenem. „Polovinu času se snažím něčím zaměstnávat, pak se proberu a můžeme jít zase domů. Nebo myslím na tebe.“
Bill zvedl pohled a doširoka se usmál, tím samým úsměvem, který měl, když vyhráli ocenění, pravé a neskrývané štěstí.
„Vážně říkáš krásné věci, Tomi.“
„Nemůžu si pomoct, to ty jsi kretén,“ zažertoval Tom, ale Bill vážně přikývl.
„Myslím, že se sám sobě snažím říkat, že jak tím vším procházím, tak že se cítím sám. Jako bych nevěděl, že mám dvojče, že moje dvojče je otec mého dítěte, našeho dítěte. Jen mě nenuť spát samotného, ano?“
Tom si odfrkl a zazíval. „To je skoro jako ‚omlouvám se‘, který bych měl dostat, že jo?“
Bill chytl Toma za ruku a stiskl. „Omlouvám se,“ zašeptal.
„Pojďme do postele.“
~*~
„Ano, naprosto. Už jsem tady, takže budu končit. Ano, dám za tebe Zoe pusu. Ahoj, mami.“ Protočil Andreas oči, když zaparkoval za Tomovu Escalladu a vypnul motor. Hodil mobil na sedačku spolujezdce a nechal ho naschvál v autě, pak zaťukal a vešel do domu.
„Jsem tady!“
Blonďák následoval vůni snídaně a našel Toma, jak se naklání nad stolem, plným gumových sladkostí všeho druhu. „Objednals snídani? Hezké,“ řekl a vyndal si hrnek ze skříňky. Bylo tu kafe, a vypadalo čerstvě, a on už skoro nelitoval toho, že vstával tak brzo, aby mohl ještě dvojčata vidět, než bude muset jít na odpoledne do školy.
„Dali jsme dneska Melindě volno, a nikdo jiný nehodlá vařit, takže…“ řekl Tom zpoza sendviče a pokrčil rameny.
„Kde je Bill?“
„Cvičí s Martinem.“ Dredatý kytarista vypadal zatrpkle a Andreas pomalu přikývl. Martin byl svalnatý, vyšší než dvojčata, a mohl Billa zvednout a ohnout ho do úhlů, kvůli kterým se pak zpěvák hihňal jako pubertální školačka. Ale Andreas věděl, že Bill vzal tuhle sexuální tenzi a vybil si ji na Tomovi, takže vážně nechápal, co Tomovi na trenérovi tak vadilo. „Je na něj moc tvrdý.“
Aha.
„No, Bill potřebuje zhubnout, takže Martin dělá jen svojí práci.“ Natáhl se Andreas pro kousek toastu, ale naběhl do Kaulitzova hrudníku. „Co je?“ zeptal se podrážděně.
„Bill nepotřebuje zhubnout,“ řekl Tom nabručeně. „Je takhle v pořádku.“
„Já s tebou souhlasím, a stejně tak i poslední anketa v Bildu, ale na tom nezáleží. Bill chce zhubnout, takže to znamená, že se musím srovnat s tím, co říká. Kdyby mi volal a řekl mi, že se cítí v pořádku, tak bych ti to řekl, to přísahám.“
Tom přikývl a uhnul, aby si jeho kamarád mohl vzít nějaké jídlo. Byl v dobré náladě, dokud Bill nemusel odejít, aby zhubnul nějaký imaginární tuk, který na něm neexistoval. Od té doby nad ním visel černý mrak a nic ho nedokázalo smazat, dokonce ani Puppy, který se snažil znásilnit mu nohavici.
„Kde je Zoe?“
„Ráno se vzbudila brzo, ale hned usnula. Nejedla, takže by se měla zase brzo probudit,“ řekl Tom a podíval se na hodinky. Zpoza mraků se objevil malý úsměv; když byla Zoe ospalá, chovala se jako Bill, třela se obličejem o jakýkoliv kousek kůže, který našla a mazlila se s jeho tričkem, dokud konečně neusnula.
„Můžu pro ni dojít?“
„Jo. Já připravím jídlo.“
Andreas se zazubil, utřel si ruce do trička a vyběhl nahoru do Zoeina pokoje. Bylo tam teplo a tma, a když otevřel dveře, slyšel, jak si tiše mumlá.
„Zoe, jsi vzhůru?“ zeptal se tiše a odpovědí mu bylo zasmání. Zavřel za sebou dveře a zamávla si rukou před obličejem. „Drží ti tady teplo, co?“ zeptal se a naklonil se do kolíbky, uviděl, jak si Zoe snaží sníst nohu, její plenka na druhém konci postýlky. „Jsi divný malý dítě,“ zamručel a Zoe si trošku prdla.
Přebalil ji a byl rád, že ta stará plínka nebyla pokakaná; pro tyhle případy vždycky bez váhání volal Toma, bylo mu jedno, že se tím choval jako srab. Dětský výkaly byly prostě hnusný a nepřirozený a Andreas si nemohl pomoci, ale chtěl vždycky zvracet, jen když to cítil. Zoe se na něj koukala z přebalovacího stolu, byla hezky čistá a voňavá, otočil se pro něco.
„Co si chceš dneska vzít na sebe, Princezno Zoe?“ zeptal se. Zoe se předklonila a čelem se opřela o Andreasovy rty, kýchla si.
„Snažíš se mi naznačit, že mám až moc kolínské? Hm. Co třeba dát ti něco, co není černé? No… ne, nebude možné, promiň, že jsem ti dělal naděje. Co třeba… dobře, vyber si. Černá a modrá, černá a červená nebo černá a žlutá?“ zvedl šaty a zavrtěl hlavou. Vypadalo to jako uniforma pro dětskou dominu. Kdyby jí Bill mohl koupit něco koženého, nedivil by se, kdyby tu našel obleček kočičí ženy.
„Budeme dneska čmeláček, ano?“ Zoe se na něj podívala a zazubila se svou bezzubou pusou, pak se rozhodla ožužlávat mu čelist. „Ookay. Nemyslím si, že by se tohle tvým rodičům líbilo, a nemyslím si, že by se ti líbila chuť Proactivu.“ Utřel si Andreas tvář do trička a rychle Zoe oblíknul. „Jsme tak krásně oblečený a nemáme kam jít!“ postavil ji na přebalovací pult a zazubil se, když Zoe začala malinko hopsat a tancovat, něco, co dělala vždycky, když ji někdo zvednul a ona byla nadšená. „A tancuješ jako tvoji tátové,“ dodal tiše.
Odnesl ji dolů a podal ji Tomovi, ten ji políbil na čelo a dal ji do krmící židličky. Zanaříkala a natahovala se pro mističku, kterou Tom zvedl ze stolu, a začala rudnout v obličeji. „Dobrý bože, ženská,“ vydechl Tom. „Vždyť už jdu!“
Zoe kopala nohama a její obličej byl čím dál tím víc červenější. Puppy vylezl zpod stolu a podíval se nahoru na stoličku; hned, jak Zoe začala naříkat, začal i Puppy.
„Nemyslím si, že ti věří,“ zamumlal Tom a zasmál se, když jí Tom dal do pusy lžičku rozmačkaného jídla. Zašklebila se, ale spolkla to, znovu začala naříkat, když chtěla víc.
„Možná bych jí tu pitomou lžičku mohl nechat.“ Tom byl naprosto fascinovaný, jak Zoe poskakovala v židli a šťastně vrtěla hlavou. Usmívala se na něj, pusu plnou kaše, povzdychnul si, když jí to začalo sjíždět po bradě. „Vypadáš, že tě to baví, co?“ zeptal se, když lžičkou nabral, co mohl z její brady, a dal jí to zpátky do pusy. Sotva polkla a už nadávala, že nemá další sousto. „Vydrž, musím ti to sundat z krku, nebo budeš cítit po kaši, a Bill nebude rád, když budeš mít špinavý límeček.“
„Kdo Zoe ušpinil límeček?“ Bill vypadal hotově, ale čerstvě vysprchovaně, když vlítnul do místnosti, oči jen pro to, co bylo na stole. „Tomi, víš, že se snažím zhubnout…“ zamumlal a natáhl se pro párky.
„Je tady ovoce, Bille, nenutím tě jíst ty párky.“ Podíval se Tom na svého bratra a protočil oči. Bill si rychle narval párek do pusy a snažil se nevypadat provinile.
„Přinutils mě,“ řekl s plnou pusou a polknul, pak se naklonil a letmo Zoe políbil. „Fuj, smrdíš jako zelenina. Zelenina je zlo,“ zažertoval.
„Jo, ale nemůžeme krmit Zoe tím, co jíme,“ připomněl mu Tom. „Mimo to, vypadá, že jí to chutná.“
„A tys to někdy jedl?“ zeptal se Andreas.
Tom se zamračil, dal si to do pusy a vyplivnul to. „Oh, to je nechutný,“ zamručel, zatímco se jeho dcera začala na celé kolo smát.
„Vah!“ rozkřikla se a usmála se, když jí z pusy vyjela další porce kaše okolo jejích dvou malých zoubků.
„Och, jak atraktivní,“ zamumlal Bill a snažil se to utřít dřív, než jí to spadne na oblečení. „Kterej idiot jí zapomněl dát bryndák?“
„To Zoe,“ řekl Andreas vážně. „Řekla mi, že ho dnes nechce. Že chce být volná.“
„Opravdu?“ Odolal Bill chtíči se začít smát a otočil se pátky k Zoe. „Řeklas to takhle, jo?“
Zoe se zvrásnil obličej a natáhla po něm ručičky. „Vah!“ řekla smutně a stiskla ruce v pěst.
„Myslím, že už nemůže.“ Vyndal jí Bill ze stoličky a políbil ji na tvář. Otřela se mu čelem o hrudník, stále naříkala.
„Myslím, že jí rostou další zoubky,“ řekl Tom, když dopil pomerančový džus z krabice, aby se zbavil chuti toho odporného jídla.
„Och, chudinka moje.“ Políbil Bill Zoe na čelo a ona vydechla, zbídačeně. „Proč všechny nemůžou narůst najednou?“
„Nejspíš proto, že by umřela bolestí,“ vypípnul Andreas.
„Tohle na turné nepotřebujeme. Bude nepříjemná, a když má Zoe bolesti, tak bude plakat, pokud jí nebudem držet a chodit s ní.“ Vyhodil Tom krabici od džusu do koše.
„Budeme pořád tak zaměstnaní. Začínám pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad.“ Bill začal tiše broukat, zatímco se Zoe vrtěla a snažila se uvelebit na jeho hrudníku.
„No…“ Andreas vypadal nepohodlně, jak se snažil vymyslet jak na téma. „Vaše máma a moje o tom mluvily.“
„Jo, Gordon nás varoval. Dokonce i tvůj táta zmínil něco o tom, že mají plán.“ Tom byl pohrdavý, když si sednul na židli a natáhl se pro croissant. „A co?“
„Chtějí, abyste jim tu nechali Zoe, zatímco budete na turné. Chtějí, abych vás já do toho překecal. Ale nehodlám to dělat,“ řekl zdráhavě, když ho Bill probodl pohledem. „Jen jsem vám chtěl říct, co plánují.“
„A když ti řekneme ne, tak co pak?“ vyhrkl Tom.
Blonďák pokrčil rameny. „Nejspíš se budou snažit to udělat samy.“
„To ať si zkusí,“ řekl Bill tiše a něžně hladil Zoe po zádech. Už dýchala a skoro nenaříkala. „Zvládneme to; máme s sebou Melindu.“
„Jo, já vím. Princezna Zoe je v dobrých rukou.“
„Ježiš, neříkej jí tak.“ Zašklebil se Tom a zavrtěl hlavou. „Už takhle je namyšlená.“
„To musela zdědit po tobě,“ opáčil Bill a zasmál se, když ho jeho bratra vyfuckoval. „Už bude spát, tak ji jdu dát do postele, jo?“
Tom přikývl a Andreas si utřel pusu do ubrousku, zvedl se. „Taky pojedu. Musím se připravit na učení a chci se ještě vyspat, než pojedu.“
„Můžeš si lehnout tady,“ nabídl mu Tom, ale Andreas zavrtěl hlavou.
„Ne, to je v pohodě. Chci se vyspat ve vlastní posteli, víš, jaký to je.“ Otočil se platinový blonďák k odchodu, ale zastavil se a vydechl. „Podívej, nebyl to můj nápad, ptát se, jestli by Zoe mohla zůstat s našimi rodiči. Vím, že se o ni budete starat dobře. Jen moje a vaše máma si nejsou jisté.“
Tom přikývl a pokrčil rameny. „Jo, jsem jen překvapený, že nepřijely, aby nám to řekly osobně.“
Andreas pokrčil rameny. „Nejspíš si myslely, že umím prosit lépe než ony; uvidíme se.“ Zamával přes rameno a odešel.
Tom koukal na nesnědené jídlo na stole a vyndal si z kapsy telefon. Simone to zvedla hned po druhém zazvonění.
„No, to je mi ale překvapení. Muselo vybuchnout slunce nebo něco se stát, když jsem se nedívala.“
„Ahoj, mami,“ řekl Tom ztěžka a protočil oči. „Mluvím s tebou častěji než takhle.“
„Jo, ale poslední dobou to je jen, když ti zavolám. Byla jsem trochu překvapená, že jsi to teď udělal ty.“
Tom se podrbal na hlavě pod čelenkou a podrážděně vydechl. „No, dneska u nás byl Andreas,“ začal neohrabaně.
„Och? O čem jste mluvili?“
Jejich máma zněla falešně; věděla přesně, o čem mluvili. „Andreas nám říkal o tom, jak ty a Mara chcete, aby s vámi Zoe zůstala, až budeme na šňůře.“
Nastalo ticho. „Ano.“
„Jaks mohla, mami?“
„Děláš si legraci? Někdy přemýšlím nad tím, co jsem si to proboha myslela, že jsem tebe a Billa nechala v patnácti odjet! Tady mluvíme o dítěti, kterému není ještě ani rok!“
„Mami, nebudeme sami. Budeme s sebou mít Melindu,“ opáčil Tom.
„Ano, ale stále se o ní musíte starat, když si třeba bude chtít vzít den volna. Je mi jedno, kolik vám platí; nechcete se starat o dítě každý den. Není to Melindino dítě, je Billovo.“
Tom polknul. „Hele, čas, který strávíme v klubech a děláním těch sraček, Zoe vynahradíme.“
„Tome, je od tebe vážně sladké, jak se se svým bratrem staráš o Zoe jako o vlastní, obzvlášť když nemusíš-„
„Já musím,“ přerušil ji vehementně.
„…Ale upřímně, drahoušku, jednou budeš chtít svůj život zpátky. Ano, Billův život se drasticky změnil, a ty jsi své neteři věnoval spoustu času, ale upřímně, jak dlouho si myslíš, že to potrvá? Nějaká sukně otočí tvoje oko, a hned budeš u ní, bavit se. Ale to je ten bod, kde se od tebe očekává, že budeš dělat věci, které bys ve svém věku měl dělat. Je ti jenom devatenáct. Tvůj život a Billův život vzaly trochu odlišné směry, a to je normální.“
Tom zíral na ubrus a snažil se ignorovat tlak, který se mu začínal za očima vytvářet. „Co, chceš snad říct, že Billa opustím, aby se o Zoe staral sám, až bude mít Melinda volno? Tohle mi chceš říct?“
Simone si povzdychla. „Jen chci, aby měla stabilní život. To děti potřebují.“
„Děti hlavně potřebují svoje rodiče,“ připomněl jí Tom.
„Ano, velmi pravdivé, ale Andreas bude tady. Je Zoenin rodič, a jestli bude chtít, aby zůstala s ním, může s ním být. Má právo vidět svou dceru stejně tak jako Bill, který ji má pořád jen pro sebe.“
Předpokládám, že bys nic z toho neřekla, kdyby tě Bill mohl slyšet,“ řekl Tom vážně.
„Kdybych mohl slyšet co?“
Zvedl pohled a usmál se, když jeho bratr vešel, bez jejich dcerušky. „Nic,“ řekl Tom. „Mám na telefonu mamku.“
„Ahoj, mami, mám tě rád,“ řekl Bill automaticky, když mu bratr přidržel přístroj před obličejem.
„Ahoj, miláčku! Jak se daří?“ Bill se usmál, když jím proběhla vlna příjemného tepla při pomyšlení na jejich matku.
„Je to všechno trochu šílené, ale dobré. Konečně se rychle připravuje turné. Skoro už máme zabaleno.“ Udělal Bill posunek, který znamenal, rychle musíme zabalit, a Tom schoval úšklebek. Bill si dal ruku před pusu, aby se nesmál, ale stejně mu smích unikl a odvrátil se pryč.
„Dej mi Billa k telefonu.“
„Teď ne,“ zamručel Tom.
„Musíme si o tom promluvit jako dospělí lidé. Tohle už není jen ohledně vás dvou. Je tady taky jedna malá holčička, která potřebuje víc, než vy jí teď můžete dát, a není to vaše vina.“
Tom si promnul spánky a vydechl. „Mami, jestli o tom chceš mluvit, tak fajn, ale uděláme to osobně.“
„Opravdu?“ Simone zněla překvapeně, a on sám by se uculil, kdyby ta konverzace nebyla tak vážná.
„Jo, vážně. Co třeba zítra? Můžeme si udělat společný oběd.“
„To zní vážně zodpovědně. Díky, Tome, žes to navrhnul.“
„Nemám na vybranou, mami, musíš to pochopit.“ Zvedl Tom pohled, Bill se na něj s očekáváním koukal.
„Ale můžeš přesvědčit svého bratra.“
„Uvidíme se zítra, mami.“ Zavěsil Tom a těžce vydechl.
„Co se děje?“ zeptal se Bill a namazal si na toast máslo.
„Nic,“ zamručel. Bill pokrčil rameny a Tom si uvědomil, že dělá už zase ty samé věci jako tenkrát. „No vlastně, mamka zítra přijede.“
„Dobře, to není konec světa…“ Billův úsměv zmizel, nakrčil obočí. „Nebo ano?“
„Chce, abychom jí a Maře nechali Zoe, až budeme na turné.“
„Ne,“ řekl Bill a hlas se mu zvýšil. „Je to moje dcera a pojede se mnou!“
„Já vím,“ řekl Tom klidně. „Jen ti říkám, o čem chce mamka a Mara mluvit.“
„Na tohle můžou kurva zapomenout. Sakra, mamka je pořád v galerii a Gordon pracuje a Mara je pořád doma, ale nechci, aby od ní Zoe pochytila nějaké špatné návyky.“ Zavrtěl Bill hlavou a sklonil se dolů, kde mu Puppy šlapal po ponožkách, protože chtěl pozornost. Vzal si vrtící se zvíře do náruče. „Proč se na mě tak koukáš?“ zeptal se nakonec svého bratra.
Tom se snažil schovat svůj úsměv pokrčením rameny. „Jen tak. Prostě tě miluju.“
Bill se na něj oslnivě usmál a dal mu Puppyho na klín. „Dobře. Půjdu se oblíknout a na chvilku se podívat k Molly. Jestli se Zoe vzbudí-„
„Dokážu se o ni postarat, Bille,“ přerušil ho Tom.
Bill pomalu přikývl. „Ok. Přinesu dolů vysílačku, jestli budeš tady dole.“
„Jo, budu, díky.“
Bill znovu přikývl a vyběhl nahoru. Tom se podíval na Puppyho a opatrovnicky ho pohladil. Puppy se na něj podíval a zaštěkal.
„Tos řekl ty.“
~*~
„Vypadá to tady tak hezky,“ řekla Mara s úsměvem, zatímco Zoe nadšeně naproti ní poskakovala. Držela se jí za ruce, Mara jí pomáhala stát, jak jen to šlo. Zoe to milovala, ale mohla stát, jen když pobíhala kolem. Vždycky když se zastavila, tak spadla na plínku, nebo když z ní dokázala vylézt, tak na holou prdelku.
„Jak to myslíš?“
Mara se na Billa omluvně podívala. „Chci říct, že je to tu uklizené na dva kluky a dítě. Vím, že Melinda je zázrak, ale neuklízí vám tu každý den.“
„Ne, neuklízí, díky,“ řekl Bill neutrálně. Společně s Tomem začali uklízet, aby pak mohli se Zoe spokojeně v noci spát. Melinda tím byla překvapená, ale nadšená, alespoň neměla tolik práce, jako měla zezačátku.
„Podívej, vím, že víš, proč jsme tady,“ začala Simone. „Jen si myslím, že trochu moc upřednostňuješ, co si myslíš, že je pro Zoe nejlepší, vím, že to myslíš dobře,“ řekla přes Billovo odfrkování.
„Těžko jsem ten první člověk, který chce vzít dítě na turné,“ poukázal Bill. „Zvládnu to.“
„Ale nemyslíš si, že by bylo hezké, kdyby Andreas konečně doopravdy poznal svoje dítě? Žije s tebou, vidíš ji každý den, ale nebudeš jí moct věnovat pořád všechen svůj čas.“ Řekla prosebně Mara. „Nech ji, ať zůstane s námi, kde může být normální batole.“
Zoe se zavrtěla a zaječela pro pozornost, Simone ji zvedla a polechtala na bříšku. „Jen pro ni chceme to nejlepší, a dát Andreasovi šanci poznat lépe svoji dceru,“ řekla tiše a zadívala se do Zoeniných zelených očí. „Nemůžeš se na nás kvůli tomu zlobit.“
„Ale prosíš nás, abychom promeškali všechny ty věci, které dělají tvoje oblíbené vzpomínky na nás. Mimo to, Andy má školu a se všemi těmi přednáškami a ostatními aktivitami, které má, je stejně zaměstnaný jako my,“ poukázal Tom.
„Může se přizpůsobit.“
„My už se přizpůsobili.“ Podíval se Bill na Zoe v náručí své matky a povzdychl si. „Nemohl bych bez ní žít,“ zašeptal. „Vím, že bych nemohl, a nemůžete mě o to žádat.“
Zoe zakopala nohama a přihlouple se usmála na svou babičku, zatímco Simone jí nevěnovala ani pohled. Namísto toho nakrčila nos a zvedla ji, aby si čichla k její plínce. „Ty prasátko,“ zašvitořila, zatímco se Zoe zasmála. „Půjdu ji přebalit, a Mara a já jsme přemýšlely, jestli bychom s ní nemohly jít ven na procházku.“
Bill se naježil, ale Tom ho pohladil po koleni a přikývnul. „Samozřejmě, ale musí být za hodinu zpátky, aby se mohla vyspat.“
„Vrátíme ji,“ slíbila Mara a zvedla se, aby šla za Simone nahoru. Když byly z dohledu, otočil se Tom na svého bratra, ale Bill se beze slova zvedl a odešel do kuchyně. Tom si těžce povzdychl a promnul si spánky.
Najednou se nemohl dočkat, až odjedou.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, J. :o)
užasné .. moc sem se těšila na další díl .. ,ae jsem naštvaná a překvapená Tomovou trpělivostí já už bych je davno seřvaka že to kurva není Andyho dítě .. 🙂 jinak moc hezké už aby byl další díl 🙂
I hope Mara and Simone won´t win this war and Zoe will travel on tour=)
Taky čekám, kdy Tom vybouchne. Ani bych se mu nedivila, vlastně bych si to i trochu přála… Snad odjedou všichni tři spolu
A já už čekala, že Tom zařve do telefonu, že není Andyho…. Nevím,jestli by to bylo dobře nebo špatně. Já bych tu Maru uškrtila, vím, že si myslí, že je Zoe její vnučka, ale stejně, sere mě 😀
Děkuji za překlad a děkuji i autorce. Sama se divím jaky je Tom kliďas. Celou dobu jsem čekala, že se ozve, že je jeho.
Totally love it.
I just cant wait for another chapter. Im gonna die..Fuck.
Perfektní díl!!! Zoe je naprosto rozkošná, jak papala a žvatlala xDDDD Vůbec se nedivím, že ji Bill nechce dát pryč, já bych svoje dítě taky nikomu na dlouho nenechala, obzvláště takhle maličké. Jasně, že se o ni Melinda stará dobře, ale rodiče jsou rodiče. A taky jsem v tomhle díle vyloženě čekala, že už se Bill neudrží a všechno ze sebe vyřve, že Zoe není Andreasova…myslím, že to stejně brzo udělá, jinak jim Mara nedá nikdy pokoj.
Perfektní ♥♥♥
LilKatie, opět díky za překlad ♥
Jako vždy úžasné.
nádherný…jen tak dál
I love it!
Fist thing – Bill is so naughty:)) OK, back to the chapter. I really love the little common events and experiences and everyday talks… Zoe is such a funny little girl^^ I decided to call my future child (if it will be a girl) after Zoe! It is quite hard to decide about the tour and Zoe but I believe that Bill & Tom decided well and that they know what they do. And I pretty hate Mara but her behaviour is easy to understand… She is just a grandmother who loves her grandbaby though it's actually not her grandbaby… Umh, really complicated:)
I absolutely adore this story, God, you should publicate it as a book or something, it is totally splendid, amazing and I-have-already-no-words. Everyone who haven't read it yet should be imprisoned:D