autor: B-kay
Zdi obývacího pokoje, byly pohlceny v záři malinké svíčky. Všude kolem se nesla vůně nasládlého ovoce a vánočního cukroví, Tom však smysl té vůně v tu chvíli úplně postrádal. Seděl na podlaze, zády se opíral o gauč a pohled upíral na pár fotografií, které žmoulal mezi prsty. Třásl se a ze všech sil se snažil neplakat. Věděl, že si vybral nevhodnou chvilku na vzpomínání, ale byly Vánoce a on na svou maminku a dědečka nemohl přestat myslet. Chyběli mu. Moc mu chyběli.
S tak velikou ztrátou se člověk jenom stěží dokáže úplně smířit. A i když byly dny, kdy to pro něj nebylo tak bolestivé, byly i takové, kdy mu bylo do pláče a úzkostí se mu přímo svíralo hrdlo. A tato chvíle byla jednou z nich. Pohled na vánoční stromek, který vyzdobili společně se Samim, v něm vyvolával pocit podivné prázdnoty. Snažil se zhluboka dýchat a nepodlehnout slzám, přesto to bylo těžší, než si myslel. Stačilo několik vteřin a jeho řasy vlhly pod přívalem drobných slz, které mu pomalu stékaly po tváři a přistávaly na dvou starších fotkách.
Na jedné z nich byla v pozadí chaloupka jeho dědečka a v popředí stál on sám, ve tváři měl svůj typický veselý výraz, který na něm Tom tolik miloval. Na té druhé byla jeho maminka. V náručí pyšně držela svého tříletého syna a společně se chystali sfouknout všechny svíčky na Tomově velikém dortu. Tom si na tu chvíli sice moc dobře nepamatoval, ale co věděl určitě, bylo, že byl moc šťastný.
Po její smrti našel své skutečné štěstí a nový smysl života po boku Billa. I teď musel být silný, aby později dokázal chránit svou lásku i své dítě…
Své dítě. Ta dvě slova si v duchu opakoval několikrát za sebou a pokaždé mu přišla krásnější a krásnější. Už dávno si slíbil, že pro to maličké udělá cokoliv na světě. Děsila jej představa, že by byl pro to miminko stejným otcem, jakého měl on sám. Takového otce by nedopřál nikomu na světě…
Zpod přivřených víček mu steklo několik dalších slz. Tiše zasténal a ukryl svou tvář do dlaní. Na ty fotky se už nedokázal více dívat.
„Tome?“ Bill nejistě nahlédl do pokoje, a když spatřil třesoucí se postavu, smutně vydechl. Opatrnými kroky pomalu postupoval blíž, jeho ebenově černé vlasy se v záři svíčky lehce třpytily. Zůstával tiše, nahlas nevyslovil jedinou otázku z těch, které mu vířily hlavou. Posadil se vedle něj a konečky prstů zlehka pohladil Tomovy dlaně. Nenutil jej, aby je dal pryč ze své tváře, jenom se jich zlehka dotýkal.
„Nemůžeš spát?“ vydechl něžně, a když spatřil Tomovo vrtění hlavou, pevně stiskl rty. Byl si jistý, že jej něco hodně trápilo, a když mu pohled padl na dvě fotografie, které ležely vedle Toma, byl si jistý, proč se trápil.
„Já taky nemůžu spát. Ne, když nejsi se mnou,“ zašeptal, když vzal obě fotografie mezi prsty a dlouze si je prohlédl. Úsměv Tomova dědečka mu bude chybět. Tím si byl jistý.
„Je moc hezká. Jsi jí dost podobný. Máte úplně stejné oči i úsměv,“ Bill se nevědomky pousmál při pohledu na fotku s maličkým Tomem a jeho maminkou.
„A co když jsem podobný i tátovi? Co když našemu dítěti někdy ublížím svým chováním přesně tak, jako on ubližoval mamce i mně?“ Tom konečně odkryl svou tvář a uplakanýma očima se zadíval na Billův měkký úsměv. Bill krátce zavrtěl hlavou a poté překvapeně vydechl, jakmile se Tom zlehka přitulil k jeho bříšku.
„Něčeho takového se vůbec nebojím. Budeš určitě skvělý táta, stejně jako jsi i skvělý partner. Věřím ti a nebojím se, že bys někdy ublížil mně nebo našemu miminku,“ Bill se zlehka dotýkal jeho vlasů a druhou dlaní jej hladil po zádech.
Tom se náhle cítil mnohem lépe. Věděl, že z Billových úst nikdy nevycházela jenom prázdná slova. Byl si jistý, že by to tak mohlo být. Konečně přestal plakat a objal Billovy boky malinko pevněji.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem o tobě snil, Bille,“ zvedl svou tvář k té Billově, jeho tichá slova se odrážela od Billových rtů. Tak blizoučko si byli. Dokázal rozeznat každou řasu lemující Billovy hluboké oči, topil se v té záplavě něhy a radosti, která mu způsobovala husí kůži. Bill mu dodával sílu jít dál. Byl tak krásně nevinný a bezbranný. A ještě k tomu kouzelně nádherný. Jako nějaká bytost z jiného světa.
„Ani nevíš, jak dlouho jsem v sobě potlačoval touhu říct ti, že tě miluju,“ oplatil mu Bill. Jejich rty se o sebe při každém dalším slovu zlehka otřely, přesto se nepolíbili.
„A já si myslel, že mě nemáš rád. Díval ses na mě, jako bych ti něco udělal,“ Tomův ukazováček přistál na Billově spodním rtu a on za něj s lehkým zasténáním zatahal.
„Také že udělal. Vzal sis mé srdce a popletl jsi mou mysl. A já se ti nedokázal bránit. Myslel jsem, že nikdy nebudu schopen milovat a tys mě jasně přesvědčil o opaku,“ Bill se proti Tomovým rtům usmál.
„A jde ti to krásně,“ doplnil jej Tom jemně a na to jej konečně políbil. Dřív, než stihl Bill polibek prohloubit, se od něj odtáhl, a konečně se usmál i on.
„Tvoje maminka i tvůj děda jsou na tebe určitě pyšní, a teď se na nás shora dívají a dávají na nás pozor. Proto bys už neměl plakat. Moc mě bolí, když tě tak vidím,“ Bill rukávem svého trička opatrně otřel Tomovy líce, a poté se na něj zářivě usmál. Tom jeho úsměv oplatil.
„Takhle je to mnohem lepší,“ Bill se k němu rychle přitulil, úsměv se z jeho bledé tváře neztrácel. Společně se dívali na pomalu hořící svíčku, a jejich objetí jedinečnost chvíle ještě zvýraznilo.
„Bille?“ Bill se otřel rty o jeho krk na znamení, že poslouchá.
„Vezmeš si mě?“ Bill šokovaně vydechl. Takže to nakonec nebyl sen, ani výplod jeho fantazie. Bylo to skutečné. Úplně stejně, jako polibek, který vzápětí ucítil.
„J-já,“ zoufale tápal v Tomových očích, netušíc, co by měl na něco takového odpovědět. Smířil se s myšlenkou, že se něco takového nikdy nemůže stát, a náhle to bylo tady. Sledoval výraz Tomovy tváře. Vnímal ten klid a upřímnost, se kterou se na něj díval. Jako by mu ani nezáleželo na odpovědi. Jako by bylo pro něj důležité jenom to, že tu otázku vůbec pověděl. Jeho nitro křičelo ano, ze rtů mu však nevyšlo jediné slůvko. Byl ze všeho zmatený, cítil další bublinkování ve svém břiše a byl si jistý, že by i jejich miminko bylo stejně nadšené, kdyby pověděl ano.
Zhluboka se nadechl, otevřel ústa. Byl připravený souhlasit. Když si však vzpomněl na svou sestru a na to všechno, co je jistě čekalo, až se dozví o Billově těhotenství, sklonil tvář.
„Prosím, dej mi čas,“ vydechl. Pohledem sledoval Tomovy dlaně, které mu opatrně nasadily krásný stříbrný prstýnek. Nejdřív se styděl, že za něj Tom utratil tolik peněz. Připadal si hloupě, protože nikdy nic tak krásného ani drahého nedostal. Ale když viděl očekávání v Tomových očích, usmál se. Tom si jeho úsměvu všiml, a také se usmál.
„Dám ti tolik času, kolik jen budeš chtít,“ vzal do dlaní Billovu tvář a láskyplně se vpil mezi jeho rty. Bill vřele oplácel každý polibek a uvědomil si jednu nádhernou věc. Byl zasnoubený…
autor: B-kay
betaread: Janule
Nádhera! Zasnoubení…to tak krásně zní 🙂
Úžasné ♥♥♥!!!! Jenom mě mrzí, že Bill se pořád tak trochu bojí..myslím, že je na čase, aby si vzal to krásné, co mu život nabízí, a přestat tolik přemýšlet..Krásný díl, jako všechny předchozí ♥♥♥
nádherný… jen tak dál
Zasnoubený… Nádhera!!! Jenom už se nemůžu dočkat, až se jim narodí to maličké a pořád mám ten pocit, že to bude holčička. Ale ať už to bude co chce, důležité bude, že budou spolu a budou šťastní… I když pořád ještě čekám, až se objeví Chantelle…