autor: RosePhantom
Bylo to, jako by to prožíval všechno znovu, do posledního detailu. Bill cítil v břiše přesně ty samé motýlky, v uších mu hrála ta samá písnička. V ruce držel stejný obrázek Toma. Zamračil se; nemohl si vzpomenout, co se po tomhle dni dělo.
Čas poskočil dopředu a Bill se objevil před bránou, ze které za chvíli vyjde Tom. Z nějakého důvodu před ním nebyly žádné bariéry. Otočil se, aby se zeptal svých rodičů, proč to tak je, byl zmatený, když je nikde nemohl najít. S rozhlédnutím kolem sebe si uvědomil, že tam nejsou vůbec žádní lidé.
Dveře od doku se otevřely a způsobily, že Bill nadskočil překvapením. Jako první vůbec nikdo nepřišel, a Bill se začínal bát, že Tom nepřijde. Udělal pár kroků vpřed a vydechnul úlevou, když zahlédnul Toma, stejně ztraceného, jako si ho pamatoval.
Tom našel Billův pohled a okamžitě se zaculil. Bill se rozběhnul k dredatému mladíkovi a silně ho objal kolem krku, jako by to dělali už milionkrát předtím. Bill se cítil tak bezpečně a vítaný v jeho teplém objetí. Věděl, že to, co cítí k Tomovi, musí znamenat něco víc, když se cítí teď tak správně v objetí toho druhého.
„Bille…“ zašeptal Tom. Bill k němu zvednul hlavu a nechal Tomovy rty polapit ty jeho v jemném polibku. Věděl, že tohle nebylo jejich první setkání, něco bylo jinak. Cítil se tak jistě, věděl, že to dělali už někdy předtím.
Přejel jazykem přes Tomův a přitisknul se blíž. Okolí už nehrálo žádnou roli, jak Tom prohloubil polibek a jeho ruce hladově rozepínaly Billův pásek. Během krátké pauzy pro nabrání vzduchu Bill lapal po dechu a nechal Tomovu ruku vklouznout pod jeho džíny, uchopit jeho horký penis.
Tom přerušil polibek a zatlačil Billa do matrace. Do Billovy matrace. Ani jeden z teenagerů se neptal, jak se najednou ocitli u Billa v pokoji, nebo jak to, že byli oba najednou úplně nazí.
Tom udržoval svůj zamlžený pohled s Billovým, jak se tisknul k jeho rozpálenému tělu. Zasténal, když ucítil špičku Tomova penisu, jak vklouzla mezi jeho nohy. Zarazil se, když ucítil, že se Tom zastavil u jeho vstupu. Naklonil se, aby viděl, co plánuje. Tom vypadal, že přesně ví, co dělá a bez jakékoliv přípravy nebo lubrikantu, začal tlačit dovnitř.
V koutcích očí se mu objevily slzy, jak Bill začal křičet. Zatřásl hlavou a pokoušel se něco říct, cokoliv, co by ho donutilo přestat, co by odneslo tu bolest pryč. Cítil se, jako by se trhal vedví a Tom ignoroval všechny jeho prosby, aby přestal. Pokračoval v pomalém tempu přirážení hluboko do jeho těla.
„Tome, p-pr-osím… oh b-“ Bill se zalknul vlastním vzlykem, nebyl schopný přes bolest vůbec mluvit. Roztřesenou rukou si překryl oči a snažil se je otřít. Cítil, jak se mu make-up mísí se slzami, stejně tak, jako cítil, že se po Tomově penisu a přikrývkách roztírá jeho krev.
„Miluju tě, Bille,“ zamumlal Tom po době, která byla pro Billa jako celá věčnost, a zachraptěl, jak se začal odtahovat ven.
„Ne, p-přestaň!“ vykřikl Bill. Natáhl ruku a pokoušel se ho zastavit. Tom zavrtěl hlavou a pokračoval, dokud jeho penis nebyl uvolněný od Billovy těsnosti. Bill vykřikl, jak se poslední osten bolesti rozběhl jeho tělem a rychle přerývaně dýchal, jak se pokoušel ovládat svůj pláč.
Bill sledoval, jak se Tom obléknul a rychle odepínal a zapínal kapsy na svém batohu. Bill se posadil a sebral veškeré své sebeovládání, aby znovu nevykřikl. Zmateně a omráčeně zíral na dredatého teenagera před sebou.
„Co to děláš?“ zeptal se Bill. Jeho hlas zněl ochraptěle a prázdně.
Tom odpověděl jednoslovní odpovědí, a ačkoliv to vypadalo, že Bill ho nemohl slyšet, přesně věděl, co říká.
„Co? To nemůžeš…“ Zkroutil se na konec postele a hmátnul po dřevěném orámování postele. Tentokrát mu slzy tekly z naprosto jiného důvodu. „Neodcházej, prosím… Nechoď, Tome.“
Tom na moment zíral do podlahy, nakonec zavrtěl hlavou a odmítl se podívat zpět. „Sbohem, Bille.“
„Ne!“ Bill se pokoušel vyskočit a následovat Toma, jak odcházel, ale jeho tělo bylo jako zamrzlé. Křičel Tomovo jméno pořád dokola a dokola, doufaje, že se vrátí, že tohle všechno byl jen posranej vtip. Spustil hlavu do dlaní a vzlykal, pohupoval se dopředu a dozadu. Zatřásl se zimou, která ho najednou obklopila, stulil se do postele a plakal pro Toma a jeho hřejivé objetí…
Bill se prudce posadil a lapal po dechu, jak se zadíval z okna. Venku byla pořád tma, narušena jen pouličním osvětlením. Polštář měl nasáklý slzami a hruď ho bolela, jak se pokoušel dýchat. Cítil vlhké cestičky na tvářích, stíral je, jak pokračoval v pláči.
Všechno to vypadalo tak živě. Polibky, teplo, které cítil mezi nimi, krev, bolest… Otřásl se nad vzpomínkou živého snu. A bolest vypadala obzvláště realisticky. Byl vzhůru a věděl, že to byl jen sen, ale ještě pořád cítil bolest obklopující jeho srdce.
Tom bude muset nakonec odejít; Bill to věděl. Ale přál si, aby to „nakonec“ nikdy nepřišlo.
Natáhnul se na kraj postele a rozespalýma očima se zadíval na hodiny. Bylo teprve pár minut po jedné hodině a ráno měl školu. Zachvěl se, když se zadíval na svou peřinu, a okamžitě vyskočil z postele. Nechtěl dál spát ve své posteli, dokonce vůbec být v jeho pokoji. Ne po té noční můře.
Zatahal za své triko na spaní, když potichu vklouznul do Tomova pokoje a zastavil se pár kroků od jeho postele. Tom vypadal tak spokojeně a útulně zahrabaný ve své posteli, přesně tak klidně, jako vypadal vždycky. Bill nemohl zastavit záblesky z jeho noční můry, když se na něj díval. Bylo to téměř bolestivé a on uvažoval o tom jít dolů a spát prostě na pohovce.
Kazimír zamňoukal a téměř přiměl Billa vykřiknout leknutím nad tím náhlým zvukem. Kočka se protáhla přes Toma a zvědavě vrtěla ocasem, když nakláněla hlavu k Billovi. Bill zadržel dech, když se posunul blíž, aby pohladil svého mazlíčka. Okamžitě spokojeně zavrněla a nakláněla se do doteku, nespokojeně zavrtěla hlavou, když Bill spustil ruku dolů.
Váhavě se dotknul Tomova ramene. Zabralo to pár šťouchnutí, než se Tom konečně se zasténáním zavrtěl. Bill stáhnul ruku a ochranitelsky si omotal paže kolem sebe, přejela po něm vlna neočekávaného strachu. Ale když Tom vykouknul zpod peřiny, kterou následně odhodil, když ho viděl, Bill se zase cítil klidný.
„Bille?“ zašeptal Tom. Unaveně zamrkal a vyhoupnul se na nohy, lehce se zakymácel, než došel k Billovi a chytil jej za paže. „Co se stalo?“
Bill ustoupil pod Tomovým dotekem. Najednou se cítil tak dětinsky, že chtěl uchlácholit jen kvůli špatnému snu. „Já, um, víš. Noční můra.“
Tom naklonil hlavu na stranu a pohladil Billa po tváři. „To je mi líto. O čem?“
Bill zavrtěl hlavou a položil si ji na Tomovo rameno, paže překřížil ještě silněji. „Je to hloupost,“ ujistil ho. „Ale vážně se nechci vrátit k sobě do pokoje…“
Tom chápavě přikývnul. Přistrčil Billa k posteli a počkal, až se uvelebí v přikrývkách. Zavrtěl se, aby udělal prostor pro Toma a spokojeně zavřel oči proti příjemnému teplu, když přes ně Tom přetáhl peřinu.
„Tome? Jak dlouho tady jsi?“
„Uhm, pět měsíců?“
Bill souhlasně přikývl. „Dobře.“
———————
Bill si překřížil ruce na hrudi ještě silněji a sklouznul se po lavičce, dokud necítil teplo z Toma, jak se otírá o jeho nohu. Sledoval, jak si dredatý teenager ukousnul jablka a nějakým zvláštním způsobem to v jeho těle vyvolalo násilné zachvění. Zakňučel a přetáhl si kapuci dolů přes oči.
„Tome, mrzne,“ postěžoval si Bill. Sledoval, jak se dredáč zaculil a ukousnul další kus ovoce.
„Tohle nic není,“ reagoval. „V Německu je větší zima.“
„Nejsme v Německu,“ vyštěknul Bill a chňapl po jablku, když se Tom chystal znovu ukousnout. Vyskočil a udělal pár kroků směrem ke škole, pohledem se ujišťoval, že drží jablko mimo jeho dosah. „Pojď, můžeš si to sníst vevnitř.“
Tom pozvedl obočí a zapřel se rukou o lavičku, jak si znovu sednul. „Můžeš jít, jestli je ti zima. Ale já chci zůstat tady.“
„Proč?“ zakňučel Bill a nafouknul se. Tom ho zavolal prstem a Bill se nakonec vrátil zpět na lavičku. Rychle si ukousnul z jablka, než ho nakonec vrátil Tomovi a spokojeně žvýkal a polykal.
„Kdybychom se vrátili dovnitř, nenechal bys mě udělat tohle.“ Tom se předklonil a přitiskl rty na Billovy. Polibek trval jen několik vteřin, než se Bill odtáhnul pryč.
„Protože by nás viděli,“ zamumlal Bill, a zachvěl se, i když ve tvářích cítil horkost.
„Já vím,“ odpověděl Tom. „A proto to mám rád venku.“
Billovy oči se setkaly s Tomovými. Vklouznul rukama do rukávů své bundy a překřížil si je těsně na hrudi. Otočil se od Toma a zvednul nohy na lavičku. Opřel se zády o Tomův bok a zaklonil s úsměvem hlavu, když se na něj Tom zazubil.
„Dám ti svojí mikinu, pokud ti po obědě bude pořád zima,“ zaculil se Tom a vrátil svou pozornost rozjedenému jablku, které bylo jeho obědem. Bill protočil oči a chystal se stáhnout si kapuci až po bradu.
Předtím, než ji stáhnul přes oči, zahlédl někoho ve dveřích školy. Zašilhal a rozeznal, že osoba, která otevřela jedno z křídel dveří a která na něj mávala, je Caroline. Zamračil se a posadil se, natočil se k Tomovi.
„Myslím, že nakonec hlad mám,“ oznámil mu a odkašlal si. „Budu hned zpátky, dobře?“
Tom přikývnul a pokynul Billovi, aby šel blíž. Chytil ho za ruku a stáhnul ho na svou úroveň, zatímco se překlonil a umístil rychlý polibek na jeho rty. Bill byl až moc rozrušený faktem, že Caroline stojí u dveří a pravděpodobně sleduje, jak se líbají, že si nemohl užívat Tomovu pozornost. Stáhnul se mu žaludek, když se odtáhnul a přinutil se k úsměvu, a poklepal Toma na ruku.
„Dneska jsi přítulný,“ uculil se, když Tomovy tváře zalila rudá barva. Otočil se a odešel před tím, než by ho Tom mohl rozptýlit ještě víc.
Došel ke škole a okamžitě si sundal kapuci, téměř se zadusil náhlým teplem. Vyhrnul si rukávy, když se na něj Caroline usmála.
„Zima?“
Bill zavrtěl hlavou, a konečně se naposledy otřásl. „Už ne.“
„Dobře,“ odpověděla. „Nevadilo by ti pomoct mi otevřít skříňku? Nějak se to zaseklo.“
„Nemohla jsi poprosit někoho jiného?“ zeptal se Bill a napůl si rozepnul bundu.
Caroline se zašklebila. „Vidíš někoho jiného?“
Bill se rozhlédnul zlehka kolem; věděl, že studenti se během oběda ve škole nezdržují. „Okay, ukaž mi svojí skříňku.“
„Je to tam dole,“ ukázala a vedla ho ke skříňce.
Bill si poklepával rukama, pozornost upřenou na pruhy na podlaze, jak následoval Caroline. Doufal, že to, co potřebuje, je aspoň důležité, protože se cítil hnusně za to, jak Toma odkopl. Čas na oběd byla jediná část dne ve škole, kdy se spolu mohli vidět.
Najednou se Caroline zastavila a zvedla ruku proti Billově hrudi, aby do ní nevrazil. Zasmála se, když Bill zmateně zamrkal.
„Země volá Billa.“
„Jsem tady,“ zaculil se Bill. Zadíval se na horní skříňku, jejíž jeden roh byl povyskočený ven. Zakřenil se a ukázal. „Tahle?“
„Jak jsi to uhodnul?“
Pokrčil rameny. „Prala ses s tím nebo co?“
„Ha ha,“ zasmála se Caroline sarkasticky. „Nech mě zadat kód, ať to můžeš otevřít.“
„Nejsem zrovna nejsilnější,“ přiznal Bill a usmál se, když na něj Caroline mrkla.
„Přinejmenším jsi silnější než já. To je všechno, co potřebuju.“
Bill pokrčil rameny a sledoval, jak rychle prsty otáčí kolečkem. Když nakonec uslyšel cvaknutí, Caroline ustoupila a ukázala na dveře.
„Do toho,“ vyzvala ho.
Bill pozvednul obočí a zíral na skříňku. Protáhnul si prsty a zachytil kov, několikrát s ním zavrtěl, než mu došlo, že opravdu potřebuje sílu. Zavrčel, zapřel se za paty a silně škubnul dvířky. Ty se zakymácely a otevřely se.
Caroline několikrát zatleskala. Bill ustoupil, jak se nahrnula ke skříňce. „Tak jo, co si potřebovala tak nutně, že to nemohlo počkat až po obědě?“
Caroline se koutkem oka podívala po Billovi před tím, než vytáhla hnědý papírový pytlík a zamávala mu s ním před očima. „Řekla bych, že oběd?“
Bill si odfrknul a odmávl to rukou, když se otočil a mířil zpět ven. „V pohodě.“
„Počkej, Bille.“ Otočil se akorát, aby zachytil letící pytlík Ho-Ho’s které mu Caroline hodila.
„Díky,“ poděkoval.
„Možná se rozdělíš s Tomem, hm?“ Billova hruď se napjala pod jejím tónem. Stisknul balíček do pěsti a šel zpět ke Caroline, sklonil se na úroveň jejích očí.
„Ty jsi-“ Caroline přikývla dřív, než mohl dokončit větu. Bill nervózně polknul a přes rameno se ohlédnul chodbou, aby se ujistil, že je opravdu prázdná. „Neříkej to nikomu,“ zaprosil.
„Můžeš mi věřit,“ zašeptala. „Jen buď opatrný.“
„Byl jsem,“ řekl Bill. Stáhnul si zpět rukávy a v dlaních si pohrával s darovanou svačinkou. „Tvoje rada předtím fungovala. Co bych měl dělat?“
„S čím? S Tomem?“
„Yeah, během školy.“
Poklepala si prstem o bradu, zatímco druhou ruku si položila přes hruď. „Jestli se tolik bojíš, že vás nachytají, tak s ním nechoď.“
Billovo srdce pokleslo. „Vůbec?“
Caroline pokrčila rameny. „Možná jen trochu. Je tady kolem spousta homofobních lidí a učitelů. Nevím, co by se stalo, kdyby vás chytili.“
„Nemůžou nic udělat, můžou?“
„Ne legálně.“
„Kurva,“ zašeptal Bill, jeho hlas se lámal úzkostí, kterou se pokoušel spolknout. Zatřepal hlavou, když si roztřesenými prsty projel vlasy a odhrnul je z obličeje.
„Nebo,“ povzdechla si Caroline. „Si můžeš najít místo, kde mít s Tomem oběd. Venku to není zrovna nejbezpečnější zóna.“
„Většinou jíme v chodbě,“ zamumlal Bill.
„Myslím, že učebna by byla lepší.“ Caroline zavřela skříňku a otočila kódováním a opět smotala pytlík na oběd. „Najdi učitele, kterému věříš. A myslím, doopravdy věříš.“
Pár jich probliklo Billovými myšlenkami, ale bylo mu jasné, že o tom bude více přemýšlet. „Jo,“ zamumlal. „Díky.“
„Jasně,“ usmála se Caroline stylem, o kterém si Bill myslel, že je vynucený. „Měl bys jít za Tomem.“
Bill se zakřenil. „A ty bys měla sníst svůj oběd, než ti vyprší čas.“
„Jo, to by nebylo pěkný,“ zasmála se. Zamávala mu, jak se otočila a mířila chodbou pryč od něj.
Bill zasunul ruce do kapes bundy a stiskl v dlani Ho-Ho’s. Skousnul si ret a opřel se o skříňky a přemýšlel. Pokud by se opravdu bál toho, že ho chytí s Tomem, vzal by si k srdci radu od Caroline a během školy by se mu vyhýbal.
Ale Bill nechtěl stát stranou, a obzvláště ne po noční můře minulou noc. Chtěl s Tomem strávit tolik času, kolik jen mohl. Pokud jeho přítomnost zjemní Billovo srdce, nic z toho ostatního nechtěl. Jeho srdce na to Toma až moc milovalo.
Otočil se na patách a plnou rychlostí mířil k dvoukřídlým dveřím. Zahnul za roh a rozrazil dveře, ignorujíce ledový vzduch, který jej obklopil, když běžel k lavičce.
Tom se zalarmovaně narovnal a roztáhl ruce, jak Bill dopadl na lavičku a zabořil nos do jeho hrudi, a silně jej objal.
„Bille, stalo se něco?“ Bill políbil Toma na krk a drobnými polibky se přesunul přes jeho čelist až k jeho rtům.
„Tome,“ zašeptal, oběma dlaněmi držel Tomovu tvář, jejich nosy se dotýkaly, jak se upřeně díval do jeho očí. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju,“ zašeptal Tom bez jediného zaváhání.
„Jsem pro všechno, co máme, dobře?“ pokračoval Bill. „Je mi jedno, co si kdo myslí. Miluju tě, a to je všechno, na čem by mělo záležet, správně?“
Tom se hřejivě usmál a přikývnul, jak konejšivě hladil Billova záda. „Okay.“
„Ale musíme být opatrní,“ dodal Bill jako dodatek.
„Okay,“ zopakoval Tom.
Bill se zaculil. „Domluveno.“
Tom blýsknul úsměvem. „Donesl sis oběd?“
„Oh.“ Zalovil do kapsy a vytáhnul sladký balíček, šťastně s ním zamával. „Můžeme se rozdělit.“
„Kde si to vzal?“ zeptal se a narovnal se, jak si Bill odsednul a rozbalil balíček.
„Caroline,“ odpověděl Bill. „Říkala, že chodí na pár tvých hodin.“
Tom nakrčil obočí a zavrtěl hlavou. „Nezní mi to povědomě.“
Bill konečně uspěl v otevírání sáčku a zaculil se na hromádku čokolády. Natáhnul ruku a nabídnul Tomovi první. „Má tmavě hnědé vlasy, trochu zvlněné a hodně dlouhé. Občas nosí brýle na čtení.“
Tom pokrčil rameny a vzal si kousek sladké svačinky a převálel to v ruce. „Nemyslím si.“
„Možná jsi jen tak zabraný do učení, že si nevšímáš nikoho kolem,“ škádlil ho Bill.
„Určitě,“ odpověděl Tom a protočil oči. „Porozhlédnu se po ní.“
Bill přikývnul. V tichosti se věnoval své čokoládě po zbytek oběda a uvažoval, jestli zvolil správnou možnost. Vypadalo to dobře, ale vždycky nemohl věřit svým pocitům. Kromě toho, že by byl naháněn studenty a fakultou, bylo tady i něco jiného, co se mohlo stát? Bude se po tom muset podívat, aby mohl zklidnit své obavy.
autor: RosePhantom
překlad: Deni
betaread: Janule
Mám to ráda, jedna z nejlepších povídek ♥
Rychle další
nevím proč, ale Caroline (mimochodem moje jmenovkyně;)) se mi vůbec nelíbí.. řekla bych, že něco plánuje a nebude to moc hezký :/
jinak tuhle povídku ♥miluju♥.. nevím, co k ní říct víc 😉
Ten předposlední odstavec byl dokonalej. Přišlo mi to, jak vystřižený z nějakýho filmu, měla jsem živě před očima běžícího Billa ven ze školy a vrhající se Tomovi kolem krku. Tak kouzelný ♥ Těším se na čtvrtek! Už teď jsem naprosto nedočkavá, jak těch zbylých 6 dílů bude pokračovat!:-o A ten sen?:-o OH BOŽE! Tak živý 😮 Nedivim se, že byl z toho Bill tak vyplašenej 😮
Příští rok by mohl jet zase pro změnu Bill na výměnný pobyt do Německa a hned by měli kluci zas na chvíli vystaráno :o)
…miluju tuhle povídku…je naprosto úžasná, vždycky mě to dokonale vtáhne do děje a potom jsem smutná, že už je konec dílu…asi do čtvrtka nepřežiju…=(
Úžasný díleček..! 🙂 Ten konec byl úplně nejlepší…;)
A abych pravdu řekla, tak se mi Caroline tak mi moc nelíbí…mám strach, že má něco za lubem….
Jedna z těch skvělých povídek, která má úžasnou autorku i překladatelku a důkladnou betu..
Díky všem i Billovi, Tomovi a Caroline, že autorce dovolili manipulaci 🙂
wooow… nějak sem postřehla, že si Bill neláme hlavu s tím sexem, který proběhl, ale s tím, že by měl Tom odjet. jinak kráááááááása.
Ach:) těším se na pokračování…jedna u povídek co mi neskutečně přirostla k srdci:)♥
Nádherný díl, všechny ty Billovy obavy…je mi ho líto, zdá se mi, že je ve velkém stresu, nevím, co bude dělat, až Tom opravdu odjede, a on odjede…nejspíše se utrápí. Překrásná povídka, absolutně si získala moje srdce ♥♥♥
Achjo… Myslela jsem, že se tu co nejdřív objeví Billovy obavy. Bojím se, až se Tom vrátí do Německa, ale přitom si pořád říkám, že se do té doby určitě něco stane. Sice ještě nevím co, ale mám tušení, že ti dva zůstanou spolu.
Ten jejich oběd před školou na lavičce a líbání, to jak byl Tom něžný, to bylo naprosto nádherný a dokonalý. Miluju tuhle povídku čím dál víc a moc se těším na pokračování a další díly…♥
Když Caroline chtěla pomoct s tou skříňkou, tak jsem fakt čekala, že Billovi chce něco udělat… někam ho nalákat a zamknout 😀 Jak je vidět, asi jsem se v ní spletla 😀 Už se těším na další díl.. 😉
Scéna u skříněk byla dobrá. Když nepočítám Caroline. Je divná. Nevěřila bych jí. Buď chce sbalit Toma… nebo je nějak odpoutat od sebe. Schválně mu řekla, aby se schovali v učebně a přijdou na ně nebo tak něco. A nebo je úplně neškodná. Ale to si nemyslím xD
Mhm, jak Bill přišel k lavičce za Tomem a řekl mu, že ho miluje a jak se bál a ujišťoval… to bylo sladký.
Z Billovi noční můry mi běhal mráz po zádech. Hodně to ale naznačuje z toho, co má uloženo v podvědomí, takže snad se se svojí noční můrou zvládne brzp vypořádat. Jen tedy s tím, že Tom bude muset odjet asi mnoho nenadělá. To se mi moc nelíbí, není tam mnoho možností, jak by tu situaci mohli vyřešit, snad jen, jak navrhla Zezule, měl by Bill na oplátku jet na výměnný pobyt do Německa. 🙂
No najprv Billova nočná mora a potom tá Carolina. Toto nevypadá dobre. Nechcem aby sa trápili. Nechcem sa trápiť ja 😀 ale je to skvelá poviedka. krásny preklad.
Omlouvám se že nepíšu komentáře,ale všech 12 dílu jsem četla najednou a v zapalu čtení jsem na to zapomněla.Pěkně přeloženo.