autor: Rachel
Hnědé, mandlové oči vykoukly z muších slunečních brýlí a zvědavě se rozhlédly kolem sebe. Černovlasý mladík se pohodlně usadil na jednu z mnoha laviček a pohledem spočinul na velké školní zahradě, kterou měl teď jako na dlani.
Jeho oči po chvíli opět zamrkaly a vzhlédly k velké školní budově a k dokořán otevřeným oknům, kterými na zahradu jen sem tam doléhaly hlasy malých žáčků nebo učitelů. Město bylo stále stejně rušné jako obvykle, za školní bránou byl však klid – a ten teď Bill potřeboval. Uvolněně si opřel hlavu a tiše vydechl. Odpolední rozehřáté slunce jej zmáhalo, a to tady seděl sotva deset minut a čekal na Hailii.
Dnes byla středa, což znamenalo, že dnes nemá žádná cvičení ani kroužky. A to Billovi přišlo vhod. Nemohl se dočkat, až se doma v chladném obýváku uvelebí na gauč a spolu s Hailií budou vymýšlet další a další blbinky, při kterých se oba nemálo nasmějí…
Tolik vytoužené školní zazvonění opustilo školu a probralo tak Billa ze svých myšlenek. Napřímil se, protáhl a spolu s ostatními maminkami, vyhlížejícími své ratolesti, se zadíval k velkým školním dveřím. Netrvalo dlouho a vyběhlo z nich hned prvních pár dětí, které se hnaly za svými rodiči i s aktovkami na zádech. Bill netrpělivě vyhlížel tu Hailiinu… a po malé chvilce jej do očí opravdu udeřila krásně červená taška a husté, zlatavé prstýnky. Pousmál se a zamával na děvčátko, netrpělivě ji očekávajíc.
Jaké však bylo jeho překvapení, když Hailiiny kroky místo k němu zamířily někam úplně jinam, do školní zahrady. Aniž by si jej vůbec všimla, běžela co nejdál od všech tak, jak jí to jen její hubené nožičky a těžká taška na zádech umožňovaly. A to Billa udivilo nejvíce. Nejdřív jen němě zíral za běžící Hailií, když se mu však pomalu začínala ztrácet v nedohlednu, konečně se probral.
„Hailie?! Hailie, počkej!“ zavolal za ní a rychle se k děvčátku rozběhl.
Viděl, jak její kroky zpomalily a úlevně si vydechl, když konečně doběhl až k ní. Nerozuměl, co to mělo znamenat. Rychle si k ní přiklekl a tázavě vzhlédnul k jejím sklopeným očím… jaké však bylo jeho překvapení, když na té jemné, dětské tváři spatřil malé, lesklé stopičky slz.
„Broučku, ty pláčeš,“ šokovaně pootevřel rty a s očima, plnýma strachu vztáhnul ruce k malé Hailii, jakoby se bál, že by jí mohl někdo ublížit. A on se opravdu bál.
„Co se stalo? Ublížil ti někdo?“ rychle chrlil jednu otázku za druhou na posmutnělou Hailii, která se jen zakřiknutě dívala před sebe. Smutně sklopila pohled a jen němě zavrtěla hlavou, zatímco si další malá slza našla cestu po její líci. Bill ji bříškem palce jen lehce setřel a dlaní spočinul na krásných, hustých vlasech.
„Tak co se děje?“ tiše zašeptal a stále hladil Hailii po vlasech, dodávajíc jí tak odvahu.
A opravdu. Stačila jen chvilinka a k jeho tváři vzhlédly dvě modré studánky, ve kterých se stále ještě třpytily slzy. Hailie se zhluboka nadechla.
„J-já… raději ti to řeknu doma,“ špitla tiše a pohledem rychle uhnula před tím Billovým, který se k ní pozvedl. Bill zamrkal a souhlasně pokýval hlavou.
„Dobře, povíš mi to, až se vrátíme domů, hm?“ odvětil, a když děvčátko tiše pokývalo svou střapatou kšticí, opatrně vzal její dětskou dlaň do té své, kráčejíc ke školní bráně.
Billovy oči přelétly celý obývák a Bill postavil na skleněný stolek dvě sklenice vychlazené limonády. Odložil svou kabelku na gauč, pohodlně se na něm uvelebil a zadíval se na děvčátko sedící v křesle před ním. Opravdu jej nenapadalo nic, co by mohlo malou Hailii tak moc rozladit. Ještě nikdy ji neviděl plakat. A právě proto chtěl zjistit, co se stalo.
„Tak… můžeš začít, jsem tu jen pro tebe. Ale pokud nechceš, nemusíš mi nic povídat, je to jen na tobě,“ začal opatrně a zdůraznil svou druhou větu. Nechtěl Hailii do ničeho tlačit… i přesto, že si celou cestu lámal hlavu nad tím, co se asi mohlo stát.
Jeho slova a opatrnost však měla na Hailii přece jen nějaký účinek. Pomalu pozvedla svůj pohled k Billovi a nervózně si začala pohrávat s lemem své sukýnky.
„Víš, to… jde o jednoho kluka. Jmenuje se Nick a chodí se mnou do třídy, ale… Pořád mi něco bere a schovává, nebo se mi posmívá. Když jsme včera malovali, barvou mi počmáral lavici a já ji musela umývat a čistit. Dnes se mi posmíval, že mám vlasy jako roští,“ Hailiiny oči sklopily svůj pohled a Hailie jen smutně potřásla hlavou. Nerozuměla tomu. Kvůli vlasům se jí ještě nikdo nikdy neposmíval nebo se na ni nepohoršoval.
„Nechápu, proč to Nick dělá. S ostatními dětmi a i se Sue je kamarád, jen se mnou ne. Proč se ke mně takhle chová?“ zvědavě zamrkala a tázavě pozvedla pohled svých očí k těm Billovým, které se na ni upíraly. Billova tvář se malinko pohnula a Bill nevědomky svraštil čelo, tiše přemýšlejíc. Z Hailiina vyprávění usuzoval jen jediné.
„Třeba chce na sebe jen upozornit,“ namítl tiše a setkal se s Hailiiným nechápavým kukučem.
„Jak to myslíš?“ zavrtěla hlavou a bedlivě si teď prohlížela Billovu tvář. Tuhle odpověď opravdu nečekala.
Billovy rty rozjasnil malý úsměv a Bill se pozorněji zadíval na děvčátko před sebou. Pomalu mu začínal docházet záměr toho malého chlapce… a on se nad ním musel pousmát. Bylo až neuvěřitelné, jak moc mohou být sedmileté děti přemýšlivé. A on musel uznat, že Nick mezi ně rozhodně patřil.
„Snaží se získat si tvou pozornost, ale neví jak. Možná proto dělá tyhle věci, aby sis jej začala všímat,“ dodal a v duchu si zatleskal nad svou teorií. Cítil, jak po něm Hailie hodila očko.
„Myslíš?“ špitla váhavě a nedůvěřivě si Billa prohlížela. Stačil však jen jediný jeho úsměv a ona si byla jistá, že se Billi nemýlí.
„Já to vím. A ví to i Nick. Jediné, co neví je, že tady máš svého Billiho, který je tu jen pro tebe a vždycky ti se vším pomůže,“ pousmál se a oddaně si klekl před malou princeznu, čímž vykouzlil na její dětské tváři zářivý úsměv. Přeci jen se však Hailie na okamžik zatvářila vážně.
„Ale… Neřekneš to tatínkovi, že ne?“ špitla opatrně, vzápětí však byla obdařena širokým úsměvem.
„Neboj, broučku, zůstane to jen mezi námi dvěma, ano? Hlavně se netrap. Do zítřejšího rána vymyslím něco, na co ten tvůj kamarád jen tak nezapomene, slibuju,“ zašeptal a s úsměvem si k sobě přivinul dětské tělíčko, které se okamžitě přitulilo do jeho teplé náruče.
Ještě chvilku setrvávali v láskyplném objetí… a bylo to až tiché cvaknutí domovních dveří, kroky a známý hlas, který se k nim rychle dolinul z předsíně.
„Haló! Jsem doma,“ Tomův hlas naplnil ztichlý dům jako ozvěna, a zatímco si Tom se spokojeným úsměvem pověsil mikinu na věšák, Bill s Hailií se pohodlně uvelebili na gauči v obýváku, potutelně se usmívajíc nad svým novým, společným tajemstvím. Naposled na sebe zamrkali… a nato pohledem spočinuli na Tomovi, který právě se zářivým úsměvem vešel do obýváku.
„Ahoj,“ pozdravil a na rtech mu stále pohrával široký, šťastný úsměv. A on moc dobře věděl proč.
„Tatí, konečně,“ Hailiin smích vytrhl Toma z myšlenek a přinutil jej odtrhnout pohled od krásného, černovlasého mladíka, sedícího na gauči, s jemným úsměvem, pohrávajícím na jeho rtech.
Tomovy oči zamrkaly a Tom se rychle vrátil ze snů zpátky do reality. Přešlápl na místě a naposled se nechal unést nádhernýma čokoládovýma očima, které se na něj upíraly. Oplatil jim svůj pohled a nato se zadíval na svou malou dcerku, stále se usmívajíc. Nemohl se dočkat okamžiku, až ji překvapí svým překvapením.
„Mám pro tebe malý dáreček… nebo spíš malé překvapení,“ začal a s tajemným úsměvem se posadil naproti Billovi, pohodlně se uvelebujíc. Věděl přesně, co tím u Hailie vyvolá. Její rty se malinko pootevřely úžasem a v jejích dětských očích zazářilo nadšení, ale i zvědavost, kterou v nich Tomova slova vyvolala. Hailie tázavě zamrkala a na Tomův úsměv se vyšplhala na jeho klín, kde se pohodlně uvelebila a svýma modrýma, zvědavýma očima téměř bez mrknutí pozorovala jeho tvář.
Tom se s úsměvem nadechl. Sám byl z toho více, než nadšený a nechtěl svou malou holčičku moc trápit dlouhým čekáním.
„Dneska mi volala babička Simone. Chtěla by, abychom za ní tento pátek přijeli na návštěvu,“ pousmál se a prsty si pohrával s Hailiinými zlatavými prstýnky, přesně očekávajíc její reakci.
Hailiiny oči se rozzářily nadšením a Hailie si vesele zatleskala, šťastně se usmívajíc.
„Tak to je bezva nápad! U babičky už jsem nebyla tak dlouho. Doufám, že upeče ten dobrý koláč s malinami,“ dodala nadšeně a zamyšleně si skousávala ret. Tomovy rty se zvlnily do úsměvu a Tom zavrtěl hlavou nad Hailiiným přemýšlivým výrazem. Skoro vždycky se u babičky přejedla koláčů a skoro vždycky jí bylo strašně špatně, přesto však od své oblíbené dobroty nikdy neupustila.
„Dobře, zavolám babičce, ať ti ho upeče, ale potom nechci slyšet ani slovo o tom, že tě bolí bříško,“ zdůraznil vážně, přesto se však usmíval nad Hailiiným blaženým výrazem, který signalizoval tu nejvyšší možnou spokojenost. Slastně přivřela víčka nad chutí babiččiny speciality, nato se však na Toma opět tázavě zadívala.
„Tati, a může s námi jet i Billi?“ zvědavě si poposedla na Tomově klíně a zamrkala. Tomovu tvář rozjasnil jemný úsměv a Tom mírně sklopil pohled. Cítil na sobě pohled dvou mandlových očí, které se na něj upřely… a právě proto se na jeho rtech rozlil milý úsměv. Odpověď na tuto otázku věděl už dlouho.
„Samozřejmě, že s námi Bill pojede. Je přeci součástí naší rodiny,“ odvětil šeptem… a konečně se odvážil vzhlédnout k těm nádherným, čokoládovým očím, které k němu vzhlédly. Stačil jediný pohled do toho hlubokého moře a on v něm spatřil nejen úžas a překvapení, ale také dojetí a malý, malinký záblesk štěstí. Nitrem mu projel příjemný, hřejivý pocit, že ho v těch krásných hlubokých očích vyvolal právě on. A stačilo k tomu tak málo…
„A co nám babička uvaří na večeři a ráno na snídani?“ Hailiiny oči se stále rozzářeně upíraly na Toma a Hailie zvědavě zamrkala. Její slova Toma vytrhla z chvilkového snění a Tom rychle zamrkal, v duchu si opakujíc Hailiinu otázku. Nato však rázně zavrtěl hlavou.
„Ale broučku, my tam přece nebudeme spát. Přijedeme v pátek odpoledne a večer se vrátíme domů. Babička nemá tak velký dům jako my, abychom tam všichni mohli přespat, to nejde,“ odvětil a nejraději by sám sobě nafackoval, když mu byl odpovědí pohled plný zklamání.
Hailie spustila své paže z jeho krku a pomalu se od něj odvrátila, zaraženě se dívajíc před sebe. S tímto opravdu nepočítala. Myslela, že se u babičky zdrží déle, než jen dvě hodiny.
„A-ale… jak potom stihnu s babičkou obejít zahrádku a záhonky. Slíbila jsem jí, že jí pomůžu sklízet a sázet nová semínka. Na to jsou jenom dvě hodiny málo,“ špitla smutně a tiše svěsila hlavu.
Tomova dlaň se opatrně vztáhla a Tom bříšky prstů lehce spočinul na husté, střapaté kštici. Ani on netušil, jak z toho ven. Hailii chápal moc dobře, na druhou stranu byl však tento problém neřešitelný. V duchu se fackoval a jen marně si lámal hlavu nad tím, jak tohle vyřeší. Jeho radost z návštěvy své mamky z něj pomalu opadla a pohled na ztichlou, smutnou Hailii mu taky zrovna nepřidával.
„A co kdyby zůstala u babičky jen Hailie?“ tichý, měkký hlas se dolinul k uším obou a přinutil je vzhlédnout. Jak Hailii… tak i Toma, jehož oči se teď střetly s těmi mandlovými.
„My dva bysme to tu přeci zvládli,“ Billova slova protrhla ticho v pokoji a Bill očima přejížděl z jedné tváře na druhou. S napětím očekával nějakou reakci, zatímco na jeho rtech pohrával lehký úsměv… stejně, jako na těch Hailiiných.
„Tak vidíš, tati, i Billi je pro,“ rychle se otočila k Tomovi a nedočkavě očekávala jeho reakci.
Tomovy oči zamrkaly a Tom se zadíval na chlapce před sebou. Stačilo se jen malinko zamyslet a on poznal, jak to Bill myslel a nemusel nad tím ani moc přemýšlet. Jeho nevinný úsměv a odrážející se lesk v jeho potemnělých očích mu napověděly všechno, co se teď odráželo v jeho mysli… a nad čím se teď zamyslel i Tom. Stačilo jen tak málo… a přímo před jeho očima se rýsoval krásný, lákavý víkend, jen s černovlasým mladíkem po jeho boku. Zamrkal a na okamžik se zamyslel. Takovou šanci nechtěl promarnit za žádnou cenu.
„Tak… dobře. Pokud bude Hailie souhlasit,“ odvětil, odpověď však věděl už dávno. Silné objetí dětských ruček a velká pusa na jeho tváři jej v tom jen utvrdily.
„Jasně, že jo. Díky, tati, jsi opravdu senzační. Půjdu si teď nahoru udělat úkoly. Billi, přijď mi je zkontrolovat, ano?“ odvětila a na Billovo kývnutí hlavou se rychle rozběhla k hornímu patru.
Billovy ruce odložily prázdnou sklenici od limonády a Bill pomalu vstal z gauče, letmo se upravujíc. Zamířil na chodbu… jaké však bylo jeho překvapení, když na svých prstech ucítil něčí dlaň. Lehce se pootočil… a nato byl jemně opřen o chladnou stěnu, zatímco se jeho rtů zmocnily ty neznámé v dlouhém, naléhavém polibku. Tiše vydechl do měkkých, plných rtů a podvědomě obmotal své paže kolem štíhlého krku. Stačila jen ta krásná vůně, vznášející se kolem něj a on jej moc dobře poznal…
Jeho rty po chvíli opustily ty Tomovy a Bill si jen s přivřenými víčky vychutnával příchuť, kterou na nich zanechaly. Pomalu procitl ze sladkého opojení a zadíval se do dvou oříškových očí před sebou.
„Za co byla?“ překvapeně zamrkal očima, přesto to však moc dobře věděl. Před nimi byl víkend, plný očekávání, který jistě pozmění životy obou…
Tomovy oči se rozzářily a přes jeho tvář přelétnul lehký úsměv. Pousmál se a odhrnul pramínek uhlově černých vlasů z té krásné, porcelánově jemné tváře. Věděl, že celý víkend bude patřit jen jim dvěma… díky černovlasému stvoření.
„Za to, jak moc jsi úžasný,“ zašeptal a s jemným úsměvem se opět sklonil k jeho dokonalým rtům.
autor: Rachel
betaread: Janule
Tak doufám, že bude co nejvíc komentů:-) Vím, proč je jich s posledními díly tak málo, je to asi proto, že těchhle pár dílů je "přechodných", než se začne něco dít…
I tak jsem ale ráda za každý koment, malé překvápko už máte v tomhle dílu, tak si ho užijte:-)
Vaše R. xD
Nádhera♥♥
Nemám slov :-)♥ prej zas ekOláč xD Yeah taky bych si dala xD
Pěkné,nádherné,dokonalé♥♥
Krásná povídka,taková roztomilá,odlehčená,vždycky když si přečtu nový díl hned mám lepší náladu,Hailie je úžasná ♥
Teda ten Nick, já mu dám, že chce na sebe upozornit, spratek jeden, Tom by měl na něho vletět a pořádne ho vyliskat, ono by ho to upozorňování hned přešlo xD
Jinak se mi teda líbilo, jak Bill mazaně vyexpedoval chudáka Haillii k babičce, aby se mohli s Tomem nerušeně šmajchlovat, a ještě je za nejhodnějšího xDDD Každopádně se máme v příštím díle asi na co těšit ♥
Celá povídka je skvělá, a mrzí mě, že je v poslední době málo komentovaná, ale bohužel to za chvíli bude tak, že se komentáře už skoro nikdo nebude obtěžovat psát, a neplatí to jen pro tuhle povídku, je to bída i u ostatních =(
Tahle povídka je úplně úžasná!!!
A Bill s Tomem sou vychcaný jak mraky, pošlou Haillii k babičce a de se řádit (jen tak dál :D;))
S Nickem jsi mi připoměla dětská léta. Dokonalá povídka. 🙂
No vida, Bill to vyřešil a všichni jsou spokojeni 😀 😀
Mám tuhle povídku strašně ráda
Děkuju moc za krásné komentáře, opravdu jsem se bála, že už to nikdo nečte… Jste úžasní :-*
Copak budou dělat .