Odplata v nemocnici 33. (1/2)

autor: KaKiNkAaA ^_^

Tom se trošku zarazil z Billovy reakce. Copak stále nevěděl, proč se to všechno stalo? Nebo byl tak moc na dně, že už i takhle mluvil? Tom to sám nechápal. Bill se na něj díval zaraženě a snažil se vyčíst odpověď na svou otázku. Zatím se mu ale nic nedostávalo.
„Jak o čem to mluvím? Vždyť sám víš, Bille proč.“ Vydechl Tom. Stále se díval na svého bratra, který stál opodál. Bill ale nesouhlasně zakroutil hlavou. Neměl ani tušení, proč mu to Tom udělal.
„Nevím… nevím, slyšíš. Tak proč jsi mi to udělal? Proč?!“ vykřikl zoufale Bill přes slzy. Byl bezbranný, a hlavně už chtěl znát důvod Tomova činu. Jakou měl záminku k tomu, aby mu tolik ublížil. Proč mu zlomil srdce a vzal mu to nejcennější, co měl.
„Já ti to odpustil, ale předtím… chtěl jsem se ti pomstít za to, co jsi mi kdysi udělal. Jak moc jsi mi ublížil.“ Šeptnul tiše rasta. Copak už musel znovu vzpomínat? Ale pro Billa by udělal všechno. Klidně začne znovu vzpomínat, jen aby mu jeho láska odpustila. Jen ho trošku udivovalo to, že Bill měl tyhle otázky. Jako by snad o ničem nevěděl.
„O čem to mluvíš, Tome? Co… co jsem ti udělal?“ vydechl plačtivě černovlásek. Nechápal Tomova slova a nevěděl, kam tím míří. Co by mu měl udělat? Dělá si z něj snad jen legraci?
Tom to vzdal. Nejspíše to bude muset Billovi říct. Připomenout mu to, i když byl viník právě jeho bratr. 

„Přeci o Juliet,“ vydechl Tom a prosebně se podíval na svého bratra. Možná to dělal schválně, jen aby Tom o tom musel mluvit. Nebo snad o tom nevěděl? Ne, to bylo nemožné. Byl za to přeci vinný právě Bill. Ale on mu to už odpustil.
„A… a co je s ní? Rozešli jste se, ale… ale co mám s tím společného já?“ vzdychl Bill. Teď už to nechápal vůbec. Proč tady Tom mluví o Juliet, když se ptá na to, proč mu ublížil? Měla s tím snad Juliet něco společného?
„Co ty jsi s tím měl společného? Přeci to, že kvůli tobě mě nechala. Já jí chtěl požádat o ruku, ale ty jsi mi jí vzal.“ Pípnul tiše rasta. Ještě donedávna by Billa za to nenáviděl a proklínal jej za to, ale teď už ne. Miluje ho, a co se kdysi stalo, mu už odpustil.
„Co… cože?“ nechápavě se Bill podíval na svého staršího bratra. To mu tady povídal za hlouposti? Jak myslí to, že mu vzal Juliet? Má to být snad další Tomova hra, jak Billa úplně dorazit?  
Flashback

Poté, co Juliet odmítla Tomovu ruku a prozradila mu důvod, déle v restauraci nechtěla zůstávat. Věděla, že tím, co mu řekla, Tomovi ublížila, ale už dál nedokázala lhát a předstírat. Kor ne, když ji Tom chtěl požádat o ruku. To si nezasloužil, a proto mu musela říct pravdu. Její srdce už měl někdo jiný a ne on.
„Promiň, Tome. Je mi to líto.“ Vydechla Juliet. Poté se raději zvedla od stolu a odešla pryč z restaurace. Nechala tam tak sedět zaraženého Toma. Musela jít prostě pryč.
Taxíkem se dostala Juliet k domu, kde bydlela dvojčata. Byla s Tomem hodně dlouho, a proto s ním také už žila. Takže bylo pochopitelné, že byla v domě taky spolu s Billem. Nikdy jí to ale nevadilo. Dobře si rozuměli a měli spolu dobrý vztah. Bill Tomovi přál Julii. Jenže ta se právě do toho nevinného černovláska zamilovala. A teď ji Tom žádal o ruku, a proto musela pryč. Snažila se s tím bojovat, ale srdci neporučí.

Když  taxík zastavil před domem, vystoupila z něj a vešla do domu. Věděla, že je Bill doma. Moc ven nechodil, a když ano, tak to bylo výjimečně. Snažila se být potichu. Nechtěla, aby jí Bill viděl. Hned když se odebrala do pokoje, který měla spolu s Tomem, vytáhla si jeden velký kufr a začala si balit své věci.
Jenže když  Juliet dobalovala, do pokoje vtrhnul Bill, jelikož slyšel nějaký zvuk a jemu to nedalo a šel se podívat, co se děje. Jenže když uviděl Juliet s kufrem na posteli, jak si balí své věci, zarazil se.  
„Ehm… ty se někam chystáš?“ promluvil Bill, když se na něj otočila. Bylo divný to, jak si Juliet balí věci, a navíc všechny, co tady měla, když se sem nedávno nastěhovala. Nebydlela tady nějak dlouho, ale i přesto tu měla své věci.
„A kde máš Toma?“ pokračoval Bill dál, když se dívka neměla k mluvě a dál se balila. Nemohla tady déle zůstat. Toma odmítla, a proto musí odejít. Jinak to nešlo, i když se jí těžko odchází, musí jít. Budou jí chybět oba dva. Nejen Bill, ale taky i Tom. Vždyť přeci s ním strávila krásné chvilky, na které nikdy nezapomene. A Bill? Ten o ničem nevěděl.  
Juliet dál mlčela a házela si zbytek věcí do dalšího kufru. Bill k ní přistoupil a chytil jí za zápěstí, a tím ji zabránil v pohybu.
„Jul, co se děje? Proč si balíš věci a kde je Tom?“ Podíval se černovlásek na svou švagrovou. Ta si jen tiše povzdychla. Tak moc ráda by Billovi řekla pravdu. Skutečnou pravdu, a tak moc by ho chtěla políbit. Jenže věděla, že to má zakázané. Nemohla to udělat, i když jí srdce táhlo k Billovi. Musela odejít. Takhle to bude pro všechny nejlepší.
„Promiň, Bille, ale já musím odejít. S Tomem jsem se rozešla a nemůžu… nemůžu tady déle zůstat.“ Vydechla ztěžka Juliet. Chtělo se jí plakat, ale držela to v sobě. Už tak ublížila dost Tomovi, nechtěla ještě ublížit taky jeho bratrovi. Věděla, že by ji Bill stejně odmítl a ona s tím byla smířená. Bill byl jiný a jí bral pouze jako švagrovou nebo teď už spíše pouze jako kamarádku. Ne víc, a s tím bude muset umět žít. Bill se zarazil a v šoku se díval na Juliet.

„Cože? Rozešli? Proč jste se rozešli? Co se stalo, Juliet?“ chrlil ze sebe Bill jednu otázku za druhou. Sám viděl, jak jsou šťastní, a teď najednou tohle? Rozchod?
„Bille, promiň, ale já o tom nechci mluvit. Už dál s Tomem nemůžu prostě být, a musím pryč. Nezlob se na mě. Víš, že jsem tě měla vždycky ráda a budeš mi chybět.“ Špitla tiše Juliet. Musí na bratry Kaulitzovy zapomenout a to na oba dva. Nejprve jí zamotal hlavu straší z bratrů, a teď mladší? Bylo to šílený, a proto tohle řešení bylo nejlepší. Prostě vypadnout…
Juliet už  měla v podstatě všechno sbaleno. Před domem na ni čekal taxík, kterým přijela. Už tady déle zůstávat nemusela.

„Ale proč tak najednou? Proč musíš odejít? Pohádali jste se? Jestli ano, tak to není přeci hned důvod k tomu, aby ses stěhovala zpátky k rodičům. Bude to zase dobré. Určitě bude.“ Vydechl černovlásek na jeden důvod. Měl Juliet rád a nechtěl, aby odešla. Navíc byl moc rád, že jeho bráška je šťastný a s ní opravdu byl. A ona byla s ním taky. Tak proč tenhle nečekaný zvrat? Nechápal to.
„Bille, je to od tebe moc hezké, že se snažíš, ale opravdu to nejde. Je mi to líto, ale musím jít. Čeká na mě taxík.“ Špitla tiše dívka. Bill už poznal, že nic nezmůže. Nemůže tady Jul držet.
„Můžu tě alespoň obejmout, než půjdeš?“ podíval se Bill na ni. Juliet se jen slabě pousmála a přikývla. Roztáhla ruce a naposledy mohla Billa obejmout. Přivřela oči, jelikož slzy se jí draly do očí.
„Budeš mi chybět, Billí,“ špitla mu do vlasů. Tiskla si jej pevně k sobě. Vždy spolu měli dobrý vztah a ona nechtěla, aby se rozešli ve špatném. To by neunesla.
„Ty mě taky Jul,“ vydechl černovlásek a na rozloučenou jí vlepil na rty pusu. Jen přátelskou pusu. Nic víc. Nikdy v ní neviděl nic než kamarádku. Ne, že by Juliet nebyla hezká, protože ona byla nádherná, a nedivil se, že si právě ji vybral Tom. Navíc měla moc dobré srdce a byla prostě báječná, jenomže Billa holky nějak nepřitahovaly. Jenže o tomhle nikdo krom něho nevěděl. Neměl ani odvahu se s tím svěřit svému bratrovi, se kterým si říkali všechno.
Jenže ve chvíli, kdy Bill dával Juliet pusu na rozloučenou, se v pokoji objevila jedna osoba navíc. Byl to Tom, kdo vešel do pokoje a měl přímý pohled na to, jak jeho bratr „políbil“ jeho přítelkyni.

Konec flashbacku

Bill se na chvíli zamyslel, nebo se o to alespoň snažil pokusit. Nechápal, o čem to tady Tom mluví. Proč najednou mluví o Juliet. Proto ty vzpomínky na poslední chvíle, kdy si na ni vzpomínal. Ale i přesto nechápal nic. Vzpomínal jen na to, jak našel jednou Juliet v pokoji a ona si balila své věci. Vzpomínal na to, jak se rozešla s Tomem. Jenže ani ona ani Tom mu neřekl důvod jejich rozchodu. Důvod toho, proč se Juliet odstěhovala.
„Já… já nevím, o čem to tady sakra mluvíš, Tome. Co s tím vším má Juliet společného?“ Vydechl černovlásek. Tohle bylo šílený. On byl zoufalý.
„Jak myslíš, že nevíš, o čem to tady mluvím? Víš to moc dobře, Bille, co se tehdy stalo. Víš, proč mě Jul nechala a odešla.“ Vzdychl rasta a upřeně se díval na svého bratra. Ten se díval pohledem absolutně nechápajícího člověka. Jako by snad Tom mluvil jiným jazykem a on mu nerozuměl.  
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule

2 thoughts on “Odplata v nemocnici 33. (1/2)

  1. Ten Tom je tak natvrdlý, že víc už být ani nemůže…zatracená Juliet…a chudák Bill, který za nic nemůže, Tome, tohle budeš dlouho žehlit..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics